Dérer v koaličních vládách řadu ministerských funkcí.

Dérer v koaličních vládách řadu ministerských funkcí. V roce 1920 byl ministrem pro správu Slovenska, v letech 1921-1922 a pak ještě v roce 1926 ministrem pro sjednocení zákonů a organizační zprávy. Pět let, v letech 1929-1934, byl ministrem školství a od roku 1934 až do září 1938 byl ve funkci ministra spravedlnosti. Výpočtem zastávaných ministerských funkcí i délkou jejich trvání tak patřil spolu s Milanem Hodžou k nejvytíženějším Slovenské politikům.

V současnosti se zmiňuje jako mimořádně významná a obecně přínosná především jeho činnost ve školství. Reformní kroky, které realizoval ministr Dérer, pozvedli na vysokou a mezinárodně oceňovanou úroveň především střední školství. Pro Dérerove školní reformy nebyly charakteristické náhle a jednorázové akty, ale vyplývaly z přesvědčení, že odpovědná školní politika musí vycházet ze soustavného a permanentního zlepšování stávajícího stavu. Množství diskusí, do kterých se zapojovali tak uznávaní odborníci, jakož i učitelé z praxe, přispívalo k tomu, že se všechny reformní snahy staly spojitým a pozvolným procesem, který školy v jejich každodenní práci nijak neznepokojuje. Mimořádně významné přitom bylo, že s takto realizovanými reformními kroky se plně ztotožnili především učitelé, kteří se zcela oprávněně cítili být nejen realizátory, ale i iniciátory všech změn.

Politicky zůstával Ivan Dérer po celý svůj život přesvědčeným Čechoslovák. To ale v některých případech (jako například v roce 1931 při jeho rozhodování o nových pravidlech spisovné slovenštiny souběžného ji více s češtinou) vyvolávalo jistou nelibost. Skutečnost, že tato pravidla důrazně odmítla například Matice slovenská, toho byl názorným dokladem. Po 14. březnu 1939 nebyl už Ivan Dérer na Slovensku vítanou osobou. Jeho jméno bylo vymazáno z rejstříku Slovenské advokátů, byl mu zabaven bratislavský byt a bylo mu odepřeno i slovenské občanství. Po celou dobu války žil tedy v Praze, kde byl v roce 1944 zatčen za protinacistický odboj. Po válce se znovu vrátil do významných funkcí. Stal se předsedou Nejvyššího soudu v Brně. Jak přesvědčen sociální demokrat však nesouhlasil se sloučením sociální demokracie s komunistickou stranou, což předznamenalo jeho dochody z veřejného života. V letech 1954-1955 byl dokonce na základě politického procesu vězněn. Posledním veřejným vystoupením tehdy již 84-letého Ivana Dérera byl jeho projev k nově vytvářenému federativního uspořádání státu. V něm se opět vyznal ze svého celoživotního přesvědčení o správnosti masarykovské koncepce společného státu Čechů a Slováků. O necelých pět let později – 10. 3. 1973 – Ivan Dérer zemřel. To, co dosáhl ve svém úsilí o rozvoj a kvalitu československého předválečného školství, však patří dodnes k nejlepším tradicím tak českého i slovenského školství. V mnoha konkrétních a aktuálních skutečnostech jsou inspirativní myšlenky Dérerových školských reforem stále čitelné a živé.

FRANTIŠEK Morkes

Je možné snížit produkci skleníkových plynů?

Světové klima podléhá změnám. Vyskytují se časté změny počasí, teploty, které dosahují dlouhodobé rekordy, tropické bouře, tornáda. Hladina moří se každoročně zvyšuje v důsledku tání ledovců. Pokud se neprovedou nezbytná opatření, na konci století budou hladiny moří vyšší o jeden až dva metry. To způsobí, že bude zaplaveno poměrně rozsáhlé pobřežní území a pod hladinou moře zmizí některé ostrovní státy. Odborníci zabývající se touto problematikou připisují tyto změny produkci skleníkových plynů. Z hlediska lidské činnosti hlavním producentem těchto plynů je průmysl a doprava.

Doprava produkuje skleníkové plyny zejména ve výfukových plynech. Je známo, že pokud vozidlo spotřebuje 1 litr paliva, do ovzduší se dostane 2,5 kg kysličníku CO2. Tento plyn ekologové považují za nejdůležitější z hlediska vytváření skleníkového efektu. Výfukové plyny však nejsou tvořeny jen kysličníkem uhličitým, ale obsahují také oxidy dusíku NOx, neúplně spálený uhlík, CO, nespálené uhlovodíky HC, saze, formaldehydy, síru. Také tyto látky mají vliv na vznik skleníkového efektu a zároveň nepříznivě ovlivňují lidský organismus.

Fosilní paliva (uhlí, ropa), které se používají v tepelných elektrárnách a ve spalovacích motorech obsahují vždy určité množství síry. Jejich spalováním se síra uvolňuje do atmosféry ve formě oxidu siřičitého, SO2, jehož koncentrace je jedním z ukazatelů znečištěného ovzduší. Celodenní průměr koncentrace by neměl překročit 0,1 mg.m-3. Tento plyn dráždí oči, dýchací cesty, vstřebává se do krve. Dráždí hrtan, a vyvolává kašel. S vlhkostí umožňuje vznik kyseliny siřičité. Při vdechování může vyvolat bolest a tlak na prsou, vznik zánětu průdušek. Dlouhodobým působením mohou vyvolat chronický záněty horních a dolních cest dýchacích až alergii. Oxid siřičitý SO2 v ovzduší působí i na vegetaci. Zhoršuje fotosyntézu rostlin a zvyšuje kyselost dešťové vody.

Významnou složkou výfukových plynů jsou oxidy dusíku NOx. Pod tímto označením se schovává oxid dusný N2O, oxid dusnatý NO, oxid dusičitýNO2. Přestože dusík je považován za inertní plyn, při spalování fosilních paliv v motorech s vnitřním spalováním při vysokém tlaku a teplotě (okolo 1 350 ° C) a přebytku kyslíku, dochází k jeho oxidaci. Podle článku Melicherčíková, D. at all Chemický průmysl a životní prostředí, motor osobního automobilu při rychlosti jízdy 50 km.h-1 vyprodukuje 0,6 g NO na každý kilometr ujeté dráhy, při rychlosti 80 km.h-1 je to už 1 , 4 ga při rychlosti 120 km.h-1 až 3,9 g oxidu dusnatého NO. Oxid dusnatý, NO, spolu s ostatními oxidy dusíku, za působení slunečního záření, reaguje s ozónem, a tak se podílejí na snižování koncentrace stratosférického ozonu.

Oxid dusný, N2O, má, spolu s CO2, CH4, O3, významný podíl na vzniku skleníkového efektu. Oxid dusný, N2O produkují motory spalující benzín v režimu nízkých otáček a po studeném startu. Oxid dusný NO, podobně jako oxid uhelnatý CO má vyšší schopnost vázat se s hemoglobinem jako kyslík, což je podstatou jejich vysoké toxicity.

Oxid dusičitý NO2 působí na imunitní systém a způsobuje zvýšenou citlivost plic na alergeny.

Dlouhodobé působení vyšších koncentrací oxidů dusíku snižuje odolnost organizmu vůči infekcím a spolu s oxidem siřičitým SO2 přispívají ke vzniku chronických zánětů dýchacích cest.

Oxid uhelnatý CO vzniká při spalování fosilních paliv. Je to bezbarvý plyn. Váže se na hemoglobin 130-krát aktivnější než kyslík, přičemž vzniklá vazba je stabilnější než vytvoří hemoglobin s kyslíkem. Už při koncentraci 0,1% CO ve vdechovaném vzduchu, je blokováno 50% hemoglobinu.

Je možné snížit produkci výfukových plynů z motorových vozidel? Odpověď je jednoznačně ano. Tohoto cíle lze dosáhnout technickými opatření v podobě využívání moderních motorů, ale široký prostor je i v oblasti snižování spotřeby pohonných hmot pomocí techniky jízdy řidiče a volbou trasy. Správné poznání souvislostí, může umožnit výraznou úsporu pohonných hmot.

Řidiči ne vždy dokážou správně využít možnosti svého vozidla, přičemž volba vhodného rychlostního stupně může znamenat výraznou změnu spotřeby paliva. Pro srovnání jsme zvolili vozidlo Toyota Yaris, jehož okamžitá hmotnost byla 920 kg. Motor vozidla měl zdvihový objem 998 cm3 s výkonem 48 kW. Měření byly provedeny na válcové výkonové zkušebně MAHA 2000 LPS, která umožňuje nastavit odpor jízdy, a tak simulovat jízdu ustálenou rychlostí. Pro každou rychlost jízdy byl nastaven vždy stejný jízdní odpor. Díky tomu jsou spotřeby pro konkrétní rychlosti jízdy srovnatelné. Obr. 2 zobrazuje výsledky měření. Například pro rychlost jízdy

Je příčinou změny klimatu a globálního oteplování vysušování země?

Vysoušení země vs. sílící skleníkový efekt
Je příčinou změny klimatu a globálního oteplování vysušování země?

Je příčinou změny klimatu a globálního oteplování vysušování země?
Je příčinou změny klimatu a globálního oteplování vysušování země?

V souvislosti s příčinami globálního oteplování a klimatické změny jsou klimatologové v posledních letech vystaveni neutuchajícímu náporu otázek typu: „Je globální oteplování způsobené vysušováním země a odvodňováním vnitrozemí kontinentů?“, Případně: „Jak je možné, že i přes probíhajícímu oteplování se vyšší vrstvy atmosféry ochlazují? „. Častokrát jsou to právě studenti středních, případně vysokých škol, kteří [zdá se] ještě nevědí celkem posoudit, která teorie je správná a která je naopak zjevným nesmyslem.

Bohužel, v některých slovenská, ale i zahraničních médiích dostávají prostor i různé tzv. „Alternativní“ teorie nebo hypotézy, které však nerespektují nejen výstupy vědeckého výzkumu, ale i fundamentální fyzikální termodynamický zákon zemské atmosféry a radiační bilance klimatického systému. Mezi takové osoby patří i Ing. Michal Kravčík, který dlouhodobě popírá a ignoruje konzistentní odborný názor slovenské vědecké obce na problematiku příčin, projevů a důsledků změny klimatu. Výsledkem jeho dezinterpretaci je nakonec i to, že si, pravděpodobně účelově, zaměňuje příčinu s následkem. [Přesněji řečeno, mylně se domnívá, že oteplování klimatického systému je způsobeno ztrátou vody v zemi a vysušováním vnitrozemí kontinentů, tedy i poklesem obsahu vodní páry v atmosféře – přičemž vědecký výzkum a empirické měření dokazují pravý opak, a to, že rostoucí rozsah sucha je bezprostředním následkem vyšší teploty atmosféry a tedy i intenzivnějšího výparu ze zemského povrchu; následné rychlejší ohřívání suššího povrchu kontinentů funguje jako tzv. zpětná pozitivní vazba, která následně další oteplování jen urychluje; k růstu vlhkosti atmosféry se vyjadřujeme níže.].

proč k nejrychlejšímu oteplování dochází v oblastech Země
proč k nejrychlejšímu oteplování dochází v oblastech Země

Jen na okraj lze uvést, že hypotézou Ing. Kravčíka bychom jen sotva dokázali vysvětlit, proč k nejrychlejšímu oteplování dochází v oblastech Země, kde je vody (nebo sněhu) na zemském povrchu dostatek v průběhu celého roku: Arktida, severní až severovýchodní Sibiř, Grónsko a severní Kanada. Odborná hydrologická a klimatologická obec se k mylným interpretacím Ing. Kravčíka o vývoji klimatu a podstatě hydrologických procesů více či méně pravidelně vyjadřuje již více než 20 let. Jeden z oficiálních postojů je shrnut na stránce Ekolistu.cz

Evropský systém finančního dohledu

Evropský systém finančního dohledu (ESFS) je sítí, která se soustředí kolem tří evropských orgánů dohledu, Evropské rady pro systémová rizika (ESRB) a vnitrostátních orgánů dohledu. Jeho hlavním úkolem je zajišťovat konzistentní a náležitý finanční dohled v celé EU.

Evropský systém finančního dohledu
Evropský systém finančního dohledu

Se správou bytového domu souvisí řadu problémů

Jakožto evropský orgán bankovního dohledu spolupracuje ECB úzce s evropskými orgány dohledu, zejména s Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA).

ESFS zajišťuje jak makroobezřetnostní, tak mikroobezřetnostní dohled.

Makroobezřetnostní dohled
Makroobezřetnostní dohled se zaměřuje na finanční systém jako celek. Jeho hlavním cílem je předcházet rizikům pro finanční systém nebo tato rizika potlačovat.

