JAPRO s.r.o.
IČO: 63074371
Z. KAPITÁL: 100 000 Kč
SCHRÁNKA: vkx432f
DIČ (DPH): CZ63074371, Detail plátce DPH
ADRESA: Dětská 2433/61, Strašnice (Praha 10), 100 00 Praha
Datum vzniku a zápisu 20. březen 1995
Spisová značka C 36125/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma JAPRO s.r.o.
Sídlo Dětská 2433/61, Strašnice, 100 00 Praha
Identifikační číslo 63074371
JAPRO s.r.o. , Praha IČO 63074371
Právní forma
Společnost s r.o.
Předmět podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej
realitní kancelář
reklamní a propagační činnost
Statutární orgán
Jednatel
Ludvík Jančařík
Praha
Způsob jednání
Společnost zastupují a za ni podepisují jednatelé a to každý samostatně a to tak, že k vytištěnému nebo napsanému obchod- nímu jménu společnosti připojí svůj podpis.
Společníci
Společník
Josef Procházka
Slovenská republika
Podíl: Vklad: 50 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Společník
Ludvík Jančařík
Praha
Podíl: Vklad: 50 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Základní kapitál 100 000,-Kč
Občan severní Koreje sleduje televizní zprávy o prvním testu vodíkové bomby
Slovenská republika je vážně znepokojena oznámením Korejské lidově demokratické republiky o vykonání zkoušky vodíkové bomby. Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky ostře odsuzuje tento provokativní čin KLDR, který je vážným ohrožením regionální stability, mezinárodního míru a bezpečnosti a hrubým porušením rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Je nezbytné, aby KLDR okamžitě přestala se svými vojenskými jadernými aktivitami, které jsou v rozporu s globálními úsilím mezinárodního společenství k zabránění šíření jaderných zbraní, včetně zákazu jaderných zkoušek. Vyzýváme KLDR, aby se zcela vzdala svého vojenského jaderného programu a odstavila a odstranila jaderná zařízení, které se na něm podílejí. MZVaEZ ČR považuje za nezbytné, aby se KLDR okamžitě vrátila k 6-stranným rozhovorem, jakož i ke svým závazkům vyplývajícím ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a plnila doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii.
Slovenské sdružení tělesné kultury bylo nástupcem ČSZTV na Slovensku a původně střešní organizací Slovenská sportu. Z důvodu zrušení státních dotací na chod SZTK (poslední byla v roce 2003), privatizace části majetku, privatizace výrobních podniků patřících pod SZTK, ztráty FISU, majetku v Bojnicích, odnětí Sportky ze strany státu, ale i chybných rozhodnutí bývalého vedení se SZTK dostalo až do exekuce.
Více než milionový exekuční dluh SZTK (na základě prohraného soudního sporu s tatranským urbariátom) nebylo schopno splatit.
24. valná hromada SZTK
Své původní poslání SZTK přestalo plnit před cca 10 lety a bylo už jen správcovskou společností. Spravovalo majetek, který se z roku na rok zmenšoval, se sportem už mělo velmi málo společného.
Za 100% účasti přenesené funkcionářů se dnes „ukončilo trápení“ SZTK. Čtyři „nohy“ – Konfederaci sportovních svazů, Slovenský fotbalový svaz, Asociaci sportovních jednot a klubů a Asociaci sportu pro všechny zastupovalo po 5 delegátů. Za KŠZ členové VV KŠZ – Marián Kukumberg, Zdenko Kříž, Michal Čapla, Jan miżuri a Jozef Jurášek.
Marián Kukumberg (předseda SZTK, prezident KŠZ a šéf střediska MV ČR) mimo jiné konstatoval negativní přístup státu vůči Slovenské sportu. Bez státní podpory nebylo schopno SZTK dlouho existovat. Proto ostatních 10 let považuje nad rámec své reálné existence.
Ján Kováčik (prezident SFZ) vyjádřil obdiv nad kultivovaným ukončením tak významné organizace na rozhádané Slovensku.
