Cykloběh za ČR bez drog – ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU

Letos se uskutečnil již patnáctý ročník Cyklo-běhu za Českou republiku bez drog 2017 – největší pravidelné protidrogové kampaně spojené se sportem.

Cílem akce je upozornit na drogovou negramotnost u mládeže a zároveň pomoci se zvýšením celospolečenské aktivity a zodpovědnosti v přístupu k této problematice.

ŘEKNI NE DROGÁM-ŘEKNI ANO ŽIVOTU - Informační kampaň PRAVDA O DROGÁCH
ŘEKNI NE DROGÁM-ŘEKNI ANO ŽIVOTU – Informační kampaň PRAVDA O DROGÁCH

Trasa dvanáctidenního Cyklo-běhu v roce 2017 vedla přes 38 měst Čech a Moravy a celkem čítá 1250 kilometrů. Osmi až desetičlenný tým se v každém městě setkal s představiteli města a mluvil s nimi o problematice drog a jejím řešení v daném městě a jeho okolí.

KAMPAŇ: Řekni ne drogám, řekni ano životu
KAMPAŇ: Řekni ne drogám, řekni ano životu

Města se k akci mohla připojit a v den průjezdu uspořádat vlastní akci k posílení prevence. Firma Porsche Plzeň si uvědomujeme závažnost drogové problematiky a navíc máme rádi sport. Porsche Plzeň na celou akci zapůjčili automobil Škoda Octavia.

Porsche Plzeň podpořilo Cyklo-běh za Českou republiku bez drog 2017
Porsche Plzeň podpořilo Cyklo-běh za Českou republiku bez drog 2017

Sdružení úzce spolupracuje s nadací Foundation for Drug Free World (Nadace pro svět bez drog) z USA, která se zaměřuje na analýzu trendů drogové epidemie jak z USA, tak z dalších zemí celého světa a dále na následné sestavování a výrobu materiálů (brožury, DVD) o drogách, a to především pro náctileté.

Co je hlavní náplní sdružení ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s.:

  1. Pořádání odborných přednášek ve školách
  2. Pořádání odborných přednášek pro policii a sociální pracovníky
  3. Distribuce vzdělávacích materiálů – letáků a brožur o drogách
  4. Provozování informačních webů www.rekninedrogam.czwww.drogy.cz
  5. Každoroční organizace protidrogové kampaně Cyklo-běh za Českou republiku bez drog
Pořádání odborných přednášek ve školách

ŘEKNI NE DROGÁM, ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s. - Pořádání odborných přednášek ve školách
ŘEKNI NE DROGÁM, ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s. – Pořádání odborných přednášek ve školách

ŘEKNI NE DROGÁM, ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s. - Pořádání odborných přednášek ve školách
ŘEKNI NE DROGÁM, ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s. – Pořádání odborných přednášek ve školách

ŘEKNI NE DROGÁM, ŘEKNI ANO ŽIVOTU, z.s.

ÚČEL NAŠEHO SDRUŽENÍ JE UMOŽNIT DĚTEM UČINIT INFORMOVANÉ ROZHODNUTÍ NEBRAT DROGY!
Bezpečné město je sen každého občana města, kde by chtěl žít každý. Kriminalita spojená s drogami, vykradená auta, domy, byty, chaty…narkomani v domech, podchodech a parcích. To vše je způsobeno zneužíváním drog, zejména u mladých lidí, ze kterých se rekrutují také první obchodníci s drogami, mnohdy ještě studující.

Tak jako zloděj, který plánuje a dokoná kriminální čin a je vždy o krok napřed, tak i drogový dealer má náskok a výhodu především u těch, kteří o drogách mnoho neví anebo je podceňují nebo jsou naivní.

Nejvíce se to dotýká našich dětí. Podle průzkumů jsou drogy nejvíce zneužívány právě u věkové kategorie 10 -19 let.

Co se s tím dá dělat?

Od samého počátku vzniku sdružení spolupracujeme s městskými úřady, zejména s manažery prevence. Městům sdružení poskytuje materiály o drogách a taktéž semináře a workshopy na téma drogová problematika.

S mnoha desítkami měst také sdružení spolupracuje v rámci celonárodní protidrogové kampaně s názvem CYKLO-BĚH za Česko bez drog, kterého se každoročně účastní na 40 měst Čech a Moravy. V roce 2016 se konal již 14. ročník. CYKLO-BĚHU za ČR bez drog, který je největší pravidelnou protidrogovou akcí spojenou se sportem, propagující život bez drog v naší zemi.

Sdružení je také realizátorem celoroční kampaně Pravda o drogách.

Také je iniciátorem celonárodní aktivity MĚSTA BEZ DROG.

Cyklo-běh pořádaný sdružením Řekni NE drogám - Řekni ANO životu
Cyklo-běh pořádaný sdružením Řekni NE drogám – Řekni ANO životu

Cyklo-běh pořádaný sdružením Řekni NE drogám – Řekni ANO životu je svým rozsahem a intenzitou největší pravidelnou protidrogovou kampaní spojenou se sportem.

Cyklo-běh tak dává příkladnou naději, že AKTIVNÍ OSVĚTA a VZDĚLÁVÁNÍ O DROGÁCH
Cyklo-běh tak dává příkladnou naději, že AKTIVNÍ OSVĚTA a VZDĚLÁVÁNÍ O DROGÁCH

Tato aktivita chce poukázat na TRÝZNIVOU NEINFORMOVANOST na poli drogové prevence a volá po zvýšení DROGOVÉ GRAMOTNOSTI a osvěty v naší zemi viz statistiky České republiky níže ve zprávě. Nad akcí převzal záštitu Senát Parlamentu ČR.

Slavnostní zahájení 15. ročníku Cyklo-běhu proběhlo v pondělí 12. června 2017 - ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU
Slavnostní zahájení 15. ročníku Cyklo-běhu proběhlo v pondělí 12. června 2017 – ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU

Pravda o drogách - akční balíček
Pravda o drogách – akční balíček
obsahuje tyto příručky:

  • pravda o drogách
  • pravda o zneužívání ritalinu
  • pravda o pervitinu
  • pravda o cracku
  • pravda o inhalantech
  • pravda o lsd
  • pravda o alkoholu
  • pravda o utišujících lécích
  • pravda o extázi
  • pravda o heroinu
  • pravda o zneužívání léků na předpis
  • pravda o kokainu
  • pravda o marihuaně

VÝSLEDKY 15. ROČNÍKU CYKLO-BĚHU ZA ČR BEZ DROG 2017

Cyklo-běh je svým rozsahem a intenzitou největší pravidelnou protidrogovou kampaní spojenou se sportem. Tato aktivita chce poukázat na ZANEDBANÉ VZDĚLÁVÁNÍ na poli drogové prevence a volá po zvýšení DROGOVÉ GRAMOTNOSTI a osvěty v naší zemi. Akci organizuje občanské sdružení ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU.

Výsledky Cyklo-běhu za Českou Republiku bez drog 2017

BĚHEM 10 PRACOVNÍCH DNŮ:

Počet navštívených měst a radnic: 38
Celková délka trasy Cyklo-běhu: 1278 km
Počet lidí, kteří se na Cyklo-běhu osobně podíleli: 36
Počet vyškolených dětí: 9.104 !!!
Počet přednášek pro děti: 202
Počet škol, ve kterých lektoři dodaly přednášky: 76
Počet měst, ve kterých lektoři dodaly přednášky: 47
Počet akcí ve městech, kde jsme rozdávali protidrogové materiály: 38
Počet rozdaných brožurek o drogách dětem ve školách: 31.970
Počet rozdaných brožurek veřejnosti: 45.330
Počet rozdaných letáků ve školách: 7.000
Počet rozdaných letáků veřejnosti: 11.000
Počet rozdaných protidrogových DVD: 65
Celkem rozdaných vzdělávacích materiálů o problematice drog ve školách a na
veřejnosti:
95.300 ks
Tištěná média, které napsala o Cyklo-běhu: 33
Internetová média, která napsala o Cyklo-běhu: 61
Počet televizí, které natočili reportáž: 7
Počet rádií, které natočili reportáž: 2
Skrze Cyklo-běh jsme přímo oslovili: 120.000 lidí
Skrze média a Cyklo-běh jsme oslovili okolo: 3 000 000 lidí
Peloton cyklistů se v rámci akce "Cyklo-běh za Českou republiku bez drog 2015" zastavil i v Čáslavi

V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám - Řekni ANO životu
V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám – Řekni ANO životu
 V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Celkem se rozdalo 1000ks brožurek s Pravdou o drogách do rukou veřejnosti. Reakce byli moc fajn . Nejvíce od rodičů, které informace o drogách velmi zajímají, aby o tomto tématu mohli hovořit se svými dětmi . Osvěta je prostě důležitá

V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám - Řekni ANO životu
V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám – Řekni ANO životu

V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám - Řekni ANO životu
V úterý pražská skupina vyrazila do ulic Prahy rozdávat protidrogové brožurky. Řekni NE drogám – Řekni ANO životu

Plně si uvědomujeme těžkou roli policistů při zvládání následků drog, kdy kriminalita a násilí jde ruku v ruce s drogami a jejich zneužíváním.

Vidíme jejich snahy sekat chapadla drogové chobotnici, která se nám rozrůstá do našich rodin a domovů také díky internetu a moderním komunikačním technologiím.

Proto již od roku 2004 spolupracuje sdružení s policií, a to zejména s Městskými policiemi, kterým poskytuje materiály o drogách a taktéž semináře a workshopy na téma drogová problematika.

Drogová kultura – kdy to začalo

Drogy jsou součástí naší kultury od poloviny minulého století. V šedesátých letech byly popularizovány hudbou a masmédii, útočí do všech vrstev lidské společnosti.

Nadace pro svět bez drog - Foundation for a Drug-Free World
Nadace pro svět bez drog – Foundation for a Drug-Free World

Odhaduje se, že na mezinárodní úrovni konzumuje nelegální drogy 208 milionů lidí. Ve Spojených státech výsledky z Národního průzkumu o užívání a zdraví uživatelů z roku 2007 ukázaly, že v měsíci před průzkumem užívalo nelegální drogy 19,9 milionu Američanů (nebo 8% obyvatel starších 12 let).

Co udělají s člověkem drogy?

Drogy z vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě

Drogy z vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě
Drogy z vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě

drogy vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě - co je LSD
drogy vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě – co je LSD

drogy z vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě
drogy z vás vysají duši a zatancují si na vašem hrobě

 

Nejčastěji užívanou a zneužívanou drogou v USA je alkohol. Nehody spojené s alkoholem jsou druhou hlavní příčinou smrti dospívajících ve Spojených státech.Pokud žijete v České republice, Evropské unii nebo Spojených státech amerických pravděpodobně znáte někoho, kdo byl přímo či nepřímo postižen drogami.

Meghan FIALKOFF - Nadace pro svět bez drog
Meghan FIALKOFF – Nadace pro svět bez drog

Nejčastěji užívaná nelegální droga je marihuana. Podle Světové zprávy o drogách OSN z roku 2008 přibližně 3,9% světové populace ve věku 15 až 64 let zneužívá marihuanu.

Mladí lidé jsou dnes vystaveni drogám dříve než kdy jindy. Na základě průzkumu Centra pro kontrolu nemocí v roce 2007 45% studentů středních škol se napilo alkohol a 19,7% kouřilo mariuhanu během posledního měsíce.

Injekční stříkačky pro aplikaci drog - Naše drogová kultura
Injekční stříkačky pro aplikaci drog – Naše drogová kultura

Nedávné studie v Evropě u 15-ti a 16-tiletých pacientů naznačují, že užívání marihuany se pohybuje od méně než 10% až po více než 40%, přičemž nejvyšší míra hlásí dospívající České republice (44%), následuje Irsko (39 let) %), Spojené království (38%) a Francie (38%). Ve Španělsku a ve Spojeném království je užívání kokainu u osob ve věku 15 až 16 let 4% až 6%. Užívání kokainu u mladých lidí vzrostlo v Dánsku, Itálii, Španělsku, Velké Británii, Norsku a Francii.

Občanské sdružení ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU působí v České republice od roku 2002
Občanské sdružení ŘEKNI NE DROGÁM – ŘEKNI ANO ŽIVOTU působí v České republice od roku 2002

Speaking Up in the Heart of New York About America’s Drug Crisis http://s.ripl.com/dcb144 FB: @DFWInt TW: @DrugFreeWorld #drugeducation

Zveřejnil(a) Scientology dne 29. leden 2018

DROGOVÁ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE

Z posledního celoevropskéhu průzkumu (35 zemí) Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách, kouřilo marihuanu 37% procent dětí ve věkové kategorii 15-16 let. Toto procento řadí Českou republiku na smutné první místo ze všech Evropských zemí! Česká Republika tak nadále vede nad evropským průměrem!
ZDROJ: European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs (ESPAD 2015)

V České republice je odhadováno 299 500 dospívajících ve věku 15-19 let, kteří se již dostali do kontaktu s ilegální drogou. Vzhledem k tomu, že v samotné zemi žije okolo 622 000 těchto dospívajících vůbec, měl zkušenost s nelegální drogou téměř každý druhý! Míra zkušeností s konopnými látkami mezi 14 – 15letými žáky základních škol je na úrovni 26 – 33 % a mezi 16letými studenty středních škol 42–47 %.
ZDROJ: Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014)

Podle Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (leden 2011) žije v ČR 60.000 denních uživatelů marihuany, z nichž je 30.000 závislých. Podle celkových odhadů máme v naší zemi 150.000 rizikových uživatelů marihuany. Pozn., není známo kolik jich vlastní řidičský průkaz.

Věková hranice experimentování s alkoholem, marihuanou a dalšími drogami se posunula k hranici 10 let věku dítěte!

Studie naznačují, že mladí lidé, kteří nezačali brát drogy do svých 21 let, již s největší pravděpodobností s drogami nikdy nezačnou.

Celosvětový průzkum indexu neřesti (Global Vice Index) sestavený v březnu 2012 americkou agenturou BLOOMBERG měřil v zemích světa čtyři kategorie celkové spotřeby dospělého obyvatele v alkoholu, cigaretách, dále měřil výši ztráty peněz z hazardu v procentu HDP země a naposled zneužívání drog (výskyt užití drog v životě) marihuana, amfetaminy, extáze, kokain a opioidy včetně těch na recept).

Měřena byla pouze produktivní populace ve věku 15-64 let. Česká republika se stala nejvíce neřestnou a nezdravou zemí na světě v kombinaci zneužití drog, alkoholu, cigaret a hazardu.

V této stejné kategorii obsadilo Slovensko 18. místo. Dále obsadila Česká republika první místo ve spotřebě alkoholu na hlavu za rok, a to 16,45 litru. V celosvětové spotřebě drog skončila naše země druhá za Spojenými státy, kdy 21,60% Čechů ve věku 15-64 let užilo drogy.
ZDROJ: Světová zdravotnická organizace (WHO), Kancelář OSN pro drogy a kriminalitu, Tobacco Atlas, Global Betting and Gaming Consultants

Výše uvedené statistiky sledujeme od počátku naší činnosti již od roku 2002. Jejich stále nepříznivý stav nás neustále motivuje k práci, abychom rapidně snížili zneužívání drog v České republice.

 

„Můj cíl v životě nebyl žít. . .  to bylo pro mě příliš mnoho. Během let jsem se prošel skrze konzumaci kokainu, marihuany a alkohol pod falešnou vírou, že mi dovolí uniknout mým problémům. Jen to ale situaci zhoršilo. Stále jsem si říkal: po posledním použití se přestanu natrvalo. Nikdy se to nestalo. „“ John

„Začalo to s marihuanou, pak s pilulky (extáze) a kyselinou, takže koktejly všech druhů léků, dokonce i předávkování, aby se ustálily déle. Jednou jsem měl drogový úlet . . . Modlil jsem se a volal, aby tenhle pocit odešel, měl jsem hlasy v hlavě, třásl jsem se a nemohl jsem vyjít z domu po dobu šesti měsíců. Myslel jsem, že mě všichni pozorují. Nemohla jsem chodit na veřejných místech. Lidi to je hrůza! Nemůžu ani řídit.

„Nakonec jsem skončil bez domova a na ulici, bydlel jsem a spal v krabici, prosil a snažil se najít způsoby, jak získat další jídlo.“  – Ben

herečka Erika Christensen – o co se zajímá, jak žije

Americká herečka Erika Christensen a její manžel, cyklista Cole Maness se stali rodiči.

Americká herečka Erika Christensen s manželem a dítětem
Americká herečka Erika Christensen s manželem a dítětem

Třiatřicetiletá rodačka ze Seattlu přivedla v úterý na svět holčičku, kterému dali jméno Shane. Pro magazín People to potvrdil její mluvčí.

Christensen a Maness tvoří pár od roku 2012, přičemž se vzali loni v září. O těhotenství herečka informovala až koncem března, když na sociální a mikroblogovací síti Twitter zveřejnila fotku štěňata, které spolu s manželem vlastní.

herečka Erika Christensen
herečka Erika Christensen

„Tento chlapec dostane sestřičku. Lidskou sestřičku, „napsala k fotce.

Erika Christensen se narodila v roce 1982 v Seattleu, ale vyrůstala v Los Angeles. Své všestranné (herecké, pěvecké a taneční) schopnosti brzy uplatnila v reklamě (např. pro McDonalds). Objevila se v klipu Michaela Jacksona Childhood a ve třinácti si ji Studio Walta Disneyho vybralo pro hlavní roli Karen do rodinného snímku Nechte to na Beaverovi (Leave It To Beaver, 1997).

Erika Christensen – americká herečka z Hollywoodu
Erika Christensen – americká herečka z Hollywoodu

Erika Christensen se objevila i v televizním projektu téhož studia Can of Worms. Zatím největší popularitu jí vynesla role narkomanky Caroline, dcery vlivného politika, kterého hrál Michael Douglas, z vysoce ceněného dramatu Stevena Soderbergha Traffic – Nadvláda gangů (Traffic, 2000). Získala za ni Cenu MTV, Young Hollywood Award a v rámci hereckého týmu i Screeen Actors Guild Awards.

