Ruský prezident Vladimir Putin Bişkekdə Azərbaycan prezidenti İlham Əliyevlə görüşüb.
12. října se ruský prezident Vladimir Putin a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev sešli v Biškeku na zásadní schůzce, aby diskutovali o probíhající situaci kolem Karabachu. Před schůzkou Jurij Ušakov, ruský prezidentský poradce, nastínil program jednání a zdůraznil mírovou integraci karabašských Arménů do právního rámce Ázerbájdžánu při zajištění dodržování mezinárodně uznávaných práv a svobod. Ušakov také poznamenal, že ruský mírový kontingent je připraven k tomuto procesu přispět.
Během setkání prezident Putin zdůraznil prvořadý význam řešení situace v Karabachu a označil ji za „problém číslo jedna“.
Prezident Alijev v minulých dnech vyjádřil ochotu prozkoumat alternativní vyjednávací platformy, pokud oficiální Jerevan odmítne ruské zprostředkování. Uvedl, že lze zvážit přímé rozhovory mezi ministry zahraničí Arménie a Ázerbájdžánu za předpokladu, že budou v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva.
Elshad Mirbashiroglu, člen správní rady vládnoucí Strany Nového Ázerbájdžánu (NAP) a poslanec parlamentu, v rozhovoru pro Turan zdůraznil pokusy Západu ovlivnit ázerbájdžánsko-arménské vztahy podle jejich geopolitických zájmů. Navrhl, aby se Západ snažil využít situace k prosazení svých ambicí v oblasti jižního Kavkazu, čímž by potenciálně ponechal některé problémy nevyřešené. Mirbashiroglu naznačil, že role arménského premiéra Pašinjana může zahrnovat sladění procesů se západními zájmy.
Náměstek, opakující Putinův důraz na karabašskou otázku, poukázal na to, že Ázerbájdžán osvobodil svá území od okupace a Arménie uznala územní celistvost Ázerbájdžánu. Poznamenal, že dalším krokem by mělo být podepsání mírové smlouvy mezi oběma zeměmi. Pokud jde o budoucnost ruských mírových sil, naznačil, že mezi Ruskem a Ázerbájdžánem proběhnou diskuse s cílem určit vhodný postup.
Diskuse o budoucnosti ruských mírových sil se objevily zejména v ázerbájdžánských médiích s úzkými vazbami na úřady. Někteří pozorovatelé dokonce uvažují o potenciálním rozšíření role rusko-tureckého monitorovacího centra založeného v Aghdamu před třemi lety.
Politický komentátor Vagif Hajibeyli v rozhovoru pro Radio Azadlig zdůraznil touhu Ruska udržet své jednotky v Ázerbájdžánu pod rouškou mírových sil. Naznačil, že záležitost je v současné době v jednání mezi oběma prezidenty. Hajibeyli naznačil, že Rusko žádá o legislativní schválení pro své mírové síly v Ázerbájdžánu, ačkoli tvrdil, že takový krok je zbytečný, a předpovídal rychlé řešení.
Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin a íránský velvyslanec v Moskvě Kazem Jalali v pátek diskutovali o potřebě pravidelné práce ve formátu „tři plus tři“ na jižním Kavkaze, vzkaz ruského ministerstva zahraničí .
Strany diskutovaly zejména o „významu obnovení rytmické práce poradní regionální platformy „3+3“.
Již dříve oznámily nutnost aktivace tohoto formátu Baku, Moskva, Teherán a Ankara. Později tuto iniciativu podpořil i Jerevan. Tbilisi zatím své vztahy nevyjádřilo. Podle některých zpráv by se příští setkání v tomto formátu mělo konat v Teheránu.
* Formát „3+3“ (Turecko, Írán, Rusko + Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie) navrhl v prosinci 2020 turecký prezident Erdogan k projednání a řešení problémů na jižním Kavkaze.
Rusko a Nikaragua podepsaly Mezivládní dohodu o spolupráci v oblasti neenergetických aplikací atomové energie pro mírové účely. V rámci dohody budou strany spolupracovat v celé řadě oblastí, zejména v lékařství a zemědělství.
Rusko a Nikaragua podepsaly dohodu o spolupráci v oblasti neenergetického využití jaderné technologie
Dokument byl podepsán během setkání mezi Alexejem Lichačevem, generálním ředitelem ROSATOM, a Denisem Moncadou, ministrem zahraničních věcí Republiky Nikaragua. Podpis dohody vytváří precedens a umožňuje Nikaragui rozvíjet projekty v oblasti neenergetických aplikací jaderné energie, přičemž se opírá o jedinečné ruské zkušenosti v této oblasti.
