Picasso se narodil ve španělské Malaze a asi nejznámější je jako zakladatel kubismu spolu s George Braquea. Za svého dlouhého života však vyprodukoval široké a různorodé dílo, z něhož jsou nejznámějšími díla z Modrého období, kde jsou ústředními postavami pohybující se akrobaté, harlekýnů, prostitutky, žebráci a umělci. Je známý jako spoluzakladatel kubismu ale i jiných směrů, které pomáhal rozvíjet a objevovat. Jeho nejznámější kubistické díla jsou Avignonské slečny – 1907 (Les Demoiselles d’Avignon) a Guernica – 1937 (Guernica) = vyobrazení německého bombového Guernica přes Španělsku občanskou válku.
Mnohým toto velké plátno ztělesňuje nehumánnost, brutalitu a zoufalství války. Malování obrazu bylo zachyceno sérií fotografií Picassovo nejznámější milenkou, Dorou Maar, která byla sama uznávanou umělkyní. Guernica visela v newyorském Muzeu moderního umění mnoho let; podle dohody s Picassem se plátno nemělo vrátit do Španělska, dokud se tam obnovena demokracie. V roce 1981 se Guernica vrátila do Španělska a byla vystavena v Casón del Buen Retiro. V roce 1992 se malba stala jednou z atrakcí Madridského muzea Reina Sofía po jeho otevření. V začátcích v dětství a pubertě demonstroval mimořádný malířský talent když maloval v realistickém stylu; přes první desetiletí dvacátého století se jeho styl začal měnit – začal experimentovat s různými teoriemi, technikami a nápady. Jeho revolucionářsky výkon mu přinesl světové renomé a nesmírné bohatství, udělal z něj jednoho z nejznámějších postav dvacátého století.
Přestože byl Picasso v první řadě malíř (vlastně věřil, že umělec musí být malířem, aby mohl být považován za umělce), též pracoval na malých keramických a bronzových soškách, koláží a dokonce napsal nějakou poezii. „Je suis aussi un poètu“ (Jsem i básník), říkal žertem svým přátelům.
Několik Picassových obrazů se řadí mezi nejdražší malby na světě. 4. května 2004 se Picassova malba Garçon à la pipe (Chlapec s dýmkou) vydražila u Sothebyho za 104 milionů USD, čímž stanovila nový cenový rekord.
Když nepracoval, Picasso nesnášel samotu. V Paříži měl kliku významných přátel v čtvrtích Montmartre a Montparnasse, včetně osobností jako André Breton, Guillaume Apollinaire, spisovatelka Gertrude Steinová a jiných. Kromě manželky či prvořadé přítelkyně si obvykle vydržoval několik milenek.
Picasso byl extrémně talentovaný jako malíř a kreslíř, dokonce i na standard světového umělce. Pracoval se stejnou zručností s olejem, vodovými barvami, pastelem, uhlíkem, tužkou a inkoustem. Byl proslulý tím, že komplexní scény modeloval jen pomocí několika geometrických tvarů v jeho kubistických pracích se smíšeným médiem, ale i tím, že produkoval po celý svůj život mistrovské portréty. Picassova skici jeho přátel perem a inkoustem z kubistického a pozdějšího období jsou ceněny pro jejich do té doby nedoceňovanú věrohodnost a stali se příkladem jeho schopností. Picasso se ve sféře umění vskutku pohyboval s lehkostí, i přes omezenému akademickému cviku (dokončil pouze první ročník Královské akademie v Madridu). Jeho přirozený talent byl znásoben divokou pracovní etikou, která přežila do posledních let jeho dlouhého života.
Cílem potravinářů je docílit zisku ve výrobě potravin. Každý obchodník a výrobce chce levně vyrobit a draze prodat. Kvalitní potraviny pro všechny za nejnižší cenu, ve vysoké produktivitě a široce jednoduše vyráběné, které chutnají většině lidem by mohli pomoci dosáhnout tohoto cíle.
Potraviny, vyrobené na Slovensku, mají na tržbách obchodních řetězců zastoupení na úrovni 62,5 procenta. Tento závěr vyplynul z tiskové besedy ministra zemědělství a rozvoje venkova ČR, která se v minulém týdnu uskutečnila v Praze. Jiný názor však má agrární a potravinářská samospráva.
Ministr udělal symbolický odpočet, který souvisí i s koncem jeho funkčního období, protože o pár dní nás čekají parlamentní volby. Připomněl, že ve srovnání s prvním pololetím 2015 se podíl zastoupení potravin, vyrobených Čechách, na tržbách obchodních systémů zvýšil o 0,1 procenta. „Když jsme s vyhodnocováním podílu českých potravin na prodeji v obchodních řetězcích, podnikajících na území ČR, podle současné metodiky začínali, co bylo v prvním pololetí 2013, činil podíl slovenský potravin 51,8 procenta,“ konstatoval ministr.
Od začátku roku 2013 do konce roku 2015 se tedy podle tohoto způsobu vyhodnocování zvýšil podíl potravin, vyrobených v čechách, na celkovém prodeji o 10,7 procenta. „Při našem vyhodnocování se opíráme o výstupy z pokladen, tedy prakticky z monitoringu reálného prodeje všech potravinářských výrobků, ve kterém jsou zahrnuty i potraviny, vyrobené na Slovensku,“ vysvětlil ministr. „Samosprávné organizace, například SPPK, vycházejí při zjišťování zastoupení z jiných postupů. My nevidíme důvod, abychom to komentovali, ale domníváme se, že způsob, který používáme my, je zřejmě najpreukaznejší. “
S ministrovým hodnocením nesouhlasí obě samosprávné organizace, které mají ve vínku potravinářství, tedy tak Česká zemědělská a potravinářská komora (ČPPK) jakož i Potravinářská komora Slovenska (PKS).
Se 62,5 procentním zastoupením Slovenské potravin v obchodních systémech se SPPK podle slov její mluvčí Jany Holéciovej „absolutně nemůže ztotožnit“. „My jsme si totiž vypracovali vlastní průzkum, který budeme již brzy prezentovat veřejnosti na tiskové konferenci,“ uvedla J. Holéciová pro TASR.
Na tomto místě je však třeba připomenout, že SPPK dělá průzkum jinou metodou. Zjišťuje fyzickou přítomnost Slovenské potravin na pultech a v regálech obchodních systémů, což je podstatně jiný postup než o jaký se opírá MPRV ČR.
I přes tento rozdíl však SPPK tvrdí, že její čísla nejsou ani zdaleka takové optimistické, a na pultech obchodních řetězců je stále až příliš málo slovenská potravin.
V tom se SPPK shoduje s pro výživu komorou Slovenska. Pro PKS dělá průzkum zastoupení Slovenské potravin v obchodních systémech agentura GfK Czech. Z jejích výsledků vyplývá, že podíl vystavení Slovenské potravin na pultech a regálech obchodních řetězců se za posledních pět let snížil z 50 na 40 procent.
Na trasu z New Yorku do Denveru má být nasazeni první autobus pohanění atomovým reaktorem. Těsně před premiérovou jízdou však výbuch zraní oba řidiče. Dcera tvůrce autobusu Kitty Baxter (Stockard Channing) z popudu Svého otce musí vyhledat Dana Torrance (Joseph Bologna), jednoho z nejlepších řidičů. Háček je v tom, že Dan je obviněn, že při jedné havárii snědl cestující – a navíc je Kittiin bývalý milenec.
Ztřeštěných komedie točící se kolem nového dopravního prostředku 21. století je vlastně parodií na katastrofické filmy. Ve skutečnosti stroj pohání osmilitrový naftový motor, takže o proražení vzduchové bariéry nemohla být ani řeč. Za zmínku stojí Několik zajímavých hereckých tváří: Stockard Channing si zahrála v Pomáda, Ned Beatty je znám mimo jiné ze Supermanů, Sally Kellermanovou proslavil film (nikoli seriál) M * A * S * H, kde si zahrála major hotlips O’Houlihan a filmem se mihne i otec známého Miguela Ferrera José Ferrer a božský záporák JR ze seriálu Dallas Larry Hagman.
Když se v bratislavských ulicích zjevil pestrý, barevný autobus, mnozí se za ním ohlédli. Copak je to za zázrak? Autobus, který vypadá docela jako člověk. Velké modré oči, klaunský nos a rozesmáté ústa. A právě tento autobus veze děti do říše zázraků a veselých zážitků, s jakými se každý den nesetkají. Veselé putování dětí v autobuse, který má moc zastavovat na velmi zajímavých místech, kde se ze všech koutů ozývá hudba a kde si děti mohou samy zazpívat a zatancovat. Hudbu k písničkám složil Ali Brezovský.
Filmografie
60. léta
Nejzajímavější a naneštěstí velmi krátké období v Jakubiskové dosavadní kariéře bylo mezi lety 1967 až 1970. Za tuto dobu dokončil tři významné filmy nejen pro československou, ale i pro světovou filmovou kinematografii.
Kristova léta (1967)
Už během vysokoškolského studia začal mladý Juraj Jakubisko pracovat na scénáři ke svému celovečernímu debutu, který nabídl vedoucímu I. tvůrčí skupiny Studie hraných filmů Bratislava – Koliba Albertu Marenčin. V roce 1967 tak vznikl film s názvem Kristova léta. Na finální podobě filmu měl i velkou zásluhu spoluator scénáře Lubor Dohnal. Kameramanem byl Igor Luther. Všichni tři, Juraj Jakubisko, Lubor Dohnal, Igor Luther byly ze stejné generace, proto se dá film Kristova léta označit jako generačním filmem. Hlavní postavou je 33letý výtvarný umělec Juraj. Ten po absolvování školy hledá nejen zaměstnání, ale i způsob životní seberealizace. Juraj si postupně začne uvědomovat Bezcitnost svého dosavadního života bez závazků a povinností. Jako protiklad vůči němu vystupuje jeho bratr Ondřej, který je vojenským pilotem. Narozdíl od Ondřejova nestabilních vztahů má Andrej ženu. Zpočátku protikladné postavy se postupem času k sobě stále více přibližují. Film je po estetické stránce velmi kvalitně zvládnutý, obsahuje mnoho absorudných scén a bizarností. Jednu část film poukazuje na fakt, že se jedná pouze o obraz, ne o skutečnost, naopak druhá se všech příznakových prvků vzdává a události zobrazuje přímo dokumentaristické způsobem. Na to, že se jedná o režisérů debut, film je velmi zralým. Byl úspěšný i na domácí, i na zahraniční půdě. Posbíral řadu ocenění, mezi jinými i prestižní Cenu československé kritiky za rok 1967 či tři ocenění na 16. MFF v Mannheimu v roce 1967.
Zběhů a poutníci (1968)
Po úspěšné spolupráci s kameramanem Igorem Lutherem chtěl Jakubisko společně natočit jeho další film. Igor Luther však dostal lukrativní nabídku od francouzského spisovatele a režiséra Alain Robbe-Grilleta, kterou přijal. Sám Jakubisko se proto při svém v pořadí druhém filmu postavil za kameru. Úkoly kameramana se zhostil výborně, ve filmu se nachází mnoho experimentů s kamerou (hra s barvami, „nervózní“ pohyb kamery, netradiční perspektivy, …). Na scénáři spolupracoval s Ladislavem Těžkým a Karol Sidon. Film s názvem zběhl a poutníci (1968) obsahuje tři povídkové části o třech válkách (o první světové válce, o druhé světové válce, o apokalyptické vizi). Každá z povídek se řídí vlastní osobitou poetikou. Naneštěstí se film krátce po dotočení dostal do trezoru, kde zůstal až do roku 1989. zběhl a poutníci jsou významným filmem nejen pro slovenskou a světovou kinematografii, ale také pro samotného Juraje Jakubiska, který se o filmu zmínil takto: „Jediný film, který by jsem už nevěděl lépe natočit … “
Ptáčci, sirotky a blázni (1969)
Po vpádu ruských vojsk v roce 1968 se situace v národní kinematografii nezměnila ihned. Juraj Jakubisko stihl vytvořit film Ptáčkové, sirotci a blázni (1969). Scénář napsal spolu s Karol Sidon, se kterým navázal intenzivní spolupráci. Scénář byl velmi stručný, protože se Jukubisko spoléhal na improvizaci na place. Film plný expresivních obrazů je prvním z „trilogie osudu a štěstí“, jak tuto trilogii nazval sám Jakubisko. Prvním není jen kvůli pořadí, ale i díky predznamenávaniu nových postupů, které v dalších dvou částech trológie využívá. Všechny tři filmy, Ptáčkové, sirotci a blázni (1969), Sedím na větvi a je mi dobře (1989), Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992), využívají téma milostného trojúhelníku. Film Ptáčkové, sirotci a blázni zasadil do období v roce 1968, kdy měla Jakubiskova generace mnoho očekávání a nadějí, ale zároveň i zklamáni. Jedním z pozitiv byla možnost natáčet filmy, Dušan Hanák debutoval filmem 322 a Elo Havetta debutoval filmem Slavnost v botanické zahradě. Příběh je o dvou kamarádech Yorickovi a Andreji a jejich společné lásce Martě. Film natočený během chaotické pražské jary se na dlouhé období zavřelo do trezoru ihned po jeho vytvoření.
70. – 80. léta
Zákaz točit hrané filmy přišel před sestříhaný v pořadí čtvrtého Jakubisková filmu Nashledanou v pekle, přátelé (1990) v roce 1970. Natočený materiál byl doručen italskému producentovi, který ho sestříhal podle svých představ, diametrálně odlišných od těch Jakubisková. Juraj Jakubisko se od této verzi distancoval. Svou verzi dokončil až v roce 1990. Po zákazu točení hraných filmů byl Jakubisko přesunut do Krátkého filmu v Bratislavě. Avšak i tvorba krátkých či dokumentárních filmů byla přísně redukována. Témata byly ideologické, diktované shora. Jednalo se o filmy jako Stavba století (1972), Ondrej Nepela (1974), Výstavba tranzitního plynovodu SSSR, NDR, Západní Evropa (1974), Filmy v měsíci ČSSP (1976), Dožínky ’77 (1978). Avšak iv těchto filmech patrný výrazný filmařský rukopis po vizuální stránce díla. U filmu Stavba století (1972) byl Juraj Jakubisko režisérem, kameramanem a scenáristou. Elektrizující hudbu složil Marián Varga se svou kapelou Collegium Musicum. Jakubisko ve filmu pracuje se symboly a vytváří tak několik roviny, které může divák ve filmu vidět. Nejvýraznějším filmem z tohoto období je jednoznačně Bubeník červeného kříže (1977). Jednalo se propagační film pro Červený kříž, díky čemuž měl i výraznější svobodu při tvorbě oproti ostatním projektům z té doby. Film já nejzajímavější svou obraznosti. Kameramanem byl Ján Ďuriš. Filmem Jakubisko dokázal, že jeho kvality se neztratily, jen na určitou dobu byly kvůli nepříznivým okolnostem přibrzděno.
Postav dům, zasaď strom (1979)
Teprve po deseti letech má Jakubisko dovoleno natočit další dlouhometrážní hraný film s názvem Postav dům, zasaď strom (1979). Scénář mu však byl přidělen. Jednalo se o pozívneho socialistického hrdiny. Tento scénář byl předurčen na kýčovitý film. Proto se ho Juraj Jakubisko spolu s Lubor dohnaly rozhodli přepsat. Jméno Lubora Dohnala v titulcích nikdy nefigurovalo z toho důvodu, aby mu nestopli činnost. Hlavním motivem filmu je opět milostný trojúhelník. Dalším výrazným motivem je motiv Cesty. Film já také plný různých symbolů a metafor, které jsou pro tvorbu Juraje Jakubiska typické. Postav dům, zasaď strom se dostal do distribuce, ale po negativní kampani kolem filmu ho znovu stáhli a dali do trezoru.