Erika Christensen – americká hollywoodská herečka
Erika Christensen – americká hollywoodská herečka

Erika Jane Christensen získala díky účinkování v thrilleru Traffic – nadvláda gangů (2000) MTV Movie Award či Screen Actors Guild Award. Zahrála si také ve snímcích jako například Nebezpečná známost (2002), Rokerky (2002), Perfektní skóre (2004), Jízda na střele (2004), Tajemný let (2005) či Veronika se rozhodla zemřít (2009). Účinkovala také v seriálech Six Degrees (2006 – 2007) či Parenthood (2010 – 2015).

 

50 let starý Americký satelit začal nedávno vysílat signály duchů

Starý satelit vypuštěný v šedesátých letech Spojenými státy začal nedávno vysílat podivné signály.

planeta Země na snímku pořízeném z Měsíce
planeta Země na snímku pořízeném z Měsíce

Může to znít jako začátek nízkorozpočtového hororového sci-fi filmu, ale je to pravda. Satelit, který byl zanechán v roce 1967 jako nefunkční v kosmu, nyní nečekaně ožil a vysílá na signály, které zachytili radioastronomové a které by se daly popsat jako „signály duchů“.

Ale není to zas až tak nadpřirozené, jak to vypadá. Podle The Vintage News, satelit vyrobil Massachusettský technologický institut v USA jako zkušební družici, jejíž cílem bylo vyzkoušet komunikační techniku. Tato zkušení družice zahájila svojí činnost v roce 1965, ale vlastně nikdy nebyla poslána na správnou oběžnou dráhu. Byla využívána jen dva roky, ale nakonec byla odepsána jako další kus vesmírného odpadu v roce 1967.

Americký satelit LES1 byl jedním z devíti satelitů (LES1-LES9) které zahájili činnost v rámci tohoto projektu. Poté se satelit odmlčel na více než 50 let a před lety znovu začal vysílat. Amatérský radioastronom Phil Williams z Velké Británie zachytil v roce 2013 podivný signál, který se objevoval každé 4 vteřiny na frekvenci 237 Mhz. Zjišťoval a hledal co to může být a nakonec zjistil, že to co vysílá přerušované signály je satelit LES1. Družice je zřejmě motá a otáčí v prostoru, což způsobuje, že elektřina vyráběná solárními panely je k dispozici vždy jen na okamžik. To že satelit vytvoří něco co radio astronom popisoval jako „strašidelný zvuk“, by jste asi ani vy nečekali.

satelit LES-1 při testování v laboratoři MIT, kde byl vyroben
satelit LES-1 při testování v laboratoři MIT, kde byl vyroben

Co se se satelitem stalo, že po tak dlouhé době, více než 50 letech opět ožil? Výzkumníci se domnívají, že se baterie mohly chemicky rozpadnout až do bodu, že se uvolnily a elektřina ze solárních panelů teče přímo k vysílacím obvodům. Odtud se tedy vzal divný signál duchů. Ačkoliv se to vysvětlilo, byla to trochu strašidelná záležitost.

Francouzské policejní auto napadené imigranty ve městě Viry-Châtillon

Francouzské noviny řadu dní na konci roku 2016 zajímala tamní policejní revolta, ale v českých médiích se o této věci objevilo překvapivě málo informaci. To co se dnes děje ve Francii a dalších zemích západní Evropy se může začít dít i ve východní Evropě a České republice, pokud se k nám přesunou migranti z blízkého východu a Afriky. Ohledně policejní revolty ve Francii šlo zaznamenat jen málo zpráv, ČTK o policejní revoltě informovalo 19. října 2016 kdy ČTK informovalo o jednání francouzské vlády s nespokojenými policisty.

Upálení policisté v autě. Tisíc útoků měsíčně, napadení už nikdo nepočítá. Znalec Francie docent Eichler ukazuje, proč nejspíš vyhraje Marine Le Penová

Ve městě Viry-Châtillon, kde agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili. To byla poslední kapka. Už předtím byli policisté obětí mnoha útoků.

agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili
agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili

Ve Francii se každý měsíc eviduje tisíc útoků na policisty. A ti, kdo je napadají, nejsou ani pořádně potrestaní. Vím o případu policisty, kterého zmlátil jeden recidivista s velmi dlouhým a bohatým trestním rejstříkem a ani nebyl odsouzen. Dostal jenom patnáct set euro pokuty, ale nedostal ani podmíněný trest, což je opravdu do nebe volající.

agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili
agresivní útočníci obklíčili policejní auto, v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili

A k té události ve Viry-Châtillon připomenu, že tam policisty obklíčili, auto jim zapálili a nenechali je z něj vystoupit. Dva policisté byli popáleni lehce a dva těžce. Měli popáleniny na rukou a na obličeji, navíc tam bylo ještě přidušení v důsledku otravy zplodinami, poškozené zdraví měl policista i v důsledku vysokých teplot, jak musel čelit velkému horku, které se v důsledku zapálení auta vyvinulo. Dlouhou dobu byl ve velmi vážném stavu, dokonce byl i v bezvědomí.

agresivní útočníci obklíčili policejní auto, ve Viry-Châtillon v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili
agresivní útočníci obklíčili policejní auto, ve Viry-Châtillon v němž seděli čtyři policisté, a to auto zapálili

Takže to byla otřesná brutalita, které se ti útočníci na policistech dopustili.

Režisér Ivan Zachariáš: Nabídku od domácích značek jsem nedostal roky

Umí režírovat hvězdy jako Harvey Keitel, Jude Law či John Malkovich. Na place ho na slovo museli poslouchat i sportovní esa David Beckham a Maria Šarapovová. Ivan Zachariáš se vypracoval do špičky světové reklamy, na kontě má desítky spotů pro známé značky a množství zlatých sošek z prestižního festivalu v Cannes. Nedávno přijal nabídku od HBO Europe na svůj první seriál. Pustinu natočil spolu s Alicí Nellis, premiéru bude mít 30. října.

Režisér Ivan Zachariáš
Režisér Ivan Zachariáš

Jméno pražského rodáka znají zřejmě ještě více v zahraničí než doma – spoty pro Adidas či Volkswagen nenatáčím kdokoliv. Jak sám říká, většinu nabídek odmítá a za rok už udělá jen dvě či tři reklamy. Přesto si našel čas na velký projekt – pustinu, která je Zachariášova seriálovým debutem. Práce na seriálu pro HBO se mu líbila. Televize si od novinky slibuje hodně, i podle těch, co už ji viděli v předpremiéře, by se měla minisérie zařadit k tomu nejlepšímu, co v tomto regionu vzniklo. Kromě Slovenska a Česka uvede HBO seriál s prvky sociální a psychologického dramatu iv dalších evropských teritoriích.

Jenna Elfman – Hollywoodské hvězdy

Po mnoha úspěšných reklamách pro velké značky jste přijali nabídku režírovat svůj první seriál. Čím vás HBO oslovilo?

Scénář mi poslali mailem, protože jsem byl mimo republiky. Nejprve jsem dostal jen první díl s dotazem, zda bych si ho nepřečetl. Měl jsem akorát čas, takže jsem to zvládl velmi rychle. Příběh se mi zalíbil a chtěl jsem vidět další části. Po dvou týdnech jsem šel do Prahy, setkali jsme se a pak to už bylo velmi rychlé rozhodnutí. Přišlo mi, že Pustina je dobrý seriál a že vím, jak na to.

Vaším snem však nebyl seriál, ale film. Proč to s ním nikdy nevyšlo?

Bylo to z různých důvodů. Snažil jsem se o to v Americe, ale nebyl jsem úplně schopen přizpůsobit se jejich kultuře, která je přece jen dost odlišná. Nebo přesněji, i bych se byl schopen přizpůsobit, ale nechtěl jsem. Nebavilo by mě to. Jak jsem chtěl dělat věci, oni zcela nechápali. Nedá se to však zcela zjednodušit, důvody byly i pragmatické. Jednou onemocněl klíčový herec a projekt padl. Jindy již byly peníze, ale producenti mi udělali změny ve scénáři, se kterými jsem nesouhlasil. Měl jsem vícekrát smůlu, jinde jsem měl ale naopak štěstí, takže se to pěkně doplňuje.

Kde se natáčela Pustina, která mě značně pochmurnou, syrovou atmosféru? Jak dlouho trvalo najít vhodné lokace?

Seriál se natáčel v severních a západních Čechách, lokace jsme hledali velmi pečlivě a dlouho. Například vesnice je složena ze tří různých míst. Hodně jsme cestovali, abychom našli vhodné lokace a dobře to dohromady poskládali. Vše vycházelo z pocitu, který jsme měli ze scénáře. Podle toho jsme hledali a naštěstí jsme i našli.

Přišlo mi, že Pustina je dobrý seriál a že vím, jak na to.
Natáčelo se v těch místech i předtím?

Kirstie Alley – Hollywoodské hvězdy

Určitě ano. Ale našli jsme i mnoho míst, kde nikdo netočil. Šlo hlavně o schopnost poskládat to tak, aby vše působilo jako jedno místo, jeden kraj, přestože se natáčelo na různých místech.

Jaké byly reakce lidí, když do obcí přišel celý filmařský štáb?

Úžasné. Místní většinou hráli kompars a pomáhali nám. Jeden pán měl traktor a bez váhání nám ho půjčil. Další měl psa a ten se také objeví v seriálu. Atmosféra byla fajn, bylo i spousta legrace, ale pokud chcete veselou příhodu z natáčení, tak vám ji neřeknu, protože jich bylo velmi mnoho. (Smích)

Ivan Zachariáš (čtvrtý zleva) ve společnosti herců a tvůrců Pustiny
Ivan Zachariáš (čtvrtý zleva) ve společnosti herců a tvůrců Pustiny

Vyskytly se při výrobě komplikace, se kterými jste nepočítali, nebo mělo všechno hladký průběh?

Myslím, že těžší fáze jako to natočit bylo to napsat. Osm hodin je hodně a udělat to tak, aby to dávalo smysl, bylo náročné. Samozřejmě, na natáčení máte jen určitou dobu, i když my jsme ho měli na poměry zdejších seriálů dost. Z reklamy jsem však zvyklý ještě na velkoryseji časové podmínky, takže pro mě bylo nejtěžší v hlavě si srovnat, jak natočím pět minut filmového času denně, když jsem byl zvyklý točit pět sekund. Některé scény jsou těžké a bojíte se jejich ve scénáři a pak to jde na place velmi snadno, a naopak – překvapí vás něco nečekaně. V našem případě však nenastala žádná extrémní komplikace, se kterou bychom si neporadili.

O čem je Pustina

Děj se začíná událostí, která změní životy několika generací dosud těsně semknuté komunity obyvatel vesnice v severních Čechách. V okamžiku, kdy kumuluje boj starostky vesnice Hany Sikorová proti velké zahraniční těžařské společnosti, která má zájem o zásoby uhlí pod vesnicí a nabízí obyvatelům lákavé odstupné, pokud prodají své domy, zmizí její čtrnáctiletá dcera Michaela. Dlouhodobé rodinné vazby se začínají rozpadat a Hana začne postupně pochybovat o charakteru mnohé obyvatele vesnice, kteří jí na začátku pomáhali v zoufalém pátrání po dceři, ale brzy začali ukazovat svou pravou tvář.

Důležitým prvkem v ději jsou mladí herci. Jak se vám pracovalo s teenagery, kteří se měli vcítit do postav klienty ústavu?

Jsou to většinou neherci. Někteří měli dokonce zkušenosti z těch ústavů, ti asi věděli nejlepší, co se tam děje. Chlapci, které jsme našli rychle, pochopili, co od nich chceme a myslím, že si dobře poradili se ztvárněním toho, jak to v takových ústavech vypadá.

V Pustině jste hojně pracovali s detailními záběry a atmosférou. Dá se to přirovnat k natáčení reklamy nebo jste při seriálu využili jiné „zbraně“?

Člověk musí ke každému materiálu přistupovat zvlášť. Chtěli jsme točit zcela jednoduše. Seriál jsme natáčeli třemi objektivy, ale nevyužívali jsme žádné extrémní pohyby kamerou, žádné velké úhly. Mělo to být klidnější. Nechtěli jsme to stylizovat do rychlého tempa, protože by se to k žánru nehodilo.

Pustina se nedostane jen k divákům na československém trhu, HBO ji odvysílá i v rámci dalších zemí v Evropě. Věříte, že má potenciál zaujmout takové široké publikum?

Doufám, že ano, je tam dostatek univerzálních věcí. To, co se odehrálo v pustinu, se může stát v Mexiku či Indii. Že se děj odehrává v nějaké české vesnici, neznamená, že tomu divák v jiné zemi nebude rozumět.

Jaké poselství by seriál s temným dějem měl předat divákovi?

Když se zamyslíte, všechno zlo v té minisérii vychází z toho, jak rodiče vychovávají respektive nevychovávají své děti. Seriál by měl divákovi pomoci k tomu, aby si uvědomil, jak se chová k ostatním, ale i jak se okolí chová k němu. A případně k sebereflexi, že je možná škoda, pokud je to chování nevhodné. Pustina je o běžných hodnotách, jak se mají lidé rádi a jaké mají mezi sebou vztahy. Je to odraz společnosti na malém vzorku, ale dá se aplikovat kdekoliv.

Pustina je o běžných hodnotách, jak se mají lidé rádi a jaké mají mezi sebou vztahy. Je to odraz společnosti na malém vzorku, ale dá se aplikovat kdekoliv.

Osmidílný seriál nemá jen jednoho režiséra, ale netradičně hned dvou. Jak se vám spolupracovalo s Alicí Nellis?

Ivan Zachariáš, Alice Nellis
Ivan Zachariáš, Alice Nellis

V první řadě je to pro mě nová zkušenost. Nikdy jsem nedělal s nějakým jiným režisérem společné dílo. Alenka to vzala sportovně a dobře, nechala si ode mne poradit, jak to vidím a jak to chci. Chvíli samozřejmě trvalo, než se všechno sladili. Díky tomu, že točila až po nás třetí a čtvrtý díl, mohla si hotové věci podívat. Viděla sestřih ještě předtím než šla natáčet, takže styl znala.

Podle jakého klíče jste si podělili jednotlivé díly mezi sebe?

Udělal jsem první dva díly, pak jsem chtěl jít co nejrychleji do střižny, abychom nastavili tempo, střih. Pak byla na řadě Alice a následně jsme se znovu prestriedali, já jsem dělali na páté a šesté části, Alice na posledních dvou. Tak to bylo nejlogičtější kvůli efektivitě času, protože kdybych já točil první čtyři díly, ona by nic nedělala a naopak. Tak se to pěkně doplněno.

Pustina je minisérie s uzavřeným koncem. Nebyla ambice nechat si zadní vrátka i na pokračování, případně vytěžit z příběhu více dílů?

Naopak. Já jsem byl zastáncem toho udělat méně částí a zahustit děj. Myslím si, že nakonec těch osm epizod je tak akorát.

Zalíbila se vám práce na seriálu? Nebo se už těšíte, kdy se opět posadíte na režisérskou židli v reklamním spotu?

O seriálu jsem nikdy nepřemýšlel, přečetl jsem si však scénář a řekl si – proč ne. Byla to fajn zkušenost a teď mi ten výrobní proces chybí. Samozřejmě, když mě baví scénář seriálu, dělal bych ho mnohem raději než reklamu. Když dává scénář smysl, má i celé natáčení smysl a má i pro mě jinou hodnotu než reklama.

Museli jste kvůli pustila obětovat jiné pracovní nabídky?

Rok a půl jsem dělal pouze seriál HBO a nepřicházelo v úvahu pracovat vedle toho na něčem jiném. Za ten čas jsem musel několik nabídek odmítnout. Ale to nebylo nic nového, 99 procent věcí odmítám celý život.

Váš vzestup v reklamní branži je obdivuhodný. Vzpomenete si ještě na váš úplně první spot?

Bylo to na plzeňské pivo, tím se to celé začalo. Reklama neměla zásadnější děj, chlapec utíkal po pivo, někde za rohem se napil. Pak ji i zakázali, protože děti nemohou pít v televizi pivo. Psal se tehdy rok 1991, doporučil mě Honza Svěrák.

Od té doby uběhly více než dvě desetiletí. Co děláte teď jinak než dříve?

Poslední dobu režíruji schválně jen dvě – tři reklamy za rok. Nerad bych dělal víc. Vývoj tam je vidět. Ze začátku mě zajímala více formální, výtvarná stránka. Poslední roky má daleko více na reklamách zajímalo, o čem jsou ai podle toho se rozhoduji, zda do toho jdu.

Jak se časem změnil způsob dělání reklam?

Změnila se ambice klientů a agentur dělat kvalitní věci. Bojí se asi, aby nestoupli vedle. Obecně všude ve světě sázejí raději na jistotu. To je svým způsobem problém.

V čem se liší dobrá reklama od špatné?

Dobrá reklama je taková, která vás neštve. Taková, na kterou byste možná ještě jednou rádi podívali. A to buď proto, že se při ní zasmějete, nebo je něčím jiná, výjimečná či výtvarně dobře zpracovaná. Základ je nápad, po shlédnutí reklamy musí ve vás zůstat něco pozitivně. Negativní věci nikoho nezajímají. Ale každý mě jiný vkus, takže je těžko takto paušalizovat.

Jsou i reklamy, se kterými vnitřně spokojený nejste? Stěžoval si již někdo na vaši tvorbu?

Většinou opravdu spokojený nejsem, pokaždé vím, co jsem podělal. Lidé se však stěžují vždy a na všechno. Nikdy nevyhovíte všem. Ale někdy se to celé vyvine i jinak, než čekáte. Například reklama na Volkswagen. Báli jsme se, že nás budou žalovat, že se nám práce nepovedla. Chyběl mi tam trochu život, zdálo se mi to příliš sterilní. Šéf však přiletěl za námi z Německa a řekl, že je to skvělé. Byl to pro nás šok. Člověk nikdy neví.

Základ je nápad, po shlédnutí reklamy musí ve vás zůstat něco pozitivně. Negativní věci nikoho nezajímají.

Jak reagují reklamní agentury ve světě, když uvidí, že režisérem reklamy je Čech?

V 90. letech to bylo pro ně exotické, ale teď se to už vůbec neřeší. Někdy to ještě samozřejmě popletou, že jsme Česko-Slovensko, ale momentálně to už není důležité.