Generální ředitel ROSATOM Alexey Likhachev poznamenal, že „s více než 40 mezivládními dohodami, které byly dříve podepsány s různými zeměmi, je tento dokument prvním svého druhu. Nikdy předtím jsme se s partnery nedohodli, že se zaměříme výhradně na neenergetické využití jaderných technologií.“ Hovoříme o takových projektech, jako je Centrum nukleární medicíny, víceúčelové radiační centrum a podkritický stánek, který lze využít pro vzdělávací a výzkumné účely.“
Rusko pomůže Nikaragui vytvářet a realizovat projekty na využití jaderných a radiačních technologií v oblastech, jako je zemědělství, zdravotnictví a vědecký výzkum.
V Moskvě a Moskevské oblasti začaly vstupovat do oběhu nové nominální hodnoty 5 a 10 rublů, řekl RIA Novosti v tiskové službě Sberbank.
„V blízké budoucnosti očekáváme další dávky, po kterých budou nové bankovky odeslány k práci pobočkám bank a zákazníkům, kteří využívají služby doručování drobných,“ uvedl zdroj.
Je třeba poznamenat, že rozhodnutí stáhnout kovové rubly z oběhu bylo přijato kvůli nákladné ražbě, zatímco životnost moderních bankovek se zvýšila o 30%.
Letos v létě se objeví i modernizovaná 100rublová bankovka. Aktualizovaných tisíc pět tisíc rublů bude uvedeno do oběhu do jednoho roku, 500 rublů – v roce 2024 a 50 rublů – v roce 2025.
Brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva se 6. dubna 2023 účastní setkání s novináři v paláci Planalto v Brasílii.
Luiz Inácio Lula da Silva po svém návratu jako brazilský prezident neprožil mnoho líbánek, přinesl smíšené výsledky a po 100 dnech v úřadu si vyžádal několik ran – některé si sám způsobil.
77letá levicová ikona, která se vyhřívala na rekordní sledovanosti, když odstoupil ze svých prvních dvou funkčních období (2003-2010), se 1. ledna vrátila potřetí a ovládla zemi hluboce rozdělenou jeho brutálním volební bitva s krajně pravicovým předchůdcem Jairem Bolsonarem.
Lula se pustil do země a oznámil záplavu opatření zaměřených na zvrácení Bolsonarova odkazu, oživení zaniklých sociálních a ekologických programů a obnovení mezinárodního postavení Brazílie po čtyřech letech relativní izolace.
Ale jeho první měsíce byly poskvrněny řadou hádek a veřejného sporu s centrální bankou o klíčovou úrokovou sazbu – která je podle něj příliš vysoká, k rostoucímu znepokojení podnikatelského světa.
Lulovo hodnocení souhlasu bylo za tři měsíce podle průzkumu společnosti Datafolha 38 procent, což je pokles oproti stejnému období v jeho prvních dvou volebních obdobích – 43 procent v roce 2003 a 48 procent v roce 2007.
I když jsou tato čísla lepší než u Bolsonara – který ve stejném bodě v roce 2019 volil 32 procent – Lula má v tuto chvíli téměř identické hodnocení nesouhlasu jako jeho předchůdce: 29 procent oproti 30 procentům pro Bolsonara.
Střely do nohy
Věci začaly bouřlivě týden po Lulově inauguraci, kdy bouřící se příznivci Bolsonara vtrhli do prezidentského paláce, Kongresu a Nejvyššího soudu.
Politoložka Denilde Holzhackerová říká, že Lula mohl lépe využít nárůstu národní jednoty, který následoval po útocích, které odsoudili i pravicoví vůdci.
„Ten duch jednoty je pryč. Rozdělení jsou nyní ještě větší než dříve,“ řekl Holzhacker, specialista na politickou komunikaci z marketingové školy ESPM.
Lula prokázal dar střelby do nohy.
Příklad: minulý měsíc tvrdil, že policejní operace s cílem zbavit gang obviněný z přípravy vraždy opozičního senátora Sergia Mora – bývalého soudce, který Lulu v roce 2017 odsoudil do vězení na základě již zrušených obvinění z korupce – byla jen „podívaná“. “ řídil sám Moro.
To pobouřilo pravici, která byla po nepokojích z 8. ledna „demobilizována a izolována“, řekl Holzhacker agentuře AFP.