Po filmu Postav dům, zasaď strom (1979) byl Juraj Jakubisko opět sankciovaný, tentokrát však ne tak krutě. Bylo mu dovoleno točit pohádky, komedie a historické filmy.
Nevěra česky (1979)
Realistická třídílná komedie Nevěra česky (1979) vyčnívá nad ostatními Jakubisková filmy svou jednoduchou lineární koncepcí. Také není u Juraje Jakubiska typickým označení jeho filmu jako realistického. Režisér známý svými bizarními, vizuálně experimentálními scénami v tomto filmu neoúšťa logiku „životního světa“. Třídílný film je, jak již název napovídá, o nevěře. Nicméně paradoxem celého filmu je, že se samotná nevěra nikdy neodehraje. První část má název Nevěra, druhá se jmenuje Vykrúcačky a poslední, třetí částí je Trest. Samotný Juraj Jakubisko se k filmu vyjádřil následovně: „… v době, kdy témata, která mě zajímala, byla zapovězena, jsem Sahl po komedii. Byla to Zvědavost, protože před tým jsem tíhnul k tragikomedii s důrazem na černou klávesu. Nebýt TÉTO zkušenosti, asi by nikdy nevznikla burleskní scéna pohřbu otve Pichandovi v Tisícileté včele. “
Tisícročná včela (1983)
Film Tisícročná včela (1983) je adaptací stejnojmenné knihy Petra Jaroše. Kniha Jakubiska zaujala hlavně poetikou magického realismu, která mu byla nesmírně blízká. Spolu se samotným autorem knihy Petrem Jarošem připravili scénář. Žánrově se film řadí mezi ságy, konkrétně je to historická kronika rodiny Pichandovi začínající na konci 19. století, která pokračuje v 20. století a končí na konci první světové války v roce 1917. Tento film je jedním z nejúspěšnějších filmů Juraje Jakubiska. Československými kritiky a novináři byl oceněn jako nejlepší československý film osmdesátých let, na prestižním festivalu v Benátkách získal cenu Zlatý Fénix za výtvarnou stránku a nejlepší kameru a mnoho dalších ocenění po celém světě. Tímto filmem Juraj Jakubisko dokázal vyzrálost svého filmařského rukopisu. Monumentální sága se Jakubiskovi podařila natočit i díky koprodukci České filmové tvorby spolu se zahraniční společností Beta Film München.
Perinbaba (1985)
Po sáze Tisícročná včela (1983) Jakubisko natočil dvě pohádky. První z nich je Perinbaba (1985). Na scénáři spolupracoval se slovenskými spisovatelem a scenáristou Ľubomír Feldek. Jedná se o pohádkový příběh malého Jiříka, jehož před smrtí zachrání Perinbaba a vezme ho do své říše. Juraj Jakubisko vytvořil dva světy, v jednom se zastavil čas a tak Perinbaba, Jurko a ani Zubatá nestárnou, naopak od druhého světu, tedy země. Jurko se po čase zamiluje do Alžbetka a bude se chtít vrátit na zem. Juraj Jakubisko ve filmu využívá již své typické magické prvky, které jsou místy laděné až hororově.
Pihovatý Max a strašidla (1987)
Sestříhaný třináctidílného rodinného seriálu na požadavek německého producenta vznikla druhá pohádka pod názvem Pihovatý Max a strašidla (1987). Na scénáři spolupracovali scénáristé jako Jaroslav Dietl, Joachim Hamman, Jozef Paštéka a samotný Jakubisko. Za kamerou se také vystřídaly více kameramani: hlavním kameramanem byl Ján Ďuriš, druhými kameramany byli Jan Piroh a opět Juraj Jakubisko. Zatímco v Perinbaba byly hororové prvky spíše výjimkou, Pihovatý Max a strašidla je jednoznačným (parodickým) spojením pohádky a hororu. Tento film má mimo jiné, i silnou etickou hodnotu.
Sedím na větvi a je mi dobře (1989)
Tři měsíce před pádem komunistického režimu v Československu dokončil Juraj Jakubisko film Sedím na větvi a je mi dobře (1989). Jedná se o druhý film z z volné trilogie svobodě, či z „trilogie osudu a štěstí“. Původně se měl film volat visím na větvi a je mi dobře, ale tento název neprošel strážci ideologické čistoty. Důvodem mohlo být, že původní název mohl narážet na nesmyslné popravy nevinných lidí na Slovensku stalinistickým režimem. Příběh je o dvou charakterově rozdílných kamarádů zajímajících se o jednu ženu a děj je zasazen do období těsně po skončení druhé světové války. Také se zde tedy otevírá motiv milostného trojúhelníku, který je příznačný pro všechny tři filmy z trilogie o svobodě. Motiv duality se nenachází jen v rozdílných charakterech hlavních postav, ale i balancováním mezi skutečností a fikcí, pohádkou a realitou. Jak je již u filmů Juraje Jakubiska zvykem, i Sedím na větvi a je mi dobře získalo mnoho ocenění.
90. léta – současnost
Po pádu komunistického režimu a vzniku České republiky v roce 1993 se situace pro Juraje Jakubiska výrazně zlepšila. Už nebyl omezován politickou situací a mohl po více než dvaceti letech opět svobodně natáčet. Začala tak další etapa v kariéře Juraje Jakubiska, která trvá dodnes.
Nashledanou v pekle, přátelé (1970/1990)
V roce 1990 se vrací k natočenému, ale nesetříhané materiálu filmu Nashledanou v pekle, přátelé. Původně byl film sestříhaný italským producentem, avšak k této verzi se Juraj Jakubisko nikdy neumožňovalo. I když finální verze byla dokončena až po pádu komunistického režimu, je třeba brát na povědomí, že vznikal během normalizace v roce 1970. Scénář měl na starosti Juraj Jakubisko a Karol Sidon a tento film je zároveň posledním společným filmem této dvojice. Příběh je o dvojici mužů a jedné ženě, který žijí velmi zvláštním způsobem života. Právě „zvláštnost“ je charakteristickým slovem popisujícím tento film. Jakubisko v něm pracuje se surreálný prvky, bohatou obrazností, bizarností a mnoha, jemu typickými prvky. Jakubisko využil herců i po 22 letech a natočil s nimi dotáčky, které umocňují celkovou dojem zajímavosti díla. Juraj Jakubisko byl vedle režii a tvorbě scénáři i kameramanem filmu.
Téměř růžový příběh (1990)
Televizní film Téměř růžový příběh (1990) je spojením žánrů muzikálu, pohádky a romantického příběhu. Spojení pohádky s realitou vidět i v samotném příběhu. Juraj Jakubisko v něm spojil pohádku o Šípkové Růžence a kruté reality Darinka, trpící vážnou dědičnou chorobou, která zabila i její mámu při porodu. V hlavní roli se objevila známá zpěvačka Darinka Rolincová. Film vyniká po vizuální stránce a dobře zvládnutou choreografií. Kameramanem byl Ján Ďuriš. I přes prihladnutiu, že se jedná o film určený teenagerům tento snímek nedosáhl úrovně jiných Jakubisková filmů.
Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992)
Třetím, posledním filmem z volné trilogie o svobodě je film Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992). Narozdíl od milostného trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy ve filmech Ptáčkové, sirotci a blázni (1969) a Sedím na větvi a je mi dobře (1989) se v tomto filmu jedná o dvojici žen soupeřících o jednoho muže. Motiv boje za svobodu byl pro domácí diváky více žádaný v letech 1969 a 1989, tedy v letech vzniku předchozích dvou filmů z trilogie. Možná i proto byl Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný dostatečně doceněn až v zahraničí. Film získal hlavní cenu Zlatý Delfín na 9. MFF Festival Cinema de Troia v portugalském městě Azil.
Nejasná zpráva o konci světa (1997)
Od roku 1992 natočil Juraj Jakubisko pár krátkých filmů a videofilmů. Tato skromná aktivita predznamenávala větší projekt, který byl časově náročný. Tímto projektem byl film Nejasná zpráva o konci světa (1997). Film vznikl již v produkci J & J Jakubisko film v době, kdy už režisér bydlel v Praze. Jakubisko vytvořil apokalyptický příběh inspirovaný proroctvími známého proroka Nostradama. Podle režiséra stojí film sám o sobě a nespojuje ho s žádným ze svých předchozích děl. Nicméně je tu jistá podobnost s filmem Tisícročná včela (1983). V obou filmech se jedná o AGU zobrazující několik rodiny žijící v jedné vesnici. Podobností se mezi těmito filmy dá najít několik. Narozdíl do filmu Tisícročná včela má Nejasná zpráva o konci světa potlačenou realistickou rovinu a tak je zvýrazněn iluzivní charakter filmu. Kameraman filmu byl Ján Ďuriš. který za práci na tomto filmu získal na MFF v Montrealu v roce 1997 Cenu za největší umělecký přínos – kamera. Film získal cenu Zlatý Delfín za nejlepší režii v italské Pescaře a také cenu za nejlepší režii i na MFF v San Diegu v USA.
Post Coitum (2004)
Na přelomu 20. a 21. století se Juraj Jakubisko opět věnuje krátké tvorbě. V médiích se začalo mluvit o plánovaném zpracování legendy o čachtické paní. Proto bylo i překvapením, když oznámil, že bude režisérem filmu Post Coitum (2004). Podtitul tohoto snímku je „mrazivá city komedie“. Film obsahuje mnoho erotických scén, ale o pornografii se nejedná. Je to spíše jakási dekonstrukce pornografie. Erotickými záběry spíše odhaluje, co všechno při sexu absentuje. V postelových scénách prohlubuje individualismus a nevytváří pomyslné duševní pouto mezi mužem a ženou a jejich lásku. Kameramanem byl opět Ján Ďuriš, který tentokrát natáčel na HD technologií. Jak napsal v biografii o Jiřím Jakubiskovi Peter Michalovič a Vlastimil Zuska, Post Coitum je prvním filmem na území „cool estetiky“.
Bathory (2008)
Zatím posledním filmem Juraje Jakubiska je adaptace známé legendy o Alžbětě Báthoryové z roku 2008 a s názvem Bathory. V době uvedení byl film nejdražším slovenskými filmem. Jednalo se zároveň o Koprodukční spolupráce Slovenska, Česka, Maďarska a Velké Británie. Juraj Jakubisko se podle jeho vlastních slo v držel historických údajů a známých faktů, ovšem bílá místa zaplnil svou fantazií. Film zaznamenal divácký úspěch (s výdělkem přes 5 milionů eur se stal po této stránce nejúspěšnějším Jakubisková filmem), ale soudobé kritiky filmem nadšené nebyly. Bathory byla úspěšná v soutěži Český lev v sekci Nejlepší výtvarný počin a Divácky nejúspěšnější český film.
V současnosti se hovoří o dvou rozdělaných projektech Juraje Jakubiska. Prvním je Slovanská epopej o historii Slovanů, druhým projektem je pokračování Perinbaba, kde chce obsadit do hlavní role opět Giuliettou másel i přesto, že herečka v roce 1994 zemřela. Tento problém plánuje vyřešit pomocí počítačových triků, čili dalších inovativních vizuálních přístupů se od něj dá očekávat iv příštích letech.
Charakteristika tvorby
Slovenský Fellini. I tak se říká Jiřímu Jakubiskovi, který má mnoho společných charakteristických autorských prvků.
Pro Jakubisková filmy bylo nejdůležitější, že do nich vtáhl svět podivínských bizarních existencí a vyprávění podřídil poetice nespoutané obraznosti lidových pohádek či surrealistických feérií. Tak se v jeho filmech setkáváme s naturalismem pojídání much přímo z mucholapky v Nashledanou v pekle, přátelé (1970), či postavou Smrti v povídkách filmu zběhl a poutníci (1970). V jeho příbězích se stává nemožné možným; bez metafory a alegorie není ani jeden z jeho důležitých titulů. Vzhledem k aktuální paralelu se dá hovořit o magickém realismu ve slovenském filmu.
Po éře víry v přesah umění do života se Jakubisko a jeho generace uzavřeli do světa umění, nechtěli poučovat, být svědky, kritiky, filmovými filozofy, či spasiteli. Víc chtěli tlumočit radost, atmosféru a zážitek. Jejich hra však nebyla zcela bez spodních tónů zoufalství, jejich groteskně bizarní příběhy nesly v sobě často skrytou tragiku.
Často opakovanými prvky jsou i ty folklorní, zmíněno při Jakubisková dětství. Čerpá z tradičních hudebních motivů, z lidového výtvarného umění, využívá tradiční oděv, předměty každodenní potřeby, zoomorfné zobrazení, rituály a podobně.
Hra si klade otázky, kam jsou lidé schopni zajít při honbě za prací a jaký tvrdý nátlak vydrží
Současnou španělskou Komedii s prvky psychotrileru Čtyři v ringu uvede Divadlo Andreja Bagara (DAB) v Nitře v premiéře 27. listopadu. Jejím autorem je Jordi Galcerán, jehož ve Španělsku nazývají králem černé komedie. Jeho nejúspěšnější hrou je právě Čtyři v ringu (Grönholmova metoda), která byla dosud přeložena do více než třiceti jazyků a uvádějí ji v 60-ti zemích po celém světě. Během tohoto roku uvedlo Divadlo Andreja Bagara v Nitře dvě premiéry. Portrét umělce „Jak starého muže“ Muzikál Tisícročná včela Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …
Hra je záznamem modelové situace, kterou vymyslel psycholog jedné významné nadnárodní společnosti ve Stockholmu. Ve filiálce této společnosti v Madridu se na konkurzu o místo marketingového ředitele setkají čtyři uchazeči – tři muži a jedna žena. Jeden z nich je utajený personalista firmy, který má za úkol vybrat nejlepšího adepta na příslušnou pracovní pozici. Hra si klade otázky, kam jsou lidé schopni zajít při honbě za prací a jaký tvrdý nátlak vydrží.
Trpká komedie s gagy, trapasy i prvky mystifikace pátrá po hodnotách obyčejné lidskosti v hrozivých korporativních pravidlech mamutích podniků a firemních zájmů. Aktuální téma hry je znepokojivou zprávou o stavu současné společnosti a lidech v ní. Hra má svižné dialogy, humor, napětí, ale především vzrušující závěrečné překvapení, slibují tvůrci. Režisérem inscenace je Michal Spišák. V rolích adeptů o zaměstnání se představí herci Jakub Rybárik, Juraj Ďuriš, Marián Viskup a Lenka Barilíková.
Premiéra DÁMSKÁ ŠATNA již tento týden
Skvělá komedie odhaluje osudy čtyř hereček, kterým se divadlo stalo jejich druhým domovem a obětovali mu část svých životů. Každá z nich je jiná.
V dámské šatně se setkávají během zkoušek i během představení. Je to taková přestupní stanice. Přicházejí sem, odkládají svou civilní identitu, přeměňují se na dramatické postavy a odcházejí na jeviště, kde se setkávají s diváky. Pak se vracejí zpět, jakoby se vraceli z divadelní iluze zpátky do reálného života. Šatna je ten magický prostor, kde se prolínají jejich soukromé životy, jejich každodenní radosti i starosti s divadelním sněním.
Režisér Michal Spišák hru pro autentičnost zasadil do prostředí nitranského divadla. Herečky Eva Pavlíková, Jana Kovalčíková, Alena Pajtinková a Lenka Barilíková se tak budou během představení oslovovat svými skutečnými rodnými jmény. Neznamená to, že budou ztvárňovat pouze samy sebe, ale v něčem se hra bude dotýkat každé z nich. Představení oživí písničky Kamila Mikulčíka v podání hereček.
„Inscenace Dámská šatna má být zároveň i jakýmsi symbolem věrnosti jednomu divadlu a jednomu životu a poctou herečkám, které zůstaly Divadlo Andreja Bagara v Nitre roky věrné a mnohé v něm prožili celý svůj život, jako například Adéla Gáborová či Božka Slabejová,“ řekla mluvčí Divadla Andreja Bagara v Nitre Alena Orolínová.
