Ministerstvo zdravotnictví Paraguaye vyhlásilo 8. ledna 2013 zdravotnickou pohotovost pro celé území země z důvodu výskytu několika případů nemoci dengue. Místní úřady zahájily informační kampaň a přistoupily k likvidaci stojatých vod jako možných ložisek původce onemocnění.

Virus se přenáší bodnutím komára druhu Aedes aegypti, které se rozmnožují v stojatých vodách. Nemoc začíná náhlou horečkou 41 ° C, zimnicí, vyčerpaností, bolestmi hlavy, končetin, kloubů a svalů, nízkým pulsem a hořkou, kovovou chutí v ústech.
Nejlepší ochrana před nákazou je především prevence před bodnutím – nošení oděvů zakrývajících končetiny, spreje a síťky proti komárům a používání repelentů.

Název dengue je odvozen ze španělštiny a dá se přeložit jako nepřirozenost nebo afektovanost. Toto označení vyjadřuje nápadnou a zvláštní změnu držení těla a chování u nemocných osob, která může přetrvávat i po překonání nemoci. Jinak se také označuje jako Leprikosia.

Původce
Nemoc způsobuje flaviviry z čeledi Flaviviridae, který má jednopovrazcový genom RNA. Existují čtyři subtypy virů (DEN 1 až DEN 4), které se vyskytují v ohraničených nebo překrývajících se místech výskytu (Endemol). Vědci zjistili, že hostitelem tohoto viru jsou lidé, ale i primáti.

Rozšíření
Nemoc pochází původně z Afriky a asi před 600 lety se dostala do Asie, mezitím byly dokumentovány i případy v Americe. Už téměř 200 let se pozoruje v tropických oblastech zvýšený výskyt horečky dengue. Mezinárodní obchod, jako jsou například kontejnerové lodě s dovozem ovoce z Afriky, umožňují rozšíření infikovaných larev komárů do takových území, ve kterých se normálně nevyskytují. Také i cestující, který se infikovali v tropických oblastech mohou tuto chorobu zavléci i do bezpečných zemí. Vlivem globálního oteplování se horečka dengue rozšiřuje i za oblasti svého běžného výskytu. Hlavní směry místa výskytu jsou v dnešní době Latinská Amerika, centrální Afrika, Indie, jihovýchodní Asie, části Pacifiku a jih USA. V roce 2006 se vyskytly epidemie horečky dengue v Dominikánské republice, tak na Kubě. V těchto oblastech byly postaveny stany první pomoci, nasazeny byly i speciální jednotky, které bojovaly proti rozšíření této nemoci. Začátkem roku 2007 došlo i v jihoamerických státech ke zvýšenému výskytu této horečky.

Výskyt
2,5 miliard lidí žije v místech výskytu epidemie. Ročně postihne tato nemoc 10 až 100 milionů lidí, asi 95% z toho jsou děti. V roce 1999 byla horečka dengue nejčastěji vyskytující se virové onemocnění, které přenášejí komáři. Asi 2 až 5 procent nemocných lidí zemře na tuto formu horečky, především děti a mladiství. U dětí do jednoho roku představuje úmrtnost asi 30%.

Přenos
Virus se přenáší bodnutím komára druhu Aedes aegypti nebo Aedes albopictus, jsou to takzvané asijské moskyti Tigrova. V dnešní době se horečka dengue vyskytuje ve velkých městech, tak v chudých slumech v Brazílii, kde se tyto komáři rozmnožují ve stojatých vodách jako jsou studny, cisterny ale zásluhu na tom má i nedostačující kanalizace. K rozmnožování přispívá i odpad a nádoby, do kterých se sbírá dešťová voda.

Boj s onemocněním
Úsilí, které bylo vyvinuto v období mezi lety 1950 až 1960 omezit výskyt nemoci odstraněním komárů pomocí insekticidů a vysušením jejich semeniště, bylo v této době většinou úspěšné. V současnosti byla tato opatření zakázány a to v důsledku negativního vlivu na životní prostředí a vyhubením jiných druhů hmyzu. I vzhledem k rychlou schopnost komárů, kteří si vytvořili odolnost na tyto insekticidy byla tato opatření neúspěšné. Už nějakou dobu je vyvinut insekticid, který zneškodňuje larvy komárů a je i ekologicky přijatelný. Jeho účinnost není ale jednoznačně prokázána. Má tzv. larvicidní účinek, který se získává z bakterie Bacillus thuringiensis israelensis. Další jednoduché a účinné opatření jsou například přidávání chloru a písku do louží, jakož i do misek pod květináče.

