Archiv pro štítek: bruslení

Moderní sport na území Slovenska, které bylo součástí Rakousko – Uherska, se začal etablovat v druhé polovině 19. století. Začátky, vzhledem na špatnou hospodářskou a sociální situaci Slováků, byly těžké. Obyvatelstvo mělo existenční problémy. Postupně však vznikaly sportovní a tělovýchovné spolky a kluby i na území Horních Uher (současné Slovensko).

Nejstarší je dostihový sport – v roce 1826 se v bratislavské Petržalce uskutečnily vůbec první moderní dostihy na území Rakouska – Uherska av roce 1839 vznikl Dostihový spolek jako organizátor dostihů.
V roce 1844 založil F. Martinengo v Bratislavě první tělocvičny a šermířskou školu v Uhersku. Průkopníkem tělesné výchovy na Slovensku byl IB Zoch, učitel tělesné výchovy na slovenský gymnáziu v Revúcej, autor první učebnice tělesné výchovy, která vyšla v roce 1873.
První moderní sportovní klub – Bratislavský veslařský klub – byl založen v roce 1862. O rok později uspořádal první veslařské závody v Uhersku se startem v Děvíně.

Rada Evropy – sdružení evropských států

Mezi sporty s nejstarší tradicí na Slovensku patří: atletika, šerm, bruslení, tenis, veslování, cyklistika, kuželky, box, plavání, tehdejší těžká atletika, tj vzpírání a zápasení a začátkem 20. století se začal rozšiřovat i fotbal.
Nejstarším atletickým akcí na Slovensku byly závody v Prešově, které se uskutečnily roce 1846. Další běžecké překážkové závody byly zorganizovány v roce 1864 na dostihové dráze v Petržalce.
Zimní sporty, zvláště lyžování se rozvíjely v oblasti Vysokých Tater. V roce 1900 se uskutečnily na Štrbském plese Mistrovství Evropy v rychlobruslení. V roce 1903 byla v Tatranské Lomnici vybudována první sáňkařská dráha. První lyžařské závody se konaly v Tatranské Poliance v roce 1911.
Sport byl ve svých začátcích na slovenském území doménou bohatých. Proto i talenty ze Slovenska odcházeli do bohatých budapešťských klubů. Mnozí z nich reprezentovali Uhersko i na olympijských hrách. Už na I. OH v roce 1896 v Aténách získal bronzovou medaili A. Szöke, rodák z Hronce při Brezně, v běhu na 100 metrů.
Nejúspěšnějším olympionikem toho období byl plavec Z. Halmaj, rodák z Vysoké při Moravě, který získal v dresu Uherska na OH 1900,1904 a 1908 dvě zlaté, čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili.
V období let 1918 – 38, během Československé republiky, vyvíjely na Slovensku sportovní činnost československé, maďarské, německé, polské a židovské organizace. Československá obec sportovní vystupovala v roli ústřední koordinační organizace. Tato byla v roce 1928 přetransformována na Československý všešportový výbor. Slovensko v něm nemělo zvláštní zastoupení, podobně jako v Československém olympijském výboru.
V meziválečném období se na olympijských hrách zúčastnilo 18 Slovenská olympioniků. První medaile v tomto období získali na OH roku 1936. Stříbrnou – zápasník J. Herda i členka gymnastického družstva M. Pálfyová.
Největšímu zájmu se těšil stále fotbal. Slovenskou jedničkou byl I. ČsŠK Bratislava (založen v roce 1919), který v roce 1927 získal titul amatérského mistra ČSR.