Tým tvůrců Divadla Andreje Bagara získal novou posilu. Z Česka do Nitry přichází 26-rodný rodák z Brna Adam Gold.
„Ročně průběžně dostáváme 5-10 žádostí na pozici dramaturga v našem divadle. Na základě osobního pohovoru a podle dosavadních výsledků jsme se rozhodli právě pro čerstvého absolventa Adama Golda, „zdůvodnil šéfdramaturg Divadla Andreja Bagara v Nitře Svetozár Sprušanský.
Podle informací Gabiely Kováčové z PR oddělení Divadla Andreja Bagara v Nitře, Gold absolvoval bakalářské studium oboru Sdružených uměnovědná studií na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval pak divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Během studia se dramaturgicky podílel na přípravě několika projektů, mimo jiné mezinárodního festivalu studentské divadelní tvorby Setkání / Encounter 2013. Také se zúčastnil zahraniční stáže na Akademii pro divadlo, rozhlas, film a televizi v slovinské Lublaně, kde ho oslovili ke spolupráci na inscenaci vychádzejúcej z Racinovej tragédie Berenika. Jako dramaturg je podepsán pod inscenací Lorcovej Plánky ve Studiu Marta v Brně. Také působil v nezávislém divadle BuranTeatr v Brně, kde inicioval uvedení Genetových služek a autorského projektu Moje.
Věnuje se i vlastní dramatické tvorbě, autorsky se například podílel na některých divadelních aktivitách ostravského sdružení Theatre ludem. Jako hostující dramaturg spolupracoval na přípravě jednoho z cyklů scénického čtení v rámci projektu Československo v Městském divadle Zlín.
Adam Gold (1989) se narodil v Brně. Absolvoval bakalářské studium oboru Sdružených uměnovědná studií na brněnské Filozofické fakult Masarykovy univerzity. Následně vystudoval divadelní dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, v ateliéru profesora Oslzlého. Během studia se dramaturgicky podílel na přípravě několika projektů, mimo jiné mezinárodního festivalu studentské divadelní tvorby SETKÁNÍ / Encounter 2013. Také se zúčastnil zahraniční stáže na Akademii pro divadlo, rozhlas, film a televizi v slovinské Lublaně, kde byl osloven ke spolupráci na inscenaci vychádzejúcej z Racinovej tragédie Berenika. Jako dramaturg je podepsán pod inscenací Lorcovej Plánky ve Studiu Marta v Brně. Rovněž působil v nezávislém divadle BuranTeatr v Brně, kde inicioval uvedení Genetových služek a autorského projektu Moje. Věnuje se vlastní dramatické tvorbě, autorsky se například podílel na některých divadelních aktivitách ostravského sdružení Theatre ludem. Jako hostující dramaturg spolupracoval na přípravě jednoho z cyklů scénického čtení v rámci projektu ČESKOSLOVENSKO v Městském divadle Zlín.
překlad: Danica Haláková
hudební spolupráce: Peter Zagar
scéna a kostýmy: Diana Strauszová
režie: Svetozár Sprušanský
Osoby a obsazení:
Phil: Juraj Ďuriš
Lea: Alena Pajtinková
John: Martin Fratrič
Danny: Peter Oszlík / Martin sálech
Mark: Roman Poláčik
Jan: Andrea Sabová a.h.
Brian: Marián Viskup
Richard: Daniel Ratimorský
Cathy: Kamila Antalová a.h.
Adam: Peter Oszlík / Martin sálech
Premiéra byla: 14. září 2012 ve Velké sále DAB Nitra
Anglický dramatik Dennis Kelly píše současným jazykem o aktuálních tématech a problémech dnešního člověka i celé společnosti. Jeho hry byly přeloženy do několika jazyků a inscenuje se po celém světě. Jednou z jeho nejúspěšnějších a najinscenovanejších je DNA, kterou napsal pro Národní divadlo ve Velké Británii v rámci celonárodního divadelního programu Connections 2007. Hra rozebírající témata a problémy současného způsobu života teenagerů se stala nejen oblíbenou po celé Evropě, ale postupně se dostala i do osnov anglických středních škol. Divadlo Andreja Bagara v Nitře se prostřednictvím projektu TY koksem! zaměřuje právě na inscenace otevírající témata o mladých a pro mladé. V rámci této dramaturgické linie, v níž vznikly i divácky úspěšné inscenace LAVV a DARK PLAY, je tedy právě Kellyho hra vhodným inscenační materiálem. Šéfdramaturg a režisér Svetozár Sprušanský uvedl DNA v české premiéře spolu s dalšími dvěma Kellyho texty: Sirotci a Láska a peníze. Tato slovenská trojpremiéra jen dokazuje tendence a ambice dramaturgie Divadla Andreje Bagara přiblížit se evropským divadelním scénám, tak oslovit současného slovenského diváka.
Ústředním tématem DNA je šikana ve smyslu fyzickém i psychickém, obecně narůstající násilnické sklony a naopak snižující se schopnost empatie mladých lidí. Druhou velmi čitelnou a podstatnou linií textu i inscenace se stává otázka jednotlivec vs. kolektiv, jejímž prostřednictvím je předestřen nejen devastující vliv skupiny na identitu jednotlivce, ale i téma kolektivní viny / neviny, odpovědnosti / nezodpovědnosti za vlastní činy a rozhodnutí. V rámci inscenačních projektu TY koksem! nitranské divadlo nabízí po každém představení i setkání a diskusi s psychologem na témata: parta, tyranie, odpovědnost, násilí, vina.
Základní konflikt je pojmenován už na začátku – parta mladých lidí šikanuje svého spolužáka Adama, přičemž se stane nehoda a on spadne do hluboké jámy. Skupina teenagerů ho považuje za mrtvého a vyhledá spolužáka Phila ( „ten, kterému to nejvíce pálí“), který vymyslí plán, jak se ze situace dostat. Mají vytvořit falešné stopy a falešného pachatele – muže ve středních letech v pošťácké uniformě s porouchanými zuby. Problém nastane, když policie najde muže, který přesně odpovídá jejich popisu a shoduje se i jeho DNA se vzorkem z Adamova svetru. Vzniká tak druhá morální otázka, kterou parta znovu „smete pod stůl“ a nechá nevinného člověka trpět za jejich činy. Další problém přichází s objevením Adama, který ve skutečnosti nezemřel, jen se skrýval v lese – kdyby se však nyní objevil mezi lidmi, ostatní by z toho vyšli jako viníci a lháři, proto Phil rozhodne, že ho opravdu zabijí. Určitá (ne) logika příběhu a reakcí postav dělá Kellyho text až jemně absurdním. Mnohé z postav působí plasticky, na druhé straně však jednoznačnost charakterů a nepřirozenost emocionálních reakcí postav může symbolizovat i šablonu kolektivu, ve kterém se jednotlivec podřizuje většině resp. jednotlivec rozhodne za většinu, která se mu podřídí. Tak jako jsou stejné jejich kostýmy – školní uniformy, tak jsou si podobné i všechny postavy, které se však díky hereckému podání liší alespoň v detailech motivací a chování.
Téma kolektivu i jeho hierarchie tedy hraje v inscenaci důležitou roli. Nejen svobodná vůle, ale i emoce a svědomí postav jsou potlačeny ve prospěch udržení pohody a šťastného mikrosvěta v partii. Tak, jak se jednotlivec podřizuje skupině, herectví je podřízeno konkrétnímu inscenační tvaru DNA a jeho ideje. Navzdory mírně nejasným motivacím a nedostatečnému prostoru pro vývoj charakterů i pro budování vzájemných vztahů (což zčásti vyplývá již z Kellyho textu) se většině herců daří vystavět jako takous postavu a alespoň nastínit minimální změny ve vývoji jejího charakteru. I když jsou spíše vzájemné vztahy jen načrtnuté a dále se nerozvíjejí, herci na sebe reagují a určité napětí na scéně vytvářejí společně. V tomto případě i samotná síla herecké výpovědi stojí na sehrát hereckém souboru – tedy kolektivu.
Juraj Ďuriš buduje drobnokresbou postavy Phila, a to zejména přes střídmé, ale zřetelné výrazové prostředky – jeho mimika je téměř beze změny (nepřítomně hledící) a pohyby jsou úsporné, co má podíl na tom, že z jeho postavy skutečně cítit až nelidský chlad. Jediné situace, ve kterých se Phil projeví, jsou právě ty krizové – tehdy Ďuriš zaujme silným hlasem a až mrazivě klidným a cílevědomým projevem. Vedle vymýšlení chladnokrevného plánu zahlazení stop klidně popíjí kolu a v jistých momentech znát na jeho tváři až zvrhlý pohled s jemným úšklebkem. Přestože zpočátku působí jako nejpasivnější postava, nakonec je to právě on, kdo o všem rozhoduje. Z podivínského samotáře se stává vůdce skupiny, jehož všichni bezmyšlenkovitě poslouchají. Ďuriš Phil celou dobu zůstává stejně chladný, bez jakékoliv emocionální reakce na situace a gradující problém. Bez mrknutí oka vymyslí brutální plán a nakonec i rozhodne o smrti znovunalezeným Adama – a to vše pro dobro partie (Phil: „Co je důležitější, on nebo partie?“ „… Konečně jsou všichni šťastní“). Phil tedy dělá všechny rozhodnutí kvůli zachování harmonie ve skupině a z přesvědčení, že jedná právě to nejlepší. Nakonec to vyplývá i z jeho repliky: „když se kácí les, třísky létají“ – každé vyšší dobro vyžaduje své oběti a v tomto případě se kolektivní obětí stává Adam. V postavě Phila se navíc odráží i neschopnost mladých navázat jakýkoliv citový vztah. Ďuriš jako Phil téměř nikdy nereaguje na Leu (Alena Pajtinková), neodpovídá, mlčí, jen dokola je – jakoby jídlo bylo náhradou za jeho absenci citů, za neschopnost projevit i přijmout jakoukoliv náklonnost. Lea se vedle něj demonstrativně škrtí kravatou a on strnule otevírá balíček s čipsy. Lea mu vypráví o své nejšťastnější chvíli v životě, kterou prožila právě s ním, a Ďuriš mlčky přežvykuje bonbóny. Nakonec však jediná situace, která s ním pohne, je právě definitivní odchod Ley.
Alena Pajtinková dostala prostřednictvím Ley v inscenaci největší prostor. Její postava je jedinou resp. nejjednoznačnějším nositelkou jistých morálních zásad a zdravého úsudku a zároveň apelem na svědomí a pocit zodpovědnosti ostatních. Pajtinková se snaží pracovat se dvěma polohami – rázná a racionální (která se odhaluje zejména během návratu Adama, když je třeba situaci řešit) a zároveň citlivá a emocionální (zejména během scén s Philem). Vedle všech událostech se Lea stále snaží navázat vztah s Philem, a to i přesto, že on ji pasivní odmítá. Nakonec nezvládne neustále ticho, pokrytectví, přetvářku a pocit viny a odchází. Pajtinková disponuje širokým hlasovým rozsahem, který dokáže vhodně využít. Daří se jí klást důraz prostřednictvím práce s intonací, ale aniž by je zbytečně ukřičenými. Zároveň herečka buduje určitý charakter své postavy a nezůstává jen u plošném ztvárnění a šabloně teenagerky.
Hostující herečka (studentka pátého ročníku Katedry herectví VŠMU) Kamila Antalová představila Cathy jako drsnou až bezcitnou puberťačka, při čemž však procházela jemnými změnami odstínům charakteru, či spíše typu postavy. Ze začátku to byla pro Cathy celé jen jedna velká sranda ( „Alespoň je trochu vzrůšo!“), Ze které chtěla vytěžit maximum (účinkování v televizní reportáži o zmizení Adama). Když ale v závěru požádá Phil Cathy, aby „to“ udělala (spolu s Brianem udusila Adama igelitovou taškou), na její mimice znát nervozitu. I její neustálé pití alkoholu zpočátku působí jako prvoplánový prostředek na vykreslení charakterové rysy postavy „nad věcí“, ale v závěrečné scéně Cathy pije evidentně proto, aby zvládla nápor situace. Kamila Antalová si navíc vytvořila prostřednictvím Cathy určitou polohu, která se přibližovala chování teenagerů, aniž by skĺzala do hyperbolizovaného afektu.
Andrea Sabová v roli Jan střídala polohu, kdy je „nad věcí“ a kdy si začíná uvědomovat rozměry a dopady situace (přechody bezprostředního smíchu do hysterického). Později se však Sabová jediným výrazovým prostředkem stává nervózně žvýkání žvýkačky. Stejně plasticky působí postava Marka v podání Romana Poláčik. Dvojice Jan a Mark vypadá jako prvotní viník celé situace, postupně se však tito dva pouze „vezou“ a plní Philove rozhodnutí a úkoly. Poláčik Mark je na první pohled výbušný, v principu však neví jak dál, neví, co se sebou, ani s celou situací. Se zvětšujícím se napětím evidentně ztrácí nervy. Poláčik se snaží pracovat s tónem hlasu (je v něm místy cítit stoupající nervozitu až zoufalství) i s vnějšími projevy agrese (bušení do stěn a vyvolávání bitvy).
John (Martin Fratrič) je na samém počátku lídrem partie, s přicházejícím problémem však ztrácí toto postavení i pevnou půdu pod nohama. Herec se díky své fyzické výšce i důrazem v intonaci (až ofenzivním křikem) staví do autentické polohy agresivního vůdce skupiny, který musí mít všechno pod kontrolou a všech na své straně. Richard Daniela Ratimorského se jeví jako téměř jediný racionální smýšlející, nakonec je však i on sám pod tlakem skupinového vědomí. A přesto, že nesouhlasí se vším a tuší následky, podřídí se Philovi. Charakter postavy Richarda působí již v textu příliš plošně a v inscenaci to není jinak, zřejmě i proto je Ratimorský na jevišti nejméně výrazný. Postavu Briana (Marián Viskup) již od začátku ovládá zejména pocit strachu (evidentní i přes pláč už v úvodní scéně) přecházející až do zoufalství, což ho nakonec spolu s pocitem viny dožene až k šílenství. Marián Viskup plynule a autenticky prochází zmíněnými stádii, už od začátku je na pokraji psychického zhroucení. Viskup se vyhýbá jakékoliv groteskní poloze a postavu Briana buduje prostřednictvím psychologického herectví, čímž působí autenticky a dotváří dramatičnost situace.
V postavách Dannyho a Adama alternují Petr Oszlík a Martin sálech. Oba herci disponují podobným hereckým projevem, v tomto případě však „vítězí“ zkušenosti. Danny je prototyp postavy „šprti“, který má svůj cíl (studovat zubní lékařství) a do ničeho se nechce zaplést. Navíc je zbabělec a každá situace ho vyvede z míry, což je demonstrováno nejen přes jeho neustálé zoufalé naříkání, ale i neustálým, až obsesivní otíráním rukou a žmolkování kapesníky (v podání obou herců). Právě pocit strachu nutí Dannyho jednat ve prospěch skupiny (nejdříve strach z Johna, později strach z následků situace). Oszlík i sálech vytvářejí v postavě Dannyho polohu na hranici grotesky, čímž nadlehčuje tíživou atmosféru celé inscenace. Oszlík disponuje správnou mírou odstupu a nadhledem nad postavou. Díky práci s mimikou (svraštělé čelo a skrčený nos), i nervózním trhaným pohybům a infantilních tónu hlasu působí jako groteskní strašpytel a nekňuba. Šalachovým nejzřetelnějším výrazovým prostředkem se stává nervózně pobíhání nahoru dolů po jevišti a časté změny intonace a tónu hlasu (až do pisklavých výšek či dětského mručení). Postava Adama, který se objevuje v závěrečných scénách inscenace, je výrazná již v samotném autentickém líčení a maskovaní (celý je špinavý a krvavý, má oteklou tvář a špinavou roztrhanou košili). Oba herci (Oszlík i sálech) pracovali právě s polohou jisté nepříčetnosti postavy, a to autenticky – na rozdíl od groteskně podaného Dannyho. Oba vyprávějí pomalu, opatrně – jako by je každé slovo bolelo.