Diagnóza
Klinické určení diagnózy je díky množství různých původců infekčních onemocnění obtížné. Protilátky se dají dokázat až na čtvrtý den po vypuknutí onemocnění. Horečka dengue se dá dokázat mezi 4 až 7 dnem a to pomocí polymerázové řetězové reakce, kultivací viru nebo sérologickými testy. Klinicky podobné horečce dengue je onemocnění s názvem horečka chikungunya. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by měla být krev pacienta, u kterého je podezření na horečku dengue vždy přezkoumána i na protilátky proti horečce Chikungunya. Dělá se to v tom případě, když nejde o horečku dengue a pacient se mohl nacházet na takovém území, kde se horečka chikungunya vyskytuje.

Průběh nemoci
V téměř 90% případů onemocněních je možné pozorovat mírný průběh nemoci, podobný chřipce. V 10% případech začíná nemoc po inkubační době 2 až 10 dnech a probíhá ve třech fázích.

Nemoc začíná náhlou horečkou 41 ° C, zimnicí, vyčerpaností, bolestmi hlavy, končetin, kloubů a svalů, nízkým pulsem a hořkou, kovovou chutí v ústech. Občas se vyskytne i vyrážka, nevolnost a zvracení.
Po ústupu horečky po 4 až 5 dnech dochází k dalšímu stoupání teploty. Pak se na těle objeví rozsáhlé makulopapulózní vyrážky.
Následně po 5 až 6 dnech nastává fáze zotavení, která může trvat i několik týdnů.
Za tzv. trias dengue označujeme symptomy jako: horečka, vyrážka a bolesti hlavy, končetin, kloubů a svalů.

Hemoragická horečka dengue (DHF)
Hemoragická horečka dengue je akutní šokový syndrom s následnou krvácením (krvácením do mozku). Pravděpodobná příčinou tohoto syndromu je nová infekce jiného subtypu horečky dengue. Tento šokový syndrom bývá u turistů velmi vzácný. Především u lidí s již existujícími protilátkami proti jednomu subtypu horečky dengue může dojít k imunologické reakci, při které může dojít k nekontrolovatelné krvácení. Protilátky může člověk získat již od doby, kdy překonal první infekci nebo se mohou přenést z matky na dítě. To vysvětluje, proč jsou právě děti nejvíce postiženy touto formou horečky dengue. Hemoragická forma začíná jako normální horečka dengue, ale po 2 až 5 dnech se její průběh dramaticky zhorší. Může dojít k selhání krevního oběhu a k zarudnutí obličeje, ke vnitřnímu krvácení, dehydrataci, křeče, koma, krvácení z dásní, zvracení krve, černé stolici, otékání jater a k celkovému šoku (tachykardie, nízký krevní tlak, studený pot, bledost). Průběh nemoci závisí na stupni závažnosti onemocnění, zahájení léčby, jakož i od lékařských možností. V chudších regionech se špatným lékařským vybavením může představovat letalita na hemoragickou formu až 30%.

Léčba
V současnosti neexistují žádná účinná antivirální léky proti této infekční nemoci, proto se vyskytujících symptomy při tomto onemocnění dají jen zmírnit, ne vyléčit. Kvůli riziku vnitřního a vnějšího krvácení při hemoragické horečce dengue je u každého onemocnění, kde to není vyloučeno, anebo zákaz podávání preparátů, které obsahují kyselinu acetylsalicylovou (např. Aspirin), protože ty vedou ke snížení srážlivosti krve. Nejvhodnějším preparátem na zmírnění symptomů je paracetamol, který nemá takový nežádoucích účinků.

Imunizace
Překonaná infekce jednoho ze čtyř subtypů původce tohoto onemocnění poskytuje imunizaci proti témuž subtypu, ne proti dalším třem subtypem tohoto viru. To znamená, že člověk může být napaden virem horečky dengue až čtyřikrát. Je dokázáno, že po prodělané infekci jednoho subtypu je při pozdější infekci dalšího subtypu průběh nemoci mírnější než při první infekci. Očkování, které dosud ještě neexistuje by bylo proto účinné jen tehdy, kdyby chránilo před všemi čtyřmi subtypy.

Prevence
Nejlepší ochrana je především chránění se před bodnutím, ochranný oděv, spreje a síťky proti komárům, protože ty jsou aktivní přes den. Podle testovací zprávy z července 2000 chránili před bodnutím komárů nejlepší přípravky Autan Active a Autan Family. Účinná látka obou výrobků se nazývá Bayrepel a je syntetickou účinnou látkou z výzkumu BAYER.