Ivan Zachariáš
Ivan Zachariáš

Na co byste reklamu nikdy neudělali?

Zásadně nedělám reklamu na cigarety, násilné hry ani žádné citově vyděračské reklamy s miminky. To mi přijde úplně mimo.

Čemu přikládáte váš úspěch? Jaké rady byste dali začínajícím režisérem, kteří chtějí prorazit v reklamním byznysu?

Faktory jsou určitě štěstí a výběr. Člověk si musí pečlivě vybírat, co bude dělat. Mladým kolegům bych doporučil, aby nedělali blbosti, protože pak se již z toho nedostanou. Naopak musí zvažovat projekty, do kterých půjdou.

Co si myslíte o současné československé reklamní tvorbě?

Nesleduji ji. Většinou reklamy přeskakuji. Vím, zní to hrozně. Někdy mi však kamarádi něco pošlou. Ale nechci hodnotit. Často si režiséři špatně vybírají a pak to není tak dobré, jak by to mohlo být. Také v tom hraje roli i zmíněné štěstí. Každý ví něco, je v něčem chytrý, nemyslím si o nikom nic špatného. Géniů je však málo a ani já k nim nepatřím.

Děláte hlavně déle spoty, tedy ne klasické 30-sekundové reklamy. Je to osvobozující – mít širší prostor?

Je pravda, že zpravidla dělám alespoň minutu nebo minutu a půl. Ale to je na tom právě to zábavné vtěsnat se do ohraničeného času, ať je jakýkoliv. Je to úplně jiná disciplína než seriál. Nápad může být jednoduchý nebo složitý. Problém je, když mají firmy komplikovanou ideu, ale nemají na ni často peníze. Tam nefunguje totiž cesta zjednodušení, nemělo by to žádný efekt.

Co se stane, když nemáte nápady?

Tak tehdy trpím. Buď to přijde, nebo ne. Intenzivní přemýšlíte a modlíte se, aby vám něco napadlo. Buď to vyjde, nebo ne. Nemám však recept.

Pokud jste měli v hlavě skvělý nápad na reklamu, oslovili jste i sám reklamní společnost?

To nedělám. Je to ztráta času.

Proč neděláte reklamy pro česko-slovenské značky? Nemohou si vás dovolit zaplatit?

Není to penězích. Dlouhá léta jsem nedostal z Česka ani Slovenska žádnou nabídku. Asi si myslí, že si mě nemohou dovolit, ale to je blbost. Pokud se mi koncept líbí, budu dělat i za jiných podmínek než ve světě.

Ivan Zachariáš (45)

Jeden z nejvyhledávanějších reklamních režisérů, který za své počiny pod hlavičkou mnoha známých agentury získal řadu prestižních ocenění včetně Zlatých lvů z Cannes. Pracoval pro značky jako Coca-Cola, Nike, Adidas, Volkswagen, Land Rover, Audi, Honda, Rexona, Stella Artois, Levis, režíroval spoty pro fotbalové MS 2006 a mnohé další. Natáčí i upoutávky pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Jeho krátkometrážní Mulit (2003), který paroduje bollywoodský filmy, je součástí stálé sbírky Muzea moderního umění v New Yorku (MoMA). Kriminální drama HBO Europe Pustina je jeho celovečerní režijní debut. Je absolventem katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU (1996).

Bressona si z Benátek odnesl ruský režisér Andrej Končalovskij

Vatikán / Itálie 10. září (RV) Cenu Roberta Bressona si z Filmového festivalu v Benátkách letos odnesl ruský režisér Andrej Končalovskij. Při včerejším ceremoniálu mu ji předal prefekt vatikánského Sekretariátu pro komunikaci Mons. Dario Edoardo Vigan.

režisér Andrej Končalovskij
režisér Andrej Končalovskij

79-letý Andrej Sergejevič Michalkov-Končalovskij pochází z rodiny známých ruských filmových tvůrců a v začátcích spolupracoval is Andrejem Tarkovského. Na Filmovém festivalu v Benátkách prezentoval svůj film Raj (Paradise). V černobílém uměleckém zpracování vypráví příběh odehrávající se ve Francii v období nacistické okupace.

režisér Andrej Končalovskij
režisér Andrej Končalovskij

Cenu Roberta Bressona určenou pro režiséry uděluje od roku 2000 v součinnosti s Papežskou radou pro kulturu a vatikánským dikasterií pro společenskou komunikaci Nadace Ente dello Spettacolo spolu s časopisem Rivista del Cinematografo. Vyjadřuje se jí uznání významného „upřímného a intenzivního svědectví o náročné cestě hledání duchovního smyslu našeho života“. V historii laureátů figuruje v roce 2007 další ruský režisér Alexander Sokurov.

Zemřel světoznámy filmový režisér Andrzej Wajda

Ve věku 90 let zemřel polský režisér Andrzej Wajda. Podle dosavadních informací uznávaného filmaře …

Zemřel světoznámy filmový režisér Andrzej Wajda
Zemřel světoznámy filmový režisér Andrzej Wajda

Andrzej Wajda Držitel Oscara za celoživotní dílo Andrzej Wajda skonal v důsledku selhání pľúc.BRATISLAVA 10. října (WebNoviny.sk) – Ve věku 90 let zemřel polský režisér Andrzej Wajda. Podle dosavadních informací uznávaného filmaře nedávno hospitalizován a zemřel v důsledku selhání plic.

Andrzej Wajda se narodil 6. března 1926. Studoval malířství a režii. V 50. letech vytvořil základy stylu známého jako polská filmová škola. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Popel a diamant (1958), Krajina po bitvě (1970), Zaslíbená země (1975), Člověk z mramoru (1977), Dirigent (1980), Člověk ze železa (1981), Danton (1983), Besi (1988), Slečna Nikdo (1996), Pan Tadeáš (1999), Katyň (2007) nebo Walesa, člověk z naděje (2013). Americká Akademie filmových umění a věd mu v roce 2000 udělila Oscara za celoživotní dílo. Věnoval se i divadelní režii.

Bezpečnostní obuv může být i elegantní

Ať už ve výrobě nebo v kanceláři – nová řada bezpečnostní obuvi „uvex business casual“ je ideální pro různá pracovní prostředí. Jedná se o pracovní ochrannou obuv ve své nejelegantnější formě.

Mimořádně prodyšná textilní podšívka a svršek z kůže zajišťují dobrou ventilaci a regulaci teploty a udržují tak optimální vnitřní klima uvnitř obuvi. Komfortní vložky navíc optimálně odvádí vlhkost.

Lehká dvouvrstvá polyuretanová podešev a výměnná vnitřní vložka s prvky tlumení nárazů na patě a ve střední části výrazně pomáhají ke snižování únavy chodidel a případných potíží pohybového aparátu. Nový anatomický tvar poskytuje zvýšenou stabilitu a podporu pro přirozený pohyb chodidla bez omezení. Ergonomický profil podešve s označením SRC poskytuje vynikající odolnost proti uklouznutí a zajišťuje bezpečí při každém kroku.

Měkký svršek z kvalitní kůže s nadčasovým elegantním budapešťským vzorem a vysoce kvalitní funkční textilie podtrhují elegantní styl a poskytují vysoký komfort nošení.

S bezpečnostní pracovní ochrannou obuví uvex business casual se bude každý cítit bezpečně a pohodlně jak v kanceláři, tak i ve výrobě. Obuv je dodávána také ve verzi s ocelovou tužinkou a ocelovou stélkou proti propíchnutí.

I bezpečnostní obuv může být pohodlná, stylová, sportovní, módní, ležérní, lehká, klasická, elegantní, seriózní a vždy bezpečná.

Dodavatelem ochranné pracovní obuvi uvex business casual a kompletního sortimentu ochranných pracovních pomůcek špičkové kvality značky uvex v České republice je společnost UVEX Safety CZ, k.s. z Rychnova nad Kněžnou.

 

VIDEO: Oscary jsou rozdány, Leonardo DiCaprio se konečně dočkal

Oscara v kategorii nejlepší režie získal dnes Alejandro G. Iñárritu za filmové drama Zmrtvýchvstání.
Los Angeles 29. února 2016.
Prvního Oscara 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd získali dnes v kategorii nejlepší původní scénář Tom McCarthy a Josh Singer za scénář k filmu z novinářského prostředí sledovačku (Spotlight). Dnešní 88. ročník udělování cen americké Akademie filmových umění a věd se začal v Los Angeles o 02.30 h SEČ a jeho moderátorem je herec Chris Rock. Informovala o tom BBC.

Nejlepší herec v hlavní roli
Oscara v kategorii nejlepší herec v hlavní roli získal dnes Leonardo DiCaprio za svou postavu ve filmu Zmrtvýchvstání.

Nejlepší herečka v hlavní roli
Oscara v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli získala dnes Brie Larsonová za svou postavu ve filmu Pokoj.

Nejlepší režie
Oscara v kategorii nejlepší režie získal dnes Alejandro G. Iñárritu za filmové drama Zmrtvýchvstání.
Iñárritu nejnovější film získal od své americké premiéry začátkem ledna již řadu ocenění včetně Zlatého glóbu a se 12 nominacemi je letošním favoritem Oscarů.

Filmy Mad Max: Zběsilá cesta a Zmrtvýchvstání (The Revenant) dominovali
Zmrtvýchvstání, epický film o přežití v drsné horské přírodě z dílny režiséra Alejandra Gonzáleze Iňárritua, získal tři ocenění: za režii, kameru a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli pro Leonarda DiCapria, pro kterého je to první Oscar. Ojedinělý rekord zaznamenal i kameraman tohoto filmu Emmanuel Lubezki, který se stal držitelem Oscara po třetí rok za sebou.

Držitelem nejvyššího počtu Oscarů se stal během slavnostního večera akční film Mad Max: Zběsilá cesta. Všech šest ocenění si odnesl v technických kategoriích.

Kompletní fotogalerie oscarových vítězů
Americký herec Leonardo DiCaprio se soškou Oscara, kterou získal v kategorii nejlepší herec v hlavní roli za svou postavu ve filmu Zmrtvýchvstání na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Tom McCarthy (vlevo) a Josh Singer pózují se soškou Oscara za scénář k filmu z novinářského prostředí sledovačku (Spotlight) na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Britský herec Mark Rylance pózuje se soškou Oscara, kterého získal v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli za ztvárnění postavy sovětského agenta Rudolfa Abela ve filmu Most špionů režiséra Stevena Spielberga na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016 ..
Americký herec Leonardo DiCaprio pózuje se soškou Oscara, kterou získal v kategorii nejlepší herec v hlavní roli za svou postavu ve filmu Zmrtvýchvstání na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Herečka Alicia Vikanderová pózuje se soškou Oscara, kterého získala v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za svou postavu v britské životopisném dramatu Dánské dívka režiséra Toma Hoopera na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Americký herec Leonardo DiCaprio pózuje se soškou Oscara, kterou získal v kategorii nejlepší herec v hlavní roli za svou postavu ve filmu Zmrtvýchvstání na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Americký režisér Tom McCarthy pózuje se soškou Oscara, kterou získal v kategorii nejlepší film za snímek sledovačku na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Americká herečka Brie Larsonová pózuje se soškou Oscara, kterou získala v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli za svou postavu ve filmu Pokoj na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.
Kameraman Emmanuel Lubezki pózuje se soškou Oscara za nejlepší kameru na 88. ročníku udělování cen americké Akademie filmových umění a věd v Los Angeles 28. února 2016.

nejlepší film
Nejlepší snímkem se stala drama z prostředí žurnalismu sledovačku režiséra Thomase McCarthyho. Film zpracovává skutečný příběh investigativních novinářů, kteří odhalili sexuální zneužívání katolickými kněžími v Bostonu. Sledovačku získala Oscara i za nejlepší původní scénář.

Nejlepší herečka ve vedlejší roli
Oscara v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli získala Alicia Vikanderová za svou postavu v britské životopisném dramatu Dánské dívka režiséra Toma Hoopera.

VIDEO: Udělování ocenění Oscar v kategoriích nejlepší film, režie a nejlepší herečka
Nejlepší adaptovaný scénář
V kategorii nejlepší adaptovaný scénář si zlatou sošku Oscara odnesli Adam McKay a Charles Randolph za scénář k filmu Sázka na nejistotu (The Big Short).

VIDEO: Oscary v kategorii nejlepší kostým a kamera
Nejlepší herec ve vedlejší roli
Cenu za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli získal Mark Rylance za ztvárnění postavy skutečného sovětského špiona Rudolfa Abela v thrilleru režiséra Stevena Spielberga Most špionů, odehrávajícím se v období studené války. Za favorita v této kategorii byl považován Sylvester Stallone za ztvárnění stárnoucí boxerského trenéra ve filmu Creed.

Děj filmu Most špionů začíná v roce 1957 na obou stranách železné opony, kdy agenti FBI zatknou sovětského špiona Rudolfa Abela, které ho obhajoby se z pověření úřadů chopí zkušený právník James Donovan (Tom Hanks). V průběhu příprav na obhajobu se mezi oběma muži vytvoří silné pouto, které je založeno na vzájemném respektu. Před soudem se Donovanovi podaří uchránit Abela před trestem smrti a Abel je odsouzen na 45 let vězení.

O tři roky později je nad sovětským územím sestřeleno špionážní letadlo U-2 a jeho pilot Gary Powers (Austin Stowell) je zajat a odsouzen na deset let vězení. Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) se obává, že Powers kruté zacházení v sovětském vězení nevydrží, a proto se ho rozhodne vyměnit za Abela. Výměnu obou vězňů má v Berlíně z pověření CIA zajistit Donovan.

Dalšími nominovanými v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli byly Christian Bale – Sázka na nejistotu; Tom Hardy – Zmrtvýchvstání; Mark Ruffalo – sledovačku a Sylvester Stallone – Creed.

Nejlepší cizojazyčný film
Nejlepším cizojazyčným titulem se stal maďarský film Saulův syn režiséra László Nemesis o osudu žida v nacistickém táboře. Jde o druhého Oscara pro maďarskou kinematografii

Dalšími nominovanými v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli byly Christian Bale – Sázka na nejistotu; Tom Hardy – Zmrtvýchvstání; Mark Ruffalo – sledovačku a Sylvester Stallone – Creed.

VIDEO: Oscar pro Ennii Moriconi, ale jeden pojede i do Maďarska
Nejlepší hudba:
Svého prvního regulérního Oscara v kategorii nejlepší hudba získal za western Osm hrůzných režiséra Quentina Tarantina italský skladatel Ennio Morricone, kterému již v roce 2007 akademie udělila zlatou sošku za celoživotní dílo. Tento 87-letý bard filmové hudby se v pátek dočkal i odhalení své hvězdy na Hollywoodském chodníku slávy.

nejlepší skladba
Nejlepší skladbou se stala Writing ‚s on the Wall z bondovky Spectre. Oscara za ni si přebral zpěvák Sam Smith společně se skladatelem Jimmym Napesom.
Slavnostnímu akci předcházela veřejná diskuse o rasismu v Hollywoodu, kterou rozpoutalo zařazení pouze několika nebělošského umělců do oscarových kategorií, a to už po druhý rok po sobě.

Akademie filmových umění a věd sestává z přibližně 6200 členů. Celkový počet soutěžních kategorií je 24. Oscary se udělují od roku 1929.

Přinášíme seznam všech oceněných:
NEJLEPŠÍ FILM
sledovačku

Cizojazyčného filmu
Saulův syn (Maďarsko)

NEJLEPŠÍ rEŽIE
Alejandro G. Iñárritu – Zmrtvýchvstání

NEJLEPŠÍ KAMERA
zmrtvýchvstání

NEJLEPŠÍ HEREC
Leonardo DiCaprio – Zmrtvýchvstání

nejlepší herecký
Brie Larsonová – Pokoj

NEJLEPŠÍ HEREC ve vedlejší roli
Mark Rylance – Most špionů

Nejlepší herečku ve vedlejší ÚLOZE
Alicia Vikanderová – Dánské dívka

NEJLEPŠÍ animovaného filmu
V hlavě

NEJLEPŠÍ dokumentárních filmů
Amy

Nejlepší adaptovaný scénář
Sázka na nejistotu

NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ SCÉNÁŘ
sledovačku

NEJLEPŠÍ KAMERA
zmrtvýchvstání

NEJLEPŠÍ HUDBA
Ennio Moricone – Osm hrozných

NEJLEPŠÍ PÍSEŇ
Writing ‚s on the Wall – Spectre

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ animovaného filmu
Bear Story (Chile)

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ dokumentárních filmů
A Girl in the River: The Price of Forgiveness (Pákistán)

NEJLEPŠÍ hranaté KRÁTKÝ FILM
Stutterer (Británie)

NEJLEPŠÍ FILMOVÝ STŘIH
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ AUDIO STŘIH
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ KOSTÝMY
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ MASKY A ÚČESY
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ MIX ZVUKU
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ VÝPRAVA
Mad Max: Zběsilá cesta

NEJLEPŠÍ VIZUÁLNÍ EFEKTY
ex Machina

Přehled nejlepší filmů:

Několik rad, jak zvyšovat své zisky z reklamy

Blížící se velikonoční období znamená pro mnohé podnikatele nárůst reklamní a marketingové aktivity. Především v oblastech zboží a služeb přímo souvisejících s velkou nocí a jarním obdobím. V prostředí internetu můžeme zaznamenat zvýšenou reklamní aktivitu e-shopů a on-line prodejců v podobě PPC reklamy nebo reklamních bannerů. Pro firmy a podnikatele to obvykle znamená navýšení investic do reklamy a marketingu.

jak zvyšovat zisky z reklamy
jak zvyšovat zisky z reklamy

I proto, že většina podnikatelů přenechává tuto oblast podpory svého podnikání na zkušené profesionály ale i zaplacení reklamního prostoru není zdarma. Na druhou stranu však tímto investováním mohou firmy značně navýšit svůj obrat a zisk. Henry Ford by iz posledních 5dolárov 3 znovu investoval do reklamy! Úspěšní podnikatelé totiž nechápou reklamu jako výdaj, ale jako investici svého podnikání. Stejně k ní přistupují z hlediska realizace. Zadání reklamní kampaně odborníkem minimalizují případné ztráty ze špatného rozhodnutí a čas nezbytný pro práci a vzdělávání v této oblasti. Jakou reklamu firmy mají v oblibě? jsme se zeptali Ing. Martiny Lukáčové, majitelky marketingové a reklamní agentury Tina studio, které působí hlavně v prostředí internetu. „V první řadě to je grafická reklama. Firmy oceňují možnost vizualizace svého reklamního poselství.