Kostýmy všech herců tvoří téměř identická školní uniforma – což symbolizuje nejen věkové ohraničení postav, ale i ideu kolektivu udávající tón celé inscenaci. Prostřednictvím účesů a líčení navíc dostali herci stylizovaný teenagerským vzhled. Scénografie je jednoduchá (tři stěny a podlaha z dřevěných desek, dřevěné palety, suché listí a několik prázdných skleněných lahví od alkoholu) – představuje Sopu v lese, v níž se parta setkává, a zároveň i místo, kde tráví čas Lea s Philem. Nedokončený okraj podlahy (na okraji jeviště trčí dřevěná prkna) asociuje napětí a neustálou hrozbu nad postavami, které do situace stále více padají; jakož i samotnou tmavou díru, do které reálně spadl Adam. Světelný design v inscenaci má spíše ilustrativní a atmosférotvorný charakter. Práce s ním je zřejmá zejména v částech se sborem, když je celé jeviště v přítmí a skupina herců je osvětlována jen mírně z obou stran, což působí jemně transcendentální. Atmosféru ponurého lesa a životní skepse dotváří i ztlumené světlo při výstupech Ley a Phila.
Režisér Svetozár Sprušanský vložil do inscenace i scény sboru, když herci v určitém rytmu deklamuje báseň od německého básníka R. M. Rilkeho, přičemž tyto scény mají v inscenaci několik funkcí a odkazů. Na první pohled působí skupina herců v stejnokrojích jako skutečný školní sbor, zadruhé ale představuje i partu – skupinu všech postav, které jsou do situace namočené. Kdybychom sbor přirovnali ke sboru v antické tragédii, můžeme mu připsat i symbol svědomí skupiny, symbol kolektivní (ne) viny – zejména přes deklamáciu Rilkeho veršů. Báseň popisuje situaci, v níž se postavy nacházejí – příchozí noc v opuštěném lese, což je metafora blížící se tragédie (Krakov havran přes lesy), i vnitřní svět postavy připomínající Adama (málo snů měl v svém žití) – což působí apelatívne na svědomí všech zúčastněných (jdou lesem stíny dětí). Díky sboru je patrná i jistá cyklická struktura inscenace, kterou nabízí již samotný text a režisér ji takto ještě více zhmotnil. Střídají se scény sboru – prostřednictvím kterého se naznačí vznikající problém či změna situace – se scénami Phila a Ley, kde jsou načrtnuté morální otázky a otázky svědomí, jakož i téma odcizení, neschopnosti mladých navázat skutečný mezilidský vztah; a nakonec skupinové scény, kde se problém řeší – situace i atmosféra graduje. Inscenaci se tak daří prostřednictvím rychlých až filmových střihů udržovat rytmus a jisté napětí. Na plynulém tempu inscenace má ale svůj podíl i samotný gradující příběh a již zmíněné koherentní herectví nitranského souboru. Cyklická struktura konečně připomíná i samotnou bezvýchodnost postav, které se do situace každým jedním rozhodnutím více zamotají, až dospějí do bodu, kdy není úniku, není východiska.
Jistou dramaturgickou nejasnými mohou být poslední dva sborové obrazy. V předposledním chybí postava Ley, která v předchozí scéně s kufry odchází – jakoby se vymanila zpod vlivu skupiny, z tíhy viny a bezvýchodnosti situace s Philem. V poslední sborové scéně (která tvoří i závěrečnou scénu inscenace) je ale Lea znovu přítomna, přičemž postavy už nedeklamujú Rilkeho verše, ale zpívají píseň resp. na melodii dokola zpívají francouzskou větu, která v překladu znamená: „Nic není seriózní, když máme sedmnáct.“ Z toho může vyplývat, že jejich největší vinou je tedy jejich nedospělost a nezralost, kvůli které jednali tak, jak jednali. Zadní stěna scénografie se pomalu vysouvá vzhůru a v loučí světla se objevují zpívající herci, ke kterým se postupně přidává i Phil, který ale zůstává stát zády k divákům. Alegoricky bychom si to mohli vysvětlit jako metaforický obraz viníky, přičemž Phil je ten, jehož podíl je největší, nebo to může symbolicky vyjadřovat hierarchii partie – v ní je Phil „šéfem“ (proto se nezařadí k ostatním, ale vyčuhuje z davu). Jedním z problémů inscenace jsou právě takové dramaturgické nejasnosti, které nabízejí několik vysvětlení – nebo spíše nadinterpretácií pozorného diváka, či divadelního kritika? V konečném důsledku však působí spíše (pouze) jako poetický efekt a ne významový apel.
Inscenace DNA splňuje svůj účel v rámci projektu TY koksem! i v rámci cílové skupiny (tedy přinášet rezonující témata a vzdělávat), nepřináší však žádný výrazný interpretační posun vzhledem k Kellyho text. Ústředním tématem a poselstvím pro dnešní mladou generaci tedy zůstává nebezpečí síly kolektivu (s „špatným“ vůdcem), absence morálních zásad a pocitu viny či emocionální ochabnutí a neschopnost budování mezilidských vztahů a převzetí odpovědnosti za své činy. DNA ukazuje, jak se všichni dokáží spojit proti jednomu a zároveň jako jeden jediný člověk dokáže zmanipulovat celý kolektiv, který ztrácí jakékoliv zábrany.
Bude lepší než Daniel Radcliffe? Mladý slovenský herec hraje divadelní postavu, kterou se proslavil známý britský herec.
Divadlo Nová Scéna sáhlo po odvážném divadelním kuse – po hře Petra Shaffera Equus. Tuto divadelní scénu známe spíše jako místo, kam se chodí za zábavou, protože poslední roky inscenovali jen muzikály a lehké bulvární komedie. Nyní překvapily výběrem těžké témata v složitém zpracování. Ředitel divadla Juraj Ďurdiak poznamenal, že nastal zřejmě správný čas na takové změny.
Co je Equus?
Počátkem sedmdesátých let zaujala dramatika Petra Shaffera zpráva z britského tisku o tom, jak v jisté vesnici teenager oslepil srpem šest hřebců. Kuriózní událost ho inspirovala a napsal divadelní hru. Domýšlí v ní příběh chlapce, hledá příčiny jeho činu, odhaluje zákoutí duše a nastoluje otázky. Proč spáchal tento otřesný, odsouzeníhodný čin? Kdo je na vině, že se to stalo? Je psychicky narušený? Nebo je to výkřik bezmocnosti, prosba o pomoc? Mohou za to rodiče, kteří jeho křehkou duši neformovali správně? Bigotní věřící matka, která se na vše dívá přes své náboženství, nebo přísný pokrytecký otec, který něco hlásá a vyžaduje od svého syna, ale sám se chová úplně jinak?
Zfilmován
Od napsání tento text vzbudil velký zájem. Je rozhodně unikátní, není mnoho dramatických textů s podobnou, kontroverzní tématikou a tak hluboko pitvajúcou složité a temná zákoutí lidské duše. Kromě několika divadelních nastudování na celém světě vznikl v roce 1977 britský film. V hlavních postavách se zaskvěli Peter Firth jako chlapec Alan Strang a Richard Burton jako psychiatr Martin Dysart.
Nahý Harry Potter
Celosvětový zájem způsobilo nastudována v londýnském Gielgud Theatre v roce 2007. V hlavní postavě diváci viděli Daniela Radcliffa, který se proslavil jako Harry Potter a sekundoval mu Richard Griffith (v sérii Harry Potter hrál jeho strýce Vernona). Už od prvního momentu, jak vedení divadla oznámilo, koho do psychologického dramatu obsadilo, vzbudila informace neutuchající zájem tisku.
Bouřlivé diskuse způsobil zejména fakt, že finále hry vyžaduje, aby se představitel Alana objevil na scéně nahý. Je to jedna z mála dramatických scén v celé historii divadla, kde skutečně jakýkoliv oděv může zkazit celou scénu. Radcliffe byl sice mírně v rozpacích, ale souhlasil s výkladem hry a opodstatněností nahoty v ní. Londýnské uvedení mělo obrovský úspěch u diváků i kritiky a rozhodně to nebylo jen předchozí popularitou Daniela Radcliffa. Hostovali i v Americe na Broadway a Radcliffe byl za svůj výkon nominován na divadelní cenu Drama Desk Award.
Bratislavské uvedení
Režisér Michal Náhlik připravoval nastudování s dramatugičkou Miriam Kičiňovou více než půl roku. V hlavních postavách bratislavské verze diváci uvidí Juraj Ďurdiak a mladého talentovaného Davida Hartla (21). Ďurdiaka netřeba divákům představovat, je to herec známý iz filmů a televizních inscenací.
Zajímavý je zjev a herecký výkon představitele Alana Strange. David Hartl působí na Nové Této scéně již několik let, začal již jako student konzervatoře. Dosud se uplatnil zejména v muzikálech, protože výborně zpívá a je pohybově nadaný. David měl už odmalička jasno v tom, co chce dělat a přizpůsobil tomu všechno. V Základní umělecké škole trávil více času než doma – hodiny houslí, zpěvu, tance a dramatické výchovy ho dělali šťastným. Vyhrával soutěže a už jako malý začal dabovat. V teenagerském věku dokonce získal za své výkony cenu za dabing, vyzkoušel si i filmovou práci (menší postava ve filmu Nedodržený slib) i televizní seriál (Pod povrchem). V této hře dostal první velkou dramatickou příležitost a využil ji maximálně. Ukázal, že není jen talentovaný zpěvák a tanečník, ale jeho herectví má i jiné roviny a přísliby. Mohl by z něj vyrůst výjimečný charakterový herec. Těch v nejmladší věkové kategorii zatím mnoho nemáme.
„Když mě oslovil režisér Náhlik a nabídl mi tuto roli, pochopitelně jsem se potěšil. Ale když mi řekl o nahé scéně, prudce jsem nesouhlasil. Přece jen, pocit studu byl silný. Režisér mě ale ujistil, že je to opravdu nutné a sám to pochopím, když budeme zkoušet. Měl pravdu, teď je to, že jsem na jevišti nahý, ta nejméně podstatná věc. Duševní nahota postavy je mnohem důležitější a hlubší, než moje soukromé pocity studu. To v tom okamžiku vůbec nevnímám, „říká mladý herec.
Vím, co chci
V počátcích zkoušení se snažil nastudovat vše, co se k tématu hry dalo na internetu najít. „Chtěl jsem vědět co nejvíce, pochopit a vidět. Podíval jsem si videa z londýnského nastudování, louskal jsem recenze. Naše nastudování je trochu jiné, režisér s dramaturgyní text podstatně zredukovaly, ale je v něm zachovány všechno důležité. „V jeho hereckém růstu je tato příležitost obrovskou změnou. Říká, že konečně ví, jaké divadlo chce dělat. „Chci zažívat na jevišti pravdu a skutečné emoce. Spolupráce s Michalem Náhlík mě od základu změnila, byl to pro mě zásadní posun. “
Jaký úspěch bude mít tento titul u slovenského publika, se ještě nikdo neodváží předpovídat. Vzbudí takový zájem, jak v Londýně? Nebo ho konzervativní publikum odmítne? Ředitel divadla a představitel psychiatra Dysarta říká: „Otcové, mámy, učitelé … Pokud odejdou z divadla otřeseni, tak naše snažení má smysl.“
derniéra úspěšné koprodukční divadelní hry Land der ersten Dinge / Bludičky
Divadelní představení Land der ersten Dinge / Bludičky.
V Německem divadle Berlín (Deutsches Theater Berlin) se 11. ledna 2016 uskutečnila derniéra divadelní hry německo-gruzínské dramatičky Nino Haratischwili Land der ersten Dinge / Bludičky.
Koprodukční projekt Deutsches Theater Berlin a Slovenského národního divadla byl součástí projektu „Art of Ageing“, který zahájila Evropská divadelní konvence (ETC) a podpořila Evropská unie. Do projektu se zapojilo osm divadel z pěti evropských zemí (Německo, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Chorvatsko) – Staatstheater Braunschweig, Teatrul National Craiova, Staatstheater Karlsruhe, Teatrul National Timisoara, Gavel City Theatre Zagreb, Theater Orchestr Heidelberg, Slovenské národní divadlo Bratislava a Deutsches Theater Berlin. Činohra SND se na partnerské tvůrčí spolupráci domluvila s Deutsches Theater Berlin. Německá premiéra se konala v Berlíně 14. listopadu 2014, slovenská premiéra ve Studiu SND v Bratislavě 27. listopadu 2014.
Po druhém představení v Berlíně, přesně v den 25. výročí Sametové revoluce 17. listopadu 2014, měli diváci možnost diskutovat s herci Emilí Vášáryovou, Dušan Jamrich a tehdejší východoněmeckou herečkou Gabriele Heinzových, kteří byli o. i. aktéry změn v roce 1989.
Kromě toho jsme v rámci projektů EUNIC s partnery EUNIC připravili po představení v dubnu 2015 diskusi s představiteli Evropské divadelní konvence na téma Evropské divadlo konkrétní.
Divadelní produkce byla dvojjazyčná s titulky a za období od listopadu 2014 do ledna 2016 se konalo celkem 32 představení v Berlíně, v Bratislavě a na mezinárodním festivalu v Temešváru (v dubnu 2015), kde Evropská divadelní konvence prezentovala všechny koprodukce. Svým obsahem umožnila nahlédnout do problémů, které s sebou nesla zvrácená doba totality, a to prizmatem postav, pocházejících ze dvou různých režimů – kapitalistického a totalitního. O představení a diskuse byl velký zájem, vyšli mnohé kritiky, o kterých jsme po premiéře několikrát informovali.
Derniéra byla vyprodána a zaznamenala velký úspěch. Umělců a německých organizátorů pozdravili velvyslanec Peter Lizák a ředitelka Slovenského institutu v Berlíně Viera Polakovičová.
Ministerstvo zdravotnictví Paraguaye vyhlásilo 8. ledna 2013 zdravotnickou pohotovost pro celé území země z důvodu výskytu několika případů nemoci dengue. Místní úřady zahájily informační kampaň a přistoupily k likvidaci stojatých vod jako možných ložisek původce onemocnění.
Virus se přenáší bodnutím komára druhu Aedes aegypti, které se rozmnožují v stojatých vodách. Nemoc začíná náhlou horečkou 41 ° C, zimnicí, vyčerpaností, bolestmi hlavy, končetin, kloubů a svalů, nízkým pulsem a hořkou, kovovou chutí v ústech.
Nejlepší ochrana před nákazou je především prevence před bodnutím – nošení oděvů zakrývajících končetiny, spreje a síťky proti komárům a používání repelentů.
Název dengue je odvozen ze španělštiny a dá se přeložit jako nepřirozenost nebo afektovanost. Toto označení vyjadřuje nápadnou a zvláštní změnu držení těla a chování u nemocných osob, která může přetrvávat i po překonání nemoci. Jinak se také označuje jako Leprikosia.
Původce
Nemoc způsobuje flaviviry z čeledi Flaviviridae, který má jednopovrazcový genom RNA. Existují čtyři subtypy virů (DEN 1 až DEN 4), které se vyskytují v ohraničených nebo překrývajících se místech výskytu (Endemol). Vědci zjistili, že hostitelem tohoto viru jsou lidé, ale i primáti.