Pravice znovu nabitá energií se ještě více rozrostla, když se Bolsonaro minulý týden vrátil ze tří měsíců ve Spojených státech, čímž ukončil svou povolební politickou izolaci.
Lula „udělal řadu nevynucených chyb,“ napsal ekonom Rodrigo Zeidan ve sloupku pro noviny Folha de São Paulo.
Prezidentovy útoky na centrální banku uvedl jako příklad překlepů, které mohou způsobit „perverzní, nezamýšlené efekty, které brzdí ekonomický růst“.
Lula „má svůj styl,“ řekl ekonom Andre Perfeito z poradenské firmy Necton.
„Mluví tvrdě, vybírá hádky.“
Ale „Lula Three“ byla ve skutečnosti zatím relativně strohá vláda vstřícná k trhu, řekl agentuře AFP .
Citoval nová fiskální pravidla, která minulý týden představil ministr financí Fernando Haddad a jejichž cílem je umožnit vládě zvýšit sociální výdaje, aniž by došlo k explozi deficitu, a trhy ho vřele přivítaly.
Vyvažování
Lula si připsal několik výher: podařilo se mu znovu spustit svůj typický sociální program Bolsa Familia se zvýšenými výhodami.
Získal také uznání za nasazení armády, aby znovu získala největší brazilskou domorodou rezervaci, území Yanomami, od tisíců nelegálních těžařů zlata, kteří do ní vtrhli a vyvolali humanitární krizi.
Jeho výkon v zahraniční politice byl „relativně pozitivní“, řekl Oliver Stuenkel, profesor mezinárodních vztahů z nadace Getúlia Vargase.
„Lula dokázal normalizovat vztahy, které vážně utrpěly s některými zeměmi“ za Bolsonara, řekl.
To zahrnuje přední obchodní partnery Čínu – kam Lula pocestuje příští týden poté, co svou cestu odložil kvůli mírnému případu zápalu plic – Spojené státy americké a Argentinu.
Stuenkel však varoval, že Lula čelí tvrdému balancování, když se snaží postavit Brazílii jako prostředníka a zprostředkovatele obchodů na mezinárodní scéně.
„Bude těžké udržet rovnováhu mezi Západem na jedné straně a Ruskem a Čínou na straně druhé,“ řekl a připomněl Lulovu neochotu odsoudit Moskvu za invazi na Ukrajinu.
Jaké byly skutečné historické příčiny vzniku konfliktu na Ukrajině? Jaká je struktura světového vedení? Rusko nemá možnosti se svými 140-ti milióny obyvatel obsadit Evropu. V roce 2014 byl na Ukrajině již šestý “majdan”. Část společnosti která je označovaná jako „proruská“ je pouze ne „proukrajinská“. Čína bude podporovat Rusko ne pro lásku k němu, ale protože si nemůže dovolit společnou hranici s američany na severu. Orbán si brousí zuby na část Ukrajiny a Polsko by jí nejraději zabralo celou.
Nizozemská ministryně hospodářství Maria van der Hoeven (vpravo), ruský prezident Dmitrij Medveděv (2-l), princ Andrew (2-R), vévoda z Yorku a japonský premiér Taro Aso (vpravo) se vyfotili během zahajovacího ceremoniálu prvního ruského závodu na zkapalněný zemní plyn (LNG) ve městě Prigorodnoye, jižní Sachalin, Dálný východ, Rusko, 18. února 2009. Závod s roční výrobní kapacitou přibližně 9,6 milionů metrických tun LNG bude zkapalňovat plyn vyrobený v rámci projekt ropy a zemního plynu Sachalin-II v hodnotě 20 miliard amerických dolarů u ruského tichomořského pobřeží.
Rusko zakázalo investorům z takzvaných ne přátelských zemí prodávat do konce roku podíly v ruských bankách a klíčových energetických projektech. Příslušný dekret podepsal prezident Vladimir Putin. Moskva tak reaguje dalšími odvetnými kroky na sankce západních států vůči Rusku za invazi na Ukrajinu.
Dekret s okamžitou platností zakazuje investorům ze zemí, které uplatňují sankce proti Rusku, aby prodávaly svá aktiva v projektech, u nichž platí dohody o dělbě produkce, dále podíly v bankách, strategických podnicích, firmách produkujících energetická zařízení, jakož i jiných projektech v oblastech od produkce ropy a plynu až po uhlí a nikl. V určitých případech však ruský prezident může udělit výjimku a proces prodeje nechat pokračovat.