Zbylý majetek – 9 budov po celém Slovensku dostane (odkoupí za výhodnou cenu) SFZ, budovu na Junácká, která je v exekuci s velkou pravděpodobností získá Ladislav Ásványi, který díky milionové půjčce pro SZTK vlastní exekuční titul. Zbývá jen dohoda s MV ČR kvůli pozemku pod Domem sportu (vlastníkem je stát ve zprávě MV ČR) a L. Ásványi se stane vlastníkem majetku SZTK na Junácká ulici. Potenciálních zájemců odrazoval právě pozemek pod budovami. V konečném důsledku to může mít ale pro slovenský sport pozitivní dopad. L. Ásványi jako jediný zájemce předem prezentoval zájem o zachování budov (administrativní i hotelová část) pro účely slovenský sportu. Některé svazy z Junácká při nejasné budoucnosti za dva roky odešli. STÚ zůstala a musíme věřit, že nebude muset hledat nové prostory. Dokonce i návrat Slovenského olympijského výboru zpět na Junácká se jeví v realističtějším světle!
Slovenská republika je středoevropská vnitrozemská země v mírném podnebném pásmu se čtyřmi ročními obdobími, které umožňuje obyvatelům provádět různé sportovní a rekreační aktivity během celého roku.
V létě si obyvatelé Slovenska z pestré palety sportovních aktivit nejčastěji vybírají fotbal, tenis, volejbal, plavání, cykloturistiku a turistiku. V zimě je to vzhledem k přírodní podmínky zejména lyžování (běžecké a sjezdové), turistika a snowboarding. Velkému zájmu se během celého roku také těší návštěva plováren a sportovních hal, kde se ke slovu dostává zejména fotbal, volejbal, basketbal a tenis. Pro občany Slovenska jsou divácky nejatraktivnější sporty fotbal, lední hokej a tenis. Nejúspěšnějšími sporty jsou vodní slalom, střelba a rychlostní kanoistika. V posledním období se zvyšuje zájem, zejména mladých lidí, o netradiční sporty, jako například inline bruslení, hokejbal, skateboarding a další.
Slovensko a sport
Legislativa o sportu
Řízení Slovenské sportu bylo do roku 1989 centralistické, zaměřené na jednotný celonárodní projekt sportování a po změnách v listopadu 1989 začal proces demokratizace struktur sportovních organizací a jejich decentralizace. Nová organizace tělesné výchovy byla upravena zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 173/1990 Sb. kterým se zrušil zákon č. 68/1956 Sb. o organizaci tělesné výchovy a kterým se upravily některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací.
V současnosti je sport na Slovensku charakteristický spoluprací vládních a nevládních organizací na celostátní, regionální a místní úrovni, a převodem kompetencí na obecní orgány. Základem pro tuto spolupráci byl zákon Národní rady SR č. 198/1990 Sb. o tělesné kultuře, ve kterém byla definována odpovědnost jednotlivých článků sportovního hnutí a státních orgánů ve sportu na Slovensku. V roce 1997 byl schválen zákon Národní rady SR č. 288/1997 Sb. o tělesné kultuře ao změně zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné upravuje i oblast vzdělávání a živnostenského podnikání ve sportu. Zákonem Národní rady SR č. 264/1993 Sb. o státním fondu tělesné kultury byly upraveny podmínky financování sportu z prostředků loterií. V roce 1992 schválila Slovenská národní rada zákon č. 315/1992 Sb. o veřejných tělovýchovných, sportovních a turistických akcích, kde byly zohledněny opatření k zamezení násilnostem na sportovištích.
V roce 1994 Národní rada SR schválila zákon č. 226/1994 Sb. o používání a ochraně olympijské symboliky a Slovenské olympijském výboru.
V roce 2008 Národní rada SR schválila zákon č. 300/2008 Sb. o organizaci a podpoře sportu ao změně některých zákonů, který upravuje úkoly v oblasti státní podpory vrcholového a výkonnostního sportu, péče o sportovní talenty a sportování dětí mimo školní vyučování; organizaci přípravy sportovců na reprezentaci České republiky; opatření v boji proti dopingu ve sportu a postavení antidopingové agentury České republiky; rozhodování sporů ve sportu; zřízení a správu informačního systému veřejné správy o sportu. Zároveň mění zákon č. 226/1994 Sb. a zákon č. 288/1997 Sb ..
Rady Evropy
Slovensko v roce 1993 přistoupilo k mezinárodním aktivitám Rady Evropy usneseními vlády ČR k Evropské chartě o sportu (č. 254/93), Evropské úmluvě o násilí a neslušném diváků při sportovních událostech zejména na fotbalových stadionech (č. 255/93) a Úmluvy proti dopingu Rady Evropy (č. 256/93).