Evropská rada pro systémová rizika
Evropská rada pro systémová rizika

Evropská rada pro systémová rizika
Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) je odpovědná za makroobezřetnostní dohled nad finančním systémem v EU. Ačkoli není ESRB součástí ECB, ke své činnosti využívá kanceláří ECB ve Frankfurtu nad Mohanem a ECB zajišťuje její sekretariát.

Klimatické změny způsobené skleníkovým efektem

Úkoly
Hlavní úkoly ESRB jsou:

shromažďovat a analyzovat relevantní informace s cílem identifikovat systémová rizika,
vydávat upozornění v případech, kdy systémová rizika budou považována za významná,
vydávat doporučení ohledně opatření na řešení identifikovaných rizik,
monitorovat následná opatření v návaznosti na upozornění a doporučení,
spolupracovat s evropskými orgány dohledu a koordinovat s nimi svou činnost.

Prezident ECB
Prezident ECB

Složení
Prezident ECB je také předsedou ESRB. V ESRB společně zasedají zástupci národních centrálních bank zemí EU a předsedové tří evropských orgánů dohledu.

Evropská rada pro systémová rizika

Mikroobezřetnostní dohled
Mikroobezřetnostní dohled se týká dohledu nad jednotlivými institucemi, jako jsou banky, pojišťovny nebo penzijní fondy.

Evropské orgány dohledu
Evropskými orgány dohledu jsou

Evropský orgán pro bankovnictví (EBA)
Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA)
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA)
Úkoly
Evropské orgány dohledu usilují především o harmonizaci finančního dohledu v EU prostřednictvím přípravy jednotného souboru pravidel, který obsahuje obezřetnostní standardy pro jednotlivé finanční instituce. Evropské orgány dohledu pomáhají zajistit konzistentní uplatňování jednotného souboru pravidel v zájmu vytvoření stejných pravidel pro všechny. Jsou rovněž zmocněny k vyhodnocování rizik a slabých stránek finančního sektoru.

Složení
V čele každého z orgánů je předseda, který danou organizaci reprezentuje navenek. Operační rozhodnutí však přijímají jejich jednotlivé rady dohledu, které sestávají ze zástupců vnitrostátních orgánů dohledu jednotlivých zemí.

Společné orgány
Odvolací senát
Odvolací senát je nezávislým orgánem, který se zabývá odvoláními subjektů dotčených rozhodnutími těchto tří orgánů dohledu. Je složen ze šesti členů a šesti náhradníků, jež jmenují evropské orgány dohledu.

Společný výbor
Společný výbor evropských orgánů dohledu zajišťuje konzistentnost mezi odvětvími při přípravě a uplatňování jednotného souboru pravidel.

Zástupci každého ze tří evropských orgánů dohledu se účastní zasedání společného výboru, na kterých spolupracují a pravidelně si vyměňují informace.

Jak se provádí politika obezřetnosti na makroúrovni?

Snižování rizik systémového charakteru a jejich dopadu patří k základním článkem politiky obezřetnosti na makroúrovni. Samotný výkon politiky v sobě zahrnuje poměrně hodně oblastí. Nejdůležitější součástí výkonu politiky je aplikace legislativních nástrojů. V současnosti jsou to zejména kapitálové polštáře podle zákona o bankách č. 483/2001 Sb. a zpřísnit požadavky obezřetnostní bank na základě čl. 458 nařízení CRR. Jde o poměrně silnou formu reakce na existenci rizik. Výkon politiky však v sobě zahrnuje i jiné nástroje a přístupy.

Jak se provádí politika obezřetnosti na makroúrovni?
Jak se provádí politika obezřetnosti na makroúrovni?

V první řadě jde o aktivní komunikaci vůči veřejnosti prostřednictvím publikování zpráv a analýz. Součástí komunikace mohou být komentáře, hodnocení nebo doporučení pro finanční sektor. Pod výkon politiky můžeme zařadit i přímou komunikaci s finančními institucemi s cílem ovlivnit jejich chování. Samostatným výkonem politiky jsou podněty k výkonu dohledu na místě nebo na dálku, které mají reagovat na zjištěné skutečnosti, popřípadě podněty na změny v regulaci. Interní reakcí mohou také být změny v modelech na kvantifikaci rizik. Jako reakci na určité trendy nebo rizika může NBS přistoupit i k zavedení nových vykazovacích povinností pro finanční instituce.

Některé nástroje, např. proticyklický kapitálový polštář, vyžadují čtvrtletní přehodnocení. NBS proto bude primárně rozhodovat o výkonu politiky obezřetnosti na makroúrovni na čtvrtletní bázi a v případě potřeby i častěji.

Jaká je úloha politiky obezřetnosti na makroúrovni?

Dohled nad finančním trhem se zaměřuje na stabilitu individuálních finančních institucí a vystavení individuálních finančních subjektů vůči jednotlivým rizikům. Finanční krize z minulých let však ukázala, že takové úzké zaměření dohledu nad finančním trhem nepostačuje k zajištění finanční stability. Proto se vytvořila nová politika s cílem zajistit finanční stabilitu finančního systému jako celku.

Jaká je úloha politiky obezřetnosti na makroúrovni?
Jaká je úloha politiky obezřetnosti na makroúrovni?

Úkolem politiky obezřetnosti na makroúrovni je identifikovat, monitorovat a zmírňovat systémová rizika pro finanční systém. Právě povinnost rizika zmírňovat dělá oblast obezřetnostního dohledu na makroúrovni politikou, neboť dosud byla tato oblast zaměřena zejména na monitorování a identifikaci rizik.

Co je to finanční stabilita?

 

Finanční stabilita je stav finančního sektoru, při kterém je finanční sektor jako celek schopen plynule plnit své základní funkce i při výraznějších negativních šocích, ať už v externím nebo domácím ekonomickém a finančním prostředí. Stabilita finančního sektoru je přitom vnímána jako nezbytný předpoklad pro zdravé fungování reálné ekonomiky a chování finančního sektoru by nemělo prohlubovat ekonomický cyklus. Národní banka Slovenska přispívá ke stabilitě finančního systému jako celku, přičemž za tímto účelem vykonává především dohled nad finančním trhem.

Co je to finanční stabilita?
Co je to finanční stabilita?

Pro finanční stabilitu je nezbytné finanční zdraví a dobře fungující vnitřní procesy ve finančních institucích. Zároveň však na finanční stabilitu významně ovlivňují i ostatní účastníci finančního trhu – nefinanční společnosti, domácnosti a vláda a legislativní a regulační prostředí. Proto za důležitou součást přispívání k finanční stabilitě považuje národní banka i pravidelné informování veřejnosti o stabilitě finančního sektoru a trendech, které mohou stabilitu ohrožovat. Za tímto účelem národní banka publikuje dvakrát ročně Zprávu o finanční stabilitě, která se primárně

Vývoj a funkce peněz

Vývoj doklady výměnného obchodu, zboží výměna, drahé kovy, mince, bankovky, bezhotovostní platební styk. Funkce peníze jako prostředek směny (peníze umožňují výměnu zboží, bez nich by lidé neustále hledali někoho na výměnný obchod) peníze jako zúčtovací jednotka (zavedení peněz do ekonomiky umožňuje vyjádřit cenu jednotlivých druhů zboží v penězích) peníze jako uchovatel hodnoty

Vývoj a funkce peněz
Vývoj a funkce peněz

Bankovní soustava:
1. stupeň: Národní banka Slovenska (působí jako centrální banka)
2. stupeň: Obchodní banky (vykonávají obchodní činnost)

NBS:
– nezávislá centrální banka SR, banka bank, banka státu, emisní banka,
– PO se sídlem v Bratislavě, nezapisuje se do OR,
– Postavení v majetkoprávních vztazích při nakládání s vlastním majetkem – jako podnikatel, ale není komerčně orientovaná,
– Postavení při vydávání obecně závazných právních norem a předpisů jako ministerstva a jiné orgány státní správy

Vývoj a funkce peněz
Vývoj a funkce peněz

NBS určuje obchodním bankám:
1. povinné bankovní rezervy
2. maximálně úroky z úvěrů
3. minimálně úroky z vkladů
Hlavní cíl NBS Slovenska – udržování měnové stability.

Další funkce NBS:
vydává bankovky a mince (včetně pamětních bankovek a mincí), řídí, koordinuje a zajišťuje platební styk a zúčtování dat platebního styku, vykonává dohled nad fungováním bankovního systému a nad prováděním bankovních činností, další činnosti:

– vystupuje jako pokladna státního rozpočtu (banka státu),
– řídí devizové hospodářství státu, hosp. ve vztahu k zahraničí
– spravuje devizové rezervy, řídí mezinárodní platební styk
– emituje státní cenné papíry (obligace, peněžní poukázky)
– zastupuje ČR v měnové oblasti

Obchodní banky:
banka:

PO, založený jako a. s .. O udělení bankovního povolení rozhoduje NBS, v některých po dohodě s ministerstvem financí SR; ZI: minimálně 500 milionů Kč pouze v peněžní formě; Základní činnosti banky: přijímání vkladů a poskytování úvěrů; Základní činnosti: vklad, úvěr, Další činnosti:

– platební styk a zúčtování,
– investice do CP na vlastní účet,
– obchodování na vlastní
– na účet klienta s fin. nástroji peněžního a kapitálového trhu,
– směnárenská činnost, – vydávání a správa platebních prostředků
– finanční leasing,
– provádění hypotečních obchodů,
– poskytování záruk, otevírání a potvrzování akreditivů,
– poradenské služby,
– vydávání CP,
– uložení CP a věcí,
– pronájem bezpečnostních schránek atd.

Bankovní operace:
a) pasivní operace: – vklady (v užším smyslu a tj. vklady na požádání, úsporné vklady a termínované vklady a u širším smyslu vkladové listy a bankovní obligace) úvěry a půjčky (od centrální banky, od ostatních bank)

b) aktivní operace: – úvěrové operace investiční činností bank

Pasivní bankovní operace:
1) Vklady na požádání: tzv. vista vklady, vklady vidění, denní peníze, jsou na běžných účtech, klienti mohou s nimi volně disponovat, jsou bez časové vázanosti, pro banky jsou nákladné, protože jsou nejméně stabilním cizím zdrojem, pro banku představují velké riziko, jsou nejméně úročeny.

rozlišujeme:
– vklady podnikatelských subjektů,
– vklady obyvatelstva,
– vklady vlády a místních orgánů,
– vklady bank,
– ostatní vklady.

2) Úsporné vklady: slouží k dlouhodobé uložení, nelze s nimi volně disponovat v platebním styku, pro banku jsou stabilním úvěrovým zdrojům, vyšší úrok, doklad je vkladní knížka

3) Termínované vklady: dlouhodobě vázané vklady, klient nemůže s nimi volně disponovat na určitou dobu, prostředky jsou uloženy na vkladovém účtu, který slouží pouze k uložení prostředků pro banku – stabilní pařez. zdroj,

4) Vkladové listy a bankovní operace: banka získává cizí zdroje i prodejem depozitních poukázek a bankovních obligací.

5) Úvěry a půjčky od jiných bank: od centrální banky nebo od jiných obchodních bank. Nejčastěji poskytované úvěry: eskont směnek, úvěr na běžném účtu, reeskontný úvěr, druhy vkladů bank v jiných bankách.

Aktivní bankovní operace:
Krátkodobé úvěry (do 1 roku):
a) Eskontní úvěr: banka odkupuje směnky od jejich majitele za jmenovitou hodnotu sníženou o úrok.

b) Lombardní úvěr: Je zajištěn založením movitého majetku nebo práva dlužníka.

Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry:
a) Emisní půjčka: je spojena s dluhopisy
b) Půjčka na úvěrový úpis: dlužník podepisuje úvěrový úpis – u nás se nepoužívá.
c) Hypoteční úvěr: 4-30 let, je založen nemovitostí.
d) Komunální úvěr: je založen majetek obce
e) Spotřební úvěr: 3-4 roky, poskytuje se většinou jednotlivci např. na auto.

Mezibankovní platební styk: žádná banka nemůže uskutečňovat své aktivity bez spojení s jinou bankou. Banky si navzájem bezhotovostně vyrovnávají své pohledávky a závazky prostřednictvím clearingového centra.

bankovní rizika
Externí rizika – vznikají nezávisle na činnosti obch. bank
Politické riziko – změna politického systému
Teritoriální riziko – souvisí s politikou
Měnové riziko – např. v důsledku inflace, devalvace
Kurzové riziko – změna kurzu zahraničních měn
Úrokové riziko – spočívá ve změně úrokových

O Robertu P. Murphym

Robert P. Murphy je ekonom Institute for Energy Research a spolupracovník Ludwig von Mises Institute. Zároveň vede svou konzultační firmu RPM. Specializuje se na otázky peněz a financí, úroků, klimatických změn, teorie her, historie ekonomického myšlení, principů ekonomie a rakouské ekonomické školy. Titul Ph.D. získal na New York University.