Rozšíření
Nemoc pochází původně z Afriky a asi před 600 lety se dostala do Asie, mezitím byly dokumentovány i případy v Americe. Už téměř 200 let se pozoruje v tropických oblastech zvýšený výskyt horečky dengue. Mezinárodní obchod, jako jsou například kontejnerové lodě s dovozem ovoce z Afriky, umožňují rozšíření infikovaných larev komárů do takových území, ve kterých se normálně nevyskytují. Také i cestující, který se infikovali v tropických oblastech mohou tuto chorobu zavléci i do bezpečných zemí. Vlivem globálního oteplování se horečka dengue rozšiřuje i za oblasti svého běžného výskytu. Hlavní směry místa výskytu jsou v dnešní době Latinská Amerika, centrální Afrika, Indie, jihovýchodní Asie, části Pacifiku a jih USA. V roce 2006 se vyskytly epidemie horečky dengue v Dominikánské republice, tak na Kubě. V těchto oblastech byly postaveny stany první pomoci, nasazeny byly i speciální jednotky, které bojovaly proti rozšíření této nemoci. Začátkem roku 2007 došlo i v jihoamerických státech ke zvýšenému výskytu této horečky.
Výskyt
2,5 miliard lidí žije v místech výskytu epidemie. Ročně postihne tato nemoc 10 až 100 milionů lidí, asi 95% z toho jsou děti. V roce 1999 byla horečka dengue nejčastěji vyskytující se virové onemocnění, které přenášejí komáři. Asi 2 až 5 procent nemocných lidí zemře na tuto formu horečky, především děti a mladiství. U dětí do jednoho roku představuje úmrtnost asi 30%.
Přenos
Virus se přenáší bodnutím komára druhu Aedes aegypti nebo Aedes albopictus, jsou to takzvané asijské moskyti Tigrova. V dnešní době se horečka dengue vyskytuje ve velkých městech, tak v chudých slumech v Brazílii, kde se tyto komáři rozmnožují ve stojatých vodách jako jsou studny, cisterny ale zásluhu na tom má i nedostačující kanalizace. K rozmnožování přispívá i odpad a nádoby, do kterých se sbírá dešťová voda.
Boj s onemocněním
Úsilí, které bylo vyvinuto v období mezi lety 1950 až 1960 omezit výskyt nemoci odstraněním komárů pomocí insekticidů a vysušením jejich semeniště, bylo v této době většinou úspěšné. V současnosti byla tato opatření zakázány a to v důsledku negativního vlivu na životní prostředí a vyhubením jiných druhů hmyzu. I vzhledem k rychlou schopnost komárů, kteří si vytvořili odolnost na tyto insekticidy byla tato opatření neúspěšné. Už nějakou dobu je vyvinut insekticid, který zneškodňuje larvy komárů a je i ekologicky přijatelný. Jeho účinnost není ale jednoznačně prokázána. Má tzv. larvicidní účinek, který se získává z bakterie Bacillus thuringiensis israelensis. Další jednoduché a účinné opatření jsou například přidávání chloru a písku do louží, jakož i do misek pod květináče.
Diagnóza
Klinické určení diagnózy je díky množství různých původců infekčních onemocnění obtížné. Protilátky se dají dokázat až na čtvrtý den po vypuknutí onemocnění. Horečka dengue se dá dokázat mezi 4 až 7 dnem a to pomocí polymerázové řetězové reakce, kultivací viru nebo sérologickými testy. Klinicky podobné horečce dengue je onemocnění s názvem horečka chikungunya. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by měla být krev pacienta, u kterého je podezření na horečku dengue vždy přezkoumána i na protilátky proti horečce Chikungunya. Dělá se to v tom případě, když nejde o horečku dengue a pacient se mohl nacházet na takovém území, kde se horečka chikungunya vyskytuje.
Průběh nemoci
V téměř 90% případů onemocněních je možné pozorovat mírný průběh nemoci, podobný chřipce. V 10% případech začíná nemoc po inkubační době 2 až 10 dnech a probíhá ve třech fázích.
Nemoc začíná náhlou horečkou 41 ° C, zimnicí, vyčerpaností, bolestmi hlavy, končetin, kloubů a svalů, nízkým pulsem a hořkou, kovovou chutí v ústech. Občas se vyskytne i vyrážka, nevolnost a zvracení.
Po ústupu horečky po 4 až 5 dnech dochází k dalšímu stoupání teploty. Pak se na těle objeví rozsáhlé makulopapulózní vyrážky.
Následně po 5 až 6 dnech nastává fáze zotavení, která může trvat i několik týdnů.
Za tzv. trias dengue označujeme symptomy jako: horečka, vyrážka a bolesti hlavy, končetin, kloubů a svalů.
Hemoragická horečka dengue (DHF)
Hemoragická horečka dengue je akutní šokový syndrom s následnou krvácením (krvácením do mozku). Pravděpodobná příčinou tohoto syndromu je nová infekce jiného subtypu horečky dengue. Tento šokový syndrom bývá u turistů velmi vzácný. Především u lidí s již existujícími protilátkami proti jednomu subtypu horečky dengue může dojít k imunologické reakci, při které může dojít k nekontrolovatelné krvácení. Protilátky může člověk získat již od doby, kdy překonal první infekci nebo se mohou přenést z matky na dítě. To vysvětluje, proč jsou právě děti nejvíce postiženy touto formou horečky dengue. Hemoragická forma začíná jako normální horečka dengue, ale po 2 až 5 dnech se její průběh dramaticky zhorší. Může dojít k selhání krevního oběhu a k zarudnutí obličeje, ke vnitřnímu krvácení, dehydrataci, křeče, koma, krvácení z dásní, zvracení krve, černé stolici, otékání jater a k celkovému šoku (tachykardie, nízký krevní tlak, studený pot, bledost). Průběh nemoci závisí na stupni závažnosti onemocnění, zahájení léčby, jakož i od lékařských možností. V chudších regionech se špatným lékařským vybavením může představovat letalita na hemoragickou formu až 30%.
Léčba
V současnosti neexistují žádná účinná antivirální léky proti této infekční nemoci, proto se vyskytujících symptomy při tomto onemocnění dají jen zmírnit, ne vyléčit. Kvůli riziku vnitřního a vnějšího krvácení při hemoragické horečce dengue je u každého onemocnění, kde to není vyloučeno, anebo zákaz podávání preparátů, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou (např. Aspirin), protože ty vedou ke snížení srážlivosti krve. Nejvhodnějším preparátem na zmírnění symptomů je paracetamol, který nemá takový nežádoucích účinků.
Imunizace
Překonaná infekce jednoho ze čtyř subtypů původce tohoto onemocnění poskytuje imunizaci proti témuž subtypu, ne proti dalším třem subtypem tohoto viru. To znamená, že člověk může být napaden virem horečky dengue až čtyřikrát. Je dokázáno, že po prodělané infekci jednoho subtypu je při pozdější infekci dalšího subtypu průběh nemoci mírnější než při první infekci. Očkování, které dosud ještě neexistuje by bylo proto účinné jen tehdy, kdyby chránilo před všemi čtyřmi subtypy.
Prevence
Nejlepší ochrana je především chránění se před bodnutím, ochranný oděv, spreje a síťky proti komárům, protože ty jsou aktivní přes den. Podle testovací zprávy z července 2000 chránili před bodnutím komárů nejlepší přípravky Autan Active a Autan Family. Účinná látka obou výrobků se nazývá Bayrepel a je syntetickou účinnou látkou z výzkumu BAYER.
Občan severní Koreje sleduje televizní zprávy o prvním testu vodíkové bomby
Slovenská republika je vážně znepokojena oznámením Korejské lidově demokratické republiky o vykonání zkoušky vodíkové bomby. Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky ostře odsuzuje tento provokativní čin KLDR, který je vážným ohrožením regionální stability, mezinárodního míru a bezpečnosti a hrubým porušením rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Je nezbytné, aby KLDR okamžitě přestala se svými vojenskými jadernými aktivitami, které jsou v rozporu s globálními úsilím mezinárodního společenství k zabránění šíření jaderných zbraní, včetně zákazu jaderných zkoušek. Vyzýváme KLDR, aby se zcela vzdala svého vojenského jaderného programu a odstavila a odstranila jaderná zařízení, které se na něm podílejí. MZVaEZ ČR považuje za nezbytné, aby se KLDR okamžitě vrátila k 6-stranným rozhovorem, jakož i ke svým závazkům vyplývajícím ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a plnila doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Ministerstvo zahraničních věcí a evropských záležitostí oceňuje práci srbské diplomacie, která v roce 2015 předsedala Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Srbskému předsednictví dominovaly přetrvávající krize na východě Ukrajiny a pokračující boj proti terorismu po teroristických útocích v Paříži. Slovensko oceňuje iniciativy srbského předsednictví zaměřené na posílení bezpečnosti a spolupráce v Evropě. ČR se v průběhu roku aktivně zapojila do aktivit OBSE. Personální podpořila Zvláštní pozorovatelskou misi OBSE na Ukrajině (SMM), jejímž úkolem je podpora mírového procesu na Ukrajině. Oceňujeme zájem srbského předsednictví o posílení diskuse s důrazem na ochranu energetické infrastruktury. Vítáme také pozornost srbského předsednictví i aktuálnímu tématu kybernetické bezpečnosti. Všechny zmíněné aktivity představují seriózní příspěvek k plynulému přechodu předsednického žezla do rukou Německa. Slovensko vítá nové německé předsednictví a těší se na úzkou spolupráci.
Vláda Kyperské republiky určila za legální vstupní a výstupní hraniční přechody na ostrov mezinárodní letiště v Larnace a v Pafosu a přístavy v Limasole a v Larnace.
Od nabytí členství Kyperské republiky v Evropské unii 1. května 2004 občané České republiky (stejně jako občané ostatních členských zemí EU) mají právo vstupovat na území Kyperské republiky po prokázání se buď platným cestovním pasem nebo platným osobním identifikačním průkazem (občanský průkaz).
Na přechodech (check points) z jižní (řecko-kyperské) části na severní (turecké části Kypru) část ostrova se občané EU mohou prokazovat osobním identifikačním průkazem nebo cestovním pasem. V současnosti funguje 6 průchodů – Ledra Palace v Nikósii (pouze pro chodce), Agios Dometios (pouze pro přechod automobily), Pergamos, spotřebovali, Astromeritis-Zodhia / Bostanci a 3. dubna 2008 otevřený průchod na ulici Ledra (pouze pro pěší průchod) .
Osoby, které vstoupí na území Kyperské republiky legálně, mohou cestovat do „SCTR“ a setrvat tam bez omezení (jako kdyby setrvávali na území Kyperské republiky). Orgány Kyperské republiky však mohou při návratu na území kontrolované vládou požadovat prokázání se dokladem potvrzující, že na ostrov vstoupili legálně (např. Předložení letenky).
Slovenská republika nemá v tzv. „Severo-kyperské turecké republice“ (mezinárodně neuznané zemi, kromě Turecka) své diplomatické a ani konzulární zastoupení, pobyt v této části ostrova je determinován touto skutečností.
Pozn .: Informace zařazena na webovou stránku dne 20.02.2009
2. Stupeň – Zvážit nutnost cestování, zvážit nutnost cestování do některých oblastí
Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky doporučuje slovenskými občanům, aby vzhledem k přetrvávající nestabilní bezpečnostní situaci důkladně zvážily nutnost cestování do Egypta. Důrazně nedoporučujeme cestovat do oblastí severního Sinaje včetně letoviska Taba kvůli pokračující protiteroristické operaci armády a také do všech příhraničních oblastí, které představují vysoké bezpečnostní riziko.
Výše uvedené doporučení se nevztahuje na turistická střediska na kontinentálním pobřeží Rudého moře (Hurghada, Safaga, Marsa Alam) iv jižní části Sinajského poloostrova (Sharm el – Šejch, Nuwejba a Dahab), kde je situace momentálně klidná bez výraznějších projevů nepokojů nebo jiných bezpečnostních rizik . Slovenská občané v těchto oblastech by se však měli ve vlastním zájmu zdržovat v turistických centrech, nepodnikat návštěvy blízkých pamětihodností a neúčastnit se výletů do hlavního města Káhiry či jiných větších měst.
Navzdory relativnímu zklidňování zůstává bezpečnostní situace v Egyptě křehká. V celé zemi i nadále platí výjimečný stav a 14 guvernorátoch (Káhira, Gíza, Alexandria, Suez, Ismailia, Asjút, Sohag, Beni Suíf, Minja, Buhajra, Severní Sinaj, Jižní Sinaj, Fajjúm a Kena) i zákaz nočního vycházení od půlnoci do 05.00, v pátek od 19.00 do 05.00 hod., který je třeba striktně dodržovat.
Mezinárodní letiště v Káhiře funguje bez omezení.
Všem občanům ČR doporučujeme během pobytu v Egyptě dodržovat maximální opatrnost, vyhýbat se demonstracím a shromážděním osob, sledovat aktuální vývoj bezpečnostní situace v místních médiích a striktně dodržovat pokyny policejních a vojenských jednotek.
Upozorňujeme, že rozhodnutí občanů ČR cestovat v tomto období do Egypta je na jejich vlastní odpovědnost.
Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky doporučuje slovenskými občanům, aby v případě cestování do Egypta využili službu dobrovolné elektronické registrace na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí České republiky.
Na pozvání nizozemského předsednictví v Radě EU se dnes místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí SR Miroslav Lajčák účastnil pracovním obědě s velvyslanci členských zemí EU pro Slovensko. Kromě příprav Slovenska na předsednictví, které v červenci převezme právě od Nizozemska, využil toto setkání i na bilanci zahraniční politiky ČR během funkčního období současné vlády.
„Pro nás vždy platilo, že chceme vidět více Evropy při řešení tak vnitřních problémů EU, tak při řešení problémů na globální scéně,“ konstatoval ministr M. Lajčák. Jako momentálně nejvýraznější příklad, kde se podle něj žádá výraznější vedoucí úloha EU, vidí migrační krizi. „Stále říkáme, že je to bezprecedentní krize, ale nepřistupuje se k ní tak. Nadále se teprve hledá celoevropské účinné řešení a také kroky, na kterých jsme se již na úrovni EU dohodli, se realizují jen velmi pomalu a ne s naléhavostí, která odpovídá rozsahu této krize, „poznamenal ministr M. Lajčák s tím, že Slovensko je za urychlení všech opatření směřujících k posílení kontroly vnějších hranic EU, důsledné registraci migrantů a upozornil i na potřebu zabývat se příčinami migrace.
„Slovensko je připraveno aktivně se podílet na celoevropském řešení a dokazujeme to praktickými kroky jako je materiální, finanční či personální pomoc partnerským zemím,“ uvedl ministr M. Lajčák.
S velvyslanci také diskutoval o situaci v Sýrii, Libyi, na Ukrajině jakož io summitu V4 k migraci na příští pondělí v Praze a summitu lídrů členských států EU ve čtvrtek v Bruselu.
Lepší pochopení „velkých dat“ pomůže zadavatelům reklamy lépe definovat jejich publikum a najít nové uživatele.
Zatím, co na středoevropských trzích přibývá nástrojů, které dokáží cílit na konkrétní profilové segmenty, reklamní agentury se čím dál tím více potýkají s výzvou identifikaci nových publik a cílových skupin.
Zadavatelé online reklamy by se měly poohlédnout po nových technologiích pro cílení potenciální zákazníky a vyhledávání nových uživatelů.
Umělá inteligence (AI), počítačové modelování a pokročilé matematické algoritmy budou automatizovat mnoho online reklamních procesů a rozhodování právě zrcadlením a vylepšováním humánních expertíz a zkušeností, umožňujícím tak vyhledávání a zacílení nového obecenstva a uživatelů.
