Turecko se již více než 40 let, tedy od momentu podpisu dohody o přidružení s Evropským společenstvím v roce 1963, snaží stát plnoprávným a respektovaným partnerem evropských zemí a západní civilizace vůbec, zejména v souvislosti s členstvím v EU. Otázek týkajících se budoucnosti evropské integrace, existuje jen málo, ale žádná z nich nerozděluje evropské veřejné mínění i politické elity natolik jako ta, zda Turecko vůbec má, nebo nemá vstoupit do EU.
Největší problém spočívá v tom, že Turecko a EU jsou v současnosti prieviazané již do takové míry, že není cesty zpět. O dějinách Evropy bez Turecka, resp. Osmanské říše jako jeho předchůdkyni, se mluvit jednoduše nedá. Kromě toho, Turecko již splnilo tolik požadavků a vyhovělo Unii v tolika věcech, že v případě, kdyby se Turecko součástí EU v nejbližší budoucnosti nestalo, vyvolalo by to silné protievropské cítění a to nejen ze strany Turecka, ale arabských zemí vůbec.
Jako předmět hlubšího zkoumání jsem si pro tuto práci zvolil právě problematiku identity a identifikace Turecka v rámci evropských struktur a to už od dob Osmanské říše až do současnosti as tím související postupný proces přibližování se Evropě a evropským hodnotám, protože v souvislosti s budoucností EU tuto problematiku považuji za velmi aktuální. V současné době může EU Turecku nabídnout v podstatě jen dvě formy vzájemných vztahů. Buď může setrvat u dohody o přidružení, nebo může dojít k plnoprávnému členství, ale začíná se mluvit dokonce o jisté formě privilegovaného partnerství.
Tato práce si klade za cíl nejprve definovat všechny možné alternativy identity a identifikace Turecka obecně, přičemž se dosud vzpomínají zejména tři možnosti a to orientace na evropskou civilizaci, panturkizmus a islamistické země a na základě argumentace se pokusit dokázat, že právě orientace na EU je nejperspektivnější az ostatních uvedených nejreálnější a tudíž relevanci obou zbývajících zpochybnit. Dále je ambicí chronologicky představit vývoj vzájemných vztahů už od dob Osmanské říše až po současnost a nastínit nejdůležitější momenty, kterými se Turecko a evropská civilizace tak intenzivně na sebe navázaly. No a na základě tohoto historického vývoje dále rozebrat největší překážky, které brání Turecku stát se součástí EU a zhodnotit, do jaké míry jsou relevantní. Z hlediska metodologického přístupu a členění textu práce postupuje následovně. Je rozdělena do tří hlavních tématických částí doplněných Úvodem a Závěrem.
