Říjen, 2026 | Co se děje s klikáním? 7klik.cz

Dítě zemřelo při dopravní nehodě, kterou způsobil nelegální migrant – řidič kamionu

Americký kongresman Brandon Gill (republikán z Texasu) předložil návrh zákona – pojmenovaný po osmiletém Barronu Ritcheym, který zahynul při nehodě v roce 2023 způsobené řidičem kamionu pobývajícím v zemi nelegálně. Cílem zákona je mimo jiné zabránit tomu, aby řidičský průkaz pro komerční dopravu (CDL) získaly osoby, které neumí anglicky.
V úterý Gill představil tzv. Barronův zákon (Barron’s Law), který by po žadatelích o řidičský průkaz vyžadoval prokázání, že jsou občany USA, držiteli povolení k trvalému pobytu (tzv. zelené karty) nebo že mají oprávnění v USA pracovat. Žadatelé by rovněž museli složit standardizované zkoušky z angličtiny, které by musel schválit Federální úřad pro bezpečnost motorové dopravy (FMCSA).
„Barronova smrt byla srdcervoucí a odvratitelnou tragédií; jeho rodina nikdy neměla trpět jeho ztrátou v důsledku selhání imigrační politiky za vlády demokratů,“ uvedl Gill v prohlášení. „Ačkoli nic nezmírní bolest z jeho smrti, tento zákon má za cíl zabránit tomu, aby další Američané umírali rukou nelegálních přistěhovalců za volantem na našich silnicích. Musíme zajistit, aby se řidiči kamionů v zemi zdržovali legálně a hovořili naším jazykem.“
Návrh zákona by se rovněž zaměřil na tzv. „chameleonské dopravce“, tedy na dopravní společnosti, které působí pod různými názvy.
V dubnu 2023 cestoval Barron se svou matkou Stephanie autem domů ze školního výletu po dálnici Interstate 35 poblíž texaského Hillsbora, když se z návěsu kamionu uvolnil náboj kola s pneumatikami a narazil do jejich vozidla.
Barron následkům nehody podlehl. Řidič kamionu, Martin Monreal-Alvarado, měl již šest měsíců propadlé vízum typu B-1 a v USA pobýval nezákonně.
Rodina Ritcheyových ve svém prohlášení uvedla:
Náš syn Barron byl veselý osmiletý chlapec, který miloval svou rodinu a přátele i hraní se svým psem Cowboyem; především však miloval, když mohl lidi rozesmát. Měl před sebou celý život a neuplyne den, kdy bychom postrádali jeho úsměv, smích a všechny ty okamžiky, které jsme s ním měli nadále sdílet. Díky víře v dokonané dílo našeho Pána Ježíše Krista a v usmíření, které nám přinesla Jeho krev, máme blaženou jistotu, že svého syna znovu uvidíme.
V letech, která uplynula od ztráty našeho syna Barrona, jsme pochopili, že jeho smrt nebyla důsledkem jediného selhání, nýbrž řetězce pochybení v rámci našich dopravních a imigračních systémů. Mnohé z těchto problémů se nyní staly součástí celonárodní debaty o tom, kdo by měl mít povolení řídit komerční nákladní vozidla na našich silnicích a jakým způsobem jsou vymáhány platné zákony.
Rodina dále uvedla: „Jsme vděční kongresmanovi Gillovi za to, že si vyslechl Barronův příběh a předložil návrh zákona nazvaného ‚Barronův zákon‘. Nic nám našeho syna nevrátí, ale doufáme, že změny přijaté na jeho počest pomohou zabránit tomu, aby jiná rodina musela prožít stejnou nepředstavitelnou ztrátu.“

Tento týden se v ulicích Francouzských měst konalo asi 170 demonstrací

Ve Francii se děje něco významného a mimo zemi byste si jeho rozsah mohli snadno nevšimnout.

Tento týden se v ulicích konalo asi 170 demonstrací. Ministerstvo vnitra napočítalo zhruba 206 000 lidí. Odbory se blíží 300 000. Učitelé, hasiči, nemocniční personál a místní samosprávy vyšli z protestů proti zmrazeným platům, klesající kupní síle a veřejným službám, které již neodpovídají práci.
Zároveň se šíří samostatná studentská vlna, která se táhne do přeplněných učeben, chybí učitelé a rozpadají se školy. Úředníci tvrdí, že se šíření dostalo do stovek středních škol. Stovky lidí byly zadrženy, většinou nezletilí, a policisté, studenti a zaměstnanci byli zraněni. V Paříži se nejedná o malý pochod. Francie prochází dvěma vlnami hněvu najednou, právě když vláda připravuje další rozpočet na škrty. Mzdy, školy, nemocnice a důvěra ve stát jsou zároveň pod tlakem. Čísla jsou velká. Mezinárodní pokrytí nikoli.

