Ekonomická dimenze členství

Ekonomický faktor je jednou z nejsilnějších námitek proti členství Ankary v EU, což vyplývá zejména z relativní chudoby a zaostalosti, nerovnoměrné rozvinutosti, velikosti populace, turecké rozlohy a v neposlední řadě převažujícího zemědělského (PLH) sektoru. HDP Turecka na obyvatele je nižší než v kterékoli současné členské zemi EU, přičemž dosahuje pouze 29% unijního průměru. Při průměrném růstu 5% by Turecký HDP v okamžiku vstupu Turecka do EU, tedy pravděpodobně v roce 2015, odpověděl 2,9% HDP Unie. Podle parity kupní síly v přepočtu na obyvatele dosahuje turecký HDP pouze 27% průměru EU a jednotlivé regiony se přitom značně liší co do úrovně hospodářského rozvoje (Hughes, 2004).

image
Růst tureckého HNP (forbes.com)
K tomu, aby bylo Turecko schopno využít naplno svůj ekonomický potenciál, je třeba provést ještě mnoho důležitých reforem, kde se najkľúčovejšími jeví především reforma pracovního trhu a školství. Závažný problém představuje i vysoká nezaměstnanost, která v roce 2004 dosáhla svého maxima, a to 12%, což je přibližně o 3% nad průměrem EU (Studničková, 2005). Mimořádně nízká je i zaměstnanost žen, která dosahuje kolem 25%. Inflace se rovněž nepohybuje na Unií přijatelné úrovni, přičemž například v roce 2001 se dostala na úroveň 57,6% 66 (Studničková, 2005).
Situace se ale po roce 2001 začala stabilizovat a inflace poklesla na úroveň 10% v roce 2004. Dalším faktorem mimořádně zatěžujícím tureckou ekonomiku je to, že Turecko patří mezi největší dlužníky, resp. je největším dlužníkem, co se týče půjček od Mezinárodního měnového fondu, přičemž v roce 2004 se výše půjček vyšplhala na úroveň 18,6 miliard amerických dolarů (Quaisser, Wood, 2004, s. 38). Platby úroků z tohoto a dalších dluhů nesmírně zatěžují tureckou ekonomiku.

image
Turecký HDP na hlavu (bbc.co.uk)
Uvádí se, že na vesnici žije okolo 65% populace a 45% práceschopného obyvatelstva je zaměstnaného v PLH, což představuje okolo 23 milionů lidí, přičemž ve všech zemích EU dohromady pracuje v PLH přes 25 milionů lidí. Z toho je zřejmé, že vstup Turecka do EU by měl na současnou společnou PLH a strukturální politiku likvidační účinky (Kadlecová, 2005). Někteří odpůrci tureckého členství upozorňují na to, že jeho vstup by mohl znamenat konec společné PLH politiky, neboť podle jejího současných pravidel by chudé regiony tureckých zemědělců byly vhodnými oblastmi pro ohromné ​​financování, zatímco současní odběratelé čerpající z PLH fondů by tím utrpěly.

Institucionální dopady členství

Tento faktor patří rovněž mezi často diskutovaný a to zejména z důvodu, že velikost populace členských států EU je momentálně určujícím kritériem pro rozložení sil v Evropské radě a Evropském parlamentu podle smlouvy z Nice. Turecko by se tak po vstupu do EU stalo nejlidnatějším státem. Podle odhadů by mohlo mít v roce 2015 přibližně stejný počet obyvatel jako Německo, tedy kolem 80 milionů. Paradoxní situace by nastala, kdyby pravidla pro rozložení sil v institucích EU zůstaly stejné jako v současnosti, protože v důsledku počtu obyvatel by se Turecko stalo nejvlivnějším státem Unie a mělo by tak největší vliv na rozhodování. Této situaci by se dalo předejít, pokud by byla přijata Evropská ústavní smlouva, která může vstoupit v platnost pouze v případě, že bude přijata každou ze signatářských zemí na základě jejich vlastní ústavní procedury [67].