Lední hokej se na Slovensku objevil po první světové válce v podobě bandy hokeje, zejména v Košicích av Bratislavě. Mistrovství Evropy 1925 ve Vysokých Tatrách dali zelenou kanadskému hokeji. V roce 1929 se ustavila Slovenská župa kanadského hokeje. Lední hokej se rychle ujal v Bratislavě, Vysokých Tatrách, Ostravě, Nitře, Trnavě, Banské Bystrici a Prešově. V sezóně 1929/30 se ve Vysokých Tatrách uskutečnil I. ročník Tatranského poháru, druhého nejstaršího klubového turnaje v Evropě. Prvním mistrem Slovenska se stal Skiklub Bratislava v roce 1930.
Od konce roku 1938 vznikaly samostatné Slovenské sportovní svazy, pak byla konstituována Slovenská ústřední sportovní rada (1939-1944), jako centrální sportovní orgán Slovenského státu. Byl založen i Slovenský olympijský výbor, jehož prvním předsedou se stal G. Rehák.
Po skončení II. světové války Slovenské sportovci úspěšně reprezentovali na vrcholových akcích v dresu Československa. O nejvýrazněji úspěchy se přičinili zlatí olympijští medailisté: J. Torma v boxu (1948), J. Zachara v boxu (1952), O. Nepela v krasobruslení (1972), A. Tkáč v cyklistice (1976), S. Seman a F . Kunz ve fotbale (1980), J. Pribilinec v chůzi (1988), M. Mečíř v tenise (1988).
Nejpopulárnějším sportem zůstal fotbal. Slovan Bratislava, nejlepší slovenský klub, získal 8-krát titul mistra Československa. Vynikající úspěch dosáhl v roce 1969, kdy jako jediné slovenský mužstvo vyhrál Pohár vítězů pohárů.
Československá fotbalová reprezentace získala na MS 1962 v Chile stříbro. Zasloužili se o něj i slovenský hráči: V. Schrojf, J. Popluhár, R. Scherer, J. Adamec, J. Štribrányi, A. Kvašňák, T. Buberník, P. Molnár. Mistry Evropy v roce 1976 v Bělehradě v dresu Československa byly A. Vencel, K. Dobiáš, K. Gogh, J. Čapkovič, L. Jurkemik, J. Móder, M. Masný, J. Pollák, A. Ondruš, J. Pivarník , J. Švehlík, D. Gallis a trenér J. Vengloš.
Mezi významné úspěchy na poli olympijské diplomacie patří volba prof. V. Černušák v roce 1981 za člena Mezinárodního olympijského výboru jako prvního Slováka vůbec. Ve funkci pracoval do roku 2001, od té doby je čestným členem MOV.
Dne 9.12.1992 několik dní před vznikem samostatné České republiky, vznikl v Bratislavě Slovenský olympijský výbor. Předsedou se stal člen Mezinárodního olympijského výboru Vladimír Černušák. MOV na svém 101. zasedání v Monaku 24.9.1993 přijal Slovenský olympijský výbor se svého řádného člena.
Sportovci České republiky poprvé v historii vystoupili pod vlastní vlajkou na ZOH 1994 v Lillehammeru. Výbornými výkony zaujaly Slovenská hokejisté, kteří získali pro Slovensko historický první olympijský bod v klasifikaci zemí, když se umístili na šestém místě. O ten druhý olympijský bod se zasloužila biatlonistka M. Jašicová.
V roce stoletého OH 1996 v Atlantě, absolvovalo samostatné Slovensko úspěšnou medailovou premiéru. Zlato vybojoval vodní slalomář M. Martikán v kajaku jednotlivců, stříbro zajistil kanoista S. Kňazovický v kánoi jednotlivců na 500 ma bronz získal J. Gönci ve střelbě z libovolné malorážky na 60 výstřelů.
Velké popularitě se na Slovensku těší lední hokej. V roce 1993 vyhrálo Slovensko kvalifikační turnaj na ZOH 1994 av následujících dvou sezónách zaslouženě zvítězilo – postupně na C kategorie MS konaných v Popradu a Spišské Nové Vsi a pak i na B kategorie MS v Bratislavě. V roce 2000 na MS v Petrohradě získalo stříbrné medaile av roce 2002 na MS v Göteborgu zlaté medaile, které oslavovala celá republika. O historický úspěch se postarali: J. Bača, Ľ. Bartečko, P. Bondra, L. Černý, M. Handzuš, R. Hecl, M. Hlinka, J. Lašák, R. Lintner, D. Milo, L. Nagy, V. Országh, Ž. Pálffy, R. Pavlikovský, R. Petrovický, P. Pucher, M. Šimonovič, P. Smrk, R. Somík, R. Staňa, M. Štrbák, J. Stümpel, R. Tomík, M. Uram, Ľ. Višňovský, trenéři: J. Filc, E. Bokroš, V. Šťastný.