Robert P. Murphy
Robert P. Murphy

V minulosti přednášel na Hillsdale College a jako analytik Laffer Associates působil ve finančním sektoru.

Murphy je autor a spoluator několika publikací a stovek článků. Publikoval například knihy The Politically Incorrect Guide to Capitalism (2007), The Politically Incorrect Guide to the Great Depression and the New Deal (2009), Lessons for the Young Economist (2010) as Carlosem Lara je spoluautor knihy How Privatized Banking Really Works (2010 ). Napsal několik článků v odborných časopisech, jako jsou The Journal of the History of Economic Thought, The American Journal of Economics and Sociology, The Review of Austrian Economics. Murphy je také autorem studijních manuálů k základním ekonomickým dílům Ludwiga von Misese a Murraye Rothbard.

Murphy často přednáší na veřejnosti a poskytuje rozhovory v médiích. Více o něm je možné se dozvědět z jeho životopisu a jeho osobní stránky.

O Robertu P. Murphym

Publikačná činnost:

Z jeho publikační činnosti spomeňme např. Následující elektronicky dostupné zdroje:

– Jak funguje privatizované bankovnictví, 2010, s Carlosem Larem
– lekce pro mladého ekonoma, 2010
– Studijní průvodce lidskou činností, 2008 s Amadeusem Gabrielem
– Politicky nesprávný průvodce kapitalismu, 2007
– mohou být volné trhy navrženy, 2007
– Studijní průvodce pro člověka, ekonomiku a stát, 2006
– Cantorův diagonální argument a rozšíření k demokratické kalkulační debatě, 2006
– Hans-Hermann Hoppeova argumentační etika: kritika, 2006, s Gene Callahanem
– The Labor Theory of Value: Kritika Carsonových studií v politickém hospodářství oboustranných vztahů, 2006
– Teorie chaosu, 2002

otázka změny klimatu na Zemi

Mezi nejdiskutovanější problémy v současné klimatologii patří otázka změny klimatu na Zemi, která je podle MELA (2004) způsobená růstem radiačně aktivních plynů v atmosféře v důsledku lidské činnosti. Jak říká i v minulosti se střídaly teplejší a chladnější období, ale od roku 1990 se podnebí Země oteplilo asi o 0,6 ° C, což může být podmíněno zvýšeným množstvím sluneční energie dopadající na Zemi.
Pro změny klimatu má největší význam změna koncentrace oxidu uhličitého, nejen proto, že spoluvytváří skleníkový efekt, tedy odráží dlouhovlnné záření Země zpět na její povrch, ale hlavně proto, že zvyšování koncentrace CO2 způsobuje změny intenzit fotosyntézy porostů (NOVÁK, 1994).
V souvislosti s předpokládanou změnou klimatu je pravděpodobné, že závažné případy sucha a povodní, vyvolaných bohatým úhrnem srážek, budou na Slovensku v budoucnosti častěji. Proto je nutné tyto jevy studovat, aby se minimalizoval jejich dopad na životy a majetek obyvatel. Významnou roli má načasování výskytu sucha, protože suché podnebí podporuje tvorbu květů, zrání plodů a zkracuje potřebnou vegetační dobu (Drlička, 2006).
Jednou z hlavní příčin suchých období na Slovensku je podle Drink (2005)
výběžek vyššího tlaku vzduchu zasahující k nám z jihovýchodu, nebo z jihu, který brání přechodu frontálních systémů přes střední Evropu. Jelikož na tvorbu srážek je potřebný dostatek vodní páry v atmosféře a zdroje výparu jsou jen na zemském povrchu, tak při absenci uspořádaných výstupních pohybů v přízemní vrstvě ovzduší srážky nevypadávají. Pokud je období s malými úhrny srážek navíc doprovázeno vysokou průměrnou denní teplotou (jako např. v létě), tak má sucho katastrofální následky.
V současnosti je zřejmé, že globální oteplování je nejvýznamnější environmentální problém v dosavadní historii lidstva, jehož důsledky se v plné míře projeví v 21. století (zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře se očekává kolem r. 2060). Řešení tohoto problému si vyžádá koncentrované úsilí celé lidské společnosti. Přesto se objevilo několik odborníků z různých sfér, kteří pochybují o významnosti spojena růstu skleníkového efektu atmosféry a globálního oteplování a argumentují existencí přirozených regulačních mechanismů a zpětných vazeb na Zemi, které dříve nebo později budou vliv růstu skleníkového efektu atmosféry na změnu klimatu kompenzovat, případně argumentují některými pozitivními důsledky globálního oteplování (LAPIN, 2000).
Přestože environmentální aktivity různých skupin obyvatelstva existují již dlouhou dobu, jen v posledních dvou desetiletích se začaly jednoznačně věnovat i problematice možného negativního vývoje klimatu na Zemi zapříčiněného člověkem.
Klimatologové upozorňovali na tuto skutečnost již v minulém století a konkretizovaly ji v padesátých letech, kdy bylo zjištěno výrazné zvýšení koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře Země a potvrdily se teoretické výpočty o možném jak souvisí globálního oteplování a růstu skleníkového efektu atmosféry (IPCC, 1995).

růst ročních průměrů teploty vzduchu
růst ročních průměrů teploty vzduchu

Na Slovensku se očekává do r. 2075 růst ročních průměrů teploty vzduchu o 2 – 4 ° C (přičemž větší oteplení se předpokládá v zimě), mírný růst souhrnných ukazatelů atmosférických srážek v zimě a mírný pokles v létě, změna režimu průtoků řek s významným poklesem i pokles půdní vlhkosti v teplé části roku a pokles sněhové pokrývky do nadmořské výšky 1000 m. S tím bude souviset i řadu dalších změn a důsledků, zejména v přírodních ekosystémech, v hydrologického cyklu a ve vodním hospodářství, v lesnictví, v zemědělství, v energetice, ve výskytu patogenů, chorob a škůdců (LAPIN, 2000).

podnebí Slovenska

Území Slovenska patří z hlediska globální klimatické klasifikace do severního mírného klimatického pásma s pravidelným střídáním čtyř ročních období a proměnlivým počasím s relativně rovnoměrným rozložením srážek během roku.
Kontinentální vzduch mírných šířek přináší teplé, slunečné a méně vlhké letá a chladné zimy s nízkými úhrny srážek. Obecné platí, že vzduch přicházející k nám od jihu až jihovýchodu je převážně sušší a teplejší (v létě se u nás projevuje
suchým a teplým až horkým počasím) jako ten, který k nám proudí od jihozápadu a má zpravidla vyšší obsah vodní páry (v létě se u nás projevuje vlhkým a teplým počasím).
Horská pásma, zejména vysoké, tvoří významné klimatické předěly a spolu s členitým terénem podstatně ovlivňují jednotlivé klimatické prvky, zejména teplotu vzduchu, atmosférické srážky, vlhkost vzduchu, oblačnost, sluneční svit a větrné poměry apod.
Proto klimaticky odlišný charakter mají nížiny, kotliny, doliny, svahy a hřebeny horských masivů (KLIMA SLOVENSKA).

Důkazy a důsledky klimatických změn

Důkazy a důsledky klimatických změn
Klimatické změny se již začaly. Během posledního století se průměrná
teplota vzduchu na povrchu Země zvýšila globální o 0,6 ° C a v Evropě o 1 ° C, což je nezvykle rychlé oteplení. Podle Višváder (2006) jsou dalšími důkazy
klimatických změn následující:
– Polární ledová pokrývka se rozpouští. Oblast moře pokrytá arktickým ledem na
severním pólu se za poslední desetiletí zmenšila o 10% a tloušťka ledu nad vodou
se snížila asi o 40%. Led v Grónsku se rozpouští a odtéká do moře ve zvětšující se
míře. V roce 1996 odteklo do moře 90 km³, zatímco v roce 2005 se množství
zvýšilo na 220 km³.
– Ledovce ustupují. Odhaduje se, že na celém světě se rozpouští 9 z deseti
ledovců. Je pravděpodobné, že 75% ledovců ve švýcarských Alpách do roku
2050 zmizí.
– Hladina moře se zvyšuje. Během posledního století se zvýšila hladina moře
o 10 – 25 cm a pravděpodobně do roku 2100 se zvýší o dalších 88 cm. mořská voda může proniknout do zemědělské půdy a zdrojů sladké vody a kontaminovat
je.
– Snižování biodiverzity. Mnohé živočichové a rostliny se nedokáží vyrovnat
s oteplováním. Zranitelné jsou zejména druhy jako polární medvědi, tuleni, mroži a tučňáci.
– Ohrožena je produkce potravin. Vegetační období rostlin se od roku 1960
prodloužilo o 10 dní a produktivita rostlin se zvýšila o 12%. globální modely
odhadují nárůst zemědělského výnosu EU jen do nárůstu teploty do 2 ° C,
pak však budou výnosy klesat.
– Nedostatek vody. Téměř pětina populace světa nemá přístup k čisté pitné vodě.
Pokud se globální teploty zvýší o 2 až 2,5 ° C nad úroveň před průmyslové revoluce, může se toto číslo zdvojnásobit.
– Je častější výskyt extrémního počasí (bouře, povodně, sucha a tepelné vlny).
V posledním desetiletí bylo ve světě třikrát více přírodních katastrof souvisejících
s počasím jako v šedesátých letech a v roce 2005 byl rekordní počet hurikánů.
– Rozšíření nemocí. Změna klimatu zvýší pravděpodobnost tropických onemocnění, jako jsou malárie a horečka dengue.

Příčiny klimatických změn

Příčiny klimatických změn
Kolísání klimatu v našem století se vysvětluje změnami propustnosti atmosféry Země, a tím i změnou v příkonu energie slunečního záření. složitost klimatického
systému Země a dosud neujasněné představy o tom, které z klimatotvorných činitelů jsou pro změnu klimatického systému nejpodstatnější vede k závěru, že intenzivní výkyvy klimatu jsou výsledkem vzájemného působení několika klimatotvorných činitelů (ANTAL, Špánik, 2004).
Nejdůležitější změna, kterou jsme v zemské atmosféře způsobily a nadále způsobujeme je změna koncentrace skleníkových plynů. Problém spočívá v tom, že jejich stále se zvyšující koncentrace výrazně přispívá ke skleníkovému jevu, ke změnám klimatu (Bedi, 2002).
Lidskou činností, zejména technologickými procesy jsou do ovzduší vypouštěny látky jako oxid uhličitý, metan nebo chlor-fluor-uhlovodíky (CFC = freony), které
pohlcují teplo a jsou odpadními produkty naší civilizace. Tyto plyny, stejně jako ve skleníku, propouštějí teplo dovnitř, ale zabraňují mu vrátit se zpět do vesmíru
(PŘÍČINY A DOPADY ZMĚNY KLIMATU).
Mění se tak schopnost atmosféry pohlcovat a odrážet sluneční radiaci, dochází ke změnám dlouhovlnných radiačních toků a k narušení Ozonosféra (GORE, 2000).
Pro změny klimatu má největší význam změna koncentrace oxidu uhličitého, nejen proto, že spoluvytváří skleníkový efekt, tj odráží dlouhovlnné vyzařování Země zpět na její povrch, ale hlavně proto, že zvyšování koncentrace CO2 způsobuje změny intenzit fotosyntézy porostů (NOVÁK, 1994).
Oxid uhličitý není sice pro organismus toxický, má však vliv změnu globální klimatu. Je zodpovědný za více než 50% emisí přispívajících k této změně.
Stabilizace globální teploty Země (zastavení nárůstu průměrné teploty) by sivyžadovalo až 60% snížení celosvětových emisí CO2 do roku 2050. Abychom vytvořily podmínky, kdy nedochází k nárůstu koncentrace CO2 v atmosféře, museli bychom omezit spotřebu paliv až o 80%. Mezi skleníkové plyny patří i metan. Vzniká například na rýžových polích a při chovu dobytka. Bakterie, které rozkládají celulózu v žaludku dobytka, přeměňují 3 až 10% hmotnosti krmiva na
metan, který dobytek vylučuje. Odhaduje se, že tímto způsobem se do atmosféry dostává téměř 100 milionů tun metanu ročně. Rýžová pole jsou považovány za nejdůležitější zdroj atmosférického metanu. Kořeny rýže zachycují metan z bahna na dně, plyn putuje rostlinou a pak je vypouštěn do ovzduší. Tímto způsobem se dostává do ovzduší 150 milionů tun metanu ročně. Metan rovněž vzniká působením různých organismů, procesy v mokřadech, vypalováním lesů a savan, ale i procesy hnití na vodních plochách a skládkách. Všechny tyto zdroje dávají dohromady asi 500 milionů tun metanu ročně a každým rokem o 50 milionů tun přibývá (PŘÍČINY A DOPADY ZMĚNY KLIMATU).