Ústavní smlouva se snažila pravidla pro rozložení sil nastavit tak, aby byl vliv jednotlivých zemí vyvážený. Podle zatím neschválené Evropské ústavy, resp. Lisabonské smlouvy, by bylo hlasování založené na tzv. principu dvojí většiny, tedy na principu kvalifikované většiny. Na rozhodování tak bude potřebných nejméně 55% členů Rady a zároveň nejméně 15 z nich, přičemž tyto státy musí zastupovat nejméně 65% populace celé Unie. V tomto případě by turecké členství, navzdory velikosti země, nemělo mít rozhodující význam pro fungování Unie (Karlsson, 2008).

Turecko by potřebovalo na zablokování rozhodnutí podporu alespoň dvou větších států a rovněž nelze vyloučit, že i faktor podílu HDP bude součástí nové ústavní smlouvy (Karlsson, 2008). Počet křesel by měl v Evropském parlamentu vzrůst ze současných 736 na 750, přičemž jeden členský stát by mohl mít minimálně 6 a maximálně 96 křesel. Turecku by po přistoupení mělo připadnout, stejně jako Německu, 82 mandátů (Issues Arising from …, 2004). Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že Turecko se členem Unie nestane, pokud nebude Evropská ústavní smlouva ratifikována ve všech členských státech.

Evropská civilizace, panturkizmus a islamistické země jako možné alternativy identity a identifikace
Se vznikem nezávislého státu Republika Turecko po I. světové válce v roce 1923 se velmi intenzivně dostala do popředí otázka jeho identity a identifikace. I dnes, tedy po více než 80. letech, je tato otázka stále aktuální a široce diskutována nejen na půdě samotného Turecka, ale zaměstnává a trápí analytiků a státníků tak v jeho blízkém zahraničí, jakož i na celém světě. Téměř okamžitě po získání samostatnosti bylo směřování země nastartováno proevropský, tedy na evropskou civilizaci, její hodnoty, její kulturu a také snahu o postupné provádění jejího právního a politického systému. Vůdčí osobností tohoto procesu nebyl nikdo jiný, než Mustafa Kemal, který si časem vysloužil přívlastek Atatürk [1] Turecko se v té době chtělo modernizovat, přiblížit se vyspělým evropským zemím a tedy jinou možnost v té době nemělo.

Po tom, co Atatürk nově definoval národní, politickou, náboženskou i kulturní identitu tureckého národa, se v 30. letech s velkým nasazením pokoušel nastartovat hospodářský rozvoj. S tím šlo ruku v ruce pozápadnění, které se mělo stát jedním z prostředků modernizace (Huntington, 2007, str. 164). Turecko od své nezávislosti udělalo mnoho významných kroků k přiblížení se Evropě. Doslova kopírovalo západní vzory, a tak od vlády jedné strany přešlo k pluralitnímu systému politických stran, lobbovalo za členství v NATO, které nakonec v roce 1952 i dosáhlo, čímž potvrdilo svou pozici člena svobodného státu (Huntington, 2007, str. 164).

Kromě toho si podalo přihlášku v roce 1987 do EHS / EU v přesvědčení, že se chce stát jeho plnohodnotným členem, ale po množství zklamání a narůstajícího podezření, že země EU ho do svého elitního klubu nikdy nepřijmou, začalo hledat nové alternativy a směry, kterými by se mohlo identifikovat. Těmito alternativami byly Panturkizmus2 a orientace na islamistické země a muslimský svět. Do jaké míry jsou tyto alternativy perspektivní a zda hrozí odklonění se od procesu westernizácie a přibližování se Evropě, pojednávají následující podkapitoly.

Následující kapitola nesoucí název Zlomové okamžiky integračních ambicí nebo proces přibližování se Evropě je věnována postupnému procesu přibližování se Osmanské říše, jako předchůdkyni moderního Turecka, hodnotám evropské civilizace pro komplexnější pochopení této problematiky při použití historicko-analytické metody. Tato pasáž se dále věnuje situaci, jaká nastala po vzniku nezávislého Turecka v roce 1923 a snaží se nastínit jeho další směřování, orientaci a snahu identifikovat se. Další sekce je věnována situaci po II. světové válce a důležitým momentem v souvislosti s prohlubující se spoluprací mezi Západem a Tureckem. Poslední sekce této kapitoly rozebírá postupný proces integračních ambicí Turecka po vzniku EU v roce 1993 až po získání statusu kandidátské země a zahájení předvstupních rozhovorů jako základ pro budoucí členství v EU.