ztráty ze špatného rozhodnutí
ztráty ze špatného rozhodnutí

Vybírají si hlavně animované reklamní bannery, které mají vysoký potenciál zaujmout zákazníka a tudíž mají vysokou efektivitu, samozřejmě za předpokladu správného výběru lokality zveřejnění. To platí pro rozsáhlejší reklamní kampaně .Iným oblíbeným typem reklamy je PPC textová reklama. Má několik velkých výhod, ale vyznačuje se malým prostorem, tedy musí být navržena kvalitně, aby byla účinná. „Ideální však je, pokud reklamní kampaň zahrnuje různé druhy reklam (je jich více než jen grafická a PPC textová reklama!), Pravidelně se vyhodnocuje a optimalizuje, zdůrazňuje Ing. Martina Lukáčová. Jak navrhnout vydělávající reklamní kampaň? Prvořadý je kvalitní průzkum. Chcete, aby vaše reklamy byly úspěšné a oslovovali více potenciálních zákazníků. Musíte se odlišit. Ale na to potřebujete vědět, od čeho se vlastně máte odlišit. Měli byste znát vaši konkurenci, způsob její prezentace, místa její prezentace a podobně. Stejně byste měli dokonale znát svůj produkt / službu, kterou chcete propagovat a zaměřit se na ty vlastnosti, které jsou lepší než u konkurence. Pokud máte tyto základní informace, můžete se soustředit na návrh samotné reklamní kampaně: výběr typů reklamy, místa umístění, design reklam, texty a obrazový materiál, délka a rozpočet kampaně. Několik základních rad pro efektivní reklamní kampaně: – neustále dbejte o dobré jméno své firmy – zvolte si cíle reklamní kampaně a kontrolujte jejich dosahování – zvolte si optimální model rozpočtování reklamní kampaně, například jako% ze zisků – v reklamě buďte velmi konkrétní – optimalizujte ceny reklamy , najděte si na trhu dodavatele KVALITNÍ reklamy, ale za nejlepší cenu na trhu – pečlivě vybírejte lokality zveřejnění reklamy, průběžně analyzujte jejich efektivnost a zaměřte se jen na výnosné lokality – analyzujte své zákazníky a zacilte své reklamy na skupinu potenciálně nejlepších zákazníků

Žena z Paverpolu …

Zuzka už déle nevěděla, co se sebou, v práci jí hrozilo burn-out (vyhoření), což je nebezpečná věc, protože by byla krůček od … ano, od totální katastrofy. Do noci surfovala po internetu, měla pocit, že musí najít poklad nebo alespoň drahokam ve formě terapie, která by ji zachránila od tragédie zvané’neviem jak dál, pomozte mi‘.

Žena z Paverpolu
Žena z Paverpolu

Chtěla vyzkoušet všechny arteterapie světa, které existují. No člověk, který je krok před kolapsem, jejich sotva vyzkouší dvě a kdepak ještě všechny. Zuzka měla vždy velké oči, ale nakonec si opravdu sama uvědomila, že někdy je méně více a našla ženu z Paverpolu. Zcela se do ní zamilovala. Ta žena pochází, dejme tomu například z Holandska. Paverpol není město v tomto zmíněném státě, jak by se možná zdálo. Je to název, z čehož je žena vyrobena. Většinou z masa a kostí, ale tato je jiná. Jemná, něžná s nádechem extravagance a umění vědět okouzlit. Zapomnělo se říct, že je to socha. Ale to nic, vždyť i to jsou ženy. Hodně toho neřeknou, ale jim to nevadí, mají rádi, že jsou obdivovány, lidé jdou na nich oči nechat, ba co víc, jsou obdivovány i ženami, a to se kterékoli živé dáme jen tak nepodaří.

Fešanda s honosnými šaty
Fešanda s honosnými šaty

Zuzka si se ženou z Paverpolu rychle potýkala, protože se zúčastnila kurzu, kde ji naučili, jak si Fešanda s honosnými šaty a starodávným kloboukem vyrobit a dát jí šmrnc nezapomenutelné krásky s dětskou tvářičkou. Zuzanka ohromená kurzem výroby dokonalé ženy tak utekla před realitou, že se začala tvorbě věnovat naplno a pohltilo ji to téměř celou, ale přímo sršela úžasem, jak snadno se žena těsně před svým kolapsem v práci umí dostat opět do formy a začít žít pro krásné dámy , které vyráběla s lehkostí, precizností, trpělivostí, vkusem a dávkou luxusu. Po čase vzala všechny přítelkyně a dala jim na známost, což je žena z Paverpolu a odkud pochází. Pochází z Atelieru Exupéry, kde se vyrábějí s pomocí šikovných rukou a jsou neuvěřitelně originální. Přítelkyně byly nadšené, i když byly méně zručné než Zuzkine ruce, ale brzy měla každá svou dámu, která zpestřila jejich byt vkusem a šmrncem. Dnes už Zuzaně nehrozí kolaps, překonala ho svým nadšením ke sochám. Momentálně má sbírku nádherného babinca ve svém příbytku. I tento příběh vám dokáže dodat odvahu a pokud máte v práci toho hodně a nevíte co dříve, nezoufejte! Hlavu vzhůru a hlavně začněte tvořit, protože tvorba odbřemení člověka od špatných myšlenek a přinese pozitivní, když zjistíte, že pod vašima rukama vzniká něco, co je hmatatelné a krásné a lidé žasnou nadšením … Směle do toho, hmota, s kterou se tvoří město krásných žen je nadosah ruky, jen je třeba začít a přijít do ateliéru dříve než přijde pracovní vyhoření 🙂

Význam jarního úklidu ve feng shui.

Přišlo jaro. Po zimě se probouzí příroda i lidé, vše jakoby dostávalo novou jiskru a chuť do života. Toto je nejlepší období k tomu, abychom si důkladně uklidili ve svých příbytcích. Ve feng shui je čistota a pořádek důležitou podmínkou k tomu, aby bylo prostředí harmonické.

Význam jarního úklidu ve feng shui.
Význam jarního úklidu ve feng shui.

Zbavování se starého, zbytečného a nepotřebného dává prostor novému. Mnozí to znají. Odkládáme například staré oblečení s tím, že možná se nám jednou sejde, kuchyni máme zneprůjezdnila různými spotřebiči a nářadím, které nikdy nepoužíváme. Nebo naše již odrostlé děti mají pokojíčky plné hraček, se kterými se už dávno nehrál, ale je jim líto je vyhodit. Lidé mají tendenci skladovat všechno o čem si myslí, že by mohli ještě někdy potřebovat. Toto je však brzda. Máme plné zanesené skříně, poličky a zásuvky a zjišťujeme, že nic z toho vlastně nepotřebujeme. A cítíme v životě stagnaci, vše je jakoby zastaveno, nevíme se nikam pohnout. Například krásná mladá slečna je stále bez přítele. Kde může být problém? Zkusme se podívat do jejího pokoje. Ve skříni plno hraček z dětství, kolem postele samý plyšák. Ona vlastně stále žije v dětství. Její prostředí ji brzdí. A stačí opravdu málo- zbavit se nepotřebného. A takto bychom mohli pokračovat. Odešel od vás partner? Zbavte se všech věcí v bytě, které po něm zůstaly a uděláte tak místo pro nového. I o tom je feng shui. Vyčištěním prostoru, zbavením se starých, roky nepotřebných věcí dáváme možnost nové svěží energii, aby mohla volně vstoupit do našich příbytků. A my lidé žijící v tomto prostředí najednou pocítíme čistotu a úlevu i ve svém nitru a získáme prostor pro nové podněty, nápady či životní příležitosti. Feng Shui Design

Tři energie ve Feng Shui.

Ve Feng Shui se spojuje působení tří energií Qi, zemské, nebeské a lidské. Při navrhování optimálního prostoru na bydlení je podle tradičního Feng Shui třeba brát v úvahu všechny tři vlivy. Působení energií země- Di Qi zahrnuje metoda Ba Zhai. Při ladění se používá hlavně v případě, kdy se sledují dlouhodobé cíle, při domech nebo bytech, ve kterých jejich obyvatelé plánujících dlouhodobě. Nástup účinku změn při použití této metody je pomalejší, změny se začnou projevovat řádově po několika měsících, působí však dlouhodobě a stabilně. Vlivem energie neba- Tian Qi se zabývá metoda Létající hvězdy – Xuan Kong Fei Xing. Tuto techniku ​​upřednostňujeme v případě programování krátkodobých cílů, když je třeba startovat rychlý nástup změn. Vyladěním prostoru technikou létající hvězdy se vlivy provedených změn promítají do života obyvatel v průběhu několika týdnů, v některých případech již do několika dnů. Lidská energie- Ren Qi je pojítkem mezi energií nebe a země. Je to silný element, protože stejně jako prostor ovlivňuje člověka, ovlivňuje i člověk svou energií prostor, ve kterém žije a působí. Je proto zcela samozřejmé, že byt se zpráva nějakým způsobem, když ho obývají určití lidé a úplně jinak se začne projevovat pokud se obyvatelé vymění. Úkolem Feng Shui poradce je najít pro člověka kompatibilní prostor, ze kterého bude profitovat. Není to jednoduchá práce, je třeba k ní přistupovat velmi zodpovědně, zvážit množství aspektů a vlivů a uskutečnit celou řadu výpočtů. O to víc je pak potěšující sledovat vliv pozitivních změn v životě obyvatel v harmonicky vyladěném prostředí.

Vyberte si tu správnou sekačku

Bezpochyby nejužitečnějším a nejdůležitějším strojem v zahradě je sekačka na trávu. Každý chce mít ze své zahrady okouzlující a příjemné místo k odpočinku. Kromě toho je zahrada i naší vizitkou a proto stejně jako doma, i v zahradě musíme udržovat pořádek. Pokud chcete mít krásné udržovaný trávník při svém domě nebo chatě, tak je třeba trávník pravidelně sekat.

Vyberte si tu správnou sekačku
Vyberte si tu správnou sekačku

Elektrické a akumulátorové sekačky elektrické sekačky mají nízkou hmotnost, a díky tomu se s nimi dobře manipuluje v terénu. V její prospěch hovoří nižší cena a poměrně tichý provoz, kterou zřejmě ocení i sousedé. Jsou vhodné zejména pro menší trávníky, nebo předzahrádky. Nutností však je napájet sekačku síťovým káblom.Väčšina elektrických sekaček sice disponuje držákem kabelu, stále však třeba dávat velký pozor při práci, abychom ho neodsekli. Kabel se také může zamotat při sečení kolem zahradního nábytku, stromů a keřů. Samozřejmostí je nutná dostupnost elektrické zásuvky. Právě tyto nevýhody odstraňuje akumulátorová sekačka, která představuje dokonalou alternativu ke sekačkám s kabelem. Stále však nedosahují takový výkon jako sekačky s benzinovým motorem.

Sekačky s benzinovým motorem
Sekačky s benzinovým motorem

Sekačky s benzinovým motorem Pokud vlastníte o něco větší pozemek, vyplatí se zvolit benzínovou sekačku. Ta si hravě poradí is hustším trávníkem. Benzinové motory se sice ozývají o něco hlasitěji než u elektromotoru, ale práce s nimi je jednodušší a hlavně rychlejší. Zároveň pokud nemáte čas sekat trávník pravidelně a kde zde se Vám stane že si na sekání nenajdete čas potřebujete dostatečnou rezervu výkonu motoru, která Vám umožní i sekání vyšší trávy. V případě že máte svažitý či nerovný terén, je výhodné dívat se po sekačce s pojezdem, kterou není třeba tlačit. U některých modelů lze rychlost pojezdu regulovat a tím se stává sekání skutečně pohodlné. I když jsou benzínové sekačky dražší než elektrické doporučujeme zvažte co nejvíce faktorů při výběru tak, abyste si při práci ušetřili čas a námahu. Robotické sekačky Tak jako robotické vysavače, o kterých jste již určitě slyšeli, existují i ​​robotické sekačky na trávu s nimiž je sekání skutečně jednoduché. Po zadání základních údajů pro sekání, pracují robotické sekačky samostatně a vy je můžete s radostí pozorovat při práci. Když je třeba dobít akumulátor, sami se nasměrují do nabíjecí stanice a nabité novou energií pokračují v práci. Pokud je před překážkou, sekačka zastane a změní směr. Nejvíce ale oceníte, že vám odpadne problém s odvážen a likvidován posečené trávy, sekačka je naprogramována tak že odsekává jen 1 až 2 mm z trávy a tato hmota je při mimořádně vysoké rychlosti otáčení nožů jemně rozsekána a tím dodává trávníku vlhkost a živiny. Na trhu je celá řada sekaček a každá z nich se hodí na jiné podmínky. Vzhledem ke skutečnosti, že sekačka se nekupuje na jednu sezónu, je rozumné nechat si poradit při výběru té nejvhodnější pro Vaše podmínky v odborných prodejnách se záručním a pozáručním servisem, kde Vám prersonál odborně poradí a postará se io případný servis.

Juraj Jakubisko – filmová tvorba

Filmografie
60. léta
Nejzajímavější a naneštěstí velmi krátké období v Jakubiskové dosavadní kariéře bylo mezi lety 1967 až 1970. Za tuto dobu dokončil tři významné filmy nejen pro československou, ale i pro světovou filmovou kinematografii.

Kristova léta (1967)
Už během vysokoškolského studia začal mladý Juraj Jakubisko pracovat na scénáři ke svému celovečernímu debutu, který nabídl vedoucímu I. tvůrčí skupiny Studie hraných filmů Bratislava – Koliba Albertu Marenčin. V roce 1967 tak vznikl film s názvem Kristova léta. Na finální podobě filmu měl i velkou zásluhu spoluator scénáře Lubor Dohnal. Kameramanem byl Igor Luther. Všichni tři, Juraj Jakubisko, Lubor Dohnal, Igor Luther byly ze stejné generace, proto se dá film Kristova léta označit jako generačním filmem. Hlavní postavou je 33letý výtvarný umělec Juraj. Ten po absolvování školy hledá nejen zaměstnání, ale i způsob životní seberealizace. Juraj si postupně začne uvědomovat Bezcitnost svého dosavadního života bez závazků a povinností. Jako protiklad vůči němu vystupuje jeho bratr Ondřej, který je vojenským pilotem. Narozdíl od Ondřejova nestabilních vztahů má Andrej ženu. Zpočátku protikladné postavy se postupem času k sobě stále více přibližují. Film je po estetické stránce velmi kvalitně zvládnutý, obsahuje mnoho absorudných scén a bizarností. Jednu část film poukazuje na fakt, že se jedná pouze o obraz, ne o skutečnost, naopak druhá se všech příznakových prvků vzdává a události zobrazuje přímo dokumentaristické způsobem. Na to, že se jedná o režisérů debut, film je velmi zralým. Byl úspěšný i na domácí, i na zahraniční půdě. Posbíral řadu ocenění, mezi jinými i prestižní Cenu československé kritiky za rok 1967 či tři ocenění na 16. MFF v Mannheimu v roce 1967.

Zběhů a poutníci (1968)
Po úspěšné spolupráci s kameramanem Igorem Lutherem chtěl Jakubisko společně natočit jeho další film. Igor Luther však dostal lukrativní nabídku od francouzského spisovatele a režiséra Alain Robbe-Grilleta, kterou přijal. Sám Jakubisko se proto při svém v pořadí druhém filmu postavil za kameru. Úkoly kameramana se zhostil výborně, ve filmu se nachází mnoho experimentů s kamerou (hra s barvami, „nervózní“ pohyb kamery, netradiční perspektivy, …). Na scénáři spolupracoval s Ladislavem Těžkým a Karol Sidon. Film s názvem zběhl a poutníci (1968) obsahuje tři povídkové části o třech válkách (o první světové válce, o druhé světové válce, o apokalyptické vizi). Každá z povídek se řídí vlastní osobitou poetikou. Naneštěstí se film krátce po dotočení dostal do trezoru, kde zůstal až do roku 1989. zběhl a poutníci jsou významným filmem nejen pro slovenskou a světovou kinematografii, ale také pro samotného Juraje Jakubiska, který se o filmu zmínil takto: „Jediný film, který by jsem už nevěděl lépe natočit … “

Ptáčci, sirotky a blázni (1969)
Po vpádu ruských vojsk v roce 1968 se situace v národní kinematografii nezměnila ihned. Juraj Jakubisko stihl vytvořit film Ptáčkové, sirotci a blázni (1969). Scénář napsal spolu s Karol Sidon, se kterým navázal intenzivní spolupráci. Scénář byl velmi stručný, protože se Jukubisko spoléhal na improvizaci na place. Film plný expresivních obrazů je prvním z „trilogie osudu a štěstí“, jak tuto trilogii nazval sám Jakubisko. Prvním není jen kvůli pořadí, ale i díky predznamenávaniu nových postupů, které v dalších dvou částech trológie využívá. Všechny tři filmy, Ptáčkové, sirotci a blázni (1969), Sedím na větvi a je mi dobře (1989), Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992), využívají téma milostného trojúhelníku. Film Ptáčkové, sirotci a blázni zasadil do období v roce 1968, kdy měla Jakubiskova generace mnoho očekávání a nadějí, ale zároveň i zklamáni. Jedním z pozitiv byla možnost natáčet filmy, Dušan Hanák debutoval filmem 322 a Elo Havetta debutoval filmem Slavnost v botanické zahradě. Příběh je o dvou kamarádech Yorickovi a Andreji a jejich společné lásce Martě. Film natočený během chaotické pražské jary se na dlouhé období zavřelo do trezoru ihned po jeho vytvoření.