Osvojení a zavádění trading desk (obchodovací systémy), demand-side platforem (DSPs – systémy pro plánování a správu kampaní) a real-time Bidding (RTB – aukční metoda prodeje / nákupu imprese v reálném čase) v uplynulých měsících od základů změnilo celé odvětví online reklamy, čímž má příležitost pro výkon displejové kampaně bez prostředníků jako reklamní sítě atp.
Teď, když už některé agentury experimentovali s těmito novými nástroji a mohli na vlastní kůži vyzkoušet výhody a nevýhody této „samoobsluhy“, vynořují se velmi zajímavé výstupy.
Obecně lze říci, že neexistuje jedinečné řešení pro zlepšení výkonu kampaní napříč spektrem a, že zde není nic unikátní co by agenturám dovolilo oddělit metody doručení zprávy jednu od druhé. Některé technologie jsou efektivní pro některé kampaně, někdy.
Retargeting je velmi přímý, a používání dat z první ruky v DSP nebo obchodním desku může být efektivní pro znovu-zasažení uživatele, kteří již stránky navštívili – je však nezbytně limitováno omezeným počtem stávajících návštěvníků stránky.
Náročným úkolem je však neustále budování povědomí značky a vyhledávání nových zákazníků, zasáhnout mnoho tisíc potenciálních zákazníků, kteří nikdy nenavštívili klientovu stránky. Data „z druhé ruky“ nakoupené od jejich poskytovatelů mohou pomoci, ale zadavatelé často skončí u používání stejných souborů dat než jejich konkurence.
Toto tlačí cenu dat nahoru a znamená to, že agentury nevědí efektivně zasáhnout unikátní publikum – mají přístup pouze k souhrnnému inventáři dostupnému na výměnných sítích.
Platforma na management dat využívající umělou inteligenci a techniky automatizovaného modelování pomůže zadavatelem definovat jejich vlastní publikum a hledat nové uživatele.
Nákladově nejefektivnější cesta ke zlepšení výkonu kampaní je právě prostřednictvím využití unikátních dat a unikátních strategií které zadavatelé nastavují zcela odlišně než jejich konkurence. Toto jsou důvody proč Crimtan od roku 2009 vytrvale investuje do vývoje vlastních expertních řešení profilace, budování vlastní platformy správy dat a zdokonalování obsluhy reklamních kampaní (ad serving).
I toto je důvodem proč společnost oslovila britskou „University of Brighton ‚s School of Engineering, Computing & Mathematics“; aby zkoumali jako umělá inteligence, automatizované modelování a vyšší matematika mohou zlepšit efektivitu reklamních kampaní a zadavatelem poskytnout lepší cílení, optimalizaci a výkon jejich online reklamy.
Vyšší matematika pomohla internetu vyvinout se do stádia ve kterém dnes je, ale pořád tu je obrovský prostor pro zlepšení. Klíčem je schopnost sběru, ukládání a správy obrovských objemů dat – včetně behaviorálních dat – tak, že z nich může být vytížená a využita co největší hodnota v rámci doručování zpráv v sofistikovaném, široce Skálová a real-týmovým webovém prostředí.
Manažování „velkých dat“ však potřebuje kombinaci správných technologií a lidí – zkušených datových vědců, kteří rozumějí online reklamě a vědí efektivně „dolovat“ data pro vývoj algoritmů, které adresují rozmanité sektory trhu.
Na základní úrovni budou tyto AI reklamní technologie definovat logické pravidla které tvoří základ obou – předvídatelných i překvapivých – modelů chování internetových uživatelů. Toto bude mít za následek inteligentnější a výrazně zrychlené rozhodování, jako například: která reklama má být doručena určitému uživateli, v jakém formátu a kdy – značně zlepšily efektivitu kampaní inovativních zadavatelů, zatímco obohacuje online zkušenost internetových uživatelů.
Klíčovou částí spolupráce Crimtan s Univerzitou v Brightonu je zkoumání dopadu informování technologií postavených na umělé inteligenci prostřednictvím techniky negativního úvahy stojící a tím optimalizovat real-time targetovacích systémů.
V současnosti je rozhodovací proces při optimalizaci onlineových kampaní řízený „akcí“ uživatele – klik, internetový nákup, zapojení nebo „like“. Do dnešního dne nebyly „neaktivní“ projevy efektivně začleněny do systémů řízení internetové reklamy. Využívání vědeckých negativního úvahy stojící pomůže technologiím umělé inteligence definovat pravidla rozhodovacího procesu založené na „ne-aktivitě, ne-události a ne-akcí“.
Jednoduše řečeno, toto přihlíží na uživatele, který neklikl na reklamu, který nenakoupil po vstupu do online obchodu, který neprošel kurzorem nad „Expandable rich media“ banerů. Výsledkem budou nové systémy které omezí plýtvání reklamní impresí, poskytující výrazně vylepšenou návratnost investic.
Reklama řízená daty má opravdu mnoho co nabídnout a agentury, které chtějí blíže spolupracovat s partnerskými sítěmi aby hledali nejnovější inovace a vyvíjely nové datové strategie, budou ty, které získají hraniční konkurečnú výhodu.
Real-time technologie využívající umělou inteligenci, vyšší matematika a prediktivní modelování jsou nástroje příští generace, které zadavatelem přinesou efektivnější budování značky a vyhledávání nových zákazníků, spolu s kvalitnějšími zákaznickými „insights“ a dlouhodobou strategickou hodnotou.
Oč té reklamě vlastně jde nebo jak mi reklama na deratizaci zničila blog o chovu hlodavců …
Jedna dívka založilo blog o potkanech, péči, chovu a odchovu. Z počátku se jí i dařilo, chuť psát ji držela, ale jakmile blogovací systém nasadil reklamy, začalo se peklo, které zapříčinilo zánik webu. Důvod lze vysvětlit i nástinem vzhledu a také obsahu těch reklam. Stránky byly plné informací a obrázků potkánka a na reklamách na boku webu šíleně blikalo „DERATIZACE, hubeni potkala snadno a rychle“ a podobně. Drsná reklama na stránce, která byla celá o lásce k těmto tvorům 🙂
Nejeden uživatel na internetu nepochybně zažil, jako by ho reklamy sledovali. Na několika místech se totiž začaly objevovat reklamy podle jeho zájmů, nebo stránek, které navštívil. Zkusme se blíže podívat proč tomu tak je.
Co se děje v praxi?
Pokud si představíme, že běžně se na Slovensku a v Čechách používají systémy jako Google Adwords, nebo řekněme i Crimtan (více v tomto článku) tyto systémy umí efektivně doručit cílení reklamy, což pro uživatele vypadá jakoby vás reklamy sledovali nebo se snažili číst myšlenky. Sledujete fóra o oblečení, hledáte šaty na ples, procházíte obchody a když už si šaty objednáte, zajdete na stránky o zdraví a na boku se začnou zobrazovat reklamy na oblečení. Přitom nikdy tam takové reklamy nebyly. I na těch prvních místech, kde jste byli, se objevily reklamy, ale ty vypočítali, že pokud hledáte oblečení, následující reklamy by už mohly být právě o tom. Stejně tak něco podobné zažijete, pokud se věnujete webem a software, ale sednete si na počítač, kde sedává sestra, miláček Paris Hilton a Barbie. Na několika stránkách během vašeho surfování se opravdu mohou objevovat ještě reklamy „řešeny do růžova“ ale jen co projdete několik webů IT zaměření, změní se i reklamy.
Důvod je jednoduchý
Sledování vaší práce pro účely reklam jsou běžnou praxí moderního internetového marketingu. Zejména je však systém vytvořen tak, aby se vám nezobrazovaly reklamy na stránkách o pohřebnictví od společností nabízejících extrémní zážitky. Ve zkratce, jde o to docílit zobrazení reklamy relevantní, a tedy těm lidem, kde je vyšší pravděpodobnost, že jejich vůbec využijí a systémy narazí na potenciálního klienta. Relevance vychází i ze samotného webu, na kterém reklamu vidíte. Web má jen kód reklamního systému a systém mu zobrazuje reklamy.
Avšak i samotná přítomnost reklam je nutnost. Provoz stránek stojí nemalé peníze, zvláště pokud jde o náročnější větší stránky. Jiná věc je reklama, která vyběhne na celý web, nelze se vypnout a musíte najít malý křížek, kterým se jí zbavíte. I to je důvod, proč někteří uživatelé zcela zanevřeli na pár portálů …
Pokud hledáte wellness pobyty u Balatonu, tak jste na nejlepší adrese. Superior Hotel Měla Garden **** Siófok Vám nabízí kvalitní a nadstandardní služby v oblasti luxusního ubytování, stravování a wellness pobytu u Balatonu.
Osvěžte se ve wellness & SPA centru našeho Superior Hotelu Měla Garden **** Siófok – hlavního města Balatonu -, ve kterém zažijete nezapomenutelné zážitky díky službám na vysoké úrovni.
Výraz „SPA“ pochází z latinského „sanus per aquamat“, což znamená „zdraví díky vody“.
Tímto pojmem se označují především wellness centra s lázněmi a saunami. Voda je tam základem poskytovaných procedur. „SPA“ je místem odpočinku, kde se dá dokonale vypnout a zapomenout na každodenní stres.
Tropická zážitková sprcha, která je součástí wellnessu v Siófoku, má blahodárný vliv na všechny Vaše smysly a poskytne Vám atmosféru ostrova Bali. Kapky deště osvěží Vaši pokožku, hromy a blesky mají pozitivní vliv na oči a uši, vůně působí pozitivně na čichové orgány.
Další nabídkou wellnessu u Balatonu je finská sauna s himálajskou solnou terapií, která rozmazlí nejen Vaše smysly, ale má i mimořádně fyziologické účinky. Pára z krystalické soli zadrží kladné ionty, proto je v kabině bakteriologicky velmi čistý vzduch. Nadýchané solné krystalky napomáhají při přečištění dýchacích cest, proto jsou vhodné při léčbě různých onemocnění dýchacího ústrojí a při poruchách spánku. Himálajská sůl působí i jako přírodní antihistaminikum.
Wellness u Balatonu má k dispozici i infrasaunu se světelnou terapií, kde si hosté mohou dokonale vychutnat její blahodárné fyziologické účinky. Infrasauna pomáhá v spalování kalorií, zmírňuje bolesti, posiluje imunitní systém, podporuje krevní oběh, pomáhá proti celulitidě, zkrášluje pokožku a pomáhá zbavit se stresu.
Hosté wellness & SPA centra na prvním patře hotelu očekává 7 × 3 metrový zážitkový bazén s vířivkami a gejzíry, kde si mohou dopřát chladivý, relaxační koupel. Přes obrovskou prosklenou plochu Vás přes den okouzlí pohled na kopcovité severní pobřeží, večer zase na vysvietené město. V případě špatného počasí Vám přičarovat úžasnou atmosféru Bali přírodovědecké filmy promítané na plátno.
Během celého dne jsou Vám k dispozici maséři wellnessu v Siófoku, kteří poskytují masáže nohou, chodidel, hlavy, krku, ramen či osvěžující thajskou masáž. Masáž si můžete rezervovat přímo na recepci Wellness Siófok Hotelu Mala Garden.
Během Vašeho odpočinku se o dokonalé ozvučení postará profesionální ozvučovací systém značky Bose.
Na recepci Wellness hotelu Siófok jsou Vám k dispozici ručníky, osušky do sauny, osvěžující nápoje.
Wellness & Spa centrum je otevřeno denně od 9:00 do 22:00 hodin, přičemž od 9:00 do 10:00 a od 17:00 hodin v rámci takz. „Tichých hodin“ je vstup povolen jen hostům nad 12 let. Doufáme, že naši hosté se dokonale uvolní a nabijí energií v našem wellness v Siófoku.
Když publisher sledují jak návštěvnost jejich stránky začíná růst, mohou se ocitnout tváří v tvář výzvě jak prostřednictvím stránky získat více peněz. Pro velké společnosti to nikdy nepředstavovalo problém, ale možnosti malých a středně velkých provozovatelů (SMPS – small and medium sized publishers) jsou již omezenější a obecně spadají do tří hlavních skupin.
Prodej produktů – často největší zdroj příjmů pro stránky prodávající produkty, ovšem Publisher, kteří se zaměřují výhradně na vytváření unikátního obsahu musí hledat další jiné způsoby než pohánět příjmy.
Affiliate – existují stovky affiliate společností představující širokou škálu produktů a služeb, které by se návštěvníkům SMPS mohly líbit. Je to forma online reklamy, při níž obchodníci nabízejí provozovatelem webů, tzv. affiliate partnerům, finanční odměnu (provizi) za přivedení návštěvníka, který na webových stránkách prodejce vykoná nějakou činnost – konverzi (například nákup výrobku, služby, registrace, někdy stačí když zákazník vůbec na stránku přijde a podívá si ji apod.).
Příjmy z reklamy (advertising revenue) – toto je opravdová oblast růstu a nejlepší zdroj příjmů pro publisherů kteří poskytují výhradně obsah. SMPS mají častokrát nízkou site traffic, a tím pádem málo možností. Nejoblíbenější možností bývají automatizované samoobslužné platformy jako AdSense od Googlu, ale dokud příjmy začnou proudit, zvýšení přes jejich počáteční úroveň bývá těžké. Hlavní otázkou, kterou SMPS musí řešit, je, jak překonat AdSense a jemu podobné a převzít kontrolu nad svými příjmy tak, aby rostly dále.
V nedávné době nové technologie jako behaviorální profilace a real-time bidding (RTB) podnítily nové reklamní služby pro SMPS. Poskytující přístup k vedoucím reklamním agenturám a prémiové reklamě (Premium advertising), některé z těchto služeb nabízejí také typ praktického poradenství, podporu a technologie, ke kterým dříve měli přístup pouze velké stránky. Klíčem je přechod od inzerentů kupujících stránky s pro ně relevantním obsahem, ke „kupování“ zásahu uživatele se specifickými zájmy
Vzorový posun od ‚stránek k lidem‘ ( ‚pages to people‘) zvýšil hodnotu reklamního prostoru pro SMPS. To znamená, že umístění reklamy není omezováno kontextem obsahu, ale hodnota imprese roste na cenu, kterou je inzerent ochoten zaplatit za uživatelů požadovaným hodnotám zájmy.
RTB umožňuje množství konkurenčních inzerentů vydražit každou impresi v reálném čase při předem dohodnuté minimální ceně. Když se návštěvník dostane na stránku poskytovatele reklamy, inzerenti ‚vidí‘ anonymní profil, a pokud odpovídá jejich požadavkům, mohou se o uživatele ucházet. Inzerent s nejvyšší nabídkou pak může umístit svou reklamu na stránku pro tohoto konkrétního uživatele. S použitím správné technologie se tohle všechno děje automaticky a rychleji než mrknutí oka, ve snaze zajistit, že poskytovatelé reklamy vždy získají maximální možný příjem za svůj reklamní prostor.
Tak, jak může plně řízena služba výrazně zlepšit příjmy SMPS, dokáže také převzít kontrolu nad reklamním prostorem poskytovatele reklamy spolu s jinými obchodními zájmy, jakými je sponzorství, reklamní kampaně a jiné ovladače příjmů a traffic, poskytujíc SMPS čas a příjmy potřebné k zaměření se právě na samotný obsah.
Řízené služby by rovněž měly poskytovat SMPS přístup k pokročilým analytickým nástrojům, které přinášejí pohled do uživatelského chování a zájmů návštěvníků. Pomohou tak publisher provozovat vlastní vysoce nákladově-efektivní marketingové kampaně s cílem přivést zpět předchozích návštěvníky a dokonce ještě rozšířit publikum a přivést na stránky nových uživatelů.
Wellness Balaton mi doslova zachránil život! Po tom, jak jsem na svátky napekla deset druhů pečiva, připravila sváteční večeři s pěti chodech, na silvestrovskou oslavu také napekla a udělala občerstvení pro hosty, jsem byla dost unavená.