Nové apartmány v Nauenu 30 minut od Berlína

Nové apartmány v Nauenu 30 minut od Berlína

Levné apartmány od 2,353 € / m²

a konci roku 2018 v srdci Nauenu bude vybudován moderní rodinný dům s celkovým počtem 19 obyvatel.
Bytové jednotky na čtyřech podlažích. Apartmány se vyznačují moderními půdorysy otevřená konstrukce a moderní zařízení. Každý byt v tomto bytovém domě má přes balkon. Přízemí je vedle vchodu s výtahem a
Schodiště schody, služby budov a parkovací místa pro kola.
V 1. a 2. patře jsou k dispozici šest dvoupokojových apartmánů a jeden čtyřpokojový apartmán. v Podkroví jsou plánovány pět apartmánů se 3 ložnicemi. Výtah poskytuje přízemní přístup ke každému podlaží. Kromě rozšíření podle aktuálního stavu současná verze nařízení o úsporách energie ušetří energii tím, že vytvoří vlastní Uložená zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny. Každý apartmán má nejméně jedno parkovací místo na dvoře.
Stavba by měla začít v prvním čtvrtletí roku 2018.

Zahrádková osada Jenerálka, z.s., Praha IČO 70807388

NÁZEV: Zahrádková osada Jenerálka, z.s. Zahrádková osada Jenerálka, z.s. - logo
IČO: 70807388
FORMA: Spolek
SCHRÁNKA:  j6qzi4e
ADRESA: Na Pučálce 2566/20, Dejvice, 164 00 Praha
Datum vzniku a zápisu: 1. březen 2000
Spisová značka: L 10736 vedená u Městského soudu v Praze
Obchodní firma: Zahrádková osada Jenerálka, z.s.
Sídlo: Na Pučálce 2566/20, Dejvice, 164 00 Praha
Identifikační číslo: 70807388
Právní forma: Spolek
Člen představenstva, předseda: Alexandr S.
Praha
Den vzniku členství: 14. leden 2017
Člen představenstva, místopředseda:
Jiřina T.
Praha
Den vzniku členství: 3. květen 2014
Člen představenstva, místopředseda:
Miroslav H.
okres Hlavní město Praha
Den vzniku členství: 14. leden 2017
Člen statutárního orgánu:
Marie D.
Praha
Den vzniku členství: 18. duben 2015
Člen statutárního orgánu:
Helena V.
Praha
Den vzniku členství: 18. duben 2015
Člen statutárního orgánu:
Jana T.
okres Hlavní město Praha
Den vzniku členství: 9. září 2016
Člen statutárního orgánu:
Stanislav B.
okres Hlavní město Praha
Den vzniku členství: 14. leden 2017
Jenerálka je osada (původně hospodářský dvůr) nacházející se v pražské městské části Dejvice, v údolí při soutoku Šáreckého a Nebušického potoka. Až do 1. poloviny 20. století patřila do katastru obce Nebušice. Centrem osady je zámek Jenerálka, který je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Veřejná doprava v Budapešti – Maďarská metropole

Jak cestovat po Budapešti?
K cestování po Budapešti Využijte služby Budapešťské městské veřejné dopravy, zvláště pokud bydlíte v jednom z vnějších okresů, ale městské veřejné dopravy v Budapešti vám stejně dobře může ulehčit život pokud se pohybujete v některém z centrálních městských částí (Budapešť V., Budapešť VI., části I., II., VII. a VIII.). pohodlnější městskou dopravou.

Provozovatelem prostředků hromadné dopravy jsou Budapešťské dopravní podniky (BKV), které jsou majetkem města.

žlutá tramvajová trať Combino na bulváru Grand Boulevard Jednoduše se dostanete na jakýkoli pohled a atrakci tím, že cestujete po jedné ze čtyř linky metra nebo hlavní tramvajové linky (č. 4, 6 a 2).

Autobusová a trolejbusová doprava je docela rozsáhlá.

Tam je také pravidelná lodní doprava na Dunaji od jara do podzimu.

Níže najdete informace o veřejné dopravě v Budapešti: typy vstupenek a průjezdů, nákup a potvrzení.

Pronájem skladových a kancelářských prostor Praha 5 – Zličín

Pronájem skladových a kancelářských prostor Praha 5 – Zličín
Do Blatin 373

prostory situované v hale A o celkové výměře cca 6 800 m2 (především skladový prostor) a kancelářský prostor o výměře 161,51 m2 vč. sociálního zařízení
• objekt je napojen na el. energii, plyn a telefon
• vytápění skladů je pomocí plynových infrazářičů, kanceláře jsou vytápěny teplovodně
• v areálu je možnost stravování, parkování kamionů
Cena pronájmu:
• skladový prostor 50 Kč bez DPH/m2/měsíc
• kancelářský prostor 100 Kč bez DPH/m2/měsíc

Real nebo Liverpool

Real nebo Liverpool
Přečtěte si, jak si zadarmo vsadit na finále Ligy mistrů
Konečně je tu finále Ligy mistrů! V Kyjevě se v sobotu utká Real Madrid s Liverpoolem a Vy si na zápas můžete zdarma vsadit za 200 Kč.
JAK?
Stačí si založit online účet u sázkové kanceláře Chance a ověřit si ho na pobočce a ihned získáte 200 Kč na vsazení. Pak už bude jen na Vás, jestli vsadíte na výhru Liverpoolu nebo Realu 🙂

Nejlevnější letenka do Sydney již za skvělých 841 eur!

Nejlevnější letenka do Sydney již za skvělých 841 eur!

Nejlevnější letenka do Sydney již za skvělých 841 eur!
Nejlevnější letenka do Sydney již za skvělých 841 eur!

Se skvělou nabídkou letenek z Budapešti do Sydney přišla společnost Qantas Airways. Zpáteční letenka do Austrálie jen za 841 eur, tak to už je tedy opravdu výhodná cena. Pravidelně pro Vás vybíráme z nabídky leteckých společností ty nejlevnější letenky do celého světa.

Přímé letecké spojení z Maroka do Moskvy

Nabídka levných letenek je omezená. Díky správnému naplánování se stane zážitkem na celý život. Návštěvu Austrálie mnozí podniknou pouze jednou za život. Abyste předešli negativní zkušenosti z cesty do Austrálie, je dobré věnovat přípravě čas. Podceníte-li přípravu, v mnohém se Vám to může negativně vrátit. Už proto, že Austrálie je zemí na druhé straně světa a podnebí, zvyklosti, vzdálenosti i příroda jsou zcela jiné než u nás v Evropě. Rozumným naplánovaním a přípravou předejdete nečekaným výdajům, ale i stresům spojeným s cestou.

VYUŽIJTE PLÁNOVAČ DOVOLENÉ V AUSTRÁLII
VYUŽIJTE PLÁNOVAČ DOVOLENÉ V AUSTRÁLII

VYUŽIJTE PLÁNOVAČ DOVOLENÉ V AUSTRÁLII

Naplánovat si správně dovolenou v Austrálii není vůbec jednoduché. Plánování většinou skončí u zjištění, že je časově nemožné a finančně příliš náročné zvládnout návštěvu všech vybraných destinací a aktivit. Nabízíme Vám rady z praxe a relevantní informace vycházející z naší dlouholeté činnosti průvodců, cestovatelů a autorů článků o Austrálii.

Anastasia Kvitko – její fotky sdílí 8 milionů sledujících, podívejte se na její fotky

Anastasia Kvitko – její fotky sdílí 8 milionů sledujících, podívejte se na její fotky

Anastasia Kvitko supermodel
Anastasia Kvitko supermodel

Krásná ruská modelka Anastasia Kvitko se proslavil díky krásným tvarům jejího těla ve stylu přesýpacích hodin a hodně chytlavým fotkám, které netrpělivě sdílí na Instagramemu. Někteří ji dokonce označují jako Kim Kardashian a la Rus.

Nastya opět ukázala své působivé křivky, tentokrát je sdílelo 8 milionů následovníků na Instagramu.

Na nových fotkách, které se objevily na jejím Twitterovém účtu tento týden, se ukazuje v nádherných žlutých plavkách, které nemohly zůstat bez povšimnutí spoustě návštěvníků na internetu.

Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat

Autor: Václav Makrlík | Publikováno: 16.4.2018

Podobně bychom se mohli ptát zda čteme a chápeme správně středověké kroniky ze kterých Jirásek vycházel při psaní Starých pověstí českých. Je to především nejstarší z nich, Kosmova Chronica Bohemorum (Kronika česká) z počátku 12.století, ale i další, jejichž autoři však již více méně vycházeli z Kosmovy kroniky. Jsou to především Dalimilova kronika z počátku 14.století a Hájkova z počátku 16.století. Zkusme podrobit logické analýze některé údaje z těchto kronik, respektive Starých pověstí českých.

Pocházel Přemysl Oráč ze Stadic nebo ze Statenic?

Statenice jsou starobylá obec na Praze -západ. Nedaleko Statenic, necelou hodinu chůze, se nalézá Levý Hradec a jen o kousek dál Budeč. Z Vyšehradu do Statenic to rovněž není daleko. Statenice se tak nalézají uprostřed území, které obýval kmen Čechů. Představíme-li si způsob společenského života našich dávných předků, tak lze oprávněně předpokládat, že při různých příležitostech, především pohanských svátcích a slavnostech, se obyvatelé těchto hradišť běžně setkávali, aby je oslavili společně. Kněžna Libuše se tak mohla setkat s Přemyslem Oráčem spíše ve Statenicích, nežli ve více nežli sto kilometrů vzdálených Stadicích, kdesi u dnešních Teplic v ústeckém kraji.

„ Kazi, Teta ,Libuše. V útlém mládí svém žili na Budči… s jinými pannami a jinochy svého plemene.“. Libuše tedy musela znát Statenice a jejich obyvatele od mládí a Přemysla mohla potkat právě na Budči.

Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat
Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat

Když vysílala poselstvo pro Přemysla , učinila tak slovy: „Můj kůň vás povede;…“. Cestu do Statenic si její kůň mohl zapamatovat, ale do vzdálených Stadic, kam poselstvo dorazilo „…až třetího dne ráno …“, nikoliv, obzvláště, když poselstvo během cesty „ … došlo domnění, tou cestou kůň že poprvé nejde, že kněžna jízdou příšernou často tu jezdila za večerního soumraku a zase, než zapěly kury, že se vracela do svého dvora.“ Do Statenic to takto z Vyšehradu mohla bez potíží stihnout, do Stadic je to vyloučeno.

Rovněž popis lokalizace Stadic „ … blížili se (poslové) k dědině mezi stráněmi,kraj úzkého dolu, jimž řeka tekla.“ odpovídá Statenicím, jen s tím malým rozdílem, že jimi protéká Unětický potok. Středověcí kronikáři na takové druhořadé okolnosti příliš nehleděli. Rovněž vlastní jména obcí, řek, atd. často komolili, neboť je většinou znali jen přeneseně z doslechu. Navíc, Kosmova kronika se nám nezachovala v originále, nýbrž jen v několika pozdějších opisech. Tak mohlo snadno dojít k záměně – Statenice za Stadice.

Vzmáhající se vlny národního sebeuvědomování v polovině 19.století využil hrabě Nostic a nechal ve Stadicích v roce 1841 postavit pomník Přemysla Oráče. Pozvedl tím historický význam svého panství a posvětil legendu o Přemyslovi a Libuši.

Přemysl je bezpochyby historická postava. Dal jméno dynastii, která vytvořila středověký český stát a národ. Kdyby byl pouze smyšlenkou, virtuální realitou, nebylo by to možné. Proto můžeme brát jako skutečnost i všechna ostatní knížata přemyslovského rodu pohanského období našich dějin, ačkoliv o nich nejsou žádné vědecké důkazy a přežila pouze v legendách.

Byla Lucká válka skutečně střetem slovanských kmenů?