70. – 80. léta
Zákaz točit hrané filmy přišel před sestříhaný v pořadí čtvrtého Jakubisková filmu Nashledanou v pekle, přátelé (1990) v roce 1970. Natočený materiál byl doručen italskému producentovi, který ho sestříhal podle svých představ, diametrálně odlišných od těch Jakubisková. Juraj Jakubisko se od této verzi distancoval. Svou verzi dokončil až v roce 1990. Po zákazu točení hraných filmů byl Jakubisko přesunut do Krátkého filmu v Bratislavě. Avšak i tvorba krátkých či dokumentárních filmů byla přísně redukována. Témata byly ideologické, diktované shora. Jednalo se o filmy jako Stavba století (1972), Ondrej Nepela (1974), Výstavba tranzitního plynovodu SSSR, NDR, Západní Evropa (1974), Filmy v měsíci ČSSP (1976), Dožínky ’77 (1978). Avšak iv těchto filmech patrný výrazný filmařský rukopis po vizuální stránce díla. U filmu Stavba století (1972) byl Juraj Jakubisko režisérem, kameramanem a scenáristou. Elektrizující hudbu složil Marián Varga se svou kapelou Collegium Musicum. Jakubisko ve filmu pracuje se symboly a vytváří tak několik roviny, které může divák ve filmu vidět. Nejvýraznějším filmem z tohoto období je jednoznačně Bubeník červeného kříže (1977). Jednalo se propagační film pro Červený kříž, díky čemuž měl i výraznější svobodu při tvorbě oproti ostatním projektům z té doby. Film já nejzajímavější svou obraznosti. Kameramanem byl Ján Ďuriš. Filmem Jakubisko dokázal, že jeho kvality se neztratily, jen na určitou dobu byly kvůli nepříznivým okolnostem přibrzděno.

Postav dům, zasaď strom (1979)
Teprve po deseti letech má Jakubisko dovoleno natočit další dlouhometrážní hraný film s názvem Postav dům, zasaď strom (1979). Scénář mu však byl přidělen. Jednalo se o pozívneho socialistického hrdiny. Tento scénář byl předurčen na kýčovitý film. Proto se ho Juraj Jakubisko spolu s Lubor dohnaly rozhodli přepsat. Jméno Lubora Dohnala v titulcích nikdy nefigurovalo z toho důvodu, aby mu nestopli činnost. Hlavním motivem filmu je opět milostný trojúhelník. Dalším výrazným motivem je motiv Cesty. Film já také plný různých symbolů a metafor, které jsou pro tvorbu Juraje Jakubiska typické. Postav dům, zasaď strom se dostal do distribuce, ale po negativní kampani kolem filmu ho znovu stáhli a dali do trezoru.

Po filmu Postav dům, zasaď strom (1979) byl Juraj Jakubisko opět sankciovaný, tentokrát však ne tak krutě. Bylo mu dovoleno točit pohádky, komedie a historické filmy.

Nevěra česky (1979)
Realistická třídílná komedie Nevěra česky (1979) vyčnívá nad ostatními Jakubisková filmy svou jednoduchou lineární koncepcí. Také není u Juraje Jakubiska typickým označení jeho filmu jako realistického. Režisér známý svými bizarními, vizuálně experimentálními scénami v tomto filmu neoúšťa logiku „životního světa“. Třídílný film je, jak již název napovídá, o nevěře. Nicméně paradoxem celého filmu je, že se samotná nevěra nikdy neodehraje. První část má název Nevěra, druhá se jmenuje Vykrúcačky a poslední, třetí částí je Trest. Samotný Juraj Jakubisko se k filmu vyjádřil následovně: „… v době, kdy témata, která mě zajímala, byla zapovězena, jsem Sahl po komedii. Byla to Zvědavost, protože před tým jsem tíhnul k tragikomedii s důrazem na černou klávesu. Nebýt TÉTO zkušenosti, asi by nikdy nevznikla burleskní scéna pohřbu otve Pichandovi v Tisícileté včele. “

Tisícročná včela (1983)
Film Tisícročná včela (1983) je adaptací stejnojmenné knihy Petra Jaroše. Kniha Jakubiska zaujala hlavně poetikou magického realismu, která mu byla nesmírně blízká. Spolu se samotným autorem knihy Petrem Jarošem připravili scénář. Žánrově se film řadí mezi ságy, konkrétně je to historická kronika rodiny Pichandovi začínající na konci 19. století, která pokračuje v 20. století a končí na konci první světové války v roce 1917. Tento film je jedním z nejúspěšnějších filmů Juraje Jakubiska. Československými kritiky a novináři byl oceněn jako nejlepší československý film osmdesátých let, na prestižním festivalu v Benátkách získal cenu Zlatý Fénix za výtvarnou stránku a nejlepší kameru a mnoho dalších ocenění po celém světě. Tímto filmem Juraj Jakubisko dokázal vyzrálost svého filmařského rukopisu. Monumentální sága se Jakubiskovi podařila natočit i díky koprodukci České filmové tvorby spolu se zahraniční společností Beta Film München.

Perinbaba (1985)
Po sáze Tisícročná včela (1983) Jakubisko natočil dvě pohádky. První z nich je Perinbaba (1985). Na scénáři spolupracoval se slovenskými spisovatelem a scenáristou Ľubomír Feldek. Jedná se o pohádkový příběh malého Jiříka, jehož před smrtí zachrání Perinbaba a vezme ho do své říše. Juraj Jakubisko vytvořil dva světy, v jednom se zastavil čas a tak Perinbaba, Jurko a ani Zubatá nestárnou, naopak od druhého světu, tedy země. Jurko se po čase zamiluje do Alžbetka a bude se chtít vrátit na zem. Juraj Jakubisko ve filmu využívá již své typické magické prvky, které jsou místy laděné až hororově.

Pihovatý Max a strašidla (1987)
Sestříhaný třináctidílného rodinného seriálu na požadavek německého producenta vznikla druhá pohádka pod názvem Pihovatý Max a strašidla (1987). Na scénáři spolupracovali scénáristé jako Jaroslav Dietl, Joachim Hamman, Jozef Paštéka a samotný Jakubisko. Za kamerou se také vystřídaly více kameramani: hlavním kameramanem byl Ján Ďuriš, druhými kameramany byli Jan Piroh a opět Juraj Jakubisko. Zatímco v Perinbaba byly hororové prvky spíše výjimkou, Pihovatý Max a strašidla je jednoznačným (parodickým) spojením pohádky a hororu. Tento film má mimo jiné, i silnou etickou hodnotu.

Sedím na větvi a je mi dobře (1989)
Tři měsíce před pádem komunistického režimu v Československu dokončil Juraj Jakubisko film Sedím na větvi a je mi dobře (1989). Jedná se o druhý film z z volné trilogie svobodě, či z „trilogie osudu a štěstí“. Původně se měl film volat visím na větvi a je mi dobře, ale tento název neprošel strážci ideologické čistoty. Důvodem mohlo být, že původní název mohl narážet na nesmyslné popravy nevinných lidí na Slovensku stalinistickým režimem. Příběh je o dvou charakterově rozdílných kamarádů zajímajících se o jednu ženu a děj je zasazen do období těsně po skončení druhé světové války. Také se zde tedy otevírá motiv milostného trojúhelníku, který je příznačný pro všechny tři filmy z trilogie o svobodě. Motiv duality se nenachází jen v rozdílných charakterech hlavních postav, ale i balancováním mezi skutečností a fikcí, pohádkou a realitou. Jak je již u filmů Juraje Jakubiska zvykem, i Sedím na větvi a je mi dobře získalo mnoho ocenění.

90. léta – současnost
Po pádu komunistického režimu a vzniku České republiky v roce 1993 se situace pro Juraje Jakubiska výrazně zlepšila. Už nebyl omezován politickou situací a mohl po více než dvaceti letech opět svobodně natáčet. Začala tak další etapa v kariéře Juraje Jakubiska, která trvá dodnes.

Nashledanou v pekle, přátelé (1970/1990)
V roce 1990 se vrací k natočenému, ale nesetříhané materiálu filmu Nashledanou v pekle, přátelé. Původně byl film sestříhaný italským producentem, avšak k této verzi se Juraj Jakubisko nikdy neumožňovalo. I když finální verze byla dokončena až po pádu komunistického režimu, je třeba brát na povědomí, že vznikal během normalizace v roce 1970. Scénář měl na starosti Juraj Jakubisko a Karol Sidon a tento film je zároveň posledním společným filmem této dvojice. Příběh je o dvojici mužů a jedné ženě, který žijí velmi zvláštním způsobem života. Právě „zvláštnost“ je charakteristickým slovem popisujícím tento film. Jakubisko v něm pracuje se surreálný prvky, bohatou obrazností, bizarností a mnoha, jemu typickými prvky. Jakubisko využil herců i po 22 letech a natočil s nimi dotáčky, které umocňují celkovou dojem zajímavosti díla. Juraj Jakubisko byl vedle režii a tvorbě scénáři i kameramanem filmu.

Téměř růžový příběh (1990)
Televizní film Téměř růžový příběh (1990) je spojením žánrů muzikálu, pohádky a romantického příběhu. Spojení pohádky s realitou vidět i v samotném příběhu. Juraj Jakubisko v něm spojil pohádku o Šípkové Růžence a kruté reality Darinka, trpící vážnou dědičnou chorobou, která zabila i její mámu při porodu. V hlavní roli se objevila známá zpěvačka Darinka Rolincová. Film vyniká po vizuální stránce a dobře zvládnutou choreografií. Kameramanem byl Ján Ďuriš. I přes prihladnutiu, že se jedná o film určený teenagerům tento snímek nedosáhl úrovně jiných Jakubisková filmů.

Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992)
Třetím, posledním filmem z volné trilogie o svobodě je film Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992). Narozdíl od milostného trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy ve filmech Ptáčkové, sirotci a blázni (1969) a Sedím na větvi a je mi dobře (1989) se v tomto filmu jedná o dvojici žen soupeřících o jednoho muže. Motiv boje za svobodu byl pro domácí diváky více žádaný v letech 1969 a 1989, tedy v letech vzniku předchozích dvou filmů z trilogie. Možná i proto byl Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný dostatečně doceněn až v zahraničí. Film získal hlavní cenu Zlatý Delfín na 9. MFF Festival Cinema de Troia v portugalském městě Azil.

Nejasná zpráva o konci světa (1997)
Od roku 1992 natočil Juraj Jakubisko pár krátkých filmů a videofilmů. Tato skromná aktivita predznamenávala větší projekt, který byl časově náročný. Tímto projektem byl film Nejasná zpráva o konci světa (1997). Film vznikl již v produkci J & J Jakubisko film v době, kdy už režisér bydlel v Praze. Jakubisko vytvořil apokalyptický příběh inspirovaný proroctvími známého proroka Nostradama. Podle režiséra stojí film sám o sobě a nespojuje ho s žádným ze svých předchozích děl. Nicméně je tu jistá podobnost s filmem Tisícročná včela (1983). V obou filmech se jedná o AGU zobrazující několik rodiny žijící v jedné vesnici. Podobností se mezi těmito filmy dá najít několik. Narozdíl do filmu Tisícročná včela má Nejasná zpráva o konci světa potlačenou realistickou rovinu a tak je zvýrazněn iluzivní charakter filmu. Kameraman filmu byl Ján Ďuriš. který za práci na tomto filmu získal na MFF v Montrealu v roce 1997 Cenu za největší umělecký přínos – kamera. Film získal cenu Zlatý Delfín za nejlepší režii v italské Pescaře a také cenu za nejlepší režii i na MFF v San Diegu v USA.

Post Coitum (2004)
Na přelomu 20. a 21. století se Juraj Jakubisko opět věnuje krátké tvorbě. V médiích se začalo mluvit o plánovaném zpracování legendy o čachtické paní. Proto bylo i překvapením, když oznámil, že bude režisérem filmu Post Coitum (2004). Podtitul tohoto snímku je „mrazivá city komedie“. Film obsahuje mnoho erotických scén, ale o pornografii se nejedná. Je to spíše jakási dekonstrukce pornografie. Erotickými záběry spíše odhaluje, co všechno při sexu absentuje. V postelových scénách prohlubuje individualismus a nevytváří pomyslné duševní pouto mezi mužem a ženou a jejich lásku. Kameramanem byl opět Ján Ďuriš, který tentokrát natáčel na HD technologií. Jak napsal v biografii o Jiřím Jakubiskovi Peter Michalovič a Vlastimil Zuska, Post Coitum je prvním filmem na území „cool estetiky“.

Bathory (2008)
Zatím posledním filmem Juraje Jakubiska je adaptace známé legendy o Alžbětě Báthoryové z roku 2008 a s názvem Bathory. V době uvedení byl film nejdražším slovenskými filmem. Jednalo se zároveň o Koprodukční spolupráce Slovenska, Česka, Maďarska a Velké Británie. Juraj Jakubisko se podle jeho vlastních slo v držel historických údajů a známých faktů, ovšem bílá místa zaplnil svou fantazií. Film zaznamenal divácký úspěch (s výdělkem přes 5 milionů eur se stal po této stránce nejúspěšnějším Jakubisková filmem), ale soudobé kritiky filmem nadšené nebyly. Bathory byla úspěšná v soutěži Český lev v sekci Nejlepší výtvarný počin a Divácky nejúspěšnější český film.

V současnosti se hovoří o dvou rozdělaných projektech Juraje Jakubiska. Prvním je Slovanská epopej o historii Slovanů, druhým projektem je pokračování Perinbaba, kde chce obsadit do hlavní role opět Giuliettou másel i přesto, že herečka v roce 1994 zemřela. Tento problém plánuje vyřešit pomocí počítačových triků, čili dalších inovativních vizuálních přístupů se od něj dá očekávat iv příštích letech.

Charakteristika tvorby
Slovenský Fellini. I tak se říká Jiřímu Jakubiskovi, který má mnoho společných charakteristických autorských prvků.

Pro Jakubisková filmy bylo nejdůležitější, že do nich vtáhl svět podivínských bizarních existencí a vyprávění podřídil poetice nespoutané obraznosti lidových pohádek či surrealistických feérií. Tak se v jeho filmech setkáváme s naturalismem pojídání much přímo z mucholapky v Nashledanou v pekle, přátelé (1970), či postavou Smrti v povídkách filmu zběhl a poutníci (1970). V jeho příbězích se stává nemožné možným; bez metafory a alegorie není ani jeden z jeho důležitých titulů. Vzhledem k aktuální paralelu se dá hovořit o magickém realismu ve slovenském filmu.

Po éře víry v přesah umění do života se Jakubisko a jeho generace uzavřeli do světa umění, nechtěli poučovat, být svědky, kritiky, filmovými filozofy, či spasiteli. Víc chtěli tlumočit radost, atmosféru a zážitek. Jejich hra však nebyla zcela bez spodních tónů zoufalství, jejich groteskně bizarní příběhy nesly v sobě často skrytou tragiku.

Často opakovanými prvky jsou i ty folklorní, zmíněno při Jakubisková dětství. Čerpá z tradičních hudebních motivů, z lidového výtvarného umění, využívá tradiční oděv, předměty každodenní potřeby, zoomorfné zobrazení, rituály a podobně.

Divadlo A. Bagara uvede trpkou komedii Čtyři v ringu

Hra si klade otázky, kam jsou lidé schopni zajít při honbě za prací a jaký tvrdý nátlak vydrží

Čtyři v ringu
Čtyři v ringu

Současnou španělskou Komedii s prvky psychotrileru Čtyři v ringu uvede Divadlo Andreja Bagara (DAB) v Nitře v premiéře 27. listopadu. Jejím autorem je Jordi Galcerán, jehož ve Španělsku nazývají králem černé komedie. Jeho nejúspěšnější hrou je právě Čtyři v ringu (Grönholmova metoda), která byla dosud přeložena do více než třiceti jazyků a uvádějí ji v 60-ti zemích po celém světě. Během tohoto roku uvedlo Divadlo Andreja Bagara v Nitře dvě premiéry.
Portrét umělce „Jak starého muže“
Muzikál Tisícročná včela
Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …

Hra je záznamem modelové situace, kterou vymyslel psycholog jedné významné nadnárodní společnosti ve Stockholmu. Ve filiálce této společnosti v Madridu se na konkurzu o místo marketingového ředitele setkají čtyři uchazeči – tři muži a jedna žena. Jeden z nich je utajený personalista firmy, který má za úkol vybrat nejlepšího adepta na příslušnou pracovní pozici. Hra si klade otázky, kam jsou lidé schopni zajít při honbě za prací a jaký tvrdý nátlak vydrží.

Trpká komedie s gagy, trapasy i prvky mystifikace pátrá po hodnotách obyčejné lidskosti v hrozivých korporativních pravidlech mamutích podniků a firemních zájmů. Aktuální téma hry je znepokojivou zprávou o stavu současné společnosti a lidech v ní. Hra má svižné dialogy, humor, napětí, ale především vzrušující závěrečné překvapení, slibují tvůrci. Režisérem inscenace je Michal Spišák. V rolích adeptů o zaměstnání se představí herci Jakub Rybárik, Juraj Ďuriš, Marián Viskup a Lenka Barilíková.

Premiéra DÁMSKÁ ŠATNA již tento týden Divadlo Andreja Bagara v Nitre

Premiéra DÁMSKÁ ŠATNA již tento týden
Skvělá komedie odhaluje osudy čtyř hereček, kterým se divadlo stalo jejich druhým domovem a obětovali mu část svých životů. Každá z nich je jiná.
V dámské šatně se setkávají během zkoušek i během představení. Je to taková přestupní stanice. Přicházejí sem, odkládají svou civilní identitu, přeměňují se na dramatické postavy a odcházejí na jeviště, kde se setkávají s diváky. Pak se vracejí zpět, jakoby se vraceli z divadelní iluze zpátky do reálného života. Šatna je ten magický prostor, kde se prolínají jejich soukromé životy, jejich každodenní radosti i starosti s divadelním sněním.

DÁMSKÁ ŠATNA
DÁMSKÁ ŠATNA

Režisér Michal Spišák hru pro autentičnost zasadil do prostředí nitranského divadla. Herečky Eva Pavlíková, Jana Kovalčíková, Alena Pajtinková a Lenka Barilíková se tak budou během představení oslovovat svými skutečnými rodnými jmény. Neznamená to, že budou ztvárňovat pouze samy sebe, ale v něčem se hra bude dotýkat každé z nich. Představení oživí písničky Kamila Mikulčíka v podání hereček.

