Ekonomická dimenze členství
Ekonomický faktor je jednou z nejsilnějších námitek proti členství Ankary v EU, což vyplývá zejména z relativní chudoby a zaostalosti, nerovnoměrné rozvinutosti, velikosti populace, turecké rozlohy a v neposlední řadě převažujícího zemědělského (PLH) sektoru. HDP Turecka na obyvatele je nižší než v kterékoli současné členské zemi EU, přičemž dosahuje pouze 29% unijního průměru. Při průměrném růstu 5% by Turecký HDP v okamžiku vstupu Turecka do EU, tedy pravděpodobně v roce 2015, odpověděl 2,9% HDP Unie. Podle parity kupní síly v přepočtu na obyvatele dosahuje turecký HDP pouze 27% průměru EU a jednotlivé regiony se přitom značně liší co do úrovně hospodářského rozvoje (Hughes, 2004).
image
Růst tureckého HNP (forbes.com)
K tomu, aby bylo Turecko schopno využít naplno svůj ekonomický potenciál, je třeba provést ještě mnoho důležitých reforem, kde se najkľúčovejšími jeví především reforma pracovního trhu a školství. Závažný problém představuje i vysoká nezaměstnanost, která v roce 2004 dosáhla svého maxima, a to 12%, což je přibližně o 3% nad průměrem EU (Studničková, 2005). Mimořádně nízká je i zaměstnanost žen, která dosahuje kolem 25%. Inflace se rovněž nepohybuje na Unií přijatelné úrovni, přičemž například v roce 2001 se dostala na úroveň 57,6% 66 (Studničková, 2005).
Situace se ale po roce 2001 začala stabilizovat a inflace poklesla na úroveň 10% v roce 2004. Dalším faktorem mimořádně zatěžujícím tureckou ekonomiku je to, že Turecko patří mezi největší dlužníky, resp. je největším dlužníkem, co se týče půjček od Mezinárodního měnového fondu, přičemž v roce 2004 se výše půjček vyšplhala na úroveň 18,6 miliard amerických dolarů (Quaisser, Wood, 2004, s. 38). Platby úroků z tohoto a dalších dluhů nesmírně zatěžují tureckou ekonomiku.
image
Turecký HDP na hlavu (bbc.co.uk)
Uvádí se, že na vesnici žije okolo 65% populace a 45% práceschopného obyvatelstva je zaměstnaného v PLH, což představuje okolo 23 milionů lidí, přičemž ve všech zemích EU dohromady pracuje v PLH přes 25 milionů lidí. Z toho je zřejmé, že vstup Turecka do EU by měl na současnou společnou PLH a strukturální politiku likvidační účinky (Kadlecová, 2005). Někteří odpůrci tureckého členství upozorňují na to, že jeho vstup by mohl znamenat konec společné PLH politiky, neboť podle jejího současných pravidel by chudé regiony tureckých zemědělců byly vhodnými oblastmi pro ohromné financování, zatímco současní odběratelé čerpající z PLH fondů by tím utrpěly.