Thomas Jefferson: Dávám přednost nebezpečné svobodě před klidným poddanstvím

Thomas Jefferson tento výrok původně formuloval v latině: „Malo periculosam libertatem quam quietam servitutem“, což znamená, že dával přednost nebezpečné svobodě před klidným poddanstvím. Napsal jej v dopise Jamesi Madisonovi z Paříže, když komentoval zprávy o Shaysvě povstání v Massachusetts.
Povstání pramenilo z tíživé ekonomické situace zemědělců v Massachusetts; mnozí z nich se potýkali s dluhy, vysokými daněmi a hrozbou ztráty majetku. Ačkoli Jefferson některé činy povstalců označil za neospravedlnitelné, zároveň vyjadřoval obavy z příliš tvrdé reakce vlády na lidové nepokoje.
Jeffersonův latinský výrok zazněl v rámci širší úvahy o úloze, jakou může ve svobodné společnosti sehrát politický odpor. Věřil, že období nepokojů mohou upozornit na oprávněné stížnosti a připomenout vládnoucím činitelům, že občané očekávají vyslyšení svých obav.
Jeho upřednostňování „nebezpečné svobody“ před „klidným otroctvím“ odráželo přesvědčení, že svoboda může někdy vést k nestabilitě. Neznamen то však, že by schvaloval jakékoli povstání či jakýkoli čin jeho účastníků.
Dopis rovněž odrážel širší debatu, která v té době probíhala v mladých Spojených státech a týkala se hledání rovnováhy mezi svobodou a politickým řádem. Tehdejší Články konfederace (Articles of Confederation) ustanovovaly poměrně slabou ústřední vládu a jen o několik měsíců později se ve Filadelfii měl sejít Ústavní konvent, aby přehodnotil systém státního zřízení.
Ve stejném dopise zašel Jefferson ještě dále a označil občasné povstání za „lék nezbytný pro zdraví vlády“; tím ilustroval své přesvědčení, že politické nepokoje mohou někdy sloužit jako varování před vládní samolibostí.

Thomas Jefferson originally expressed the phrase in Latin: “Malo periculosam libertatem quam quietam servitutem,” meaning he preferred dangerous freedom to peaceful servitude. He wrote it from Paris in a letter to James Madison while discussing reports of Shays’ Rebellion in Massachusetts.

The rebellion grew out of severe economic pressures facing Massachusetts farmers, many of whom struggled with debt, heavy taxes, and the threat of losing their property. Although Jefferson described some of the rebels’ actions as unjustifiable, he was also concerned about governments responding too harshly to popular unrest.

Jefferson’s Latin phrase appeared within a broader argument about the role political resistance could play in a free society. He believed periods of unrest could draw attention to legitimate grievances and remind those in power that citizens expected their concerns to be heard.

His preference for “dangerous freedom” over “peaceful slavery” reflected his belief that liberty could sometimes produce instability. It did not mean that he approved of every rebellion or every action committed by those participating in one.

The letter also reflected a larger debate taking place in the young United States over how to balance liberty with political order. At the time, the Articles of Confederation created a relatively weak national government, and the Constitutional Convention would meet in Philadelphia only months later to reconsider the country’s governing structure.

In the same letter, Jefferson went even further, describing occasional rebellion as “a medicine necessary for the sound health of government,” illustrating his belief that political unrest could sometimes serve as a warning against government complacency.

Při autonehodě poslance Filipa Turka v centru Prahy nedošlo k trestnému činu

Při červencové autonehodě poslance Filipa Turka (za Motoristy) a řidiče nemocničního vozu v centru Prahy se nestal trestný čin. Trestný čin se nestal, možné přestupky se ale budou řešit dál. Policie uzavřela prověřování červencové nehody poslance Filipa Turka a řidiče nemocničního vozu v centru Prahy.

Podle mluvčí pražské policie Evy Kropáčové šetření ani znalecké závěry z oboru zdravotnictví neprokázaly naplnění skutkové podstaty trestného činu. Věc policie postoupila k projednání možného přestupku obou účastníků srážky. Státní zástupce proti postupu nevznesl námitky. Výsledek sdělila mluvčí pražských policistů Eva Kropáčová. Doplnila, že policie věc postoupila k projednání možného přestupku obou účastníků srážky.

Vyčerpané Německo

V pátek v Německu vyšel nový ZDF Politbarometer. AfD v něm vystoupala na 28 procent, zatímco CDU/CSU spadla na 21 procent.

A dnes přišla další rána. Průzkum INSA v Sonntagstrend naměřila AfD 29 procent a CDU/CSU pouhých 19 procent.

Dle Politbarometeru 79 procent Němců hodnotí práci kancléře Merze ve funkci kancléře spíše špatně a pouze 17 procent dobře. Přitom 85 procent Němců říká, že země potřebuje zásadní reformy, takže problém není v tom, že by Němci nechápali vážnost hospodářské situace. Problém je, že velká část z nich nevěří člověku, který je sliboval provést.