Někteří historici soudí, že Kosmas čerpal popis bitvy mezi Čechy a Lučany u Turska ze starších franských análů. Celá pověst se svou koncepcí a přízračností velice blíží nordickým ságám. Vnímá ji tak každý erudovaný čtenář. Ságy se dlouhá staletí, až do doby kdy byly literárně zaznamenány, přenášely ústním podání. S velkou pravděpodobností tak tomu bylo i u této pověsti. Na podstatě věci, totiž že způsob vedení boje se strany Lučanů byl germánský či keltský, to nic nemění. Území Lučanů se dotýkalo území obývaného Sasy. Bezpochyby s nimi udržovali Lučané úzké vztahy. Podobně tomu bylo i na jihu, kde se území obývané Doudleby dotýkalo Bavor. Roku 845 nikoliv Čechové, ale náčelníci příhraničních kmenů českého prostoru požádali krále Východofranské říše Ludvíka Němce o křest. K Řeznu měli , nejspíše z kulturních , velmi pravděpodobně i etnických, možná i jazykových důvodů , blíže nežli ke středočeskému prostoru ovládanému kmenem slovanských Čechů. Tento fenomén přežil až do nedávné doby. Některé prameny uvádějí, že pohanští Češi to považovali za zradu a vytáhli proti těmto kmenům vojensky. Věrozvěstové Konstantin a Metoděj byli pozváni na Moravu až v roce 863.

Pověst dále vypráví, že kníže „Neklan se bál a nezmužil …“. Pověřil proto vedením českého vojska Tyra (Thora) , což byl s velkou pravděpodobností vikingský válečník v jeho službách. Nacionalismus druhé poloviny 19.století by samozřejmě neunesl, aby české vojsko vedl Germán. Jirásek proto přejmenoval Thora na Čestmíra. Nájemní žoldnéři nebyli v oné době ničím neobvyklým. Konec konců i kněžnu Ludmilu zavraždili Tuna a Gomon a Durynk syna luckého vůdce Vlastislava (pověst Durynk a Neklan). Vpádu Franků do českého prostoru v roce 872 se postavilo pět českých knížat , mezi nimi Heryman a Spoitiman. Jména germánská, osobní i místní, se mísila se jmény a názvy slovanskými. To svědčí o tom, že český prostor byl obydlen kmeny (klany, rody) tří etnik- Slovanů, Germánů a zbytků Keltů. Vysvětluje to skutečnost, že vůdce kmenového svazu českého prostoru , nejspíše Frank, Samo zvítězil nad Franky u Wogastisburgu (7.století) a Frankové v 9.století dobyli hrad Canburg kdesi u Ohře, tedy na území Lučanů. V pověsti O Čechovi připouští i Jirásek slovy, „ …Kraj pustější a osad poskrovnu. Byly daleko od sebe a obyvatelé jejich cizího jazyka,… jejich obydlí ve vykopaných jamách“ ,existenci neslovanských etnik v českém prostoru. Nedávné vykopávky germánských zemnic v Roztokách u Prahy jsou toho důkazem. Ve sporu, zda český prostor obývalo jen slovanské etnikum, nebo více etnik, se zdá pravděpodobnější názor renomované historičky Doc.PhDr.Jarmily Bednaříkové,CSc.z ústavu Klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy university, že český prostor byl víceetnický. Toto stanovisko je racionální a logické.

Proces vnitřní i vnější integrace českého prostoru

Je nemožné , aby zcela vymizely stopy migračních vln Keltů a Germánů , které předcházely slovanské migraci .Tato etnika, v českém prostoru vymezeném pohraničními horami, v průběhu přibližně šesti set let ,postupně splývala ve středověký český národ . Tento proces vnitřní integrace byl zhruba dokončen teprve někdy koncem 10. století, kdy je dokončen i proces formování českého státu, který započal roku 806, když se kmeny usedlé v českém prostoru, nazývané Bohemané, nikoliv Češi, neboť ti byli jen jedním z mnoha kmenů, zavázaly platit Franské říši poplatek „tributum pacis“. Ta tím uznala geopolitickou jednotu a nedělitelnost českého prostoru. Teprve po dokončení vnitřní integrace , etnické i politické, českého prostoru a tím vznikem českého státu, se obyvatelé tohoto státu mohli nazývat Čechy. Ve druhé polovině 10.století byl dokončen i proces vnější integrace českého státu do dobového integračního uskupení Svaté říše římské. Český stát a v 10. století vládnoucí Přemyslovce Václava Svatého a Boleslava I., lze svým způsobem považovat za spoluzakladatele Svaté říše římské. Český stát a národ se tak řadí mezi nejstarší evropské národy a státy.

Proč český prostor integroval právě kmen Čechů

Český kmen se usadil ve středních Čechách, v srdci země, kde byly nejlepší životní podmínky. Úrodná půda vytvořila výrobní základnu pro populační růst. Český kmen se tak stal nejpočetnějším kmenem v českém prostoru a postupně expandoval do zbytku země a slovanizoval jej. Zbytky germánských a keltských etnik přežívaly v neúrodném hornatém pohraničí a dalších málo úrodných oblastech, jako byly například bažinaté jižní Čechy, a postupně byly expanzí Čechů slovanizovány. Nelze vyloučit, že příčinou Lucké války byla snaha příhraničních kmenů proniknout do úrodných středních Čecha a tak si zajistit přežití.

Dějiny a současnost

Je pochopitelné, že s rostoucí intenzitou integrace českého státu a národa do EU roste zájem o nejstarší období českých dějin, kdy se formovaly základy politické struktury Evropy. Lidé chtějí poznat svou národní a státní identitu. Staré pověsti české vycházely ze středověkých kronik, nicméně je obdivuhodné jakou intuicí vládli středověcí autoři. Stačí přečíst si kapitolu Ze starých proroctví. Doufejme jen, že ne všechna se vyplní.

Vědci našli způsob, jak regulovat délku života

Skupina amerických vědců zjistila spojení mezi omezením kalorické hodnoty potravy a genetickou samoregulací délky života. Patřičná studie, jejíž krátký popis uvádí portál EurekAlert!, byla uveřejněna v časopise Nature Communications.

Vědci našli způsob, jak regulovat délku života
Vědci našli způsob, jak regulovat délku života

Odborníci zjistili, že hladovění nebo omezení kalorické hodnoty spotřebované potravy zpomaluje epigenetické změny a jako důsledek zvyšuje délku života.

Jak podotýkají výzkumníci, rychlost epigenetických změn je přímo spojena s délkou života. Čím déle žije průměrný představitel toho či onoho druhu, tím pomaleji probíhají u něho tyto změny.

K těmto závěrům dospěli vědci po rozboru epigenetické modifikace na příkladu vzorků krve myší, opic a lidí.

Převzato z cz.sputniknews.com

Ekonomická dimenze členství Turecka v Evropské unii

Ekonomická dimenze členství

Ekonomický faktor je jednou z nejsilnějších námitek proti členství Ankary v EU, což vyplývá zejména z relativní chudoby a zaostalosti, nerovnoměrné rozvinutosti, velikosti populace, turecké rozlohy a v neposlední řadě převažujícího zemědělského (PLH) sektoru. HDP Turecka na obyvatele je nižší než v kterékoli současné členské zemi EU, přičemž dosahuje pouze 29% unijního průměru. Při průměrném růstu 5% by Turecký HDP v okamžiku vstupu Turecka do EU, tedy pravděpodobně v roce 2015, odpověděl 2,9% HDP Unie. Podle parity kupní síly v přepočtu na obyvatele dosahuje turecký HDP pouze 27% průměru EU a jednotlivé regiony se přitom značně liší co do úrovně hospodářského rozvoje (Hughes, 2004).

image
Růst tureckého HNP (forbes.com)
K tomu, aby bylo Turecko schopno využít naplno svůj ekonomický potenciál, je třeba provést ještě mnoho důležitých reforem, kde se najkľúčovejšími jeví především reforma pracovního trhu a školství. Závažný problém představuje i vysoká nezaměstnanost, která v roce 2004 dosáhla svého maxima, a to 12%, což je přibližně o 3% nad průměrem EU (Studničková, 2005). Mimořádně nízká je i zaměstnanost žen, která dosahuje kolem 25%. Inflace se rovněž nepohybuje na Unií přijatelné úrovni, přičemž například v roce 2001 se dostala na úroveň 57,6% 66 (Studničková, 2005).
Situace se ale po roce 2001 začala stabilizovat a inflace poklesla na úroveň 10% v roce 2004. Dalším faktorem mimořádně zatěžujícím tureckou ekonomiku je to, že Turecko patří mezi největší dlužníky, resp. je největším dlužníkem, co se týče půjček od Mezinárodního měnového fondu, přičemž v roce 2004 se výše půjček vyšplhala na úroveň 18,6 miliard amerických dolarů (Quaisser, Wood, 2004, s. 38). Platby úroků z tohoto a dalších dluhů nesmírně zatěžují tureckou ekonomiku.

image
Turecký HDP na hlavu (bbc.co.uk)
Uvádí se, že na vesnici žije okolo 65% populace a 45% práceschopného obyvatelstva je zaměstnaného v PLH, což představuje okolo 23 milionů lidí, přičemž ve všech zemích EU dohromady pracuje v PLH přes 25 milionů lidí. Z toho je zřejmé, že vstup Turecka do EU by měl na současnou společnou PLH a strukturální politiku likvidační účinky (Kadlecová, 2005). Někteří odpůrci tureckého členství upozorňují na to, že jeho vstup by mohl znamenat konec společné PLH politiky, neboť podle jejího současných pravidel by chudé regiony tureckých zemědělců byly vhodnými oblastmi pro ohromné ​​financování, zatímco současní odběratelé čerpající z PLH fondů by tím utrpěly.

Institucionální dopady členství Turecka v Evropské unii

Institucionální dopady členství

Tento faktor patří rovněž mezi často diskutovaný a to zejména z důvodu, že velikost populace členských států EU je momentálně určujícím kritériem pro rozložení sil v Evropské radě a Evropském parlamentu podle smlouvy z Nice. Turecko by se tak po vstupu do EU stalo nejlidnatějším státem. Podle odhadů by mohlo mít v roce 2015 přibližně stejný počet obyvatel jako Německo, tedy kolem 80 milionů. Paradoxní situace by nastala, kdyby pravidla pro rozložení sil v institucích EU zůstaly stejné jako v současnosti, protože v důsledku počtu obyvatel by se Turecko stalo nejvlivnějším státem Unie a mělo by tak největší vliv na rozhodování. Této situaci by se dalo předejít, pokud by byla přijata Evropská ústavní smlouva, která může vstoupit v platnost pouze v případě, že bude přijata každou ze signatářských zemí na základě jejich vlastní ústavní procedury [67].

Ústavní smlouva se snažila pravidla pro rozložení sil nastavit tak, aby byl vliv jednotlivých zemí vyvážený. Podle zatím neschválené Evropské ústavy, resp. Lisabonské smlouvy, by bylo hlasování založené na tzv. principu dvojí většiny, tedy na principu kvalifikované většiny. Na rozhodování tak bude potřebných nejméně 55% členů Rady a zároveň nejméně 15 z nich, přičemž tyto státy musí zastupovat nejméně 65% populace celé Unie. V tomto případě by turecké členství, navzdory velikosti země, nemělo mít rozhodující význam pro fungování Unie (Karlsson, 2008).

Turecko by potřebovalo na zablokování rozhodnutí podporu alespoň dvou větších států a rovněž nelze vyloučit, že i faktor podílu HDP bude součástí nové ústavní smlouvy (Karlsson, 2008). Počet křesel by měl v Evropském parlamentu vzrůst ze současných 736 na 750, přičemž jeden členský stát by mohl mít minimálně 6 a maximálně 96 křesel. Turecku by po přistoupení mělo připadnout, stejně jako Německu, 82 mandátů (Issues Arising from …, 2004). Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že Turecko se členem Unie nestane, pokud nebude Evropská ústavní smlouva ratifikována ve všech členských státech.

Otázka lidských práv – Turecko

Turecko patří podle množství mezinárodních organizací, jako Amnesty International nebo Human Rights Watch, ještě i dnes k zemím, ve kterých dochází ve značné míře k porušování lidských práv, rovnosti mezi mužem a ženou, základních svobod včetně svobody vyznání, k diskriminaci menšin, k týrání vězňů či k ponižujícímu zacházení s ženami.

Otázka lidských práv - Turecko
Otázka lidských práv – Turecko

Právě otázka kurdské menšiny [69] a potlačování jejich národnostních práv patří mezi nejproblematičtější oblasti [70]. Je pravda, že v této oblasti bylo za posledních pár let dosažených mnoho pokroků, přičemž Kurdům bylo například v roce 2003 přiznáno právo učit se na školách svou mateřskou řeč a možnost dávat dětem kurdské jména, byl schválen zákon, který legalizuje rozhlasové a televizní vysílání v menšinových jazycích [71] a také jejich veřejnou výuku na soukromých školách (Siegl, 2007). Ale i navzdory těmto pozitivním reformám vláda za posledních 5 let nevytvořila specifický koncept řešení kurdského problému a neprosadila rozšíření jazykových a kulturních práv Kurdů, které by se blížily k standardům Rady Evropy a OBSE (Siegl, 2007).