Popem následovala obsluha návštěvy – jak jinak do rána – a já jsem byla na samém konci se svými silami. Protože svátky přežila moje kamarádka ve stejné režii, shodli jsme se, že potřebuje vypnout a zregenerovat se, aby přežili další rok. Vybrali jsme si Wellness Balaton. Zarezervovali jsme si pokoj, sbalili kufry a vyrazili. Ve Wellness Balaton nás čekalo velmi příjemné překvapení. Během pár dní jsme si vychutnali všechny výhody SPA centra. Zaplavali jsme si, užili jsme si tropickou zážitkovou sprchu, poseděli jsme v sauně a nechali jsme se namasírovat odborníky ze zlatými rukama. Nevím, jak to v ráji vypadá, ale řeknu vám, že tyto momenty by se tam velmi holily! Po třech dnech jsme byli dokonale zregenerované, odpočaté a nabité neskutečnou energií. Dobrá nálada z nás sršela. Už teď mi je jasné, že se sem vrátím, protože zde se mi dostalo maximální péče.
V poslední době bylo mnoho diskusí o užitečnosti kliku. Pro mnoho lidí je klik zastaralá forma měření. Opravdu, mnoho lidí chce přestat měřit pomocí kliků. Ale tito lidé, i když to myslí dobře, se mýlí. Klik je důležitý jako předtím. Mělo by se však dívat na to, že klik je nejdůležitější digitální měření ze všech. Výměna kliku jako primární metriky je špatný nápad. Kliky dominují v našich životech, protože je snadné je sledovat a vysvětlit. Kliky mohou být optimalizovány za chodu, umožňují pohled na ně v reálném čase. A co je nejdůležitější, mohou být použity ke srovnání různých vydavatelů nebo umístění reklamy snadno srozumitelným způsobem. Žádný jiný měřicí systém není životaschopnou alternativou ke kliku.
Kliky jsou prvním krokem na cestě k úspěchu. Marketéři sbírající přímou odezvu se nezajímají o sbírání kliků – upřímně řečeno, nikdo se nezajímá. Místo toho používají kliky na prodej zboží a služeb. Kliky vystupují jako přímé indikátory zájmu. Stejně jako lidé, kteří vejdou do obchodu a jsou potenciálními zákazníky, kliky jsou potenciálními transakcemi. Klik je první reálná akce zákazníka vedoucí ke stanovenému cíli. Ale nenechte se mýlit – klik je právě jen začátek transakčního řetězce – ne konec. Bohužel, inzerenti značek žijí v mnohem složitějším světě. Značky musí obsahovat kvalitativní věci, jako je povědomí, živelnost a laskavost. Nicméně, emoční hodnoty jsou velmi obtížně měřitelné. Potřebujeme sadu nástrojů, abychom porozuměli, jak naše média ovlivňují vnímání spotřebitelů. Musíme být spokojeni s měřením na bázi kampaně. Klik nám však umožňuje měřitelnost na úrovni umístění. To je první reálná indikace zákazníkova zájmu.
Ti, kteří prodávají technologii rich media – multimédia (RM), považují interaktivitu za nadřazenou kliku. Rich media (multimédia) je skvělý koncept – zapojují spotřebitele na základě jeho podmínek (čas a místo). Bezpochyby takové zapojení vytváří intelektuální a emocionální zapojení. Nicméně, interaktivita je metrika, která může být snadno přehlédnutelných – různé RM reklamy nemohou být objektivně srovnávány. Všechny RM interakce nejsou tvořeny rovnocenně. Aktivita rozšíření jedné jednotky může být tak důležitá, jako počáteční interakce jiné jednotky. Závisí to na kreativním konceptu a designu reklamního spotu. Kliky lze snadno porovnat v jakékoliv situaci. Bez ohledu na reklamní formát, můžeme porovnat frekvenci kliků. Porovnáváme tedy jablka s jablky. I největšího RM propagátoři vědí, že nejpoutavější reklamy generují nejvíce kliků.
Naprosto souhlasím, že multimédia mohou vytvořit silný účinek. Ale stejně jako smoking, mají multimédia své místo a čas. Nejsou pro každou příležitost. Pokud by všechny reklamy byly reklamami multimediálními, nástroj by ztratil svou sílu. Jednoduché SWF soubory mohou často sloužit lépe. Určitě je stále lepší statický JPG soubor jako součást rolovacího videa. V těchto případech by neměl banner odvádět pozornost od video odkazů. Ze stejného důvodu, základní odkaz jako „výprodej končí v sobotu“, může být hodnotnějšímu, než komplexní komunikace. Existuje celá řada důležitých umístění, které neakceptují multimediální soubory. Mnoho e-mailových klientů, jako je AOL, Gmail, MSN a Yahoo nepřijímají příliš ochotně rozšiřující se RM jednotky. Facebook, druhého největšího stránce na Zemi chybí také stabilní RM pozice. Jistě, multimédia nabízejí nepřeberné množství užitečných ukazatelů, ale ne všemocné. Může se zdát neintuitivní, že kliky jsou integrovány do in-streamová reklam. Podíl videí je stále důležitějšími, protože kupující přesouvají své rozpočty na pro-roll videa. Není tedy dostatečné měřit dodané imprese. Spíše kupující potřebují měřit, kolikrát bylo video navštívené. Toto důležité měření je pro online video, ne pro TV. Nicméně, je velmi těžké externě sledovat videa. Jejich užitečnost je potlačena zprávou v reálném čase. Mezitím se kritici shodují, že video generuje mnohem vyšší míru kliků než cokoli jiného – včetně multimediálních bannerů. Dokonce i video kampaně spoléhají na kliky jako měřítko úspěchu.
Dosah a frekvence jsou snadno měřitelné pomocí ad-serverů třetích stran – ale ne tak docela. Ad server měří unikátní cookie, které považujeme za proxy pro skutečné osoby. Nicméně, asi 30% lidí maže jejich cookie každý měsíc. Navíc, naše různé počítače (pracovní, domácí, tablety a smartphony) se počítají jako několik uživatelů i když jsou používány jednou osobou. Abychom to ještě zhoršily, nic z tohoto nepředstavuje použití pro off-line media. Vzhledem k tomu, že TV představuje většinu spotřeby médií, stojí to za zvážení. Nemůžeme realisticky předpokládat dopad kampaně, pomineme-li zdroj impresí č 1. Bohužel, online dosah a čísla frekvence jsou stále nejlepší odhady. Na druhou stranu, kliky jsou absolutní čísla. Klik ke kliku. Kliky je snazší identifikovat jako smazané cookie. Abychom byli spravedliví, inzerenti značky mohou provádět výzkumné studie a měřit emocionální vlivy. Tyto průzkumy jsou užitečné při měření vlivu reklamy na kvalitativní ukazatele, jako je růst značky či porovnání záměr. Buďme upřímní: I tyto studie spoléhají na kliky. Bylo by nesmyslné tvrdit, že kliknutí na studium efektivity značky jsou hodnotnější než kliky na reklamu. Některé kliky jsou si více rovné, než jiné. Navíc, tyto studie vykazují určitý stupeň socioekonomické podjatosti. Čím více peněz člověk vydělává, tím menší je pravděpodobnost, že se bude účastnit průzkumu značky. Konečně, průzkumy zřídka pomáhají optimalizací v reálném čase. Většina problémů je reportována i poté, co kampaň skončila. Průzkumy značky v reálném čase jsou stále v plenkách. A znovu, kliknutí umožňuje jistou míru kontroly v reálném čase, na rozdíl od jiných metrik.
Nechci tvrdit, že kliky jsou jedinou metrikou. Všichni se shodneme na tom, že mnoho dalších dat je nedílnou součástí efektivního marketingu. Pojmy, jako interaktivita, finální videa a frekvence mohou pomoci přeměnit spotřebitele na zákazníky. Ale oni nemají přímou volbu kliknutí. Kliky jsou definitivním měřítkem spotřebitele zájmu a je snadné je porovnat u různých typů jednotek. Indikují, že někdo má zájem o to, aby se dozvěděl více o značce. Po tom všem, co je webová stránka, pokud není rozumně nadesignovaná a interaktivní? Není snadné žít pod autoritářskými pravidly kliků. Kliky jsou černé nebo bílé, dodavatelé buď dodají, nebo ne. Jsou tu jasní vítězové a poražení. Nicméně to neznamená, že bychom měli přestat měřit pomocí kliků. Navíc absence kliků nemusí nutně znamenat nepřítomnost kvalitní značky. Zpětná vazba od zákazníka nebo nezávislé údaje musí podporovat toto tvrzení. Expozice se automaticky nerovná značce. Před tím, než vyměníte kliky jako váš primární měřicího nástroje, zvažte, co budete namísto toho používat. To je velmi důležité, protože je nutné použít specifická kritéria při plánování, realizaci a analýze kampaně. Je v pořádku spálit dům, který byl vytvořen z kliků, pokud víte, jak ho přestavět.
Jsme tu pro Vás již 10 let. Firma KLIKON s. r. o Čadca vznikla v roce 2004 jako specialista na komínové systémy a stavební chemii. Uvádíme na trh a distribuujeme komínové systémy: EKO komíny, EURO-komíny a komíny značky Prespor, distribuovaly jsme stavební chemii SIGA PRO av současnosti jsme na trh uvedli vlastní značku stavební chemie – KLIK, kterou neustále inovujeme a vyvíjíme tak, aby splňovala požadavky nejnáročnějších zákazníků .
Kromě stavební chemie je portfolio naší firmy zahrnuje:
Komínové systémy EKO a Prespor
Nerezové komíny Kaminodur od firmy Witzenmann, nerezové komíny Jeremias
Krby, krbová obestavby od specialisty norské firmy Nordpeis
Frézování a vložkování komínů
Servis komínů – revize a kontroly a čištění komínů
Čističky odpadních vod
zemní práce
I v případě výstavby jednoduché konstrukce jakou je plot, třeba od počáteční fáze výstavby respektovat a dodržovat určité stavební zásady, aby nedošlo k znehodnocení nebo poškození stavby vlivem konstrukčních chyb. Nedostatky při stavbě se dříve či později projeví vznikem trhlin na stěnách plotových tvárnic. Základním předpokladem pro úspěšnou realizaci je tedy zpracována projektová dokumentace v souladu s platnými technickými normami a ostatními předpisy. Zemní práce jsou provedeny během vhodných klimatických podmínek, tj v době, kdy nemrzne nebo neprší a zemina není promočená. zhotovení základu
Základová spára musí být v nezámrzné hloubce tzn 80 – 120cm pod úrovní terénu v závislosti na klimatických podmínkách v dané oblasti a od druhu půdy vyskytující se v dané oblasti. Šířka základu ve spodní části musí být větší než šířka plotu, minimálně 30cm. Základ je pořízena z betonu třídy C16 / 20 (B20). Základ je třeba vyztužit ocelovou armaturou, aby byl dostatečně pevný a ve svislém směru se osadí žebrované ocelové pruty průměru 12 mm v projektovaných vzdálenostech tak, aby ze základu vyčnívaly alespoň 50cm a bylo na ně možné napojit plotové tvárnice a další ocelové pruty. V místech budoucích sloupků je třeba zesílit výztuž na 2x2V12, která bude probíhat po celé výšce sloupku. Výztuž se může napojovat, styčná délka je min. 500mm. Základ je třeba napříč dilatovat, např. vložením polystyrenu tl. 10mm. Dilatační vzdálenosti určí statik na základě posouzení konkrétních místních podmínek. Vrchní část základu musí být od plotu izolována proti vzlínání vody tekutou hydroizolací na cementové bázi vhodnou do exteriéru. ukládání tvárnic
Plotové tvárnice se ukládají na sucho těsně vedle sebe a tak, aby rady nad sebou byly posunuty o polovinu tvárnice. Při ukládání plotových tvárnic je třeba stále kontrolovat rovinnost svislých, vodorovných i dilatačních spár. Dilatační spára která se nachází v základě musí proběhnout v jedné linii po celé výšce plotu. Šířka dilatační spáry je min. 2mm. Armovací pruty žebrované výztuže o průměru 12mm je nutné použít svisle dolů do každého otvoru a výztuž o průměru 8mm vodorovně, čímž se zvýší pevnost plotu. Mezi jednotlivé řady tvárnic je možné použít transparentní silikonový tmel, který zamezí případnému vytékání cementové vody na povrch tvárnic a zabrání vnikání vody mezi tvárnice při prudkém dešti. První řada plotových tvárnic je třeba precizně založit do vodorovné roviny. Nepřesně vyhotovený základ se nesmí vyrovnávat maltou! Zalévání výplňovým betonem
Uložené a vyrovnané tvárnice se vyplní betonem třídy min. C16 / 20 (B20).
Při míchání BETONU JE NUTNÉ DODRŽOVAT MAXIMÁLNÍ POMĚR VODY A CEMENTU = 0,5 !!! (Na 100 kg cementu maximálně 50l vody).
Aby se zabránilo narušení konstrukce vlivem objemových změn výplňového betonu, je třeba použít kamenivo frakce 0-22mm. Použití nekvalitního výplňového betonu (který je řídký, jemný a málo pevný – ve kterém je málo cementu) způsobuje vznik trhlin v tvárnicích v průběhu zimního období nebo po něm. Také vznik trhlin může způsobit betonování při teplotách nižších než 5 ° C, kdy postupně dochází k zastavení procesu tvrdnutí a výplňový beton nemusí v průběhu zimního období vykazovat dostatečnou odolnost proti mrazu, což má za následek jeho zvýšené objemové změny. Tvárnice jsou zalévané vždy jen po jedné řadě a beton je zhutněn opatrným přepichováním. Zásadně se Není povoleno betonovat při teplotách nižších než 5 ° C a teplota nesmí klesnout pod uvedenou hodnotu i během následujících 28 dní, dokud beton pořádně neztuhne. Plotové tvárnice jsou vyplněny betonem až po okraj, povrch se uhladí a shora překryje ochrannou fólií, aby se plot v případě deště nepoškodil. Ukládání krycích desek
Po vyschnutí výplňového betonu se na suchý podklad nalepí stříšky flexilepidlom určeným na externí použití. Na krajní část stříšky se nanese silikonový tmel ve stejném barevném odstínu a stříšky se k sobě přitlačí. Oba přilehlé kraje se po celé šířce krycích desek ochrání papírovou páskou. Do spáry mezi těmito dvěma stříškami je opět natlačen tmel a zarovnán mokrým prstem (dříve namočeným ve vodě s přídavkem běžného saponátu). Po vyrovnání tmelu se pásky odstraní. Na kompletně postavený plot se rozprašovačem nanese impregnace.
Plot nad 1m je třeba staticky posoudit.
zemní práce
• Zemní práce jsou první fází jakékoliv výstavby. Jimi se vytvoří urovnána a řádně zhutněná pláň vhodná pro provedení podkladových vrstev budoucí dlážděné plochy. Zemní práce musí být prováděny během vhodných klimatických podmínek, v době kdy nemrzne nebo neprší a zemina není promočená.
• Při výkopových pracích je třeba mít na paměti, že každá zbytečně odstraněna zemina musí být nahrazena a následně doplněna drahým kamenivem, které navyšuje finanční rozpočet celé stavby
Podkladní vrstvy a spárování
• Z hlediska výsledné a nadčasové kvality celého stavebního díla je správné provedení podkladových vrstev nejdůležitější fází celé výstavby. Ani nejkvalitnější dlažba nedokáže suplovat jakékoli nedostatky a nekvalitu v podkladových vrstvách.
• Řádně zhutněná pláň i podkladové vrstvy jsou základními podmínkami pro kvalitně provedenou spodní stavbu s dlouhou životností. Skladba podkladních vrstev je vždy závislá na konkrétních podmínkách a předpokládaného zatížení budoucí plochy. Na stránce najdete orientační složení podkladových vrstev, avšak i přesto je třeba poradit se s odborníkem.