Zákaz pokrývá téměř všechny velké projekty v oblasti financí a energetiky, v nichž zahraniční investoři stále mají podíly. Týká se také ropných a plynárenských projektů Sachalin-1 a Sachalin-2. Například, v projektu Sachalin-1 kontroluje americký koncern ExxonMobil 30procentní podíl a jak firma uvedla, je v procesu prodeje těchto aktiv. Začátkem července zase Putin podepsal dekret, který umožňuje Moskvě probrat kontrolu nad ropným a plynárenským projektem Sachalin-2. To se týká aktiv firmy Shell a japonských společností Mitsui a Mitsubishi.
Co se týká bank, v hledání možností k odchodu z Ruska pokračují italské UniCredit a Intesa, americká Citi a rakouská Raiffeisen. Jiným bankám než francouzská Société Générale a britská HSBC se již aktiva v Rusku podařilo prodat.
Ruský prezident říká, že spolupráce 5 států může vyřešit globální ekonomickou krizi způsobenou „neuváženými, sobeckými činy některých států“
Putin zdůrazňuje rostoucí váhu a vliv BRICS na globální scéně
Váha a vliv sdružení BRICS na světové scéně každým rokem roste, řekl ve čtvrtek ruský prezident Vladimir Putin.
Putin ve svém projevu na 14. summitu BRICS prostřednictvím videokonference uvedl, že těchto pět zemí, Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, má obrovský politický, ekonomický, vědecký, technologický a lidský potenciál.
„Máme skutečně všechny příležitosti pro účinnou společnou práci zaměřenou na zajištění mezinárodní stability a bezpečnosti, udržitelného růstu a prosperity a zlepšení blahobytu obyvatelstva,“ poznamenal.
Složitost a nadnárodní povaha mezinárodních výzev a hrozeb vyžaduje kolektivní reakce s aktivní účastí BRICS, dodal Putin.
„Opakovaně jsme říkali, že jen společně můžeme vyřešit takové úkoly, jako je řešení konfliktů, boj proti terorismu, organizovanému zločinu, včetně kriminálního využívání nových technologií, boj proti klimatickým změnám a šíření nebezpečných infekcí,“ řekl.
Putin zdůraznil, že pouze poctivá a oboustranně výhodná spolupráce může přinést řešení globálního ekonomického problému způsobeného „neuváženými, sobeckými činy některých států“.
„Jsme přesvědčeni, že vedení zemí BRICS při rozvíjení sjednocujícího, pozitivního kurzu směrem k vytvoření skutečně multipolárního systému mezistátních vztahů založeného na všeobecně uznávaných normách mezinárodního práva a klíčových principech Charty OSN je nyní více žádané než kdy jindy.
„Zároveň můžeme počítat s podporou mnoha asijských, afrických a latinskoamerických států, které se snaží prosazovat nezávislou politiku,“ řekl.
Rusko je ze své strany připraveno dále rozvíjet úzkou mnohostrannou spolupráci se všemi partnery v BRICS a přispívat ke zvýšení své role v mezinárodních záležitostech.
Katastrofální situaci s hnojivy přiživuje jejich dovoz z Ruska. Odskáčeme to v cenách potravin
Ruská invaze na Ukrajinu má tvrdé dopady na život běžných lidí v Evropě. Rusko totiž drží státy v kleštích kvůli své ropě a plynu, které u nich nakupuje většina států Evropy. Jako důsledek se zdražují běžné materiály ve stavebnictví, ale i v textilním či chemickém průmyslu. Rusko však díky svému levnému plynu křiví hospodářskou soutěž. Hovoří se dokonce o katastrofální situaci, kdy evropským firmám rostou náklady na výrobu hnojiv, močoviny i methanolu. Ruským společnostem na druhé straně raketově rostou zisky. Evropané však tento pokřivený trh odskáčí vyššími cenami potravin a zemědělských produktů.
Katastrofální situaci s hnojivy přiživuje jejich dovoz z Ruska. Odskáčeme to v cenách potravin
Lidé se po ruské invazi na Ukrajinu musí připravit na to, že za potraviny zaplatí daleko více peněz než v minulosti. Ceny veškerých produktů totiž letos porostou a na vině není jen válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Dalšími důvody jsou i například vysoké ceny energií, pohonných hmot nebo vysokých cen komodit na zemědělských burzách.