A konečně třetí kapitola této práce – Faktory bránící vstupu Turecka do evropských struktur, která vychází především z empiricko-analytické metody, je věnována nejproblematičtějším oblastem a faktorům, které Turecku brání plně se integrovat ve strukturách EU, resp. Identifikovat se v rámci evropské civilizace.
Co se týče zdrojů, vycházel jsem jednak z dostupné slovenské a české psané literatury, ale jelikož na společném česko-slovenském knižním trhu není dostatek titulů věnujících se této problematice, čerpal jsem stejně z odborných periodik a k získání mnoha informací my dopomohl i internet.

Turecko se již více než 40 let, tedy od momentu podpisu dohody o přidružení s Evropským společenstvím v roce 1963, snaží stát plnoprávným a respektovaným partnerem evropských zemí a západní civilizace vůbec, zejména v souvislosti s členstvím v EU. Otázek týkajících se budoucnosti evropské integrace, existuje jen málo, ale žádná z nich nerozděluje evropské veřejné mínění i politické elity natolik jako ta, zda Turecko vůbec má, nebo nemá vstoupit do EU.

Největší problém spočívá v tom, že Turecko a EU jsou v současnosti prieviazané již do takové míry, že není cesty zpět. O dějinách Evropy bez Turecka, resp. Osmanské říše jako jeho předchůdkyni, se mluvit jednoduše nedá. Kromě toho, Turecko již splnilo tolik požadavků a vyhovělo Unii v tolika věcech, že v případě, kdyby se Turecko součástí EU v nejbližší budoucnosti nestalo, vyvolalo by to silné protievropské cítění a to nejen ze strany Turecka, ale arabských zemí vůbec.

Jako předmět hlubšího zkoumání jsem si pro tuto práci zvolil právě problematiku identity a identifikace Turecka v rámci evropských struktur a to už od dob Osmanské říše až do současnosti as tím související postupný proces přibližování se Evropě a evropským hodnotám, protože v souvislosti s budoucností EU tuto problematiku považuji za velmi aktuální. V současné době může EU Turecku nabídnout v podstatě jen dvě formy vzájemných vztahů. Buď může setrvat u dohody o přidružení, nebo může dojít k plnoprávnému členství, ale začíná se mluvit dokonce o jisté formě privilegovaného partnerství.

Tato práce si klade za cíl nejprve definovat všechny možné alternativy identity a identifikace Turecka obecně, přičemž se dosud vzpomínají zejména tři možnosti a to orientace na evropskou civilizaci, panturkizmus a islamistické země a na základě argumentace se pokusit dokázat, že právě orientace na EU je nejperspektivnější az ostatních uvedených nejreálnější a tudíž relevanci obou zbývajících zpochybnit. Dále je ambicí chronologicky představit vývoj vzájemných vztahů už od dob Osmanské říše až po současnost a nastínit nejdůležitější momenty, kterými se Turecko a evropská civilizace tak intenzivně na sebe navázaly. No a na základě tohoto historického vývoje dále rozebrat největší překážky, které brání Turecku stát se součástí EU a zhodnotit, do jaké míry jsou relevantní. Z hlediska metodologického přístupu a členění textu práce postupuje následovně. Je rozdělena do tří hlavních tématických částí doplněných Úvodem a Závěrem.

Navzdory nízkoúročených vkladům úspory Němců stále rostou
Na konci minulého roku disponovaly německé domácnosti hotovostí a úsporami v bankách 2,31 bilionu eur.

Frankfurt nad Mohanem 13. dubna (TASR) – Němci usilovně spoří iv nynějším období nízkého úročení vkladů v bankách. Suma peněz domácností do konce března vzrostla meziročně o téměř 5% na rekorním 5,85 bilionu eur. V pátek o tom informovala Německá spolková banka (Bundesbank).

Centrální banka přišla k uvedené částce tak, že spočítala hotovost domácností, bankovní úspory, hodnotu cenných papírů a pohledávky vůči pojišťovnám, a penzijním fondem. Na cenu jejich nemovitostí nepřihlížela.

Na konci minulého roku disponovaly německé domácnosti hotovostí a úsporami v bankách 2,31 bilionu eur.