V roce 2008 Národní rada SR schválila zákon č. 479/2008 Sb. o organizaci veřejných tělovýchovných akcí, sportovních akcí a turistických akcí a o změně některých zákonů, který upravuje zejména povinnosti organizátorů a pořadatelů veřejných sportovních akcí, zvláštní přípravu pořadatelů v akreditovaných vzdělávacích zařízeních, povinnosti a zákazy pro účastníky veřejných sportovních akcí, úkoly obce a Policejního sboru SR. Zároveň mění zákon č. 372/1990 Sb. a zákon č. 288/1997 Sb.
Mnohé jiné právní úpravy v ČR se týkají oblasti sportu, např. zákon o sdružování občanů, daňové a celní zákony, zákon o zbraních a střelivu, zákon o místní samosprávě, školní zákony, vyhlášky a pokyny Ministerstva školství ČR a jiné.
Státní správa a samospráva
Ústředním orgánem státní správy odpovědným za oblast sportu je Ministerstvo školství České republiky, v jehož rámci sekce státní péče o sport zajišťuje plnění úkolů programového prohlášení vlády. V kompetenci sekce státní péče o sport je zejména podpora sportovní reprezentace České republiky, péče o talentovanou mládež v oblasti sportu, zájmová sportovní činnost na školách, mezinárodní spolupráce v oblasti sportu, legislativa v oblasti sportu, vzdělávání odborníků ve sportu, spolupráce s národními nevládními sportovními organizacemi a oblast sportu pro všechny s celostátním významem. Odpovídá také za poskytování dotací sportovním subjektům ze státního rozpočtu.
Od roku 2004 začalo pracovat Národní sportovní centrum jako přímo řízená rozpočtová organizace Ministerstva školství ČR. Vzniklo spojením Národního institutu sportu a Centra akademického sportu. Jeho hlavními úkoly jsou: podpora a zajišťování podmínek pro elitních sportovců České republiky, diagnostické sledování, vzdělávání sportovních odborníků a sportovců, jakož i realizace úkolů v oblasti informačních technologií v oblasti sportu.
Péče o vrcholový sport je také v působnosti Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva obrany ČR a pro tento účel tyto resorty zřídily střediska přípravy sportovní reprezentace. Jiné ministerstva se také parciální podílejí na podpoře sportu, např. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny SR v oblasti sportu zdravotně postižených, Ministerstvo zdravotnictví ČR v oblasti lékařské péče o sportovce, atd.
Nevládní sportovní subjekty
Slovenský sportovní nevládní sektor je charakteristický vysokým množstvím organizací, které jsou vytvořeny na občanském principu. Formování občanské společnosti v oblasti sportu po revoluci v roce 1989 bylo ovlivněno více faktory a za tímto účelem z iniciativy občanů vznikly i sportovní sdružení, jejichž činnost byla během socialistického zřízení zrušena (Orel, Sokol). Došlo také k přerozdělení majetku, který se využíval pro sport, přičemž po Československem svazu tělesné výchovy dostalo největší podíl Slovenské sdružení tělesné kultury az majetku Svazarmu Svaz technických a sportovních činností SR. Sportovní majetek postupně získávali i subjekty, které jej využívají na sportování – obce a města, sportovní kluby a některé svazy, místní soukromí provozovatelé a jiní.
Další etapou byla postupná decentralizace velkých sportovních uskupení a snaha o následné sjednocení na bázi dobrovolnosti a výhodnosti, hlavně s ohledem na koordinované vystupování ve vztahu ke státním orgánům. Tyto záměry se však stále nepodařilo realizovat. Slovenská sportovní sféra je velmi atomizovanou, což se projevuje v neefektivní spolupráci při jednáních se štátom.Jedným ze průvodních jevů transformace společnosti je nadměrná závislost nevládních sportovních organizací na veřejných dotacích. Nové legislativní prostředí a nízká ekonomická síla Slovenska nevytvářejí zatím dostatečné podmínky na finanční osamostatnění se těchto organizací.
V současnosti jsou na celostátní úrovni nejvýznamnějšími nevládními sportovními organizacemi národní sportovní svazy, jejichž práva a povinnosti jsou upraveny zákonem č. 300/2008 Sb. a které odpovídají za rozvoj svého sportovního odvětví a za sportovní reprezentaci Slovenska ve svém sportu.