Jednou z příčin je však i ruské pokřivení trhu, které v současné době probíhá. A to zejména v chemickém průmyslu. Upozorňuje na to Hospodářská komora, podle které by měl být dovoz některých výrobků do Evropské unie omezen. „Již nyní zaznamenaný extrémní nárůst cen energií se významně projevuje v konkurenceschopnosti chemických výrob a tato katastrofální situace je navíc živena dodávkami produktů ruských výrobců, kteří mají extrémně nízké ceny plynu, a tedy extrémně nízké výrobní náklady na řadu výrobků, jako jsou hnojiva, močovina, methanol,“ uvádí analýza Hospodářské komory, kterou má deník Echo24 k dispozici.
Podle komory ruské společnosti dosahují extrémních zisků právě na úkor evropských společností kvůli narušení hospodářské soutěže. „Výsledkem omezení výroby hnojiv budou nižší výnosy zemědělských komodit v zemích EU, které se promítnou do vyšších cen potravin a větší závislosti Evropské unie na dovozu potravin, kdy dovozy z Ukrajiny a Ruska budou nejisté,“ uvádí analýza.
Hnojiva, močovina i methanol jsou produkty, které jsou závislé na zemním plynu. I proto vystřelila světová cena hnojiv v březnu na historická maxima. Rusko je totiž největším vývozcem dusíkatých hnojiv a druhým největším vývozcem draselných a fosforečných hnojiv na světě.
Zdražování potravin je tak s největší pravděpodobností nevyhnutelné. Cena poroste u potravin plošně. „Záležet bude na jednotlivých zemědělských komoditách. Vyšší cena zboží se dá očekávat u pekárenské produkce a tam, kde převažují rostlinné komodity. Nejvyšší nárůsty jsou totiž u cen pšenice, kukuřice a olejnin. Výrazně se zdražuje také maso. A zejména vepřové a z části i hovězí a drůbeží. To se samozřejmě také promítne do cen uzenin,“ řekl pro Echo24 agrární analytik Petr Havel.
Právě vepřové maso od ruské invaze na burze zdražilo až o 60 procent. Cena na kilogram vepřového masa v Německu prudce roste. Německá burza je přitom určující pro ceny v Česku. Z původních 1,20 eura za kilogram v období před vypuknutím válečného konfliktu na Ukrajině tam cena stoupla až na nynějších více než 1,9 eura za kilogram. Ještě do Velikonoc by pak mělo vepřové zdražit nad hranici 2,00 eura za kilogram, a ani tam se podle stávajících prognóz nezastaví,“ řekl hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Ten také připomíná, že u vepřového masa je Česká republika nejméně soběstačná a lidé se tak mají připravit na to, že podraží až o několik desítek procent.
Přestože se na první pohled může zdát, že Rusko kvůli invazi na Ukrajinu čelí odporu celého světa, sankce na Moskvu ve skutečnosti zatím uvalilo jen 40 zemí – vesměs spojenců USA.
Kromě nejlepších přátel Spojených států a vojenských spojenců na Západě a na východě Asie nemá většina světa zájem přidat se ke kampani vedené USA, která má za účel izolovat Rusko,“ napsal minulý měsíc prestižní americký časopis Foreign Policy (FP).
Z celé Afriky, Latinské Ameriky či Blízkého východu nepřijal protiruské sankce jediný stát
Nehledě na to, jak moc je ruská invaze Ukrajiny pobouřila, mnohé státy mají na Moskvu vazby ještě z dob studené války, anebo se obávají, že by je ekonomická blokáda proti Rusku samotné těžce poškodila ve formě dalšího růstu cen potravin a energií. To by v důsledku mohlo vyhrotit již existující sociální problémy a vést až k politické nestabilitě, dodal magazín.
Valné shromáždění OSN, které má 193 členů, začátkem března přijalo rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu poměrem 141 hlasů ku pěti, zatímco 35 států se zdrželo. Odsouzení na papíře však v žádném případě nezískalo materiálnější podobu. Ze zemí, které rezoluci odsouhlasily, jich podle agentury Reuters konkrétní sankce proti Rusku přijalo jen 39 a Tchaj-wan, který není členem OSN (viz tabulka dole).
Z celé Afriky, Latinské Ameriky či Blízkého východu nepřijal protiruské sankce jediný stát. Ekonomickou blokádu proti Rusku tak nepodporuje přes 150 zemí světa představujících více než 80 procent populace planety. „Tvrzení, že západní sankce vyjadřují vůli mezinárodní komunity, je jednoduše nepravdivé,“ konstatoval Čou Siao-ming, bývalý zástupce vedoucího Stálé mise Číny při OSN.