„Inscenace Dámská šatna má být zároveň i jakýmsi symbolem věrnosti jednomu divadlu a jednomu životu a poctou herečkám, které zůstaly Divadlo Andreja Bagara v Nitre roky věrné a mnohé v něm prožili celý svůj život, jako například Adéla Gáborová či Božka Slabejová,“ řekla mluvčí Divadla Andreja Bagara v Nitre Alena Orolínová.

Adam Gold – Nový dramaturg v Divadle Andreja Bagara v Nitře

Nový dramaturg v DAB: ADAM Glod

Tým tvůrců Divadla Andreje Bagara získal novou posilu. Z Česka do Nitry přichází 26-rodný rodák z Brna Adam Gold.
„Ročně průběžně dostáváme 5-10 žádostí na pozici dramaturga v našem divadle. Na základě osobního pohovoru a podle dosavadních výsledků jsme se rozhodli právě pro čerstvého absolventa Adama Golda, „zdůvodnil šéfdramaturg Divadla Andreja Bagara v Nitře Svetozár Sprušanský.

Adam Gold
Adam Gold

Podle informací Gabiely Kováčové z PR oddělení Divadla Andreja Bagara v Nitře, Gold absolvoval bakalářské studium oboru Sdružených uměnovědná studií na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval pak divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Během studia se dramaturgicky podílel na přípravě několika projektů, mimo jiné mezinárodního festivalu studentské divadelní tvorby Setkání / Encounter 2013. Také se zúčastnil zahraniční stáže na Akademii pro divadlo, rozhlas, film a televizi v slovinské Lublaně, kde ho oslovili ke spolupráci na inscenaci vychádzejúcej z Racinovej tragédie Berenika. Jako dramaturg je podepsán pod inscenací Lorcovej Plánky ve Studiu Marta v Brně. Také působil v nezávislém divadle BuranTeatr v Brně, kde inicioval uvedení Genetových služek a autorského projektu Moje.
Věnuje se i vlastní dramatické tvorbě, autorsky se například podílel na některých divadelních aktivitách ostravského sdružení Theatre ludem. Jako hostující dramaturg spolupracoval na přípravě jednoho z cyklů scénického čtení v rámci projektu Československo v Městském divadle Zlín.

Divadelní hra známého dramatika
Muzikál Tisícročná včela
Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …

Adam Gold (1989) se narodil v Brně. Absolvoval bakalářské studium oboru Sdružených uměnovědná studií na brněnské Filozofické fakult Masarykovy univerzity. Následně vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, v ateliéru profesora Oslzlého. Během studia se dramaturgicky podílel na přípravě několika projektů, mimo jiné mezinárodního festivalu studentské divadelní tvorby SETKÁNÍ / Encounter 2013. Také se zúčastnil zahraniční stáže na Akademii pro divadlo, rozhlas, film a televizi v slovinské Lublaně, kde byl osloven ke spolupráci na inscenaci vychádzejúcej z Racinovej tragédie Berenika. Jako dramaturg je podepsán pod inscenací Lorcovej Plánky ve Studiu Marta v Brně. Rovněž působil v nezávislém divadle BuranTeatr v Brně, kde inicioval uvedení Genetových služek a autorského projektu Moje. Věnuje se vlastní dramatické tvorbě, autorsky se například podílel na některých divadelních aktivitách ostravského sdružení Theatre ludem. Jako hostující dramaturg spolupracoval na přípravě jednoho z cyklů scénického čtení v rámci projektu ČESKOSLOVENSKO v Městském divadle Zlín.

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …

Divadlo Andreja Bagara Nitra

překlad: Danica Haláková
hudební spolupráce: Peter Zagar
scéna a kostýmy: Diana Strauszová
režie: Svetozár Sprušanský

Divadlo Andreja Bagara Nitra
Divadlo Andreja Bagara Nitra

Osoby a obsazení:

Phil: Juraj Ďuriš
Lea: Alena Pajtinková
John: Martin Fratrič
Danny: Peter Oszlík / Martin sálech
Mark: Roman Poláčik
Jan: Andrea Sabová a.h.
Brian: Marián Viskup
Richard: Daniel Ratimorský
Cathy: Kamila Antalová a.h.
Adam: Peter Oszlík / Martin sálech

Premiéra byla: 14. září 2012 ve Velké sále DAB Nitra

Anglický dramatik Dennis Kelly píše současným jazykem o aktuálních tématech a problémech dnešního člověka i celé společnosti. Jeho hry byly přeloženy do několika jazyků a inscenuje se po celém světě. Jednou z jeho nejúspěšnějších a najinscenovanejších je DNA, kterou napsal pro Národní divadlo ve Velké Británii v rámci celonárodního divadelního programu Connections 2007. Hra rozebírající témata a problémy současného způsobu života teenagerů se stala nejen oblíbenou po celé Evropě, ale postupně se dostala i do osnov anglických středních škol. Divadlo Andreja Bagara v Nitře se prostřednictvím projektu TY koksem! zaměřuje právě na inscenace otevírající témata o mladých a pro mladé. V rámci této dramaturgické linie, v níž vznikly i divácky úspěšné inscenace LAVV a DARK PLAY, je tedy právě Kellyho hra vhodným inscenační materiálem. Šéfdramaturg a režisér Svetozár Sprušanský uvedl DNA v české premiéře spolu s dalšími dvěma Kellyho texty: Sirotci a Láska a peníze. Tato slovenská trojpremiéra jen dokazuje tendence a ambice dramaturgie Divadla Andreje Bagara přiblížit se evropským divadelním scénám, tak oslovit současného slovenského diváka.

Ústředním tématem DNA je šikana ve smyslu fyzickém i psychickém, obecně narůstající násilnické sklony a naopak snižující se schopnost empatie mladých lidí. Druhou velmi čitelnou a podstatnou linií textu i inscenace se stává otázka jednotlivec vs. kolektiv, jejímž prostřednictvím je předestřen nejen devastující vliv skupiny na identitu jednotlivce, ale i téma kolektivní viny / neviny, odpovědnosti / nezodpovědnosti za vlastní činy a rozhodnutí. V rámci inscenačních projektu TY koksem! nitranské divadlo nabízí po každém představení i setkání a diskusi s psychologem na témata: parta, tyranie, odpovědnost, násilí, vina.

Základní konflikt je pojmenován už na začátku – parta mladých lidí šikanuje svého spolužáka Adama, přičemž se stane nehoda a on spadne do hluboké jámy. Skupina teenagerů ho považuje za mrtvého a vyhledá spolužáka Phila ( „ten, kterému to nejvíce pálí“), který vymyslí plán, jak se ze situace dostat. Mají vytvořit falešné stopy a falešného pachatele – muže ve středních letech v pošťácké uniformě s porouchanými zuby. Problém nastane, když policie najde muže, který přesně odpovídá jejich popisu a shoduje se i jeho DNA se vzorkem z Adamova svetru. Vzniká tak druhá morální otázka, kterou parta znovu „smete pod stůl“ a nechá nevinného člověka trpět za jejich činy. Další problém přichází s objevením Adama, který ve skutečnosti nezemřel, jen se skrýval v lese – kdyby se však nyní objevil mezi lidmi, ostatní by z toho vyšli jako viníci a lháři, proto Phil rozhodne, že ho opravdu zabijí. Určitá (ne) logika příběhu a reakcí postav dělá Kellyho text až jemně absurdním. Mnohé z postav působí plasticky, na druhé straně však jednoznačnost charakterů a nepřirozenost emocionálních reakcí postav může symbolizovat i šablonu kolektivu, ve kterém se jednotlivec podřizuje většině resp. jednotlivec rozhodne za většinu, která se mu podřídí. Tak jako jsou stejné jejich kostýmy – školní uniformy, tak jsou si podobné i všechny postavy, které se však díky hereckému podání liší alespoň v detailech motivací a chování.

Téma kolektivu i jeho hierarchie tedy hraje v inscenaci důležitou roli. Nejen svobodná vůle, ale i emoce a svědomí postav jsou potlačeny ve prospěch udržení pohody a šťastného mikrosvěta v partii. Tak, jak se jednotlivec podřizuje skupině, herectví je podřízeno konkrétnímu inscenační tvaru DNA a jeho ideje. Navzdory mírně nejasným motivacím a nedostatečnému prostoru pro vývoj charakterů i pro budování vzájemných vztahů (což zčásti vyplývá již z Kellyho textu) se většině herců daří vystavět jako takous postavu a alespoň nastínit minimální změny ve vývoji jejího charakteru. I když jsou spíše vzájemné vztahy jen načrtnuté a dále se nerozvíjejí, herci na sebe reagují a určité napětí na scéně vytvářejí společně. V tomto případě i samotná síla herecké výpovědi stojí na sehrát hereckém souboru – tedy kolektivu.

Juraj Ďuriš buduje drobnokresbou postavy Phila, a to zejména přes střídmé, ale zřetelné výrazové prostředky – jeho mimika je téměř beze změny (nepřítomně hledící) a pohyby jsou úsporné, co má podíl na tom, že z jeho postavy skutečně cítit až nelidský chlad. Jediné situace, ve kterých se Phil projeví, jsou právě ty krizové – tehdy Ďuriš zaujme silným hlasem a až mrazivě klidným a cílevědomým projevem. Vedle vymýšlení chladnokrevného plánu zahlazení stop klidně popíjí kolu a v jistých momentech znát na jeho tváři až zvrhlý pohled s jemným úšklebkem. Přestože zpočátku působí jako nejpasivnější postava, nakonec je to právě on, kdo o všem rozhoduje. Z podivínského samotáře se stává vůdce skupiny, jehož všichni bezmyšlenkovitě poslouchají. Ďuriš Phil celou dobu zůstává stejně chladný, bez jakékoliv emocionální reakce na situace a gradující problém. Bez mrknutí oka vymyslí brutální plán a nakonec i rozhodne o smrti znovunalezeným Adama – a to vše pro dobro partie (Phil: „Co je důležitější, on nebo partie?“ „… Konečně jsou všichni šťastní“). Phil tedy dělá všechny rozhodnutí kvůli zachování harmonie ve skupině a z přesvědčení, že jedná právě to nejlepší. Nakonec to vyplývá i z jeho repliky: „když se kácí les, třísky létají“ – každé vyšší dobro vyžaduje své oběti a v tomto případě se kolektivní obětí stává Adam. V postavě Phila se navíc odráží i neschopnost mladých navázat jakýkoliv citový vztah. Ďuriš jako Phil téměř nikdy nereaguje na Leu (Alena Pajtinková), neodpovídá, mlčí, jen dokola je – jakoby jídlo bylo náhradou za jeho absenci citů, za neschopnost projevit i přijmout jakoukoliv náklonnost. Lea se vedle něj demonstrativně škrtí kravatou a on strnule otevírá balíček s čipsy. Lea mu vypráví o své nejšťastnější chvíli v životě, kterou prožila právě s ním, a Ďuriš mlčky přežvykuje bonbóny. Nakonec však jediná situace, která s ním pohne, je právě definitivní odchod Ley.

Alena Pajtinková dostala prostřednictvím Ley v inscenaci největší prostor. Její postava je jedinou resp. nejjednoznačnějším nositelkou jistých morálních zásad a zdravého úsudku a zároveň apelem na svědomí a pocit zodpovědnosti ostatních. Pajtinková se snaží pracovat se dvěma polohami – rázná a racionální (která se odhaluje zejména během návratu Adama, když je třeba situaci řešit) a zároveň citlivá a emocionální (zejména během scén s Philem). Vedle všech událostech se Lea stále snaží navázat vztah s Philem, a to i přesto, že on ji pasivní odmítá. Nakonec nezvládne neustále ticho, pokrytectví, přetvářku a pocit viny a odchází. Pajtinková disponuje širokým hlasovým rozsahem, který dokáže vhodně využít. Daří se jí klást důraz prostřednictvím práce s intonací, ale aniž by je zbytečně ukřičenými. Zároveň herečka buduje určitý charakter své postavy a nezůstává jen u plošném ztvárnění a šabloně teenagerky.

Hostující herečka (studentka pátého ročníku Katedry herectví VŠMU) Kamila Antalová představila Cathy jako drsnou až bezcitnou puberťačka, při čemž však procházela jemnými změnami odstínům charakteru, či spíše typu postavy. Ze začátku to byla pro Cathy celé jen jedna velká sranda ( „Alespoň je trochu vzrůšo!“), Ze které chtěla vytěžit maximum (účinkování v televizní reportáži o zmizení Adama). Když ale v závěru požádá Phil Cathy, aby „to“ udělala (spolu s Brianem udusila Adama igelitovou taškou), na její mimice znát nervozitu. I její neustálé pití alkoholu zpočátku působí jako prvoplánový prostředek na vykreslení charakterové rysy postavy „nad věcí“, ale v závěrečné scéně Cathy pije evidentně proto, aby zvládla nápor situace. Kamila Antalová si navíc vytvořila prostřednictvím Cathy určitou polohu, která se přibližovala chování teenagerů, aniž by skĺzala do hyperbolizovaného afektu.

Andrea Sabová v roli Jan střídala polohu, kdy je „nad věcí“ a kdy si začíná uvědomovat rozměry a dopady situace (přechody bezprostředního smíchu do hysterického). Později se však Sabová jediným výrazovým prostředkem stává nervózně žvýkání žvýkačky. Stejně plasticky působí postava Marka v podání Romana Poláčik. Dvojice Jan a Mark vypadá jako prvotní viník celé situace, postupně se však tito dva pouze „vezou“ a plní Philove rozhodnutí a úkoly. Poláčik Mark je na první pohled výbušný, v principu však neví jak dál, neví, co se sebou, ani s celou situací. Se zvětšujícím se napětím evidentně ztrácí nervy. Poláčik se snaží pracovat s tónem hlasu (je v něm místy cítit stoupající nervozitu až zoufalství) i s vnějšími projevy agrese (bušení do stěn a vyvolávání bitvy).

John (Martin Fratrič) je na samém počátku lídrem partie, s přicházejícím problémem však ztrácí toto postavení i pevnou půdu pod nohama. Herec se díky své fyzické výšce i důrazem v intonaci (až ofenzivním křikem) staví do autentické polohy agresivního vůdce skupiny, který musí mít všechno pod kontrolou a všech na své straně. Richard Daniela Ratimorského se jeví jako téměř jediný racionální smýšlející, nakonec je však i on sám pod tlakem skupinového vědomí. A přesto, že nesouhlasí se vším a tuší následky, podřídí se Philovi. Charakter postavy Richarda působí již v textu příliš plošně a v inscenaci to není jinak, zřejmě i proto je Ratimorský na jevišti nejméně výrazný. Postavu Briana (Marián Viskup) již od začátku ovládá zejména pocit strachu (evidentní i přes pláč už v úvodní scéně) přecházející až do zoufalství, což ho nakonec spolu s pocitem viny dožene až k šílenství. Marián Viskup plynule a autenticky prochází zmíněnými stádii, už od začátku je na pokraji psychického zhroucení. Viskup se vyhýbá jakékoliv groteskní poloze a postavu Briana buduje prostřednictvím psychologického herectví, čímž působí autenticky a dotváří dramatičnost situace.

V postavách Dannyho a Adama alternují Petr Oszlík a Martin sálech. Oba herci disponují podobným hereckým projevem, v tomto případě však „vítězí“ zkušenosti. Danny je prototyp postavy „šprti“, který má svůj cíl (studovat zubní lékařství) a do ničeho se nechce zaplést. Navíc je zbabělec a každá situace ho vyvede z míry, což je demonstrováno nejen přes jeho neustálé zoufalé naříkání, ale i neustálým, až obsesivní otíráním rukou a žmolkování kapesníky (v podání obou herců). Právě pocit strachu nutí Dannyho jednat ve prospěch skupiny (nejdříve strach z Johna, později strach z následků situace). Oszlík i sálech vytvářejí v postavě Dannyho polohu na hranici grotesky, čímž nadlehčuje tíživou atmosféru celé inscenace. Oszlík disponuje správnou mírou odstupu a nadhledem nad postavou. Díky práci s mimikou (svraštělé čelo a skrčený nos), i nervózním trhaným pohybům a infantilních tónu hlasu působí jako groteskní strašpytel a nekňuba. Šalachovým nejzřetelnějším výrazovým prostředkem se stává nervózně pobíhání nahoru dolů po jevišti a časté změny intonace a tónu hlasu (až do pisklavých výšek či dětského mručení). Postava Adama, který se objevuje v závěrečných scénách inscenace, je výrazná již v samotném autentickém líčení a maskovaní (celý je špinavý a krvavý, má oteklou tvář a špinavou roztrhanou košili). Oba herci (Oszlík i sálech) pracovali právě s polohou jisté nepříčetnosti postavy, a to autenticky – na rozdíl od groteskně podaného Dannyho. Oba vyprávějí pomalu, opatrně – jako by je každé slovo bolelo.

Kostýmy všech herců tvoří téměř identická školní uniforma – což symbolizuje nejen věkové ohraničení postav, ale i ideu kolektivu udávající tón celé inscenaci. Prostřednictvím účesů a líčení navíc dostali herci stylizovaný teenagerským vzhled. Scénografie je jednoduchá (tři stěny a podlaha z dřevěných desek, dřevěné palety, suché listí a několik prázdných skleněných lahví od alkoholu) – představuje Sopu v lese, v níž se parta setkává, a zároveň i místo, kde tráví čas Lea s Philem. Nedokončený okraj podlahy (na okraji jeviště trčí dřevěná prkna) asociuje napětí a neustálou hrozbu nad postavami, které do situace stále více padají; jakož i samotnou tmavou díru, do které reálně spadl Adam. Světelný design v inscenaci má spíše ilustrativní a atmosférotvorný charakter. Práce s ním je zřejmá zejména v částech se sborem, když je celé jeviště v přítmí a skupina herců je osvětlována jen mírně z obou stran, což působí jemně transcendentální. Atmosféru ponurého lesa a životní skepse dotváří i ztlumené světlo při výstupech Ley a Phila.