Kromě sportovních federací působí na celostátní úrovni organizace, poskytující služby sportovním federacím, nebo jiným organizacím celostátního, případně místního významu. Nejznámějšími takovými organizacemi jsou Konfederace sportovních svazů ČR, Asociace tělovýchovných jednot a klubů ČR, Svaz technických a sportovních činností ČR, Asociace sportu pro všechny ČR a jiné. Specifickou úlohu má Slovenský olympijský výbor při zajišťování účasti reprezentantů ČR na letních a zimních olympiádách, při zřizování top týmů, jakož i šíření myšlenek olympismu v ČR. Specifickou skupinou jsou organizace, které mají nadšportový charakter, jako například Antidopingová agentura, Slovenská vědecká společnost pro tělesnou výchovu a sport, Slovenská společnost sportovní a olympijské filatelie, Slovenská společnost sběratelů odznaků a olympijské symboliky, Slovenská společnost tělovýchovného lékařství, Klub sportovních redaktorů Slovensku syndikátu novinářů a Asociace sportovních psychologů.
Zdravotně postižení sportovci mají na celostátní úrovni více organizacemi – Svaz tělesně postižených sportovců, Slovenský svaz neslyšících sportovců, Slovenský svaz sportovců s mentálním postižením, Sekce nevidomé a slabozraké sportovce Slovenska. Ve vztahu k mezinárodnímu paralympijskému hnutí Slovensko zastupuje Slovenský paralympijský výbor.
Na regionální a místní úrovni působí zhruba 7000 sportovních klubů a organizací, které poskytují služby na příslušné úrovni pro organizované, či neorganizované sportování.
Sport na školách
Tělesná výchova je na základních i středních školách povinným předmětem v rámci Státního vzdělávacího programu v rozsahu 2 vyučovacích hodin týdně. Součástí tělesné výchovy na základních školách je i základní plavecký výcvik a na základních a středních školách i lyžařský výcvik. Ředitelé škol mají možnost rozšířit počet hodin tělesné výchovy o další hodiny z volných hodin v rámci školních vzdělávacích programů dle vlastního rozhodnutí v souladu se zaměřením školy.
Tělesná výchova na vysokých školách není povinným předmětem, avšak na většině vysokých škol mají studenti možnost zvolit si ji za svůj dobrovolný předmět a vybrat si z několika sportovních aktivit nabízených vysokými školami a jejich sportovními kluby.
Nevládními organizacemi působícími v oblasti školního sportu jsou Slovenské asociace sportu na školách a Slovenská asociace univerzitního sportu, které jsou členy mezinárodních federací (ISF a FISU). Spoluprací se školami a národními sportovními federacemi se snaží zvýšit zapojení mladých lidí do sportu a do pohybových aktivit, zejména organizováním celostátních sportovních soutěží a účastí v mezinárodních sportovních soutěžích organizovaných mezinárodní federací ISF a FISU.
Vzdělávání v oblasti sportu
Přípravu a vzdělávání profesionálních a dobrovolných zaměstnanců v oblasti sportu legislativní upravuje zákon č. 288/1997 Sb., Který mění zákon č. 300/2008 Sb ..
Vyhláška Ministerstva školství České republiky č. 444/2008 Sb. o akreditační komisi pro oblast tělesné kultury ao Jednotném vzdělávacím systému odborníků ve sportu České republiky stanoví podrobnosti o složení a činnosti akreditační komise v oblasti tělesné kultury, o náležitostech vydávání potvrzení o akreditaci, o jednotném vzdělávacím systému odborníků ve sportu, o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti k výkonu specializovaných činností v oblasti tělesné kultury ao přípravě na jejich provádění.
Podnětem k zavedení jednotného vzdělávacího systému odborníků ve sportu je pětistupňová kvalifikační stupnice vzdělávání trenérů v zemích Evropské unie, kterou navrhla Evropská síť věd o sportu na vysokých školách. Cílem vytvoření jednotného vzdělávacího systému odborníků ve sportu je poskytovat transparentní a kompatibilní vzdělávací systém ve sportu, který bude srovnatelný a akceptovatelný se systémem vzdělávání zemí Evropské unie. V současnosti probíhá reakreditácia a transformace třístupňové stupnice vzdělávání na pětistupňovou.