Němci se rádi pojišťují a na stáří se zajišťují v penzijních fondech. Ve obou oblastech mají odložených přes 2,17 bilionu eur.

Úspory v bankách je v důsledku inflace znehodnocují. V prvním čtvrtletí 2018 jejich reálná hodnota klesla o 1,30%. Konkrétně přišli střadatelé o 7,3 miliardy eur.

Na nízkých úrocích relativně získávají domácnosti, které si berou bankovní úvěry. Nejvíce je využívají na koupi bytů a rodinných domů. Zadluženost domácností v posledním čtvrtletí 2017 vzrostla o 0,7% na 1,73 bilionu eur.

Pokud se dluhy domácností odečtou od částky, kterou disponují, tak měli na konci kvartálu k dispozici 4,13 bilionu eur.

Čínský export v březnu klesl a vykázal vzácný obchodní deficit
Import z Číny přitom minulý měsíc naopak vzrostl více, než ekonomové odhadovali.

Peking 13. dubna (TASR) – Export z Číny v březnu nečekaně klesl, poprvé od února minulého roku. To vyvolává otázky o „zdraví“ jednoho z klíčových faktorů růstu čínského hospodářství přesto, že obchodní spor mezi asijskou zemí a USA se prohlubuje.

Import z Číny přitom minulý měsíc naopak vzrostl více, než ekonomové odhadovali. To zase naznačuje, že domácí poptávka může být stále dostatečně pevný na to, aby zmírnil důsledky jakýchkoli obchodních šoků.

Čína tak v březnu vykázala obchodní schodek, což je v jejím případě velmi vzácný výsledek.

Podle nejnovějších údajů čínské celní správy export z druhé největší světové ekonomiky v březnu klesl meziročně o 2,7% na 171,4 miliardy USD (139,09 miliardy korun). Analytici přitom předpovídali Číně nárůst exportu o 11,8%.

A zároveň import do Číny se v březnu zvýšil o 14,4% na 179,1 miliardy USD, zatímco analytici odhadovali, že stoupne o 12%.

Výsledkem je březnový deficit obchodní bilance Číny ve výši 4,98 miliardy USD namísto očekávaného přebytku 27,5 miliardy USD.

Politicky citlivý obchodní přebytek Číny se Spojenými státy se v březnu ve srovnání s předchozím rokem snížil o 13% na 15,43 miliardy USD.

Vývoz hliníku z Číny v březnu také vzrostl a byl největší od června 2017, a to těsně předtím, než Spojené státy 23. března zavedly sazby na dovoz tohoto kovu a oceli.

(1 EUR = 1,2323 USD)

Podle konečných údajů index spotřebitelských cen v zemi v březnu vzrostl o 1,6% po únorovém zvýšení o 1,4%.

Tempo růstu inflace v Německu, které je největší ekonomikou eurozóny, se v březnu zrychlilo tak, jak to naznačil rychlý odhad. Vyplývá to ze zpřesněných výsledků spolkového statistického úřadu Destatis.

Podle konečných údajů index spotřebitelských cen v zemi v březnu vzrostl o 1,6% po únorovém zvýšení o 1,4%. Tento výsledek se shoduje s odhadem, který Destatis zveřejnil 29. března.

Podobně i harmonizovaný index spotřebitelských cen, který se v celé Evropské unii určuje podle jednotné metodiky, se v případě Německa v březnu zvýšil o 1,5% (o 1,2% v únoru).

V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny v Německu v březnu stouply, už druhý měsíce po sobě, ale o něco méně, a to o 0,4% po 0,5-% nárůstu v únoru.

HICP se v březnu podle očekávání zvýšil meziměsíčně 0,4%.

Banka si v prvním čtvrtletí zlepšila bilanci díky poklesu zdanění firem. Její výnosy však klesly o 2% na 21,9 miliardy USD.

San Francisco 13. dubna (TASR) – Americká veľkobanka Wells Fargo v prvním čtvrtletí dosáhla meziročně růst zisku o 6% na 5,5 miliardy USD (4,46 miliardy eur). V pátek o tom informovalo vedení kalifornského úvěrového ústavu.

Ve zprávě však zdůraznilo, že jde o předběžný výsledek. Vzhledem k tomu, že bude muset zaplatit pokutu, kterou ústav dostane od amerického bankovního dohledu, konečný výsledek bude nižší.