Režisér Svetozár Sprušanský vložil do inscenace i scény sboru, když herci v určitém rytmu deklamuje báseň od německého básníka R. M. Rilkeho, přičemž tyto scény mají v inscenaci několik funkcí a odkazů. Na první pohled působí skupina herců v stejnokrojích jako skutečný školní sbor, zadruhé ale představuje i partu – skupinu všech postav, které jsou do situace namočené. Kdybychom sbor přirovnali ke sboru v antické tragédii, můžeme mu připsat i symbol svědomí skupiny, symbol kolektivní (ne) viny – zejména přes deklamáciu Rilkeho veršů. Báseň popisuje situaci, v níž se postavy nacházejí – příchozí noc v opuštěném lese, což je metafora blížící se tragédie (Krakov havran přes lesy), i vnitřní svět postavy připomínající Adama (málo snů měl v svém žití) – což působí apelatívne na svědomí všech zúčastněných (jdou lesem stíny dětí). Díky sboru je patrná i jistá cyklická struktura inscenace, kterou nabízí již samotný text a režisér ji takto ještě více zhmotnil. Střídají se scény sboru – prostřednictvím kterého se naznačí vznikající problém či změna situace – se scénami Phila a Ley, kde jsou načrtnuté morální otázky a otázky svědomí, jakož i téma odcizení, neschopnosti mladých navázat skutečný mezilidský vztah; a nakonec skupinové scény, kde se problém řeší – situace i atmosféra graduje. Inscenaci se tak daří prostřednictvím rychlých až filmových střihů udržovat rytmus a jisté napětí. Na plynulém tempu inscenace má ale svůj podíl i samotný gradující příběh a již zmíněné koherentní herectví nitranského souboru. Cyklická struktura konečně připomíná i samotnou bezvýchodnost postav, které se do situace každým jedním rozhodnutím více zamotají, až dospějí do bodu, kdy není úniku, není východiska.

Jistou dramaturgickou nejasnými mohou být poslední dva sborové obrazy. V předposledním chybí postava Ley, která v předchozí scéně s kufry odchází – jakoby se vymanila zpod vlivu skupiny, z tíhy viny a bezvýchodnosti situace s Philem. V poslední sborové scéně (která tvoří i závěrečnou scénu inscenace) je ale Lea znovu přítomna, přičemž postavy už nedeklamujú Rilkeho verše, ale zpívají píseň resp. na melodii dokola zpívají francouzskou větu, která v překladu znamená: „Nic není seriózní, když máme sedmnáct.“ Z toho může vyplývat, že jejich největší vinou je tedy jejich nedospělost a nezralost, kvůli které jednali tak, jak jednali. Zadní stěna scénografie se pomalu vysouvá vzhůru a v loučí světla se objevují zpívající herci, ke kterým se postupně přidává i Phil, který ale zůstává stát zády k divákům. Alegoricky bychom si to mohli vysvětlit jako metaforický obraz viníky, přičemž Phil je ten, jehož podíl je největší, nebo to může symbolicky vyjadřovat hierarchii partie – v ní je Phil „šéfem“ (proto se nezařadí k ostatním, ale vyčuhuje z davu). Jedním z problémů inscenace jsou právě takové dramaturgické nejasnosti, které nabízejí několik vysvětlení – nebo spíše nadinterpretácií pozorného diváka, či divadelního kritika? V konečném důsledku však působí spíše (pouze) jako poetický efekt a ne významový apel.

Inscenace DNA splňuje svůj účel v rámci projektu TY koksem! i v rámci cílové skupiny (tedy přinášet rezonující témata a vzdělávat), nepřináší však žádný výrazný interpretační posun vzhledem k Kellyho text. Ústředním tématem a poselstvím pro dnešní mladou generaci tedy zůstává nebezpečí síly kolektivu (s „špatným“ vůdcem), absence morálních zásad a pocitu viny či emocionální ochabnutí a neschopnost budování mezilidských vztahů a převzetí odpovědnosti za své činy. DNA ukazuje, jak se všichni dokáží spojit proti jednomu a zároveň jako jeden jediný člověk dokáže zmanipulovat celý kolektiv, který ztrácí jakékoliv zábrany.

Hra, ve které hvězdách nahý Harry Potter, se objevila na bratislavském jevišti!

Bude lepší než Daniel Radcliffe? Mladý slovenský herec hraje divadelní postavu, kterou se proslavil známý britský herec.

Hra, ve které hvězdách nahý Harry Potter, se objevila na bratislavském jevišti!
Hra, ve které hvězdách nahý Harry Potter, se objevila na bratislavském jevišti!

Divadlo Nová Scéna sáhlo po odvážném divadelním kuse – po hře Petra Shaffera Equus. Tuto divadelní scénu známe spíše jako místo, kam se chodí za zábavou, protože poslední roky inscenovali jen muzikály a lehké bulvární komedie. Nyní překvapily výběrem těžké témata v složitém zpracování. Ředitel divadla Juraj Ďurdiak poznamenal, že nastal zřejmě správný čas na takové změny.

Co je Equus?
Co je Equus?

Co je Equus?
Počátkem sedmdesátých let zaujala dramatika Petra Shaffera zpráva z britského tisku o tom, jak v jisté vesnici teenager oslepil srpem šest hřebců. Kuriózní událost ho inspirovala a napsal divadelní hru. Domýšlí v ní příběh chlapce, hledá příčiny jeho činu, odhaluje zákoutí duše a nastoluje otázky. Proč spáchal tento otřesný, odsouzeníhodný čin? Kdo je na vině, že se to stalo? Je psychicky narušený? Nebo je to výkřik bezmocnosti, prosba o pomoc? Mohou za to rodiče, kteří jeho křehkou duši neformovali správně? Bigotní věřící matka, která se na vše dívá přes své náboženství, nebo přísný pokrytecký otec, který něco hlásá a vyžaduje od svého syna, ale sám se chová úplně jinak?

Zfilmován
Od napsání tento text vzbudil velký zájem. Je rozhodně unikátní, není mnoho dramatických textů s podobnou, kontroverzní tématikou a tak hluboko pitvajúcou složité a temná zákoutí lidské duše. Kromě několika divadelních nastudování na celém světě vznikl v roce 1977 britský film. V hlavních postavách se zaskvěli Peter Firth jako chlapec Alan Strang a Richard Burton jako psychiatr Martin Dysart.

Nahý Harry Potter
Nahý Harry Potter

Nahý Harry Potter
Celosvětový zájem způsobilo nastudována v londýnském Gielgud Theatre v roce 2007. V hlavní postavě diváci viděli Daniela Radcliffa, který se proslavil jako Harry Potter a sekundoval mu Richard Griffith (v sérii Harry Potter hrál jeho strýce Vernona). Už od prvního momentu, jak vedení divadla oznámilo, koho do psychologického dramatu obsadilo, vzbudila informace neutuchající zájem tisku.

Bouřlivé diskuse způsobil zejména fakt, že finále hry vyžaduje, aby se představitel Alana objevil na scéně nahý. Je to jedna z mála dramatických scén v celé historii divadla, kde skutečně jakýkoliv oděv může zkazit celou scénu. Radcliffe byl sice mírně v rozpacích, ale souhlasil s výkladem hry a opodstatněností nahoty v ní. Londýnské uvedení mělo obrovský úspěch u diváků i kritiky a rozhodně to nebylo jen předchozí popularitou Daniela Radcliffa. Hostovali i v Americe na Broadway a Radcliffe byl za svůj výkon nominován na divadelní cenu Drama Desk Award.

Nahý Harry Potter
Nahý Harry Potter

Bratislavské uvedení
Režisér Michal Náhlik připravoval nastudování s dramatugičkou Miriam Kičiňovou více než půl roku. V hlavních postavách bratislavské verze diváci uvidí Juraj Ďurdiak a mladého talentovaného Davida Hartla (21). Ďurdiaka netřeba divákům představovat, je to herec známý iz filmů a televizních inscenací.

Zajímavý je zjev a herecký výkon představitele Alana Strange. David Hartl působí na Nové Této scéně již několik let, začal již jako student konzervatoře. Dosud se uplatnil zejména v muzikálech, protože výborně zpívá a je pohybově nadaný. David měl už odmalička jasno v tom, co chce dělat a přizpůsobil tomu všechno. V Základní umělecké škole trávil více času než doma – hodiny houslí, zpěvu, tance a dramatické výchovy ho dělali šťastným. Vyhrával soutěže a už jako malý začal dabovat. V teenagerském věku dokonce získal za své výkony cenu za dabing, vyzkoušel si i filmovou práci (menší postava ve filmu Nedodržený slib) i televizní seriál (Pod povrchem). V této hře dostal první velkou dramatickou příležitost a využil ji maximálně. Ukázal, že není jen talentovaný zpěvák a tanečník, ale jeho herectví má i jiné roviny a přísliby. Mohl by z něj vyrůst výjimečný charakterový herec. Těch v nejmladší věkové kategorii zatím mnoho nemáme.

„Když mě oslovil režisér Náhlik a nabídl mi tuto roli, pochopitelně jsem se potěšil. Ale když mi řekl o nahé scéně, prudce jsem nesouhlasil. Přece jen, pocit studu byl silný. Režisér mě ale ujistil, že je to opravdu nutné a sám to pochopím, když budeme zkoušet. Měl pravdu, teď je to, že jsem na jevišti nahý, ta nejméně podstatná věc. Duševní nahota postavy je mnohem důležitější a hlubší, než moje soukromé pocity studu. To v tom okamžiku vůbec nevnímám, „říká mladý herec.

Vím, co chci
V počátcích zkoušení se snažil nastudovat vše, co se k tématu hry dalo na internetu najít. „Chtěl jsem vědět co nejvíce, pochopit a vidět. Podíval jsem si videa z londýnského nastudování, louskal jsem recenze. Naše nastudování je trochu jiné, režisér s dramaturgyní text podstatně zredukovaly, ale je v něm zachovány všechno důležité. „V jeho hereckém růstu je tato příležitost obrovskou změnou. Říká, že konečně ví, jaké divadlo chce dělat. „Chci zažívat na jevišti pravdu a skutečné emoce. Spolupráce s Michalem Náhlík mě od základu změnila, byl to pro mě zásadní posun. “

Jaký úspěch bude mít tento titul u slovenského publika, se ještě nikdo neodváží předpovídat. Vzbudí takový zájem, jak v Londýně? Nebo ho konzervativní publikum odmítne? Ředitel divadla a představitel psychiatra Dysarta říká: „Otcové, mámy, učitelé … Pokud odejdou z divadla otřeseni, tak naše snažení má smysl.“

Derniéra úspěšné koprodukční divadelní hry Land der ersten Dinge / Bludičky

derniéra úspěšné koprodukční divadelní hry Land der ersten Dinge / Bludičky

Divadelní představení Land der ersten Dinge / Bludičky.
V Německem divadle Berlín (Deutsches Theater Berlin) se 11. ledna 2016 uskutečnila derniéra divadelní hry německo-gruzínské dramatičky Nino Haratischwili Land der ersten Dinge / Bludičky.

Derniéra úspěšné koprodukční divadelní hry Land der ersten Dinge / Bludičky
Derniéra úspěšné koprodukční divadelní hry Land der ersten Dinge / Bludičky

Koprodukční projekt Deutsches Theater Berlin a Slovenského národního divadla byl součástí projektu „Art of Ageing“, který zahájila Evropská divadelní konvence (ETC) a podpořila Evropská unie. Do projektu se zapojilo osm divadel z pěti evropských zemí (Německo, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Chorvatsko) – Staatstheater Braunschweig, Teatrul National Craiova, Staatstheater Karlsruhe, Teatrul National Timisoara, Gavel City Theatre Zagreb, Theater Orchestr Heidelberg, Slovenské národní divadlo Bratislava a Deutsches Theater Berlin. Činohra SND se na partnerské tvůrčí spolupráci domluvila s Deutsches Theater Berlin. Německá premiéra se konala v Berlíně 14. listopadu 2014, slovenská premiéra ve Studiu SND v Bratislavě 27. listopadu 2014.
Po druhém představení v Berlíně, přesně v den 25. výročí Sametové revoluce 17. listopadu 2014, měli diváci možnost diskutovat s herci Emilí Vášáryovou, Dušan Jamrich a tehdejší východoněmeckou herečkou Gabriele Heinzových, kteří byli o. i. aktéry změn v roce 1989.
Kromě toho jsme v rámci projektů EUNIC s partnery EUNIC připravili po představení v dubnu 2015 diskusi s představiteli Evropské divadelní konvence na téma Evropské divadlo konkrétní.
Divadelní produkce byla dvojjazyčná s titulky a za období od listopadu 2014 do ledna 2016 se konalo celkem 32 představení v Berlíně, v Bratislavě a na mezinárodním festivalu v Temešváru (v dubnu 2015), kde Evropská divadelní konvence prezentovala všechny koprodukce. Svým obsahem umožnila nahlédnout do problémů, které s sebou nesla zvrácená doba totality, a to prizmatem postav, pocházejících ze dvou různých režimů – kapitalistického a totalitního. O představení a diskuse byl velký zájem, vyšli mnohé kritiky, o kterých jsme po premiéře několikrát informovali.
Derniéra byla vyprodána a zaznamenala velký úspěch. Umělců a německých organizátorů pozdravili velvyslanec Peter Lizák a ředitelka Slovenského institutu v Berlíně Viera Polakovičová.

V globálních tématech třeba větší přítomnost Evropy

Na pozvání nizozemského předsednictví v Radě EU se dnes místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí SR Miroslav Lajčák účastnil pracovním obědě s velvyslanci členských zemí EU pro Slovensko. Kromě příprav Slovenska na předsednictví, které v červenci převezme právě od Nizozemska, využil toto setkání i na bilanci zahraniční politiky ČR během funkčního období současné vlády.

V globálních tématech třeba větší přítomnost Evropy
V globálních tématech třeba větší přítomnost Evropy

„Pro nás vždy platilo, že chceme vidět více Evropy při řešení tak vnitřních problémů EU, tak při řešení problémů na globální scéně,“ konstatoval ministr M. Lajčák. Jako momentálně nejvýraznější příklad, kde se podle něj žádá výraznější vedoucí úloha EU, vidí migrační krizi. „Stále říkáme, že je to bezprecedentní krize, ale nepřistupuje se k ní tak. Nadále se teprve hledá celoevropské účinné řešení a také kroky, na kterých jsme se již na úrovni EU dohodli, se realizují jen velmi pomalu a ne s naléhavostí, která odpovídá rozsahu této krize, „poznamenal ministr M. Lajčák s tím, že Slovensko je za urychlení všech opatření směřujících k posílení kontroly vnějších hranic EU, důsledné registraci migrantů a upozornil i na potřebu zabývat se příčinami migrace.

Je třeba větší přítomnost Evropy
Je třeba větší přítomnost Evropy

„Slovensko je připraveno aktivně se podílet na celoevropském řešení a dokazujeme to praktickými kroky jako je materiální, finanční či personální pomoc partnerským zemím,“ uvedl ministr M. Lajčák.
S velvyslanci také diskutoval o situaci v Sýrii, Libyi, na Ukrajině jakož io summitu V4 k migraci na příští pondělí v Praze a summitu lídrů členských států EU ve čtvrtek v Bruselu.

Slovensko a sport

Slovenská republika je středoevropská vnitrozemská země v mírném podnebném pásmu se čtyřmi ročními obdobími, které umožňuje obyvatelům provádět různé sportovní a rekreační aktivity během celého roku.
V létě si obyvatelé Slovenska z pestré palety sportovních aktivit nejčastěji vybírají fotbal, tenis, volejbal, plavání, cykloturistiku a turistiku. V zimě je to vzhledem k přírodní podmínky zejména lyžování (běžecké a sjezdové), turistika a snowboarding. Velkému zájmu se během celého roku také těší návštěva plováren a sportovních hal, kde se ke slovu dostává zejména fotbal, volejbal, basketbal a tenis. Pro občany Slovenska jsou divácky nejatraktivnější sporty fotbal, lední hokej a tenis. Nejúspěšnějšími sporty jsou vodní slalom, střelba a rychlostní kanoistika. V posledním období se zvyšuje zájem, zejména mladých lidí, o netradiční sporty, jako například inline bruslení, hokejbal, skateboarding a další.

Slovensko a sport
Slovensko a sport

Legislativa o sportu

Řízení Slovenské sportu bylo do roku 1989 centralistické, zaměřené na jednotný celonárodní projekt sportování a po změnách v listopadu 1989 začal proces demokratizace struktur sportovních organizací a jejich decentralizace. Nová organizace tělesné výchovy byla upravena zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 173/1990 Sb. kterým se zrušil zákon č. 68/1956 Sb. o organizaci tělesné výchovy a kterým se upravily některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací.

V současnosti je sport na Slovensku charakteristický spoluprací vládních a nevládních organizací na celostátní, regionální a místní úrovni, a převodem kompetencí na obecní orgány. Základem pro tuto spolupráci byl zákon Národní rady SR č. 198/1990 Sb. o tělesné kultuře, ve kterém byla definována odpovědnost jednotlivých článků sportovního hnutí a státních orgánů ve sportu na Slovensku. V roce 1997 byl schválen zákon Národní rady SR č. 288/1997 Sb. o tělesné kultuře ao změně zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné upravuje i oblast vzdělávání a živnostenského podnikání ve sportu. Zákonem Národní rady SR č. 264/1993 Sb. o státním fondu tělesné kultury byly upraveny podmínky financování sportu z prostředků loterií. V roce 1992 schválila Slovenská národní rada zákon č. 315/1992 Sb. o veřejných tělovýchovných, sportovních a turistických akcích, kde byly zohledněny opatření k zamezení násilnostem na sportovištích.

V roce 1994 Národní rada SR schválila zákon č. 226/1994 Sb. o používání a ochraně olympijské symboliky a Slovenské olympijském výboru.

V roce 2008 Národní rada SR schválila zákon č. 300/2008 Sb. o organizaci a podpoře sportu ao změně některých zákonů, který upravuje úkoly v oblasti státní podpory vrcholového a výkonnostního sportu, péče o sportovní talenty a sportování dětí mimo školní vyučování; organizaci přípravy sportovců na reprezentaci České republiky; opatření v boji proti dopingu ve sportu a postavení antidopingové agentury České republiky; rozhodování sporů ve sportu; zřízení a správu informačního systému veřejné správy o sportu. Zároveň mění zákon č. 226/1994 Sb. a zákon č. 288/1997 Sb ..