Vzdělávání odborníků ve sportu s nejvyšší kvalifikací je realizováno univerzitní formou přípravy podle zákona o vysokých školách zejména na čtyřech univerzitách se zaměřením na tělesnou výchovu a sport. V těchto zařízeních se připravují trenéři různých sportovních odvětví, učitelé tělesné výchovy pro všechny druhy škol a jiní odborníci v oblasti sportu (manažeři, žurnalisté, trenéři zdravotně postižených).
Podle platných právních předpisů se odborníci nižších kvalifikačních stupňů připravují ve vzdělávacích zařízeních právnických osob a fyzických osob, kterým Ministerstvo školství České republiky vydalo potvrzení o akreditaci.
Mezinárodní spolupráce
Mezinárodní spolupráci v jednotlivých sportovních odvětvích zajišťují národní sportovní federace. Své partnery v zahraničí mají i některé celoslovenské nevládní sportovní organizace.
Několik Slovenské sportovních funkcionářů působí v orgánech mezinárodních sportovních federací a jiných sportovních organizací. Sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR zajišťuje sbližování legislativy s EU a prostřednictvím mezivládních nebo meziresortních smluv podporuje a realizuje mezinárodní spolupráci v oblasti sportu, výměnu informací a expertů. V ENGSO – v Evropském sdružení nevládních sportovních organizací zastupuje slovenský sport Konfederace sportovních svazů ČR.
Financování sportu
Financování sportu v České republice závisí na úrovni dané sportovní aktivity a od jejího významu pro obyvatele. Na úrovni rekreačního sportování převládá přímé financování sportovních aktivit zejména sportujícími občany, obcemi a samosprávnými kraji. Na úrovni státní sportovní reprezentace se sport významnou měrou podporuje z veřejných zdrojů. Svůj rozpočet si organizace doplňují z členských příspěvků, vlastních aktivit, a nejpopulárnější sporty získávají část financí i od komerčních sponzorů.
Dotace poskytované prostřednictvím sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR jsou poskytovány na principu rozpočtování s uplatněním kritérií, které vypracovává sekce státní péče o sport Ministerstva školství ČR ve spolupráci s nevládním sektorem a které zohledňují přínos konkrétních projektů a konkrétních sportovních odvětví pro celou společnost. Podporují se programy a projekty v následujících skupinách – mimoškolní sportovní činnost dětí a mládeže, státní sportovní reprezentace a rozvoj sportovních odvětví, sportovně – talentovaná mládež, koordinace projektů a mezinárodní spolupráce v oblasti sportu, významné sportovní akce v ČR, pohárové soutěže a průřezové činnosti v sportu. Celkově stát každoročně přispívá 11 let na rozvoj sportu částkou přibližně 1 miliardy korun (cca 33 mil. Euro).
Moderní sport na území Slovenska, které bylo součástí Rakousko – Uherska, se začal etablovat v druhé polovině 19. století. Začátky, vzhledem na špatnou hospodářskou a sociální situaci Slováků, byly těžké. Obyvatelstvo mělo existenční problémy. Postupně však vznikaly sportovní a tělovýchovné spolky a kluby i na území Horních Uher (současné Slovensko).
Z historie sportu na Slovensku
Nejstarší je dostihový sport – v roce 1826 se v bratislavské Petržalce uskutečnily vůbec první moderní dostihy na území Rakouska – Uherska av roce 1839 vznikl Dostihový spolek jako organizátor dostihů.
V roce 1844 založil F. Martinengo v Bratislavě první tělocvičny a šermířskou školu v Uhersku. Průkopníkem tělesné výchovy na Slovensku byl IB Zoch, učitel tělesné výchovy na slovenský gymnáziu v Revúcej, autor první učebnice tělesné výchovy, která vyšla v roce 1873.
První moderní sportovní klub – Bratislavský veslařský klub – byl založen v roce 1862. O rok později uspořádal první veslařské závody v Uhersku se startem v Děvíně.
Mezi sporty s nejstarší tradicí na Slovensku patří: atletika, šerm, bruslení, tenis, veslování, cyklistika, kuželky, box, plavání, tehdejší těžká atletika, tj vzpírání a zápasení a začátkem 20. století se začal rozšiřovat i fotbal.
Nejstarším atletickým akcí na Slovensku byly závody v Prešově, které se uskutečnily roce 1846. Další běžecké překážkové závody byly zorganizovány v roce 1864 na dostihové dráze v Petržalce.