• Velký důraz je kladen na technologicky správné a kvalitní zhutnění podkladových vrstev po jednotlivých vrstvách, případně po jejich částech v tloušťce 10 – 15 cm. Předejde se tak nebezpečí propadání dlažby v budoucnosti. Podkladové vrstvy se realizují ve spádu budoucí zpevněné plochy. (Příčný sklon – min. 2,5%, podélný sklon – min. 0,5%)
• Pro podkladové vrstvy se používá výhradně certifikované kamenivo různých frakcí.
• Spárování se provádí výhradně křemičitým pískem frakce 0 – 4 mm. Orientační spotřeba písku se pohybuje na 1 cm výšky dlažby od 1,40 kg / m2 do 4,05 kg / m2.
Ruční pokládka dlažby
• Ruční pokládka dlažby se provádí na vyřešen a do příslušného sklonu upravený podklad. Směr ukládání je vždy směrem proti spádu dlážděné plochy. Přísun kameniva a pokládka se provádí z položené dlažby.
• Dlažba se klade v požadované vazbě, aby mezi jednotlivými prvky vznikla spára o šířce 3 – 5 mm. Spáry mezi řadami dlažeb musí být rovné a jejich rovinnost se v průběhu ukládání kontroluje napnutou šňůrou.
• Nestandardní detaily, např. kolem sloupů, se řeší dofiezané dlažby pilou na beton. Nepoužívá se betonová zálivka, jelikož její kvalita bývá nevyhovující a životnost je krátká.
• Poslední fází pokládky dlažby je zhutnění dlažby pomocí vibrační desky a vyspárování. Zhutnit se může pouze suchá a čistá dlažba. Zhutnění se provádí vibrační deskou s plastovou nebo gumovou podložkou a kromě zhutnění se dlažba zarovná iv případě výškových rozdílů jednotlivých dlaždic. Po zhutnění se provede vyplnění spár křemičitým pískem frakce 0-4 mm a zametena povrchu dlažby. Druhé spárování se provede po ulehnutí výplňového písku cca. asi po 2 týdnech.
• Kvalitní a dvakrát provedené spárování dodržuje mezi dlažbami rovnoměrné rozkládání tlaku působícího na dlážděnou plochu. Nedokonalé vyplnění spár může způsobit pohyb jednotlivých prvků dlažby a následné odpraskanie povrchu nebo krajů.
• Dlažba je vyráběna z přírodních materiálů, které samy mají menší barevné odchylky, z toho důvodu se jí stejná barevnost nelze stoprocentně zajistit. Proto doporučujeme dláždit plochu odebíráním dlažeb současně alespoň ze tří palet. Předejde se tak možnému vzniku případného kontrastu v podobě barevných odstínů na vydlážděné ploše. (Viz Výluka z reklamací)
Pokládka zatravňovací dlažby
• Způsob pokládky zatravňovací dlažby je totožný s pokládkou zámkové dlažby. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat dodržení správné šířky spár.
• Otvory se zasypou kvalitní zeminou smíchanou s travním semenem. Zkreslený se provádí v běžné míchačce nebo ručně.
• Otvory na zatravňovací dlažbě musí být vyplněny zeminou do výšky 2 cm pod její horní část. Jen tak má tráva šanci dobře se zakořenit a růst. Nepřichází tím k poškození trávníku při průjezdu a neznehodnocuje se ani při běžném sekání.
Pokládka dlažby v barevném provedení a melírované provedení
• Při pokládce dlažby v barevném a melírování vyhotovení třeba vždy pokládat dlažbu z několika palet současně. Předejde se tak kontrastu v barvách na vydlážděné ploše. (Viz Výluka z reklamací)
• Barevné provedení „melír“ je vytvořeno s několika barvami. Každý melír je nutné posuzovat na celé vydlážděné ploše, ne na jednom kusu, vrstvě nebo paletě. Po položení se získá výsledný efekt. Jedná se o originální řešení a výrobu, při které není možné vyrobit prvky se stejným melírovaným vzorem, každá jedna dlaždice je originální. Z tohoto důvodu se tato dlažba nemusí shodovat s nafocených realizacemi.
Stavbaři systém pero-drážka dobře znají z jiných stavebních materiálů, ale novinkou je, že ABW přináší tento systém i do segmentu betonových bednících tvárnic. Takže výhody systému pero-drážka se mohou využívat již od základů stavby. Při zalévání betonem nedochází k příčnému posunu tvárnic, což usnadňuje práci a zároveň zvyšuje její přesnost. Tyto tvárnice se vyrábějí novou moderní technologií, která přináší vyšší kvalitu. Vibrolisovaný beton má především vysokou rozměrovou přesnost, vyšší pevnost a také ostatní důležité vlastnosti jako požární odolnost a nasákavost dosahují výborné parametry. ABW přináší tuto moderní technologii, aby měli stavebníci k dispozici inovativní a technologicky vyspělé stavební materiály.
Beton je produkt vyroben z přírodních surovin. Základ tvoří kamenivo, cement a voda. Složení vstupních surovin není vždy stabilní, má své přirozené odchylky. Vlivem vody, která se dostane po výrobě do betonového výrobku se z vnitřních pórů betonu uvolňuje vápno, které difunduje na povrch prvků. Voda se odpaří a na povrchu zůstanou vápenné částice, tzv. „Bílé fleky“. Vysrážené vápno se z povrchu betonu vlivem povětrnostních podmínek postupně odstraňuje a po čase výkvěty zmizí.
Univerzita veterinárního lékařství a farmacie v Košicích
Komenského 73
041 81 Košice
slovenská republika
Univerzita veterinárního lékařství a farmacie v Košicích je jedinou institucí svého druhu v Slovenské republice v oblasti vysokoškolského vzdělávání ve veterinární medicíně a jednou ze dvou institucí poskytujících vzdělávání v oblasti farmacie. V současnosti poskytuje vzdělání v následujících akreditovaných studijních programech 1., 2. a spojeného 1. a 2. stupně vysokoškolského vzdělávání – kynologie, bezpečnost krmiv a potravin, vztah člověk – zvíře a jeho využití v canisterapii a hipoterapii, trh a kvalita potravin, obecné veterinární lékařství, hygiena potravin a farmacie. Kromě toho poskytuje vzdělání iv 15 akreditovaných studijních programech 3. stupně vysokoškolského vzdělávání.
Na stránce najdete všechny potřebné informace o studiu, ucházení se o studium, činnosti univerzity, organizační struktuře univerzity a jiných oblastech univerzitního života.
pracoviště:
Oddělení provozu a investic
Telefon a klapka:
+421 917597907/1194
email:
igor.klik@uvlf.sk
Stavební chemie KLIK vznikla jako privátní značka naší společnosti KLIKON s. r. o, která dlouhá léta distribuovala na slovenském trhu českou značku stavební chemie SIGA PRO.
Dlouholetými zkušenostmi v distribuci a prodeji stavební chemie naše firma vytvořila vlastní ucelenou řadu stavební chemie KLIK, která reaguje na současné požadavky trhu a zároveň vybírá nejkvalitnější suroviny a výrobky které jsou použity při výrobě naší značky. Reagujeme na výsledky nejnovějšího vývoje a naši produktovou linii neustále inovujeme a uvádíme na trh novinky a produkty které jsou kvalitativně na nejvyšší úrovni.
Otázka: Je správně kliknout myší nebo stisknout tlačítko myši?
Hesla: klik, kliknutí, klikat, kliknout,
Odpověď:
Slova klik (stisknutí tlačítka na myši, kliknutí), klikat (opakovaně mačkat tlačítko na myši) a kliknout najdete také v slovníku českého jazyka. Výraz klik pochází z angličtiny, kde se citoslovce click vyjadřuje zvuk kliknutí. Výrazy klikat, klik a kliknutí se v češtině hodnotí jako odborné termíny z oblasti informatiky a jsou spisovné.
Občas se setkáváme v souvislosti s ovládáním počítačové myši i s výrazy stisknout, držet. Zde by přicházeli v úvahu dva významy slova stisknout: 1. „ťukat, poklepávat, poklepal prsty“; 2. „vydávat tupé zvuky“. V souvislosti s klasickou počítačovou myší však nepovažujeme tento výraz za výstižný – tlačítka myši dříve stlačujeme, než bychom na ně klepali, a zvuk, který tlačítko vydává, nelze jednoznačně nazvat klepáním. Z tohoto důvodu doporučujeme upřednostnit výrazy kliknout / klikat myší, kliknutí. Výrazy klepnout, klepáním by mohly mít opodstatnění jen v souvislosti s ovladači na noteboocích, které se technicky podstatně liší od klasické počítačové myši a při kterých se v pravém smyslu slova použije klepání či poklepávání.
Otázka: Je pojmenování cviku klik spisovné nebo je to klik?
Hesla: klik, vzpor ležmo, klik, dělat kliky
odpověď:
V spisovné češtině se slovem klik pojmenovává pouze stisknutí tlačítka na počítačové myši nebo zvuk jemného kliknutí. V souvislosti s pojmenováním cviku nazývaného také vzpor ležmo se slovo klik hodnotí jako slangový výraz (ze sportovního slangu) a jeho spisovným ekvivalentem je slovo klik (například dělat kliky, mistr Česka v klicích). Slovo klik, které se obvykle používá v plurálové podobě kliky, najdete také v 2. svazku nejnovějšího Slovníku současného českého jazyka
Ze střednědobého hlediska je vzhledem k rekordně nízké úrokové sazbě, nedávná opatření ECB a vývoj dluhové krize v Evropě možné očekávat spíše růst než pokles úroků na Slovensku.
Centrální banka upozorňuje, že na Slovensku s největší pravděpodobností v nejbližších měsících dojde k růstu úrokových sazeb.
To by znamenalo dražší spotřební úvěry i hypotéky. Nárůstu úroků u nás zatím brání konkurenční boj bank, které drží sazby asi o půl procenta nižší, než odrážejí ukazatele na světovém trhu a opatření Evropské centrální banky (ECB).
Úrokové sazby jsou v současnosti nižší, než by měly být podle základních ukazatelů na trzích. Podle Marka Ličák z Národní banky Slovenska (NBS) měli sazby stoupnout už před několika měsíci. „Výraznější měli začít růst již od začátku minulého roku, ale vidíme, že konkurenční boj snižuje sazby přibližně o 0,5 procentního bodu,“ podotkl Pličák. Dodal, že budoucnost vývoje na slovenském bankovním trhu bude záviset na tom, zda převládne konkurence, nebo tržní ukazatele. „Dokážeme odhadnout, jak by měly vypadat úrokové sazby na základě určitých fundamentů – vývoj trhu státních dluhopisů, mezibankovní sazby, kreditní riziko. Na základě tohoto modelu měly sazby začít růst, „řekl Ličák.
Podobný názor má i Karel Cígler z ekonomického institutu Talcig. „Ze střednědobého hlediska je vzhledem k rekordně nízkou úrokovou sazbu, nedávná opatření ECB a vývoj dluhové krize v Evropě možné očekávat spíše růst než pokles úroků na Slovensku,“ uvedl Karpiš. Zvýšení úrokových sazeb se negativně dotkne těch, kteří si chtějí vzít úvěry nebo se jim končí fixace hypotéky.
Hypoteční sazby jsou velmi nízko. A je to skvělá zpráva především pro lidi, které letos čeká konec fixace. Dosáhnout na sazbu kolem tří procent tak nemusí být nemožné. Navíc, když vám banka nenabídne dobrou sazbu, je snadné projít někam jinam. A v tomto článku se dozvíte jako.
Poslední čísla udávají, že se průměrné sazby hypoték pohybují kolem 3,9% ročně. Ano, je to sice průměr, ale jasně ukazuje, že existuje cesta, jak slušnou sazbu získat. Pokud patříte k těm, kterým bude v brzké době fixace končit, nebo období, na které máte s bankou sjednanou sazbu, zbystřete. K datu podpisu smlouvy můžete nejen bez sankcí splatit část závazku, ale hlavně vám banka nabídne sazbu na další období. Pro vyjednání co nejlepších podmínek buďte rychlejší. I zde totiž štěstí přeje připraveným. A jen připraveni zvládnou případný přechod se svou hypotékou k jiné bance včas a bez problémů. Jak na to?
Začněte tím, že vylovíte ze zásuvky smlouvu o hypotečním úvěru a podíváte se na datum, kdy jste ji podepsali. Fixace totiž běží od data podpisu smlouvy a ne od doby, kdy jste začali úvěr čerpat. Klasicky to chodí tak, že vám vaše banka přibližně měsíc pro výročím fixace pošle dopis, kde vám sdělí sazbu na další období. Vy však uděláte protitah a na dopis čekat nebudete. Jen tak totiž získáte náskok, protože některé banky posílají dopisy na poslední chvíli. Získaný čas využijete na zmapování trhu, tedy jak jsou na tom s nabídkami ostatní banky.
Rozhlížet se poté, co nabízí konkurence, byste se měli tak dva až tři měsíce před koncem fixace. Abyste nemuseli obíhat všechny banky, obraťte se na svého finančního poradce. Má to několik výhod. Nejenže ušetříte čas, ale od odborníka získáte najednou více nabídek a zpravidla také o pár desetin nižší úrok. Navíc vám poradce pomůže i se samotným refinancováním, hlavně vyřizováním na úřadech, kromě samotných bank is katastrem nemovitostí či pojišťovnami, což je pro mnohé lidi noční můra.
S největší pravděpodobností budou nabídky jiných bank výhodnější. Banky rady lákají nové klienty, využívají tak i časově omezených akcí a slev, například odpuštění poplatku za poskytnutí úvěru, zdarma odhad ceny nemovitosti a podobně. Pokud totiž úvěr řádně splácíte, tak vás ostatní banky, u kterých můžete refinancovat, neberou jako nové klienty bez historie. Vy už svou prokázanou historii máte a tak jste pro ně bezpečnější a méně rizikový klient.
Při výběru banky však nezapomeňte na to, že sazba není všechno. Významnou roli hrají i další podmínky úvěru a poplatky. Zejména poplatek za zpracování a poskytnutí úvěru se ústav od ústavu velmi liší. Nemusíte zaplatit nic, ale také například i 400 €. Zjistěte si také, jak u které banky můžete předčasně splácet. Některé umožňují ve smlouvě sjednat mimořádné splátky bez sankce, jinde zaplatíte stovky eur. Zeptejte se také na to, kolik vás bude stát například změna podmínek. Banky často poskytují výhodnější úrokovou sazbu například za aktivní využíván běžný účet, uzavření životního pojištění, nemožnost později převést hypotéku jinam a podobně. I toto všechno vám může z peněženky vytáhnout tisíce navíc, nemluvě o omezení až do konce splatnosti úvěru zůstat u jedné banky.
Mezitím sami oslovte svoji banku nechte si vyčíslit jistinu, tedy částku, kterou je bance třeba splatit. Pokuste se také z banky dostat sazbu, kterou vám na další období fixace nabídne.
Když budete mít v ruce písemné nabídky jiných bank, zkuste ještě jednou oslovit svou banku a sjednávejte. Můžete to udělat sami nebo prostřednictvím poradce. Vycházejte z toho, že ani vaše banka o vás nechce přijít a když uvidí, že máte lepší nabídku od konkurence, často svou původní nabídku výrazně sníží.
Teprve pak porovnejte konečnou nabídku své banky a těmi ostatními a rozhodněte se, zda se vám vyplatí projít jinam.
Pokud se rozhodnete hypotéku refinancovat (odejít s úvěrem do jiné banky), musíte to své bance oznámit do určitého data. S novou bankou podepište smlouvu o hypotečním úvěru a je hotovo. Nová banka za vás pak uhradí dluh v původní bance.
Pokud budete chtít poradit nebo pomoci se snížením sazby u své hypotéky, neváhejte využít kontaktů na tomto webu.