Rady Evropy
Rady Evropy

Slovensko v roce 1993 přistoupilo k mezinárodním aktivitám Rady Evropy usneseními vlády ČR k Evropské chartě o sportu (č. 254/93), Evropské úmluvě o násilí a neslušném diváků při sportovních událostech zejména na fotbalových stadionech (č. 255/93) a Úmluvy proti dopingu Rady Evropy (č. 256/93).

V roce 2008 Národní rada SR schválila zákon č. 479/2008 Sb. o organizaci veřejných tělovýchovných akcí, sportovních akcí a turistických akcí a o změně některých zákonů, který upravuje zejména povinnosti organizátorů a pořadatelů veřejných sportovních akcí, zvláštní přípravu pořadatelů v akreditovaných vzdělávacích zařízeních, povinnosti a zákazy pro účastníky veřejných sportovních akcí, úkoly obce a Policejního sboru SR. Zároveň mění zákon č. 372/1990 Sb. a zákon č. 288/1997 Sb.

Mnohé jiné právní úpravy v ČR se týkají oblasti sportu, např. zákon o sdružování občanů, daňové a celní zákony, zákon o zbraních a střelivu, zákon o místní samosprávě, školní zákony, vyhlášky a pokyny Ministerstva školství ČR a jiné.
Státní správa a samospráva

Ústředním orgánem státní správy odpovědným za oblast sportu je Ministerstvo školství České republiky, v jehož rámci sekce státní péče o sport zajišťuje plnění úkolů programového prohlášení vlády. V kompetenci sekce státní péče o sport je zejména podpora sportovní reprezentace České republiky, péče o talentovanou mládež v oblasti sportu, zájmová sportovní činnost na školách, mezinárodní spolupráce v oblasti sportu, legislativa v oblasti sportu, vzdělávání odborníků ve sportu, spolupráce s národními nevládními sportovními organizacemi a oblast sportu pro všechny s celostátním významem. Odpovídá také za poskytování dotací sportovním subjektům ze státního rozpočtu.

Od roku 2004 začalo pracovat Národní sportovní centrum jako přímo řízená rozpočtová organizace Ministerstva školství ČR. Vzniklo spojením Národního institutu sportu a Centra akademického sportu. Jeho hlavními úkoly jsou: podpora a zajišťování podmínek pro elitních sportovců České republiky, diagnostické sledování, vzdělávání sportovních odborníků a sportovců, jakož i realizace úkolů v oblasti informačních technologií v oblasti sportu.

Péče o vrcholový sport je také v působnosti Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva obrany ČR a pro tento účel tyto resorty zřídily střediska přípravy sportovní reprezentace. Jiné ministerstva se také parciální podílejí na podpoře sportu, např. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR v oblasti sportu zdravotně postižených, Ministerstvo zdravotnictví ČR v oblasti lékařské péče o sportovce, atd.

Nevládní sportovní subjekty

Slovenský sportovní nevládní sektor je charakteristický vysokým množstvím organizací, které jsou vytvořeny na občanském principu. Formování občanské společnosti v oblasti sportu po revoluci v roce 1989 bylo ovlivněno více faktory a za tímto účelem z iniciativy občanů vznikly i sportovní sdružení, jejichž činnost byla během socialistického zřízení zrušena (Orel, Sokol). Došlo také k přerozdělení majetku, který se využíval pro sport, přičemž po Československem svazu tělesné výchovy dostalo největší podíl Slovenské sdružení tělesné kultury az majetku Svazarmu Svaz technických a sportovních činností SR. Sportovní majetek postupně získávali i subjekty, které jej využívají na sportování – obce a města, sportovní kluby a některé svazy, místní soukromí provozovatelé a jiní.
Další etapou byla postupná decentralizace velkých sportovních uskupení a snaha o následné sjednocení na bázi dobrovolnosti a výhodnosti, hlavně s ohledem na koordinované vystupování ve vztahu ke státním orgánům. Tyto záměry se však stále nepodařilo realizovat. Slovenská sportovní sféra je velmi atomizovanou, což se projevuje v neefektivní spolupráci při jednáních se štátom.Jedným ze průvodních jevů transformace společnosti je nadměrná závislost nevládních sportovních organizací na veřejných dotacích. Nové legislativní prostředí a nízká ekonomická síla Slovenska nevytvářejí zatím dostatečné podmínky na finanční osamostatnění se těchto organizací.
V současnosti jsou na celostátní úrovni nejvýznamnějšími nevládními sportovními organizacemi národní sportovní svazy, jejichž práva a povinnosti jsou upraveny zákonem č. 300/2008 Sb. a které odpovídají za rozvoj svého sportovního odvětví a za sportovní reprezentaci Slovenska ve svém sportu.
Kromě sportovních federací působí na celostátní úrovni organizace, poskytující služby sportovním federacím, nebo jiným organizacím celostátního, případně místního významu. Nejznámějšími takovými organizacemi jsou Konfederace sportovních svazů ČR, Asociace tělovýchovných jednot a klubů ČR, Svaz technických a sportovních činností ČR, Asociace sportu pro všechny ČR a jiné. Specifickou úlohu má Slovenský olympijský výbor při zajišťování účasti reprezentantů ČR na letních a zimních olympiádách, při zřizování top týmů, jakož i šíření myšlenek olympismu v ČR. Specifickou skupinou jsou organizace, které mají nadšportový charakter, jako například Antidopingová agentura, Slovenská vědecká společnost pro tělesnou výchovu a sport, Slovenská společnost sportovní a olympijské filatelie, Slovenská společnost sběratelů odznaků a olympijské symboliky, Slovenská společnost tělovýchovného lékařství, Klub sportovních redaktorů Slovensku syndikátu novinářů a Asociace sportovních psychologů.
Zdravotně postižení sportovci mají na celostátní úrovni více organizacemi – Svaz tělesně postižených sportovců, Slovenský svaz neslyšících sportovců, Slovenský svaz sportovců s mentálním postižením, Sekce nevidomé a slabozraké sportovce Slovenska. Ve vztahu k mezinárodnímu paralympijskému hnutí Slovensko zastupuje Slovenský paralympijský výbor.
Na regionální a místní úrovni působí zhruba 7000 sportovních klubů a organizací, které poskytují služby na příslušné úrovni pro organizované, či neorganizované sportování.

Sport na školách

Tělesná výchova je na základních i středních školách povinným předmětem v rámci Státního vzdělávacího programu v rozsahu 2 vyučovacích hodin týdně. Součástí tělesné výchovy na základních školách je i základní plavecký výcvik a na základních a středních školách i lyžařský výcvik. Ředitelé škol mají možnost rozšířit počet hodin tělesné výchovy o další hodiny z volných hodin v rámci školních vzdělávacích programů dle vlastního rozhodnutí v souladu se zaměřením školy.
Tělesná výchova na vysokých školách není povinným předmětem, avšak na většině vysokých škol mají studenti možnost zvolit si ji za svůj dobrovolný předmět a vybrat si z několika sportovních aktivit nabízených vysokými školami a jejich sportovními kluby.
Nevládními organizacemi působícími v oblasti školního sportu jsou Slovenské asociace sportu na školách a Slovenská asociace univerzitního sportu, které jsou členy mezinárodních federací (ISF a FISU). Spoluprací se školami a národními sportovními federacemi se snaží zvýšit zapojení mladých lidí do sportu a do pohybových aktivit, zejména organizováním celostátních sportovních soutěží a účastí v mezinárodních sportovních soutěžích organizovaných mezinárodní federací ISF a FISU.
Vzdělávání v oblasti sportu

Přípravu a vzdělávání profesionálních a dobrovolných zaměstnanců v oblasti sportu legislativní upravuje zákon č. 288/1997 Sb., Který mění zákon č. 300/2008 Sb ..
Vyhláška Ministerstva školství České republiky č. 444/2008 Sb. o akreditační komisi pro oblast tělesné kultury ao Jednotném vzdělávacím systému odborníků ve sportu České republiky stanoví podrobnosti o složení a činnosti akreditační komise v oblasti tělesné kultury, o náležitostech vydávání potvrzení o akreditaci, o jednotném vzdělávacím systému odborníků ve sportu, o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu specializovaných činností v oblasti tělesné kultury ao přípravě na jejich provádění.
Podnětem k zavedení jednotného vzdělávacího systému odborníků ve sportu je pětistupňová kvalifikační stupnice vzdělávání trenérů v zemích Evropské unie, kterou navrhla Evropská síť věd o sportu na vysokých školách. Cílem vytvoření jednotného vzdělávacího systému odborníků ve sportu je poskytovat transparentní a kompatibilní vzdělávací systém ve sportu, který bude srovnatelný a akceptovatelný se systémem vzdělávání zemí Evropské unie. V současnosti probíhá reakreditácia a transformace třístupňové stupnice vzdělávání na pětistupňovou.
Vzdělávání odborníků ve sportu s nejvyšší kvalifikací je realizováno univerzitní formou přípravy podle zákona o vysokých školách zejména na čtyřech univerzitách se zaměřením na tělesnou výchovu a sport. V těchto zařízeních se připravují trenéři různých sportovních odvětví, učitelé tělesné výchovy pro všechny druhy škol a jiní odborníci v oblasti sportu (manažeři, žurnalisté, trenéři zdravotně postižených).
Podle platných právních předpisů se odborníci nižších kvalifikačních stupňů připravují ve vzdělávacích zařízeních právnických osob a fyzických osob, kterým Ministerstvo školství České republiky vydalo potvrzení o akreditaci.

Mezinárodní spolupráce

Mezinárodní spolupráci v jednotlivých sportovních odvětvích zajišťují národní sportovní federace. Své partnery v zahraničí mají i některé celoslovenské nevládní sportovní organizace.

Několik Slovenské sportovních funkcionářů působí v orgánech mezinárodních sportovních federací a jiných sportovních organizací. Sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR zajišťuje sbližování legislativy s EU a prostřednictvím mezivládních nebo meziresortních smluv podporuje a realizuje mezinárodní spolupráci v oblasti sportu, výměnu informací a expertů. V ENGSO – v Evropském sdružení nevládních sportovních organizací zastupuje slovenský sport Konfederace sportovních svazů ČR.

Financování sportu

Financování sportu v České republice závisí na úrovni dané sportovní aktivity a od jejího významu pro obyvatele. Na úrovni rekreačního sportování převládá přímé financování sportovních aktivit zejména sportujícími občany, obcemi a samosprávnými kraji. Na úrovni státní sportovní reprezentace se sport významnou měrou podporuje z veřejných zdrojů. Svůj rozpočet si organizace doplňují z členských příspěvků, vlastních aktivit, a nejpopulárnější sporty získávají část financí i od komerčních sponzorů.
Dotace poskytované prostřednictvím sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR jsou poskytovány na principu rozpočtování s uplatněním kritérií, které vypracovává sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR ve spolupráci s nevládním sektorem a které zohledňují přínos konkrétních projektů a konkrétních sportovních odvětví pro celou společnost. Podporují se programy a projekty v následujících skupinách – mimoškolní sportovní činnost dětí a mládeže, státní sportovní reprezentace a rozvoj sportovních odvětví, sportovně – talentovaná mládež, koordinace projektů a mezinárodní spolupráce v oblasti sportu, významné sportovní akce v ČR, pohárové soutěže a průřezové činnosti v sportu. Celkově stát každoročně přispívá 11 let na rozvoj sportu částkou přibližně 1 miliardy korun (cca 33 mil. Euro).

Muzeum tělesné kultury

„Každá země světa by měla mít vlastní sportovní muzeu na zachování části své historie!“
M. Juan AntonioSamaranch, 1993 – předseda (1980-2000), čestný předseda Mezinárodního olympijského výboru

 

Muzeum tělesné kultury
Muzeum tělesné kultury

Sport jako tělesná aktivita soutěživého charakteru vznikl v 19.století. Stal se novým nositelem tradičních i vznikajících hodnot, potřeb, symbolů, významů, cílů a znaků ve společnosti. Je považován za nejvýznamnější sociální hnutí současného světa. Od století páry k století umělé inteligence pomáhá umístit tělo do služeb mysli a naopak.
Sportovní muzeum je živým organismem, nejen archaickou institucí, snaží se mít svou originalitu. Vytvoření sportovního muzea se stalo kulturní potřebou konce 20.století.
Muzeum tělesné kultury v ČR bylo zřízeno dnem 24.10.1985 pořizovací listinou předsednictva ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy jako účelové zařízení Slovenského ústředního výboru ČSZTV bez právní subjektivity. Mimořádným sjezdem ČSZTV o právním nástupnictví se stalo součástí Slovenského sdružení tělesné kultury jako jeho organizační jednotka s právem jednat vlastním jménem.

Muzeum tělesné kultury v ČR
Muzeum tělesné kultury v ČR

Muzeum tělesné kultury v ČR je celostátním specializovaným muzeem .Plní funkci metodického a koordinačního centra v oblasti své specializace. Sbírkový fond muzea obsahuje více než 11 000 trojrozměrných předmětů. Jde například o sportovní trofeje (medaile, plakety, sklenice, plastiky) a sportovní výzbroj, výstroj, náčiní a nářadí. Zvláštní část sbírek tvoří rozsáhlá fotodokumentace. Součástí MTK je knihovna zaměřená sběru a zpřístupňování historicko-faktografické literatury z oblasti tělesné kultury. Předmětem výzkumu a praktické činnosti je historie olympijského hnutí na Slovensku a ve světě, účinkování Slovenska na mezinárodní sportovní scéně a domácí dění v historickém vývoji i současnosti. MTK poskytuje konzultační služby a studijní možnosti veřejnosti, zejména studentům, sportovcům, novinářům, odborným pracovníkům tělovýchovy, sportovních klubů a společenských organizací.
Muzeum nemá zpřístupněnou stálou expozici. Výsledky své akviziční činnosti prezentuje formou příležitostných výstav.

Nový portál Menučka.sk ponúka denné menu na jeden klik

Hledáte denní menu ve svém nejbližším okolí? Je tu pro vás nová webstránka Menučka.sk, stránka, která již ve svém sloganu „denní menu na jeden klik“ slibuje svým návštěvníkům to, že se k informacím o nabídce denního menu ve svém okolí dostanou velmi rychle – na jeden klik. Proč myslet na responzivní web design?

portál Menučka.sk
portál Menučka.sk

Koncept nového webu vychází z toho, že lidé se dnes potřebují dostat k informacím rychle, jednoduše a pohodlně. Přes stránku Menučka.sk se k nim tak i dostanou. Kromě aktuální polohy lze prostřednictvím portálu vyhledat polední menu podle adresy či konkrétního názvu restaurace. Také je možné označit si oblíbené restaurace a najít tak na jednom místě jejich denní menu i menu na celý týden.

Příjemné a zábavné nákupy v Praze

Portál nabízí i možnost vygenerování vlastní jedinečné linky pro firmu, místo či jakýkoliv jiný objekt, přes kterou se dá ke kýženým výsledkům dostat hned po zadání do prohlížeče. Tak si například zaměstnanci nějaké firmy mohou přímo přes link www.menucka.sk/vlastny-link, podívat denní menu v jejím okolí. Rovněž se návštěvníci mohou přímým linkem dostat i do konkrétního města či Locality jako například www.menucka.sk/bratislava nebo www.menucka.sk/presov.

Malá spotřeba dat a velké ambice

Nový web je vhodný i pro mobilní zařízení. Autoři projektu si dali záležet na tom, aby byl systém přizpůsoben i pro prohlížení v tabletě či mobilním telefonu. Použitím responzívneho designu odstranili problém s prohlížením na mobilních zařízeních, přesto, že stránka zatím nemá mobilní aplikaci. Načtení stránky na mobilních zařízeních je rychlé i při pomalejším datovém spojení. Další výhodou je nízká spotřeba dat.

Ambicí nové webstránky Menučka.sk je stát se nejoblíbenějším portálem zaměřeným na denní menu v restauracích na celém Slovensku. Kromě klasického obsahu na toto téma, portál provozuje i vlastní blog na různá témata z oblasti gastronomie. Samozřejmě, prioritou zůstávají obědy a denní menu.

KLIK TV: CO SE STALO, KAM zmizelo?

Klik TV po poměrně úspěšném startu a silném marketingu dostalo facku v podobě slábnoucí poptávky po svých on-demand zařízeních, což následně vyústilo k téměř úplnému zániku tohoto projektu.

KLIK TV
KLIK TV

To, co zpočátku vypadalo jako ambiciózní plán a zaplnění niche díry na trhu, jelikož dvd půjčovny z trhu téměř smysly a stahovat filmy se cílovky 40 ročním nechtělo, se obrátilo nakonec proti nim.

Jedním z důvodů selhání KLIK TV mohl být i slabě pružný vývoj, který měl sídlo v Brně, přestože firma s celým managementem působila v Bratislavě na Slovensku. Všichni známe, jak fungují developeři, když se s nimi produktový manažer nebo CTO vidí jednou týdně.

KLIK TV mělo všechny podmínky k tomu, aby se tento projekt stal úspěšným, ale někde to začalo skřípat. Nervózní investoři začali postupně z projektu stahovat peníze, jelikož se požadované výsledky nedostávalo. To ovlivnilo produktový i marketingový push KLIK TV. Po proinvestování několik statisíce Eur to vypadá, že projekt skončí v šuplíku, který si lze v nejbližší době otevře Netflix. Samozřejmě, Slovensko je stále off the radar tohoto světového gigantu, ale v příštích letech se situace může změnit.

O tom jak moc byl tento projekt ambiociózny na začátku se můžete dočíst v našem vůbec prvním článku na StartitUp.

Přichází Klik TV box: Videopůjčovna s nahráváním

Exkluzivní Nové zařízení přinese rozsáhlou videoslužby propojenou s doplňky. Viz, co dokáže a kolik bude stát. video

Videopůjčovna s nahráváním
Videopůjčovna s nahráváním

Videopůjčovna Klik TV, která funguje od podzimu 2012, už nechce filmy a seriály nabízet jen přes počítače. Své působení rozšíří i přímo do televizorů.

Dnes spouští provozovatel prodej boxu, který přinese kromě integrace s videoslužby i nahrávání 25 televizních stanic, přehrávání vlastního obsahu z USB nebo aplikaci na využívání YouTube. Stát bude zhruba 100 eur.