Zimní sporty, zvláště lyžování se rozvíjely v oblasti Vysokých Tater. V roce 1900 se uskutečnily na Štrbském plese Mistrovství Evropy v rychlobruslení. V roce 1903 byla v Tatranské Lomnici vybudována první sáňkařská dráha. První lyžařské závody se konaly v Tatranské Poliance v roce 1911.
Sport byl ve svých začátcích na slovenském území doménou bohatých. Proto i talenty ze Slovenska odcházeli do bohatých budapešťských klubů. Mnozí z nich reprezentovali Uhersko i na olympijských hrách. Už na I. OH v roce 1896 v Aténách získal bronzovou medaili A. Szöke, rodák z Hronce při Brezně, v běhu na 100 metrů.
Nejúspěšnějším olympionikem toho období byl plavec Z. Halmaj, rodák z Vysoké při Moravě, který získal v dresu Uherska na OH 1900,1904 a 1908 dvě zlaté, čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili.
V období let 1918 – 38, během Československé republiky, vyvíjely na Slovensku sportovní činnost československé, maďarské, německé, polské a židovské organizace. Československá obec sportovní vystupovala v roli ústřední koordinační organizace. Tato byla v roce 1928 přetransformována na Československý všešportový výbor. Slovensko v něm nemělo zvláštní zastoupení, podobně jako v Československém olympijském výboru.
V meziválečném období se na olympijských hrách zúčastnilo 18 Slovenská olympioniků. První medaile v tomto období získali na OH roku 1936. Stříbrnou – zápasník J. Herda i členka gymnastického družstva M. Pálfyová.
Největšímu zájmu se těšil stále fotbal. Slovenskou jedničkou byl I. ČsŠK Bratislava (založen v roce 1919), který v roce 1927 získal titul amatérského mistra ČSR.
Lední hokej se na Slovensku objevil po první světové válce v podobě bandy hokeje, zejména v Košicích av Bratislavě. Mistrovství Evropy 1925 ve Vysokých Tatrách dali zelenou kanadskému hokeji. V roce 1929 se ustavila Slovenská župa kanadského hokeje. Lední hokej se rychle ujal v Bratislavě, Vysokých Tatrách, Ostravě, Nitře, Trnavě, Banské Bystrici a Prešově. V sezóně 1929/30 se ve Vysokých Tatrách uskutečnil I. ročník Tatranského poháru, druhého nejstaršího klubového turnaje v Evropě. Prvním mistrem Slovenska se stal Skiklub Bratislava v roce 1930.
Od konce roku 1938 vznikaly samostatné Slovenské sportovní svazy, pak byla konstituována Slovenská ústřední sportovní rada (1939-1944), jako centrální sportovní orgán Slovenského státu. Byl založen i Slovenský olympijský výbor, jehož prvním předsedou se stal G. Rehák.
Po skončení II. světové války Slovenské sportovci úspěšně reprezentovali na vrcholových akcích v dresu Československa. O nejvýrazněji úspěchy se přičinili zlatí olympijští medailisté: J. Torma v boxu (1948), J. Zachara v boxu (1952), O. Nepela v krasobruslení (1972), A. Tkáč v cyklistice (1976), S. Seman a F . Kunz ve fotbale (1980), J. Pribilinec v chůzi (1988), M. Mečíř v tenise (1988).
Nejpopulárnějším sportem zůstal fotbal. Slovan Bratislava, nejlepší slovenský klub, získal 8-krát titul mistra Československa. Vynikající úspěch dosáhl v roce 1969, kdy jako jediné slovenský mužstvo vyhrál Pohár vítězů pohárů.
Československá fotbalová reprezentace získala na MS 1962 v Chile stříbro. Zasloužili se o něj i slovenský hráči: V. Schrojf, J. Popluhár, R. Scherer, J. Adamec, J. Štribrányi, A. Kvašňák, T. Buberník, P. Molnár. Mistry Evropy v roce 1976 v Bělehradě v dresu Československa byly A. Vencel, K. Dobiáš, K. Gogh, J. Čapkovič, L. Jurkemik, J. Móder, M. Masný, J. Pollák, A. Ondruš, J. Pivarník , J. Švehlík, D. Gallis a trenér J. Vengloš.