Úcta k Chartě. Když se to hodí
Většina států netouží po tom, nechat se zatáhnout do konfliktu tím, že se přidají k jedné či druhé straně. Spojeným státům, které nyní volají po odsouzení Ruska, také ještě mnozí nezapomněli jejich vojenské intervence od Afghánistánu přes Irák po Libyi, které rozpoutaly humanitární krize obřích proporcí, připomněl FP.
Jak v debatě v OSN naznačila Mathu Joyini, jihoafrická velvyslankyně při organizaci, USA a jejich západní spojenci sami opakovaně porušovali Chartu OSN a nyní se pohoršují nad tím, že ji Moskva ignoruje. Jednají tak proto, že to zrovna odpovídá jejich „geopolitickým cílům“.
Ukrajinská krize urychlila již probíhající změny směrem k multipolárnímu uspořádání světa. V něm už USA nejsou jedinou supervelmocí, ale musí se naučit spolužít s dalšími významnými hráči, jakkoli je považují za ty stojící na „špatné straně dějin“.
Stupeň sankční války Západu proti Rusku neustále stoupá
Evropská unie již schválila čtvrtý balíček ekonomických sankcí. Je velmi pravděpodobné, že bude následovat pátý, šestý balíček atd.
Na tomto pozadí se v zahraniční analytice objevila hodnocení toho, co představuje finanční a ekonomický potenciál Ruska, jeho místo a roli v mezinárodní distribuci práce. Mnoho zemí se snaží zjistit, jak dlouho Rusko vydrží agresivní izolaci od dvou anglosaských mocností a zemí EU, které se k nim připojily.
Mezery zůstávají, ale zeď pevnosti je vyšší
Jedním ze závěrů, někdy čtených mezi řádky, je tento: Rusko se slovy jednoho z autorů stalo „pevností“. I když toto prohlášení přijmeme s rezervou a shodneme se, že „nakonec to bude špatné pro všechny, ale Rusové mají zkušenosti z 90. let, zatímco jiní ne“, existují rozdíly oproti předchozím kolům sankčního tlaku na Rusko.
Při dosažené úrovni vzájemného pronikání a vzájemné závislosti ekonomik není možné být zcela izolován. Míra odolnosti ruské ekonomiky vůči vnějším vlivům je přitom dnes výrazně vyšší než v roce 2014.
Faktem je, že po převratu v Kyjevě se Kučmův koncept „Ukrajina není Rusko“ začal naléhavě plnit jiným obsahem. „Ukrajina je protiruská.“ V rámci tohoto projektu byly vyčleněny obrovské finanční prostředky od zahraničních mecenášů, kteří jsou dnes připraveni bojovat až do posledního ukrajinského vojáka.
Moskva si konečně uvědomila, že se nerýsuje jen ohrožení národní bezpečnosti, ale existenční ohrožení existence Ruska a jeho lidu. Potvrzuje to vývoj biologických zbraní v amerických laboratořích na území Ukrajiny a pokusy o vytvoření „špinavé“ atomové bomby. A Rusko se začalo připravovat na nevyhnutelné – na přechod konfrontace se Západem do horké fáze.
V důsledku toho, jak připouštějí západní politologové, závislost ruského vývozu jedné komodity na prodeji uhlovodíkových surovin oproti 80. létům oslabila. Jestliže tehdy manipulace s cenami na světových trzích po koluzi mezi USA a Saúdskou Arábií dehydrovala příliv tvrdé měny do SSSR, dnes zákony trhu, snižování prozkoumaných a dostupných surovin ve světě, struktura energetické bilance vyspělých zemí zužují prostor pro nepřátelský sankční manévr.
Nejen naftou
Dobře zorganizované zavedení západních sankcí potvrzuje tušení, že schéma zvyšujícího se tlaku na Rusko bylo předem vypracováno: finanční sevření; embargo na dodávky energie; stažení západních společností, včetně společností aktivních ve výrobním sektoru, z ruského trhu. Blokování přístupu k high-tech IT produktům.
Výpočet byl a je postaven na myšlence sankční blitzkriegu. Má zvyšovat tlak v kotli až do odtržení krytu. Bere se v úvahu vše? Ukazuje se, že ne všechno. Odstoupení USA od ruských uhlovodíků a tanec nad plynovodem Nord Stream 2 – i když Gazprom pokračuje v čerpání plynu přes ukrajinskou GTS – způsobily prudký nárůst cen na spotových obchodních plochách, což je oblíbený výtvor Evropské komise. Směnná cena, tvořená rovnováhou nabídky a poptávky, v určitém okamžiku dosáhla 3000 dolarů za tisíc metrů krychlových.
