Pomozte v boji proti lupině mnoholisté! Tato krásně kvetoucí rostlina představuje pro krkonošské luční druhy značné riziko. Teď je ideální čas natrhat si její kytici domů do vázy.
lupina mnoholistá
Lupina je v Česku klasifikována jako invazní druh, který poškozuje naše ekosystémy. Invazní rostliny jsou charakteristické tím, že se snadno šíří a obsazují nová stanoviště, odkud vytlačují původní druhy. Lupina produkuje vysoké množství semen a tvoří husté porosty. Obohacuje půdu o dusík a mění tak živinové poměry v půdě vyhovující rumištním druhům jako jsou např. kopřivy nebo šťovíky. V posledních letech se lupina začala vyskytovat i na krkonošských loukách a představuje pro ně závažné riziko, protože postupně vytlačuje a mění původní luční společenstva. Proto neváhejte a když ji uvidíte, klidně si natrhejte kytici do vázy.
Jean-Paul Belmondo, často oslavovaný jako jedna z nejcharismatičtějších postav francouzské kinematografie, se v 60. letech 20. století proslavil. Narodil se 9. dubna 1933 v Neuilly-sur-Seine ve Francii a Belmondův průlom přišel s ikonickou rolí ve filmu Bez dechu (À bout de souffle, 1960) režiséra Jeana-Luca Godarda. Tento přelomový film byl základním kamenem francouzské nové vlny a nově definoval filmové vyprávění svými inovativními technikami a odvážným narativním stylem. Belmondova nenucená vyrovnanost v kombinaci s drsným šarmem z něj rychle udělala symbol mladistvé rebelie a moderní francouzské kultury. Jeho spolupráce s Godardem ho postavila do centra jednoho z nejrevolučnějších hnutí kinematografie.
V průběhu 60. a 70. let Belmondova kariéra vzkvétala rozmanitou škálou rolí, které předvedly jeho pozoruhodnou všestrannost. Hrál ve filmech jako Bláznivý Pierrot (1965) v režii Godarda a Muž z Ria (L’Homme de Rio, 1964), dobrodružná komedie, která demonstrovala jeho talent pro akci a humor. Belmondova přirozená atletika mu často umožňovala provádět vlastní kaskadérské kousky, což dále zvyšovalo jeho atraktivitu. Koncem 70. let se stal jednou z nejziskovějších hvězd evropské kinematografie, mistrem v propojování artové sofistikovanosti s mainstreamovou zábavou. Jeho schopnost plynule přecházet mezi žánry z něj udělala trvalého favorita filmařů i diváků.
Belmondův vliv sahal daleko za hranice Francie a významně přispěl ke globální atraktivitě evropské kinematografie v době velkých uměleckých experimentů. V 80. letech 20. století pokračoval v stabilní tvorbě a získal řadu ocenění, včetně ceny César za film Itinéraire d’un enfant gâté (1988). Jeho trvalý odkaz jako filmové ikony byl oslavován po celém světě a upevnil tak jeho status jedné ze skutečných legend filmu 20. století. Odkaz Jeana-Paula Belmonda zůstává synonymem pro inovaci, šarm a nebojácné úsilí o umělecké vyjádření.