Mezi významné úspěchy na poli olympijské diplomacie patří volba prof. V. Černušák v roce 1981 za člena Mezinárodního olympijského výboru jako prvního Slováka vůbec. Ve funkci pracoval do roku 2001, od té doby je čestným členem MOV.
Dne 9.12.1992 několik dní před vznikem samostatné České republiky, vznikl v Bratislavě Slovenský olympijský výbor. Předsedou se stal člen Mezinárodního olympijského výboru Vladimír Černušák. MOV na svém 101. zasedání v Monaku 24.9.1993 přijal Slovenský olympijský výbor se svého řádného člena.
Sportovci České republiky poprvé v historii vystoupili pod vlastní vlajkou na ZOH 1994 v Lillehammeru. Výbornými výkony zaujaly Slovenská hokejisté, kteří získali pro Slovensko historický první olympijský bod v klasifikaci zemí, když se umístili na šestém místě. O ten druhý olympijský bod se zasloužila biatlonistka M. Jašicová.
V roce stoletého OH 1996 v Atlantě, absolvovalo samostatné Slovensko úspěšnou medailovou premiéru. Zlato vybojoval vodní slalomář M. Martikán v kajaku jednotlivců, stříbro zajistil kanoista S. Kňazovický v kánoi jednotlivců na 500 ma bronz získal J. Gönci ve střelbě z libovolné malorážky na 60 výstřelů.
Velké popularitě se na Slovensku těší lední hokej. V roce 1993 vyhrálo Slovensko kvalifikační turnaj na ZOH 1994 av následujících dvou sezónách zaslouženě zvítězilo – postupně na C kategorie MS konaných v Popradu a Spišské Nové Vsi a pak i na B kategorie MS v Bratislavě. V roce 2000 na MS v Petrohradě získalo stříbrné medaile av roce 2002 na MS v Göteborgu zlaté medaile, které oslavovala celá republika. O historický úspěch se postarali: J. Bača, Ľ. Bartečko, P. Bondra, L. Černý, M. Handzuš, R. Hecl, M. Hlinka, J. Lašák, R. Lintner, D. Milo, L. Nagy, V. Országh, Ž. Pálffy, R. Pavlikovský, R. Petrovický, P. Pucher, M. Šimonovič, P. Smrk, R. Somík, R. Staňa, M. Štrbák, J. Stümpel, R. Tomík, M. Uram, Ľ. Višňovský, trenéři: J. Filc, E. Bokroš, V. Šťastný.
V roce 2000 se uskutečnila anketa o nejúspěšnějšího Slovenská sportovce století. Prvenství získal olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa a pětinásobný mistr Evropy v krasobruslení Ondrej Nepela, před olympijským vítězem a trojnásobným mistrem světa v cyklistickém sprintu Antonem Tkáčem a hokejovým brankářem Vladimírem Dzurillu, který na ZOH získal stříbrnou a dvě bronzové medaile.
Slovensko vážně uvažovalo o kandidatuře na uspořádání ZOH 1984 ve Vysokých Tatrách, oficiálně však kandidoval až Poprad – Tatry na uspořádání ZOH v letech 2002 a 2006 v silné konkurenci však neuspěl.
Pouze málo evropských zemí se může pochlubit, že jejich sportovní život dlouhodobě mapuje specializovaný sportovní deník. Slovensko patří mezi ně, vždyť od roku 1953 vychází nepřetržitě periodikum SPORT, které je 2. – 3. nejčtenějším deníkem v České republice.
V uplynulém období se na Slovensku pořádaly mnohé významné mezinárodní akce – v roce 1993 Evropská konference o sportu av roce 2000 Konference ministrů sportu členských zemí Rady Evropy. Mezi další akce je možné zmínit v roce 1999 Světovou zimní univerziádu a Evropské olympijské dny mládeže.
Nejúspěšnějším sportem v relativně krátké historii samostatné České republiky je jednoznačně kanoistika, zvláště kanoistika na divoké vody, kde Slovenská reprezentanti dlouhodobě představují světovou špičku. Výjimeční jsou zejména 3-násobná olympijští vítězové bratři Peter a Pavol Hochschornerovci, kteří zvítězili na OH v Sydney, Aténách a Pekingu. Dalším skvělým vodním slalomář je Michal Martikán, nejúspěšnější sportovec za r. 2008, který má se své sbírce 2 zlaté a 2 stříbrné olympijské medaile a množství ocenění z dalších vrcholných akcí. Zlatý skvělý kanoistická trojlístek doplňuje Elena Kaliská, která v Pekingu obhájila zlatou medaili v K-1. Stabilně kvalitní výkony podává slovenská K-4 Richard a Michal Riszdorferovci, Erik Vlček a Juraj Tarr. Po bronze z OH v Aténách vybojoval na OH v Pekingu stříbrné medaile.