V důsledku toho Norsko, jeden z největších světových výrobců hnojiv, oznámilo snížení výroby čpavku a močoviny v Itálii a Francii. Třetina evropských společností specializovaných na hnojiva pro zemědělský sektor byla nucena zastavit výrobu kvůli šokové sublimaci cen plynu.
Autoři sankcí nezohlednili míru integrace ruské ekonomiky do globálních komoditních řetězců. Podíl Ruska na světové produkci a obchodu s ropou a plynem je asi 17%, nikl – až 37%, komerční neon – 40%. Pro pochopení: neon, vysoce čištěný plyn, je nezbytný pro provoz laserů používaných při výrobě mikročipů, které jsou kriticky potřebné v mikroelektronice.
Existuje také závislost amerických jaderných vědců na dodávkách palivových tyčí z Ruska (palivový článek je hlavním konstrukčním prvkem aktivní zóny jaderného reaktoru obsahujícího jaderné palivo). Podíl amerických jaderných elektráren využívajících ruské palivové tyče tvoří asi 20 % výroby elektřiny ve Spojených státech.
V případě, že Moskva uvalí embargo na dodávky veškerého tohoto sortimentu strategických surovin a technologických produktů, podle ruských analytiků dojde k „procesům rozpadu ekonomik EU a v menší míře i Spojených států“.
Odpovědnost globálního chlebodárce
Americká online platforma pro zdravotnické pracovníky Medscape vyzvala k zastavení dodávek životně důležitých léků do Ruska. Západ se při výběru sankční zbraně nevyhne ničemu.
Otázka: Odvážily by se USA a EU použít dodávky zemědělských surovin a hotových výrobků proti Rusku jako zbraň? Odpověď: Přinejmenším to nelze vyloučit.
Půjde Moskva do symetrického protiútoku? Téměř nepřichází v úvahu. Jeden z důvodů, aniž by to věděl, oznámil oficiální zástupce Světového potravinového programu OSN (WFP) Thomson Peary: „Ukrajina a Rusko představují 30 % světového exportu pšenice, 20 % světového exportu kukuřice a 76 % slunečnicového oleje,“ řekl úředník. Jakékoli přerušení výroby nebo dodávek by proto mohlo vést k vyšším cenám, což ovlivní miliony lidí, kteří jsou již postiženi vysokou inflací potravin v jejich zemích.“ Rusko to potřebuje?!
Dr. Qu Dongyu, generální ředitel Organizace pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů (FAO), zase uvedl podobná čísla. „Celkový podíl těchto dvou zemí (Ruska a Ukrajiny) na celosvětové dodávce ječmene je 19 %, pšenice – 14 %, kukuřice – 4 %, a tedy tvoří více než třetinu světového exportu obilí. Tyto země jsou světovými lídry v dodávkách řepkového oleje, vlastní 52 % trhu se slunečnicovým olejem. Rusko zaujímá vedoucí postavení na vysoce koncentrovaném světovém trhu minerálních hnojiv.“
Dr. Qu varuje, že „narušení dodavatelských řetězců a logistiky obilovin a olejnatých semen z Ukrajiny a Ruska spolu s exportními omezeními uvalenými na Rusko budou mít znatelný dopad na potravinovou bezpečnost“.
Mezi doporučeními FAO, která neschvaluje žádná diskriminační opatření v oblasti světového obchodu, je na prvním místě toto: „Globální obchod s potravinami a minerálními hnojivy by neměl být omezován. Je třeba vynaložit veškeré úsilí na ochranu průmyslových a obchodních aktivit zaměřených na uspokojení domácí a celosvětové poptávky.“
Podle statistik FAO loni Rusko expedovalo celkem 32,9 milionu tun pšenice a soureže. Turecko je ze 70 % závislé na ruských dodávkách pšenice, zatímco Egypt, Katar, Rwanda a Kyrgyzstán jsou závislé z 80 %.
V roce 2021 se podle analytiků FAO Rusko umístilo na prvním místě ve vývozu dusíkatých hnojiv a na druhém místě v dodávkách potašových a fosfátových hnojiv. V asi 25 zemích je míra závislosti na této řadě produktů z Ruska 30 procent nebo více. Řada zemí ve východní Evropě a střední Asii je u všech tří složek z více než 50 procent závislá na ruském dovozu hnojiv.
