Zuzka už déle nevěděla, co se sebou, v práci jí hrozilo burn-out (vyhoření), což je nebezpečná věc, protože by byla krůček od … ano, od totální katastrofy. Do noci surfovala po internetu, měla pocit, že musí najít poklad nebo alespoň drahokam ve formě terapie, která by ji zachránila od tragédie zvané’neviem jak dál, pomozte mi‘.
Chtěla vyzkoušet všechny arteterapie světa, které existují. No člověk, který je krok před kolapsem, jejich sotva vyzkouší dvě a kdepak ještě všechny. Zuzka měla vždy velké oči, ale nakonec si opravdu sama uvědomila, že někdy je méně více a našla ženu z Paverpolu. Zcela se do ní zamilovala. Ta žena pochází, dejme tomu například z Holandska. Paverpol není město v tomto zmíněném státě, jak by se možná zdálo. Je to název, z čehož je žena vyrobena. Většinou z masa a kostí, ale tato je jiná. Jemná, něžná s nádechem extravagance a umění vědět okouzlit. Zapomnělo se říct, že je to socha. Ale to nic, vždyť i to jsou ženy. Hodně toho neřeknou, ale jim to nevadí, mají rádi, že jsou obdivovány, lidé jdou na nich oči nechat, ba co víc, jsou obdivovány i ženami, a to se kterékoli živé dáme jen tak nepodaří.
Zuzka si se ženou z Paverpolu rychle potýkala, protože se zúčastnila kurzu, kde ji naučili, jak si Fešanda s honosnými šaty a starodávným kloboukem vyrobit a dát jí šmrnc nezapomenutelné krásky s dětskou tvářičkou. Zuzanka ohromená kurzem výroby dokonalé ženy tak utekla před realitou, že se začala tvorbě věnovat naplno a pohltilo ji to téměř celou, ale přímo sršela úžasem, jak snadno se žena těsně před svým kolapsem v práci umí dostat opět do formy a začít žít pro krásné dámy , které vyráběla s lehkostí, precizností, trpělivostí, vkusem a dávkou luxusu. Po čase vzala všechny přítelkyně a dala jim na známost, což je žena z Paverpolu a odkud pochází. Pochází z Atelieru Exupéry, kde se vyrábějí s pomocí šikovných rukou a jsou neuvěřitelně originální. Přítelkyně byly nadšené, i když byly méně zručné než Zuzkine ruce, ale brzy měla každá svou dámu, která zpestřila jejich byt vkusem a šmrncem. Dnes už Zuzaně nehrozí kolaps, překonala ho svým nadšením ke sochám. Momentálně má sbírku nádherného babinca ve svém příbytku. I tento příběh vám dokáže dodat odvahu a pokud máte v práci toho hodně a nevíte co dříve, nezoufejte! Hlavu vzhůru a hlavně začněte tvořit, protože tvorba odbřemení člověka od špatných myšlenek a přinese pozitivní, když zjistíte, že pod vašima rukama vzniká něco, co je hmatatelné a krásné a lidé žasnou nadšením … Směle do toho, hmota, s kterou se tvoří město krásných žen je nadosah ruky, jen je třeba začít a přijít do ateliéru dříve než přijde pracovní vyhoření 🙂