Orientace na islamistické země nebo Turecko jako model pro muslimský svět

Orientace na islamistické země a neb Turecko jako model pro muslimský svět

Jako další možná alternativa vhodná pro identifikaci se často vzpomíná orientace na islámské země a muslimský svět. Po skončení studené války a vlivem zkušeností ze zahraničí začalo v Turecku docházet k nárůstu islámského cítění, co vrhalo světlo na důležité otázky po národní identitě a etnické identifikaci. V tomto období začíná vracet mnoho Turků z Německa jako reakce na nepřátelství ze strany domácích obyvatel Německa a začínají se přiklánět k tomu, co jim bylo nejblíže a tedy k islámu. Jedna zpráva z roku 1993 uvádí, že „v Turecku se velmi rozšířila móda nosit plnovous v islámském stylu, u žen naopak závoje, mešity přitahují stále více davů av knihkupectvích se objevuje stále více knih, časopisů, kazet, kompaktních disků a filmů ospevujúcich islámskou historii , přikázání, způsob života a vyzdvihují roli, kterou sehrála v uchování odkazu proroka Mohameda Osmanská říše „[6] (Huntington, 2007, s. 168).

Toto vznikající obrození začalo měnit charakter turecké politiky a také političtí vůdci jako Turgut Özal se explicitně ztotožňovali s muslimskými symboly a politikou. Jednoduše řečeno, demokracie povzbudila obrat k domácí kultuře a návrat k náboženství. [7] Popularita Strany blahobytu začala narůstat a právě ona opět nastolila otázku, kam vlastně Turecko patří. Strana blahobytu otevřeně kritizovala přibližování se sekularisty k EU a tvrdila, že pokud by se Turecko opět přidalo k muslimskému světu, nemuselo by se ponižovat a stát před bránou do Evropy jako žebrák. Slovy předsedy strany Erbakan: „Místo toho, že 65 milionů Evropanů bude mít ve svých řadách tureckou identitu, kterou budou všichni nenávidět, upřednostňují stát se součástí miliardové muslimské identity“ (Karlsson, 2008, s. 63). Turecko, které se nemohlo dále spoléhat jednak na EU i na ideu Panturkizmu, hledalo přirozené východisko v posílení svých vztahů mezi islámskými zeměmi.

A proto i první zahraniční cesta nově zvoleného premiéra Erbakan v roce 1997 vedla do arabského světa. Erbakan měl v plánu jako prvního navštívit egyptského prezidenta Mubaraka, ten ho však odmítl přijmout. To byla první rána. Druhá následovala během návštěvy libyjského vůdce Kaddáfího, který otevřeně kritizoval tureckou politiku vůči Kurdům. Pokusy o orientaci směrem k muslimskému a arabskému světu skončily pro tureckých islamistů neúspěchem a hanbou i v důsledku toho, že v arabském světě se Turecko spojovalo s osmanským imperialismem. Obavy z postupného islamizovania sekulární republiky se objevily opět v roce 2002, kdy se dostal k moci Erdogan na čele nově vzniklé nábožensky zbarvené strany AKP (Strana prosperity a rozvoje).

Orientace na Panturkizmus

Orientace na Panturkizmus

Po skončení studené války se úloha geostrategického postavení Turecka výrazně zmenšila vůči evropským zemím i k NATO. Západ již v tomto okamžiku Turecko nepotřebuje jako baštu proti úhlavním hrozbě ze severu, ale spíše jako partnera při řešení menších hrozeb přicházejících z jihu, jako tomu bylo při konfliktu v Zálivu (Huntington, 2007, str. 165). S koncem studené války přišel i nečekaný rozpad Sovětského svazu a s tím související vznik nových republik na Kavkaze a v oblasti Střední Asie, což vyvolalo v Turecku značnou euforii. Pět z nich [3] bylo národními státy tureckých etnik.

Orientace na Panturkizmus
Orientace na Panturkizmus

Rusko a Turecko – vzájemné prolínání se sfér vlivu (stratfor.com)
Turecko očekávalo, že kulturní, jazykové, náboženské a historické vazby povedou k vytvoření turkické společenství, ve kterém připadne vůdčí pozice právě Ankaře. Západ tento scénář vnímal pozitivně, protože považoval tureckou cestu rozvoje za přijatelný model. Postsovětské turkické republiky zpočátku spolupráci s Tureckem přivítali. Turecko se snažilo získávat postupný vliv např. vysíláním učitele, aby vyučovali v turečtině, poskytnutím diplomatické podpory při přijímání do různých mezinárodních organizací i prostřednictvím dlouhodobých nízko úročeného půjček ve výši 1,5 miliardy dolarů (Huntington, 2007). Vzhledem k tomu, že tyto státy neměly demokratickou tradici a byli obývané muslimy, mnozí uvažovali o islamistickém nebezpečí.
Z geopolitického hlediska byly tyto země počátkem 90. let ohrožené vlivem Íránu, který se mohl snažit o vyvolání islámské revoluce. A bylo to právě Turecko, ve kterém mnozí viděli jakousi hráz nebo překážku islamistického nebezpečí. Narůstající hrozbě mohlo Turecko zabránit zprostředkováním tradice sekulární vlády i zkušenostmi s přechodem od autoritativního režimu k demokracii a s ekonomickou transformací. Ale ani Turecko ani Irán nebyly dostatečně stabilní a silné na to, aby se v oblasti Střední Asie dokázali výrazněji angažovat, čehož důkazem je výkonnost jejich ekonomik [4], které k mocenské expanzi jednoduše nestačili. Kromě toho se v těchto zemích rozvinul autoritativní systém osobní moci a politici rozhodně nestály o jakékoli zasahování do svých vnitřních záležitostí ani patronát.

Mocenskou podporu, ale ne politický vzor, ​​hledali mezi velmocemi jako Rusko a USA (Tesař, 2007, str. 7). Počáteční vlna turecké aktivity v roce 1993 tedy začala upadat. Další příčinou byla např. i změna prezidentského křesla, na které usedl Sulejman Demirel, jakož i zmíněné opětovné potvrzení ruského vlivu v regionu, který Rusko považovalo za své „blízké zahraničí“ (Huntington, 2007, s. 167). I přesto, že středoasijské republiky navenek odmítli islamismus a praktikovali sekulární vládu, Turecko bylo nevítaným partnerem právě jako zprostředkovatel demokratizačních zkušeností. Kromě toho Rusko reagovalo na vzniklou situaci pomocí nátlaku a různých lákadel.

Nakonec se Turecko s touto situací muselo vyrovnat a to se týká i vlažného přijetí ze strany Ázerbájdžánu, který se stal „ruským koněm“ a Rusko ho vnímá jako svou výsostnou zájmovou sféru, neboť v tomto regionu udržuje úzké vztahy už po staletí, zatímco Turecko zde je nováčkem (Tesař, 2007, s. 7). I přes všem těmto sklamamiam Turci ve svých pokusech pokračovali a to zejména v oblasti upevňování ekonomických vztahů [5]. Nakonec se Turecko muselo spokojit s druhořadou úkolem v této oblasti. Zatímco Turecko pracovalo na budování vztahů s bývalými sovětskými republikami, doma začala být problematizovaná jeho vlastní kemalistická sekulární identita (Huntington, 2007).

Na základě uvedeného můžeme v konečném důsledku konstatovat, že pravděpodobnost získání dominantní pozice v středoasijských republikách se dá jen sotva očekávat a už i jen pokus o to by působil destabilizujícím a zhoršil by stávající problémy na Kavkaze. Pokud by Turecko zvolilo panturkickú kartu, bylo by riziko propojení problémů na Středním Východě, včetně Iráku, s problémy v jižních okrajových oblastech bývalého Sovětského svazu zjevné, přičemž Evropa má životní zájem na tom, aby k takovému něčemu nedocházelo.

Turecko jako rozervána krajina

Evropská civilizace, panturkizmus a islamistické země jako možné alternativy identity a identifikace
Se vznikem nezávislého státu Republika Turecko po I. světové válce v roce 1923 se velmi intenzivně dostala do popředí otázka jeho identity a identifikace. I dnes, tedy po více než 80. letech, je tato otázka stále aktuální a široce diskutována nejen na půdě samotného Turecka, ale zaměstnává a trápí analytiků a státníků tak v jeho blízkém zahraničí, jakož i na celém světě. Téměř okamžitě po získání samostatnosti bylo směřování země nastartováno proevropský, tedy na evropskou civilizaci, její hodnoty, její kulturu a také snahu o postupné provádění jejího právního a politického systému. Vůdčí osobností tohoto procesu nebyl nikdo jiný, než Mustafa Kemal, který si časem vysloužil přívlastek Atatürk [1] Turecko se v té době chtělo modernizovat, přiblížit se vyspělým evropským zemím a tedy jinou možnost v té době nemělo.

Turecko jako rozervána krajina
Turecko jako rozervána krajina

Po tom, co Atatürk nově definoval národní, politickou, náboženskou i kulturní identitu tureckého národa, se v 30. letech s velkým nasazením pokoušel nastartovat hospodářský rozvoj. S tím šlo ruku v ruce pozápadnění, které se mělo stát jedním z prostředků modernizace (Huntington, 2007, str. 164). Turecko od své nezávislosti udělalo mnoho významných kroků k přiblížení se Evropě. Doslova kopírovalo západní vzory, a tak od vlády jedné strany přešlo k pluralitnímu systému politických stran, lobbovalo za členství v NATO, které nakonec v roce 1952 i dosáhlo, čímž potvrdilo svou pozici člena svobodného státu (Huntington, 2007, str. 164).

Kromě toho si podalo přihlášku v roce 1987 do EHS / EU v přesvědčení, že se chce stát jeho plnohodnotným členem, ale po množství zklamání a narůstajícího podezření, že země EU ho do svého elitního klubu nikdy nepřijmou, začalo hledat nové alternativy a směry, kterými by se mohlo identifikovat. Těmito alternativami byly Panturkizmus2 a orientace na islamistické země a muslimský svět. Do jaké míry jsou tyto alternativy perspektivní a zda hrozí odklonění se od procesu westernizácie a přibližování se Evropě, pojednávají následující podkapitoly.

Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách (2)

Následující kapitola nesoucí název Zlomové okamžiky integračních ambicí nebo proces přibližování se Evropě je věnována postupnému procesu přibližování se Osmanské říše, jako předchůdkyni moderního Turecka, hodnotám evropské civilizace pro komplexnější pochopení této problematiky při použití historicko-analytické metody. Tato pasáž se dále věnuje situaci, jaká nastala po vzniku nezávislého Turecka v roce 1923 a snaží se nastínit jeho další směřování, orientaci a snahu identifikovat se. Další sekce je věnována situaci po II. světové válce a důležitým momentem v souvislosti s prohlubující se spoluprací mezi Západem a Tureckem. Poslední sekce této kapitoly rozebírá postupný proces integračních ambicí Turecka po vzniku EU v roce 1993 až po získání statusu kandidátské země a zahájení předvstupních rozhovorů jako základ pro budoucí členství v EU.

Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách (2)
Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách (2)

A konečně třetí kapitola této práce – Faktory bránící vstupu Turecka do evropských struktur, která vychází především z empiricko-analytické metody, je věnována nejproblematičtějším oblastem a faktorům, které Turecku brání plně se integrovat ve strukturách EU, resp. Identifikovat se v rámci evropské civilizace.
Co se týče zdrojů, vycházel jsem jednak z dostupné slovenské a české psané literatury, ale jelikož na společném česko-slovenském knižním trhu není dostatek titulů věnujících se této problematice, čerpal jsem stejně z odborných periodik a k získání mnoha informací my dopomohl i internet.

Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách

Turecko se již více než 40 let, tedy od momentu podpisu dohody o přidružení s Evropským společenstvím v roce 1963, snaží stát plnoprávným a respektovaným partnerem evropských zemí a západní civilizace vůbec, zejména v souvislosti s členstvím v EU. Otázek týkajících se budoucnosti evropské integrace, existuje jen málo, ale žádná z nich nerozděluje evropské veřejné mínění i politické elity natolik jako ta, zda Turecko vůbec má, nebo nemá vstoupit do EU.

Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách
Problém identity a identifikace Turecka v evropských strukturách

Největší problém spočívá v tom, že Turecko a EU jsou v současnosti prieviazané již do takové míry, že není cesty zpět. O dějinách Evropy bez Turecka, resp. Osmanské říše jako jeho předchůdkyni, se mluvit jednoduše nedá. Kromě toho, Turecko již splnilo tolik požadavků a vyhovělo Unii v tolika věcech, že v případě, kdyby se Turecko součástí EU v nejbližší budoucnosti nestalo, vyvolalo by to silné protievropské cítění a to nejen ze strany Turecka, ale arabských zemí vůbec.

Jako předmět hlubšího zkoumání jsem si pro tuto práci zvolil právě problematiku identity a identifikace Turecka v rámci evropských struktur a to už od dob Osmanské říše až do současnosti as tím související postupný proces přibližování se Evropě a evropským hodnotám, protože v souvislosti s budoucností EU tuto problematiku považuji za velmi aktuální. V současné době může EU Turecku nabídnout v podstatě jen dvě formy vzájemných vztahů. Buď může setrvat u dohody o přidružení, nebo může dojít k plnoprávnému členství, ale začíná se mluvit dokonce o jisté formě privilegovaného partnerství.

Tato práce si klade za cíl nejprve definovat všechny možné alternativy identity a identifikace Turecka obecně, přičemž se dosud vzpomínají zejména tři možnosti a to orientace na evropskou civilizaci, panturkizmus a islamistické země a na základě argumentace se pokusit dokázat, že právě orientace na EU je nejperspektivnější az ostatních uvedených nejreálnější a tudíž relevanci obou zbývajících zpochybnit. Dále je ambicí chronologicky představit vývoj vzájemných vztahů už od dob Osmanské říše až po současnost a nastínit nejdůležitější momenty, kterými se Turecko a evropská civilizace tak intenzivně na sebe navázaly. No a na základě tohoto historického vývoje dále rozebrat největší překážky, které brání Turecku stát se součástí EU a zhodnotit, do jaké míry jsou relevantní. Z hlediska metodologického přístupu a členění textu práce postupuje následovně. Je rozdělena do tří hlavních tématických částí doplněných Úvodem a Závěrem.

Pouze jeden ze 7 Katalánců věří, že spor s Madridem vyústí do nezávislosti

Jen jeden ze sedmi Katalánců věří, že současné napětí mezi Barcelonou a Madridem může vyústit do nezávislosti regionu. Více než dvě třetiny obyvatel Katalánska si však myslí, že napjatá situace má negativní vliv na ekonomiku regionu.

Vyplývá to z průzkumu

Pouze jeden ze 7 Katalánců věří, že spor s Madridem vyústí do nezávislosti
Pouze jeden ze 7 Katalánců věří, že spor s Madridem vyústí do nezávislosti

institutu GAD3 z přelomu října a listopadu, jehož druhou část v pondělí zveřejnil deník La Vanguardia, informovala agentura Reuters. Z průzkumu vyplynulo, že v možnost řešení krize mezi Barcelonou a Madridem klidnou cestou – dvoustrannými jednáními – věří jen pětina dotázaných.

Patnáct procent respondentů věří, že proces získávání suverenity Katalánska skončí vyhlášením nezávislého státu.

Přes 41 procent účastníků průzkumu si myslí, že nejpravděpodobnějším důsledkem voleb do katalánského parlamentu – vypsaných vládou v Madridu na 21. prosince – bude návrat k autonomii regionu.

Většina účastníků průzkumu současně souhlasí s tvrzením, že „proces získávání suverenity“ vedl v Katalánsku k rozkolu ve společnosti.

Více než 58 procent dotázaných si myslí, že Katalánsko svými snahami o nezávislosti utrpělo za posledních pět let dříve ztráty. Až 61 procent respondentů se obává, že vyhlášením nezávislosti se Katalánsko vyřadí z EU.

Z průzkumu také vyplynulo, že více než 42 procent dotázaných se cítí být současně Španěly i Katalánci. Dříve za Katalánců se považuje 21 procent dotázaných. Jen za Španělů se označilo pět procent respondentů a jen za Katalánců 20 procent dotázaných.

První část výsledků průzkumu GAD3 zveřejnila španělská tisk ještě v neděli a týkaly se preferencí voličů. Vyplynulo z nich, že strany podporující nezávislost Katalánska zvítězí v prosincových regionálních volbách; není však jisté, zda získají i parlamentní většinu.

Snahy mezitím sesazeného katalánského vedení přivedly Španělsko k nejhlubší politické krizi za posledních 40 let, konstatovala agentura Reuters. Krize vyvolala silné protišpanielske nálady v Katalánsku a v jiných regionech vedla k posílení nacionalistických tendencí.

Nejistota ohledně dalšího vývoje po 1. říjnu, kdy se v Katalánsku konalo sporné referendum o nezávislosti, přiměla více než 2000 společností k rozhodnutí přestěhovat své sídlo z Katalánska.

Španělská centrální banka zase nedávno varovala, že pokud bude konflikt mezi Barcelonou a Madridem přetrvávat, povede to ke zpomalení hospodářského růstu a omezení možností na tvorbu nových pracovních míst.

Nejziskovější firmou světa je zřejmě saúdskoarabský ropný koncern

Nejziskovější firmou světa je zřejmě saúdskoarabský ropný koncern
Saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán očekává, že uvedení akcií společnosti na burzu by mohlo přinést rekordních 100 miliard USD a hodnota společnosti by dosáhla 2 biliony USD.

Nejziskovější firmou světa je pravděpodobně saúdskoarabská ropná společnost Aramco. Uvádí to agentura Bloomberg, která zveřejnila první informace o financích koncernu.

Po desetiletí měl k údajům o financích saúdskoarabského ropného gigantu přístup jen úzký okruh vedení firmy, vládních představitelů a princů, nyní však s některými údaji přišla agentura Bloomberg. Podle jejích informací dosáhla Aramco za 1. pololetí minulého roku čistý zisk 33,8 miliardy USD (27,43 miliardy eur). Firma k údajům uvedla, že jsou nepřesné, více se však vyjádřit odmítla.

V případě, že jsou přesné, Aramco tak překonala zisk americké společnosti Apple (28,9 miliardy USD), firmy Samsung (14 miliard USD) či amerického ropného koncernu Exon Mobil (7,4 miliardy USD). Navíc Aramco je prakticky bez dluhu a ve srovnání se světovou konkurencí má mimořádně nízké produkční náklady.

Na druhé straně, uvádí Bloomberg, na společnost negativně působí vysoká závislost Rijádu od jejích výsledků, díky kterým království financuje náklady na sociální zabezpečení, na armádu, jakož i okázalý životní styl princů. Finanční údaje zároveň poukazují na vysokou citlivost společnosti od vývoje cen ropy. V 1. pololetí 2016, kdy ceny ropy dosahovaly v průměru 41 USD za barel (159 litrů), koncern dosáhl čistý zisk pouze 7,2 miliardy USD. Tento rok, kdy ceny ropy vyskočily na více než 70 USD / barel, se však počítá s výrazným růstem i ve srovnání s rokem 2017, kdy se situace na trhu s ropou zlepšila.

Saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán očekává, že uvedení akcií společnosti na burzu (firma plánuje prodat 5-% podíl) by mohlo přinést rekordních 100 miliard USD a hodnota společnosti by dosáhla 2 biliony USD. Někteří analytici a zástupci ropného průmyslu však o tom pochybují. Očekávají, že realističtější je hodnota od 1 do 1,5 bilionu USD.

Navzdory nízkoúročených vkladům úspory Němců stále rostou

Navzdory nízkoúročených vkladům úspory Němců stále rostou
Na konci minulého roku disponovaly německé domácnosti hotovostí a úsporami v bankách 2,31 bilionu eur.

Frankfurt nad Mohanem 13. dubna (TASR) – Němci usilovně spoří iv nynějším období nízkého úročení vkladů v bankách. Suma peněz domácností do konce března vzrostla meziročně o téměř 5% na rekorním 5,85 bilionu eur. V pátek o tom informovala Německá spolková banka (Bundesbank).

Centrální banka přišla k uvedené částce tak, že spočítala hotovost domácností, bankovní úspory, hodnotu cenných papírů a pohledávky vůči pojišťovnám, a penzijním fondem. Na cenu jejich nemovitostí nepřihlížela.

Na konci minulého roku disponovaly německé domácnosti hotovostí a úsporami v bankách 2,31 bilionu eur.

Němci se rádi pojišťují a na stáří se zajišťují v penzijních fondech. Ve obou oblastech mají odložených přes 2,17 bilionu eur.

Úspory v bankách je v důsledku inflace znehodnocují. V prvním čtvrtletí 2018 jejich reálná hodnota klesla o 1,30%. Konkrétně přišli střadatelé o 7,3 miliardy eur.

Na nízkých úrocích relativně získávají domácnosti, které si berou bankovní úvěry. Nejvíce je využívají na koupi bytů a rodinných domů. Zadluženost domácností v posledním čtvrtletí 2017 vzrostla o 0,7% na 1,73 bilionu eur.

Pokud se dluhy domácností odečtou od částky, kterou disponují, tak měli na konci kvartálu k dispozici 4,13 bilionu eur.

Cla na dovoz oceli zasáhly americký agrosektore

Cla na dovoz oceli zasáhly americký agrosektor
Od roku 2013 klesly americkým farmářům příjmy o více než polovinu. Důvodem byla vysoká úroda v předchozích letech, což stlačilo ceny agrokomodit jako kukuřice a sója.

Americký prezident Donald Trump odůvodnil vysoká dovozní cla na ocel a hliník podporou zahraničním dovozem poškozování ocelářství v USA. Krok, který je součástí jeho politiky „Amerika na prvním místě,“ však už stihl poškodit farmářů, kteří přitom patřili k Trumpová největším stoupencům.

Cla na ocel a hliník zvýšily náklady na nákup strojů a zařízení. Mnozí farmáři a agrofirmy nyní ustupují od plánovaných nákupů a rozšiřování byznysu, ukázal průzkum agentury Reuters mezi americkými farmáři, výrobci zemědělské techniky, stavebními firmami a dodavatelskými řetězci.

Důsledky zvýšených cen oceli na agrosektore tak ilustrují nežádoucí vliv agresivní ochranářské politiky v globální ekonomice. Ihned po Trumpová oznámení zavedení cel na dovoz oceli a hliníku 1. března více prodejci výrobků pro farmáře zvýšily ceny produktů, například zásobníků obilí. Ačkoliv zvýšení nebylo dramatické, mnozí farmáři se vzhledem k nejistý vývoj v následujícím období raději rozhodli některé investice odložit. Očekávají totiž ještě větší úder v podobě odvety Číny za plánované zavedení vysokých cel na dovoz čínských výrobků. Pokud Washington své hrozby splní a uvalí k mnoha čínské produkty vysoké dovozní cla, Čína pohrozila cly na citlivé americké produkty jako sója a čirok.

Kromě farmářů se oznámení zavedení cel na dovoz oceli a hliníku ve výši 25%, respektive 10% dotklo i producentů a prodejců agrotechniky, od menších firem jako A & P Grain až po koncerny typu Deere či Caterpillar. I když firmy využívají v mnoha případech ocel vyprodukovanou v USA, v důsledku cla šly nahoru také ceny oceli a hliníku od amerických firem.

Společnosti nyní řeší, zda a jak přesunout zvýšené náklady na vstupní suroviny na farmáře, kteří již potýkají s důsledky nízkých cen zemědělských komodit. Navíc i tyto firmy se obávají hrozících dovozních cel na čínské produkty. Odveta Pekingu by totiž tvrdě zasáhla do příjmů zemědělců, což by se odrazilo na jejich budoucích nákupech agrotechniky.

Od roku 2013 klesly americkým farmářům příjmy o více než polovinu. Důvodem byla vysoká úroda v předchozích letech, což stlačilo ceny agrokomodit jako kukuřice a sója. Kromě USA vysoké sklizně zaznamenaly v posledních letech i konkurenti z Brazílie, Argentiny a Ruska, což zasáhlo do podílu USA na světovém trhu s agrokomoditami.

Například Mexiko zvýšilo dovoz kukuřice z Brazílie loni 10krát a letos plánuje nákupy z tohoto zdroje ještě zvýšit. Důvodem jsou opět obavy z kroků Donalda Trumpa, který chce změnu podmínek v Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA). Mexiko se obává, že přehodnocení NAFTA by mohlo vést k problémům v dodávkách kukuřice z USA, tak se již v předstihu obrátilo na jiné země.

Čínský export v březnu klesl a vykázal vzácný obchodní deficit

Čínský export v březnu klesl a vykázal vzácný obchodní deficit
Import z Číny přitom minulý měsíc naopak vzrostl více, než ekonomové odhadovali.