Představitelé Wells Fargo jednají o výši pokuty s vedením newyorského dohledu. Řeší skandál s otevíráním bankovních kont lidem, kteří o tom vůbec nevěděli a banka porušila zákony i jinými nepovolenými praktikami.

Banka si v prvním čtvrtletí zlepšila bilanci díky poklesu zdanění firem. Její výnosy však klesly o 2% na 21,9 miliardy USD.

Wells Fargo se soustřeďuje zejména na úvěry, ale navzdory růstu jejich úročení se jí situace zlepšuje jen pomalu. Ústav omezil své investiční bankovnictví a obchod s cennými papíry.

Analytici předpokládají, že hodnota akcií banky vzroste.

Úřad očekává, že hodnotu 1 bilionu USD by měl schodek překonat již ve fiskálním roce 2020, tedy o dva roky dříve, než se původně předpokládalo.

Daňová reforma povede v příštích letech k rychlému růstu rozpočtového deficitu Spojených států Amerických. Uvedl to Rozpočtový úřad Kongresu (CBO).

V současném rozpočtovém roce, který skončí 30. září, by měl deficit podle CBO vzrůst na 804 miliard USD (653,45 miliardy korun). V předchozím fiskálním roce činil rozpočtový deficit 665 miliard USD.

Úřad očekává, že hodnotu 1 bilionu USD by měl schodek překonat již ve fiskálním roce 2020, tedy o dva roky dříve, než se původně předpokládalo. Ještě v červnu minulého roku CBO odhadoval, že schodek v objemu 1 bilionu USD dosáhnou Spojené státy ve fiskálním roce 2022.

Důvodem zrychlení růstu rozpočtového deficitu je právě daňová reforma a růst výdajů. Tyto kroky sice v krátkodobém měřítku ekonomiku podpoří, z dlouhodobějšího hlediska však na tempo jejího růstu budou mít jen minimální vliv.

Co se týče ekonomiky USA, úřad předpokládá, že tento rok dosáhne růst na úrovni 3,3%. V roce 2019 by se tempo růstu mělo zmírnit na 2,4% a v roce 2020 na 1,8%.

Analytici jsou přesvědčeni, že v době nízké nezaměstnanosti a silného ekonomického růstu by měla vláda přijímat kroky zejména na snížení dluhové zátěže. Ve skutečnosti dělá přesný opak.

Samotný státní dluh by měl do roku 2028 vzrůst na 100% hrubého domácího produktu (HDP). Jak dodal CBO, to je mnohem vyšší objem dluhu, než USA zaznamenaly v kterémkoli roce od skončení 2. světové války. V současnosti dosahuje dluh USA kolem 77% HDP.

Lýkožrout ničí zdravé tatranské lesy – nastal čas jednat?

Podle ministryně zemědělství G. Matečných přichází Slovensko i o jedinečné lázně na léčbu dýchacích cest.

Ve Vysokých Tatrách dochází k rozsáhlému úbytku vzácných lesů. Následkem kalamity v roce 2004 se ve Vysokých Tatrách extrémně přemnožil lýkožrout. Dochází k erozi půdy a vysychání vodních zdrojů.

Ministryně zemědělství a rozvoje venkova SR Gabriela Matečná dnes uvedla, že pokud nedojde ke změně přístupu, lesy z těchto území na dlouhá desetiletí zmizí. Ministerstvo životního prostředí ČR však tvrdí, že takový stav reálné nemůže nastat.

Napadené nejsou jen plochy, které zasáhla větrná smršť, ale i zdravé lesy. „Více než deset let se díváme, jak nám tatranské lesy doslova umírají před očima. V důsledku invaze podkôrneho hmyzu ve vyschlém mrtvém lese nastává eroze půdy, vysychají studánky a horské potoky. Nastal čas jednat,“ řekla Matečná s tím, že podle ní efektivně , ekologické ak životnímu prostředí přátelské řešení je k dispozici již desítky let. „Lýkožrouta musíme předběhnout, najít ho aktivního ve stromech. To je klíč k tomu, abychom pomohli přírodě, „řekl Ján Slivinský ze Státních lesů Tatranského národního parku.