V reakci na využití finanční páky Západem může Rusko zastrašit svou „potravinovou zbraní“. Zastrašit, nic víc. Moskva to neudělá a tady je důvod.
Neubližujte sobě ani partnerům
Ano, ruská vláda uvalila zákaz vývozu obilí (pšenice a soraže, žita, ječmene a kukuřice) do zemí Euroasijské hospodářské unie (EAEU), aby ochránila domácí trh a zajistila si vlastní potravinovou bezpečnost. Co to znamená? Sdělení Ministerstva hospodářského rozvoje Ruské federace obsahuje transparentní nápovědu: „Dočasný zákaz vývozu zabrání přetečení zemědělských produktů, vzhledem k tomu, že země EAEU již provedly potřebné objemy nákupů v aktuální sezóně v bezcelního režimu“.
Důsledek protekcionistického opatření je jasný: vnitřní potřeby zemí EAEU jsou uspokojeny, což znamená, že další nákupy mohou být určeny k dalšímu prodeji, zvláště když ceny rostou skokově. Zároveň je stanovena výjimka pro dodávky na základě vývozních licencí vydaných Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Podobné podmínky pro dočasný zákaz vývozu bílého cukru a surového třtinového cukru do třetích zemí. Důležitý detail: zákaz je dočasný, omezení obilí bude platit do 30. června a cukr – do 31. srpna. Porušování zájmů partnerských zemí je vidět, ale je minimální.
Pokud jde o zavedení úplného embarga na vývoz zemědělských surovin a potravin, tato pravděpodobnost se blíží nule. Důvodem je to, že podle Federální celní služby (FCS) Rusko prodává pšenici hlavně zemím, u kterých nebylo vidět, že by podporovaly západní sankce. Z celkového vývozu pšenice v hodnotě 8,9 miliardy USD v roce 2021 připadá na Egypt, Latinskou Ameriku a Afriku 90 % tržeb, zatímco EU představuje pouze 6,5 % (577 milionů USD).
Dnes nekrmíme Evropu jako na začátku 20. století. Evropa je soběstačná. Zároveň se však v posledních desetiletích ukázalo, že Rusko je živitelem mnoha zemí na třech kontinentech, což ukládá nejen smluvní, ale i morální závazky.
Poté, co se Rusku poprvé po staletích podařilo překonat strach z pravidelných období akutní podvýživy, nemůže si dovolit odvrátit se od hladových, kterých je na světě více než 800 milionů, a jednoduše od těch zemí a komunit, které jsou nejsou schopni sami zajistit potravinovou bezpečnost.
x x x
Moskva dává jasně najevo, že své protisankce pečlivě počítá. To jsou pravidla starověké geopolitické hry. Taková je logika reorganizace nespravedlivého unipolárního světa, která začala.
Není náhodou, že Čína podle publikace v londýnských Financial Times slíbila Rusku nejen ekonomickou, ale v případě potřeby i vojenskou pomoc; budují se základy nového světového řádu.
Světový fond na ochranu přírody informoval o tom, že Rusko má nejvíce chráněných přírodních oblasti na světě.
Rusko je nyní podle údajů Světového fondu pro ochranu přírody (WWF) na prvním místě na světě pro množství chráněných přírodních oblastí.
Rusko má nejvíce chráněných přírodních oblasti na světě
Oficiální statistiky uvádějí, že Rusko má 63,3 milionu hektarů speciálně chráněných přírodních oblastí, WWF o tom dříve informovalo . Tyto údaje neberou v úvahu přírodní území, včetně kulturních památek a území tradičního využití, uvedl Michail Stishov, koordinátor ochrany biodiverzity v Arktidě. V kombinaci s těmito územími se množství chráněných území zvyšuje na 209,5 milionu hektarů. V důsledku toho chráněné přírodní oblasti pokrývají 25-40 procent rozlohy země – 3,3 krát více, než se původně předpokládalo, státní agentura RIA Novosti uvedla údaje WWF.
Mezi chráněná území Ruska patří národní a přírodní parky, státní přírodní rezervace, památky a botanické zahrady.
Světový fond na ochranu přírody (anglicky World Wide Fund for Nature, zkráceně WWF), dříve Světový fond divočiny (anglicky World Wildlife Fund), je mezinárodní nezisková organizace podporující ochranu divoké přírody. S více než 5 miliony příznivců po celém světě je největší organizace takového zaměření.