V roce 2000 se uskutečnila anketa o nejúspěšnějšího Slovenská sportovce století. Prvenství získal olympijský vítěz, trojnásobný mistr světa a pětinásobný mistr Evropy v krasobruslení Ondrej Nepela, před olympijským vítězem a trojnásobným mistrem světa v cyklistickém sprintu Antonem Tkáčem a hokejovým brankářem Vladimírem Dzurillu, který na ZOH získal stříbrnou a dvě bronzové medaile.
Slovensko vážně uvažovalo o kandidatuře na uspořádání ZOH 1984 ve Vysokých Tatrách, oficiálně však kandidoval až Poprad – Tatry na uspořádání ZOH v letech 2002 a 2006 v silné konkurenci však neuspěl.
Pouze málo evropských zemí se může pochlubit, že jejich sportovní život dlouhodobě mapuje specializovaný sportovní deník. Slovensko patří mezi ně, vždyť od roku 1953 vychází nepřetržitě periodikum SPORT, které je 2. – 3. nejčtenějším deníkem v České republice.
V uplynulém období se na Slovensku pořádaly mnohé významné mezinárodní akce – v roce 1993 Evropská konference o sportu av roce 2000 Konference ministrů sportu členských zemí Rady Evropy. Mezi další akce je možné zmínit v roce 1999 Světovou zimní univerziádu a Evropské olympijské dny mládeže.
Nejúspěšnějším sportem v relativně krátké historii samostatné České republiky je jednoznačně kanoistika, zvláště kanoistika na divoké vody, kde Slovenská reprezentanti dlouhodobě představují světovou špičku. Výjimeční jsou zejména 3-násobná olympijští vítězové bratři Peter a Pavol Hochschornerovci, kteří zvítězili na OH v Sydney, Aténách a Pekingu. Dalším skvělým vodním slalomář je Michal Martikán, nejúspěšnější sportovec za r. 2008, který má se své sbírce 2 zlaté a 2 stříbrné olympijské medaile a množství ocenění z dalších vrcholných akcí. Zlatý skvělý kanoistická trojlístek doplňuje Elena Kaliská, která v Pekingu obhájila zlatou medaili v K-1. Stabilně kvalitní výkony podává slovenská K-4 Richard a Michal Riszdorferovci, Erik Vlček a Juraj Tarr. Po bronze z OH v Aténách vybojoval na OH v Pekingu stříbrné medaile.
Slovensko má i dalších výjimečných sportovců jako například 33-letá Martina Moravcová, 6-krát nejúspěšnější sportovkyně Slovenska. Na OH startovala pětkrát, čímž v počtu startů vyrovnala slovenský rekord sánkarka Marie Jasenčákovej. V olympijském bazénu vybojovala 2 stříbrné, je držitelka 3 světových a 7 evropských rekordů. Na svém kontě má neuvěřitelných 203 Slovenská rekordů.
Mezi silné slovenský sporty patří dlouhodobě i střelba, ve které navzdory nevydařenému startu v Pekingu nejvýraznější osobností je stále Jozef Gönci, dvojnásobný bronzový medailista a absolutně nejlepší střelec světa v r. 1998 a 1999.
Mezi další slovenský sporty, které se úspěšně prezentovali na OH a ZOH se řadí zápasení, judo, snowboarding, biatlon, z kolektivních sportů zejména lední hokej a ženský basketbal.Celkovo získalo Slovensko od svého vzniku v r. 1993 na OH 20 medailí a zatím jedinou na ZOH o kterou se přičinil v snowboardingu stříbrný Radoslav Žídek.
Z neolympijských sportů patří dlouhodobě mezi nejlepších kulturisté, karatista, hokejbalisti a svými výkony i horolezci.
Velmi úspěšně si v uplynulém období počínali i zdravotně postižení sportovci. Na paralympijských hrách 2008 v Pekingu vybojovali sedm medailí, čímž rozšířili kolekci cenných kovů na 12 zlatých, 28 stříbrných a 28 bronzových medailí.