Po větrné kalamitě v listopadu 2004, ale i po vichřici Žofia v roce 2014, byly dočasně odlesněné plochy s nižším stupněm ochrany po zpracování dřeva lesníky následně zalesněné. Na druhé straně v rezervacích s nejpřísnějším stupněm ochrany se o zalesnění, které trvalo o něco déle, postarala sama příroda. Resort životního prostředí prosazuje v těchto z pohledu ochrany přírody nejhodnotnějších lokalitách taková opatření, jejichž cílem je zajistit ochranu jedinečných lesních komplexů bez přímého zásahu člověka.

„Jsme připraveni na konstruktivní diskusi s každým, kdo má zájem chránit přírodní bohatství našich velehor. Nebylo by správné vnímat tento stav jen z ekonomického a lesnického hlediska, a ne z pohledu ochrany přírody. Komunikace musí být založena na vědeckých a praktických poznatků, ne na emocích, „řekl ministr životního prostředí László Solymosi.

Matečná bude iniciovat kulatý stůl s odborníky z oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí. Ztrátou lesů totiž podle ní přichází Slovensko io jedinečné lázně na léčbu dýchacích cest. Jediný smrk přitom ročně vyprodukuje kyslík pro 50 lidí. „Vysokohorské tatranské lesy jsou symbolem Slovenska. Chrání svahy před půdní erozí, regulují vodní poměry horského prostředí, jsou zdroji pitné vody, zmírňují výkyvy horského počasí a vytvářejí kvalitní ovzduší. Jsou domovem mnoha vzácných živočichů a rostlin,“ objasnila Matečná.

Podle resortu zemědělství je problém ve Vysokých Tatrách způsobený rozdílným pohledem na péči o chráněné území ze strany ochranářů a lesníků. Zatímco ochranáři prosazovali pasivní přístup, tedy bezzásahovosť na celém území Tatranského národního parku, lesníci navrhovali aplikovat citlivou ochranu na základě dlouholetých zkušeností. Lesnictví na Slovensku má historii trvající několik století a bohaté zkušenosti v boji s kůrovcem. Sladění přístupů v ochraně přírody by mělo být cílem kulatých stolů, které bude iniciovat ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova.

„Zastáváme odborný názor, že zachovat přírodu Tater se vší rozmanitostí biodiverzity je třeba s minimem vlivů člověka a ponecháním vývoje na přírodní procesy. Takové území bude navštěvované a vyhledávané, bude lákat svou rozmanitostí a divokostí, bude možné vidět všechny původní druhy v přirozených stanovištích, bez ovlivnění člověkem, „dodal ředitel Správy Tatranského národního parku Pavol Majko.

Založení: 1.1.1949, nejstarší slovenský národní park
Poslání: zachovat přírodu Tater se vší rozmanitostí živé a neživé přírody
Využití území: věda a výzkum, léčení, rehabilitace, rekreace, sport, turistika

vysoké Tatry
Poloha a rozloha
Tatranský národní park zabírá horstvo Tatry, část TANAPu se rozprostírá v přilehlých kotlinách,
rozloha TANAPu – 1 045 km², z toho vlastní území – 738 km², ochranné pásmo – 307 km²
Prírodoochranné hodnoty TANAPu
ledovci utvořený tvar pohoří (glaciálního reliéf) jako výrazný krajinnotvorný prvek – ostré štíty, hluboké ledovcové kotle a doliny, plesa, vodopády,
tatranský les – tvoří téměř 60% území parku,
pestrost původních rostlinných a živočišných druhů, z nichž některé jsou endemity. Tatranským endemický je např. kamzík horský tatranský a prvosenka dlhokvetá plocholistá,
některé rostlinné a živočišné druhy zde prožívají už od doby ledové – nazýváme jejich glaciální relikty (např. kamzík horský tatranský).
rozdělení Tater
Západní Tatry se dělí na tyto části – Osobitá, Roháče, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy, Červené vrchy,
Východní Tatry se skládají ze dvou částí – Vysoké Tatry a Belianské Tatry.
nejvyšší vrcholy
Gerlachovský štít 2 655 m n.m. – nejvyšší vrch Tater, Slovenska i celého Karpatského oblouku,
Bystrá 2 248 m n.m. – nejvyšší vrch Západních Tater,
Havran 2 152 m n.m. – nejvyšší vrch Belianských Tater.
Vznik Tater a jejich geologická stavba
počátky vzniku v starších prvohorách (asi před 570 miliony let), na konci druhohor (před více než 80 miliony let) přesun příkrovů, v mladších třetihorách (před 12 miliony let) vyzvednutí,
tvarování v starších čtvrtohorách vlivem trojnásobného zalednění horskými ledovci
ústup ledovců asi před 10 000 lety,
větší část Vysokých a Západních Tater je budována magmatické horninami (granodiorit – žula) a metamorfovaných horninami (ruly, svory, migmatity, …),
Belianské Tatry a části Západních Tater (Osobitá, Sivý vrch, Červené vrchy) jsou tvořeny vápenci a dolomity.
živočišstvo
Nejvzácnější živočichy území TANAPu:

svišť horský tatranský
tatranské endemity – kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica), svišť horský tatranský (Marmota marmota latirostris), hraboš sněžný tatranský (Microtus nivalis mirhanreini); … (jsou zároveň glaciálního reliktní),
velké šelmy – medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx), kočka divoká (Felis sylvestris),
draví ptáci – orel skalní (Aquila chrysaetos), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), …,
sovy – sýček vrabčí (Glaucidium passerinum), výr velký (Bubo bubo), sova lesní (Strix aluco), …
rostlinstvo
Nejvzácnějšími jsou endemické a reliktní rostliny:

tatranské endemity – pryskyřník vysokotatranských (Ranunculus altitatrensis), světlík bezosťová (Euphrasia exaristata), prvosenka dlhokvetá plocholistá (Primula Haller subsp. platyphyla), …,
Západokarpatské endemity – lomikámen vytrvalý (Saxifraga wahlenbergii), stračka tatranská (Delphinium oxysepallum), hřebíček lesklý (Dianthus nitidus), mák tatranský (Papaver tatricum), …,
glaciální relikty (pozůstatky doby ledové) – dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), medvídek alpský (Arctous alpina), pryskyřník zakořeňující (Ranunculus reptans).
vodstvo
potok
Na území TANAPu je přes 100 vysokohorských jezer – ples. Největší je Veľké Hincovo Pleso (20,08 ha). Je zároveň nejhlubším plesem (hloubka okolo 53 m).
V oblasti Štrbského plesa je hranice mezi dvěma úmorné. Na východ od této hranice napájejí a tvoří tatranské potoky řeku Poprad (úmoří Baltského moře), na západ napájejí řeku Váh (úmoří Černého moře).
K nejznámějším tatranským vodopádem patří Studenovodské vodopády, Kmeťov vodopád, Vajanského vodopád, Roháčský vodopád, Vodopád Skok.
jeskyně
Belianská jeskyně
V Tatrách je okolo 300 jeskyní. Jediná veřejnosti zpřístupněná je Belianská jeskyně při Tatranské Kotlině (objevená r. 1881, zpřístupněna v r. 1882). Je prohlášena za Národní kulturní památku. Nejdelším dosud prozkoumaným jeskynním systémem je systém jeskyně Javorinka.
První lidé v Tatrách
První doložené osídlení Tater a podtatranské oblasti člověkem pochází z období 8 000 let před naším letopočtem. Jde o nálezy kamenných nástrojů na Burich u Velkého Slavkova.

Štiplova 2671/1, Dejvice, 160 00 Praha 6, objekt – Města a obce

Základní údaje o objektu Štiplova 2671/1, Dejvice, 160 00 Praha 6

Štiplova 2671/1, Dejvice, 160 00 Praha 6 – informace o poště a PSČ, údaje z katastru nemovitostí a katastrální mapa, statistické údaje o objektu, GPS pozice pro navigaci, informace o firmách, osobách a živnostech z veřejného rejstříku.

Štiplova 2675/9, Dejvice,
160 00 Praha 6

Statistické informace o stavebním objektu číslo 2675 na parcele st. 3082/27 v k.ú. Dejvice. Základní údaje o objektu Dejvice 2675, Praha na parcele st. 3082/27 v KÚ Dejvice, katastrální mapu a zařazení v databázi RUIAN naleznete na samostatné stránce. Rekonstrukce bytového jádra Praha – bydlení pro náročné

Hlavní adresa