A právě do této atmosféry přišla minulý týden další jobovka, tentokrát od Mercedesu. Podle informací WirtschaftsWoche chce Mercedes v Německu ušetřit na pracovních nákladech přibližně 800 milionů eur ročně. Ve hře je prodloužení pracovní doby bez odpovídajícího zvýšení mzdy, omezení vánočních a dovolenkových bonusů nebo rušení dalších zvláštních plateb. Pro představu, 800 milionů eur představuje v přepočtu zhruba 7 400 eur ročně na každého ze 108 tisíc zaměstnanců Mercedesu v Německu. Nejde tedy o kosmetické škrty, ale o zásadní zásah do ceny německé práce.

Vedení už zaměstnancům sdělilo, že výroba v Německu je příliš drahá a pokud se náklady nepodaří snížit, mohou být zavřeny dva německé závody.

V pořadí se jedná o třetí automobilku, která hlásí problémy. Volkswagen prochází největší restrukturalizací ve své historii a BMW rovněž omezuje náklady a pracovní místa.

Minulý týden tak vyšly do ulic vedle tisíců mladých Němců, kteří protestovali proti změnám ve vojenské službě, i tisíce zaměstnanců automobilek a jejich dodavatelů, mezi nimi pracovníci VW, Mercedesu, BMW a Bosche, právě kvůli propouštění a situaci německého průmyslu.

Automobilový průmysl přitom není nějaký okraj německého hospodářství. Je jedním ze symbolů modelu, na kterém Německo vybudovalo svou prosperitu a když se začne rozpadat symbol, lidé přestanou věřit i příběhu, který za ním stál.

A tady bych si dovolil jednu úvahu.

Posledních několik týdnů sleduji u AfD docela zajímavou změnu v rétorice. Jednoduše řečeno přestává si brát servítky a začalo to už před úspěšnými volbami ve východních zemích. Věci, které ještě před rokem i AfD vyslovovala velmi opatrně nebo vůbec, začínají její hlavní tváře říkat naprosto otevřeně.

Netvrdím, že právě toto vysvětluje růst AfD, ale minimálně to překvapivě nezpůsobuje její pád v průzkumech ani když už otevřeně mluví o remigraci nebo o tom, že zcela vážně chce jednat s Rusy o opětovných dodávkách levného plynu. Bylo by ovšem laciné tvrdit, že AfD je prorusky orientovaná, protože zároveň intenzivně hledá kontakty ve Washingtonu a označuje Trumpovu administrativu za přirozeného partnera.

Každopádně se mi zdá, že čím otevřeněji, upřímněji a sebevědoměji AfD v posledních měsících mluví čistě o německých zájmech, tím výše se v průzkumech drží. Lidé zřejmě kvitují otevřenost, se kterou AfD boří roky stavěné narativy a její koncentraci čistě na německou prosperitu.

Merz balancuje někde mezi podporou Ukrajiny, posilováním obrany, porážením Ruska, (ne)řešením migrace, slibovaným obnovením německého průmyslu vyčerpaného drahou energií, požadavky Evropské Unie, americkými cly a čínskou konkurencí a mezi snahou o bolestivé hospodářské reformy, ale při udržení sociálních kompromisů, které po něm požaduje jeho koaliční partner.

Ani gigantické nové zadlužení jeho vlády nevyřešilo strukturální problémy německé ekonomiky. Stát novými výdaji především podpírá minimální růst, který by byl bez těchto dluhů podstatně slabší a v části letošního roku by podle Bundesbanky ekonomika dokonce klesala.

AfD nabízí mnohem jednodušší příběh. Staví na prvním místo Německo a jeho hospodářské zájmy a tomu podřizuje vše ostatní.

Bez velkých diplomatických kudrlinek mluví její politici zcela otevřeně o cenách energií, automobilkách, migraci, konkurenceschopnosti, vztazích s Washingtonem a dokonce o obnovení jednání s Moskvou o ruském plynu. Politicky je jejich sdělení mnohem snáze čitelné a dle průzkumů i uvěřitelné.

A není náhoda, že Merzova vláda ztrácí současně na obou stranách. Část společnosti chce tvrdší změnu kurzu, kterou sliboval Merz před volbami a odchází k AfD, jiná část zase odmítá i minimální škrty či sociální důsledky reforem a odchází od socialistů k Die Linke.

Merzova vláda tak paralyzovaně ustrnula mezi slibovanou ambicí změnit Německo a mezi nutností pokračovat v řadě politik, které není schopna nebo nechce ukončit.

Příběhy Mercedesu, Volkswagenu a BMW z téhle politické debaty vedle desítek insolvenci a odchodů firem asi nejviditelněji odstraňují poslední vrstvu pocitu, že se jedná pouze o přechodné vyčerpání německého hospodářství a spíše o zásadní strukturální problém, na který Merzova vláda nemá recept.

Bohužel sedíme ve stejném vlaku, jen v zadní části.

Pavel Šik