Slovensko má i dalších výjimečných sportovců jako například 33-letá Martina Moravcová, 6-krát nejúspěšnější sportovkyně Slovenska. Na OH startovala pětkrát, čímž v počtu startů vyrovnala slovenský rekord sánkarka Marie Jasenčákovej. V olympijském bazénu vybojovala 2 stříbrné, je držitelka 3 světových a 7 evropských rekordů. Na svém kontě má neuvěřitelných 203 Slovenská rekordů.
Mezi silné slovenský sporty patří dlouhodobě i střelba, ve které navzdory nevydařenému startu v Pekingu nejvýraznější osobností je stále Jozef Gönci, dvojnásobný bronzový medailista a absolutně nejlepší střelec světa v r. 1998 a 1999.
Mezi další slovenský sporty, které se úspěšně prezentovali na OH a ZOH se řadí zápasení, judo, snowboarding, biatlon, z kolektivních sportů zejména lední hokej a ženský basketbal.Celkovo získalo Slovensko od svého vzniku v r. 1993 na OH 20 medailí a zatím jedinou na ZOH o kterou se přičinil v snowboardingu stříbrný Radoslav Žídek.
Z neolympijských sportů patří dlouhodobě mezi nejlepších kulturisté, karatista, hokejbalisti a svými výkony i horolezci.
Velmi úspěšně si v uplynulém období počínali i zdravotně postižení sportovci. Na paralympijských hrách 2008 v Pekingu vybojovali sedm medailí, čímž rozšířili kolekci cenných kovů na 12 zlatých, 28 stříbrných a 28 bronzových medailí.
„Každá země světa by měla mít vlastní sportovní muzeu na zachování části své historie!“
M. Juan AntonioSamaranch, 1993 – předseda (1980-2000), čestný předseda Mezinárodního olympijského výboru
Muzeum tělesné kultury
Sport jako tělesná aktivita soutěživého charakteru vznikl v 19.století. Stal se novým nositelem tradičních i vznikajících hodnot, potřeb, symbolů, významů, cílů a znaků ve společnosti. Je považován za nejvýznamnější sociální hnutí současného světa. Od století páry k století umělé inteligence pomáhá umístit tělo do služeb mysli a naopak.
Sportovní muzeum je živým organismem, nejen archaickou institucí, snaží se mít svou originalitu. Vytvoření sportovního muzea se stalo kulturní potřebou konce 20.století.
Muzeum tělesné kultury v ČR bylo zřízeno dnem 24.10.1985 pořizovací listinou předsednictva ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy jako účelové zařízení Slovenského ústředního výboru ČSZTV bez právní subjektivity. Mimořádným sjezdem ČSZTV o právním nástupnictví se stalo součástí Slovenského sdružení tělesné kultury jako jeho organizační jednotka s právem jednat vlastním jménem.
Muzeum tělesné kultury v ČR
Muzeum tělesné kultury v ČR je celostátním specializovaným muzeem .Plní funkci metodického a koordinačního centra v oblasti své specializace. Sbírkový fond muzea obsahuje více než 11 000 trojrozměrných předmětů. Jde například o sportovní trofeje (medaile, plakety, sklenice, plastiky) a sportovní výzbroj, výstroj, náčiní a nářadí. Zvláštní část sbírek tvoří rozsáhlá fotodokumentace. Součástí MTK je knihovna zaměřená sběru a zpřístupňování historicko-faktografické literatury z oblasti tělesné kultury. Předmětem výzkumu a praktické činnosti je historie olympijského hnutí na Slovensku a ve světě, účinkování Slovenska na mezinárodní sportovní scéně a domácí dění v historickém vývoji i současnosti. MTK poskytuje konzultační služby a studijní možnosti veřejnosti, zejména studentům, sportovcům, novinářům, odborným pracovníkům tělovýchovy, sportovních klubů a společenských organizací.
Muzeum nemá zpřístupněnou stálou expozici. Výsledky své akviziční činnosti prezentuje formou příležitostných výstav.