Peking 13. dubna (TASR) – Export z Číny v březnu nečekaně klesl, poprvé od února minulého roku. To vyvolává otázky o „zdraví“ jednoho z klíčových faktorů růstu čínského hospodářství přesto, že obchodní spor mezi asijskou zemí a USA se prohlubuje.

Import z Číny přitom minulý měsíc naopak vzrostl více, než ekonomové odhadovali. To zase naznačuje, že domácí poptávka může být stále dostatečně pevný na to, aby zmírnil důsledky jakýchkoli obchodních šoků.

Čína tak v březnu vykázala obchodní schodek, což je v jejím případě velmi vzácný výsledek.

Podle nejnovějších údajů čínské celní správy export z druhé největší světové ekonomiky v březnu klesl meziročně o 2,7% na 171,4 miliardy USD (139,09 miliardy korun). Analytici přitom předpovídali Číně nárůst exportu o 11,8%.

A zároveň import do Číny se v březnu zvýšil o 14,4% na 179,1 miliardy USD, zatímco analytici odhadovali, že stoupne o 12%.

Výsledkem je březnový deficit obchodní bilance Číny ve výši 4,98 miliardy USD namísto očekávaného přebytku 27,5 miliardy USD.

Politicky citlivý obchodní přebytek Číny se Spojenými státy se v březnu ve srovnání s předchozím rokem snížil o 13% na 15,43 miliardy USD.

Vývoz hliníku z Číny v březnu také vzrostl a byl největší od června 2017, a to těsně předtím, než Spojené státy 23. března zavedly sazby na dovoz tohoto kovu a oceli.

(1 EUR = 1,2323 USD)

Tempo růstu inflace v Německu se v březnu zrychlilo

Podle konečných údajů index spotřebitelských cen v zemi v březnu vzrostl o 1,6% po únorovém zvýšení o 1,4%.

Tempo růstu inflace v Německu, které je největší ekonomikou eurozóny, se v březnu zrychlilo tak, jak to naznačil rychlý odhad. Vyplývá to ze zpřesněných výsledků spolkového statistického úřadu Destatis.

Podle konečných údajů index spotřebitelských cen v zemi v březnu vzrostl o 1,6% po únorovém zvýšení o 1,4%. Tento výsledek se shoduje s odhadem, který Destatis zveřejnil 29. března.

Podobně i harmonizovaný index spotřebitelských cen, který se v celé Evropské unii určuje podle jednotné metodiky, se v případě Německa v březnu zvýšil o 1,5% (o 1,2% v únoru).

V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny v Německu v březnu stouply, už druhý měsíce po sobě, ale o něco méně, a to o 0,4% po 0,5-% nárůstu v únoru.

HICP se v březnu podle očekávání zvýšil meziměsíčně 0,4%.

Banka Wells Fargo dosáhla v prvním čtvrtletí zisk 5,5 miliardy USD

Banka si v prvním čtvrtletí zlepšila bilanci díky poklesu zdanění firem. Její výnosy však klesly o 2% na 21,9 miliardy USD.

Banka Wells Fargo dosáhla v prvním čtvrtletí zisk 5,5 miliardy USD
Banka Wells Fargo dosáhla v prvním čtvrtletí zisk 5,5 miliardy USD

San Francisco 13. dubna (TASR) – Americká veľkobanka Wells Fargo v prvním čtvrtletí dosáhla meziročně růst zisku o 6% na 5,5 miliardy USD (4,46 miliardy eur). V pátek o tom informovalo vedení kalifornského úvěrového ústavu.

Ve zprávě však zdůraznilo, že jde o předběžný výsledek. Vzhledem k tomu, že bude muset zaplatit pokutu, kterou ústav dostane od amerického bankovního dohledu, konečný výsledek bude nižší.

Představitelé Wells Fargo jednají o výši pokuty s vedením newyorského dohledu. Řeší skandál s otevíráním bankovních kont lidem, kteří o tom vůbec nevěděli a banka porušila zákony i jinými nepovolenými praktikami.

Banka si v prvním čtvrtletí zlepšila bilanci díky poklesu zdanění firem. Její výnosy však klesly o 2% na 21,9 miliardy USD.

Wells Fargo se soustřeďuje zejména na úvěry
Wells Fargo se soustřeďuje zejména na úvěry

Wells Fargo se soustřeďuje zejména na úvěry, ale navzdory růstu jejich úročení se jí situace zlepšuje jen pomalu. Ústav omezil své investiční bankovnictví a obchod s cennými papíry.

Analytici předpokládají, že hodnota akcií banky vzroste.

Daňová reforma zvýší deficit rozpočtu USA

Úřad očekává, že hodnotu 1 bilionu USD by měl schodek překonat již ve fiskálním roce 2020, tedy o dva roky dříve, než se původně předpokládalo.

Daňová reforma povede v příštích letech k rychlému růstu rozpočtového deficitu Spojených států Amerických. Uvedl to Rozpočtový úřad Kongresu (CBO).

V současném rozpočtovém roce, který skončí 30. září, by měl deficit podle CBO vzrůst na 804 miliard USD (653,45 miliardy korun). V předchozím fiskálním roce činil rozpočtový deficit 665 miliard USD.

Daňová reforma zvýší deficit rozpočtu USA
Daňová reforma zvýší deficit rozpočtu USA

Úřad očekává, že hodnotu 1 bilionu USD by měl schodek překonat již ve fiskálním roce 2020, tedy o dva roky dříve, než se původně předpokládalo. Ještě v červnu minulého roku CBO odhadoval, že schodek v objemu 1 bilionu USD dosáhnou Spojené státy ve fiskálním roce 2022.

Důvodem zrychlení růstu rozpočtového deficitu je právě daňová reforma a růst výdajů. Tyto kroky sice v krátkodobém měřítku ekonomiku podpoří, z dlouhodobějšího hlediska však na tempo jejího růstu budou mít jen minimální vliv.

Co se týče ekonomiky USA, úřad předpokládá, že tento rok dosáhne růst na úrovni 3,3%. V roce 2019 by se tempo růstu mělo zmírnit na 2,4% a v roce 2020 na 1,8%.

Analytici jsou přesvědčeni, že v době nízké nezaměstnanosti a silného ekonomického růstu by měla vláda přijímat kroky zejména na snížení dluhové zátěže. Ve skutečnosti dělá přesný opak.

Samotný státní dluh by měl do roku 2028 vzrůst na 100% hrubého domácího produktu (HDP). Jak dodal CBO, to je mnohem vyšší objem dluhu, než USA zaznamenaly v kterémkoli roce od skončení 2. světové války. V současnosti dosahuje dluh USA kolem 77% HDP.

Manželka Johna Travolty Kelly Preston vypadá na svůj věk božsky

John Travolta (61) se kdysi pyšnil přívlastkem sexsymbol a díky účinkování v kultovní Pomádě si získal množství obdivovatelek. Ty časy jsou už však dávno minulostí. Ještě štěstí, že má po svém boku krásnou manželku Kelly Preston (53), která na sebe strhne veškerou pozornost, kdekoliv se známý pár objeví.

Manželka Johna Travolty Kelly Preston vypadá na svůj věk božsky
Manželka Johna Travolty Kelly Preston vypadá na svůj věk božsky

Během uplynulého týdne se konala premiéra televizního projektu American Crime Story. Jeho první série se zaměřuje na případ herce a hráče amerického fotbalu O.J.Simpsona, který byl v roce 1994 obviněn z dvojnásobné vraždy. Tento proces provázela velká publicita a přestože byl bývalý sportovec osvobozen, dodnes sedí za mřížemi kvůli loupežím a únosu.

herec, zpěvák, tanečník a pilot – John Travolta
herec, zpěvák, tanečník a pilot – John Travolta

Jednu z ústředních postav ztvárňuje v počinu i herec John Travolta, který na slavnostním promítání nemohl chybět. Garde mu dělala atraktivní manželka Kelly Preston.

herec John Travolta
herec John Travolta

Herečka a bývalá modelka přišla oblečená v černých krajkových šatech, které dokonale zvýraznily její udržovanou postavu. Za zmínku stojí také mladistvě vyhlížející tvář zralé padesátnice. Upřímně, tipovali byste jí správný věk ?!

Lýkožrout ničí zdravé tatranské lesy, nastal čas jednat

Lýkožrout ničí zdravé tatranské lesy – nastal čas jednat?

Podle ministryně zemědělství G. Matečných přichází Slovensko i o jedinečné lázně na léčbu dýchacích cest.

Lýkožrout ničí zdravé tatranské lesy, nastal čas jednat
Lýkožrout ničí zdravé tatranské lesy, nastal čas jednat

Ve Vysokých Tatrách dochází k rozsáhlému úbytku vzácných lesů. Následkem kalamity v roce 2004 se ve Vysokých Tatrách extrémně přemnožil lýkožrout. Dochází k erozi půdy a vysychání vodních zdrojů.

Ministryně zemědělství a rozvoje venkova SR Gabriela Matečná dnes uvedla, že pokud nedojde ke změně přístupu, lesy z těchto území na dlouhá desetiletí zmizí. Ministerstvo životního prostředí ČR však tvrdí, že takový stav reálné nemůže nastat.

Napadené nejsou jen plochy, které zasáhla větrná smršť, ale i zdravé lesy. „Více než deset let se díváme, jak nám tatranské lesy doslova umírají před očima. V důsledku invaze podkôrneho hmyzu ve vyschlém mrtvém lese nastává eroze půdy, vysychají studánky a horské potoky. Nastal čas jednat,“ řekla Matečná s tím, že podle ní efektivně , ekologické ak životnímu prostředí přátelské řešení je k dispozici již desítky let. „Lýkožrouta musíme předběhnout, najít ho aktivního ve stromech. To je klíč k tomu, abychom pomohli přírodě, „řekl Ján Slivinský ze Státních lesů Tatranského národního parku.

Po větrné kalamitě v listopadu 2004, ale i po vichřici Žofia v roce 2014, byly dočasně odlesněné plochy s nižším stupněm ochrany po zpracování dřeva lesníky následně zalesněné. Na druhé straně v rezervacích s nejpřísnějším stupněm ochrany se o zalesnění, které trvalo o něco déle, postarala sama příroda. Resort životního prostředí prosazuje v těchto z pohledu ochrany přírody nejhodnotnějších lokalitách taková opatření, jejichž cílem je zajistit ochranu jedinečných lesních komplexů bez přímého zásahu člověka.

„Jsme připraveni na konstruktivní diskusi s každým, kdo má zájem chránit přírodní bohatství našich velehor. Nebylo by správné vnímat tento stav jen z ekonomického a lesnického hlediska, a ne z pohledu ochrany přírody. Komunikace musí být založena na vědeckých a praktických poznatků, ne na emocích, „řekl ministr životního prostředí László Solymosi.

pohled ochrany přírody
pohled ochrany přírody

Matečná bude iniciovat kulatý stůl s odborníky z oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí. Ztrátou lesů totiž podle ní přichází Slovensko io jedinečné lázně na léčbu dýchacích cest. Jediný smrk přitom ročně vyprodukuje kyslík pro 50 lidí. „Vysokohorské tatranské lesy jsou symbolem Slovenska. Chrání svahy před půdní erozí, regulují vodní poměry horského prostředí, jsou zdroji pitné vody, zmírňují výkyvy horského počasí a vytvářejí kvalitní ovzduší. Jsou domovem mnoha vzácných živočichů a rostlin,“ objasnila Matečná.

Podle resortu zemědělství je problém ve Vysokých Tatrách způsobený rozdílným pohledem na péči o chráněné území ze strany ochranářů a lesníků. Zatímco ochranáři prosazovali pasivní přístup, tedy bezzásahovosť na celém území Tatranského národního parku, lesníci navrhovali aplikovat citlivou ochranu na základě dlouholetých zkušeností. Lesnictví na Slovensku má historii trvající několik století a bohaté zkušenosti v boji s kůrovcem. Sladění přístupů v ochraně přírody by mělo být cílem kulatých stolů, které bude iniciovat ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova.

Lesnictví na Slovensku
Lesnictví na Slovensku

„Zastáváme odborný názor, že zachovat přírodu Tater se vší rozmanitostí biodiverzity je třeba s minimem vlivů člověka a ponecháním vývoje na přírodní procesy. Takové území bude navštěvované a vyhledávané, bude lákat svou rozmanitostí a divokostí, bude možné vidět všechny původní druhy v přirozených stanovištích, bez ovlivnění člověkem, „dodal ředitel Správy Tatranského národního parku Pavol Majko.