Ohledně mírových sil: „Nyní Rusko chce Ázerbájdžán…“

Ruský prezident Vladimir Putin Bişkekdə Azərbaycan prezidenti İlham Əliyevlə görüşüb.
Ruský prezident Vladimir Putin Bişkekdə Azərbaycan prezidenti İlham Əliyevlə görüşüb.

12. října se ruský prezident Vladimir Putin a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev sešli v Biškeku na zásadní schůzce, aby diskutovali o probíhající situaci kolem Karabachu. Před schůzkou Jurij Ušakov, ruský prezidentský poradce, nastínil program jednání a zdůraznil mírovou integraci karabašských Arménů do právního rámce Ázerbájdžánu při zajištění dodržování mezinárodně uznávaných práv a svobod. Ušakov také poznamenal, že ruský mírový kontingent je připraven k tomuto procesu přispět.

Během setkání prezident Putin zdůraznil prvořadý význam řešení situace v Karabachu a označil ji za „problém číslo jedna“.

Prezident Alijev v minulých dnech vyjádřil ochotu prozkoumat alternativní vyjednávací platformy, pokud oficiální Jerevan odmítne ruské zprostředkování. Uvedl, že lze zvážit přímé rozhovory mezi ministry zahraničí Arménie a Ázerbájdžánu za předpokladu, že budou v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva.

Elshad Mirbashiroglu, člen správní rady vládnoucí Strany Nového Ázerbájdžánu (NAP) a poslanec parlamentu, v rozhovoru pro Turan zdůraznil pokusy Západu ovlivnit ázerbájdžánsko-arménské vztahy podle jejich geopolitických zájmů. Navrhl, aby se Západ snažil využít situace k prosazení svých ambicí v oblasti jižního Kavkazu, čímž by potenciálně ponechal některé problémy nevyřešené. Mirbashiroglu naznačil, že role arménského premiéra Pašinjana může zahrnovat sladění procesů se západními zájmy.

Náměstek, opakující Putinův důraz na karabašskou otázku, poukázal na to, že Ázerbájdžán osvobodil svá území od okupace a Arménie uznala územní celistvost Ázerbájdžánu. Poznamenal, že dalším krokem by mělo být podepsání mírové smlouvy mezi oběma zeměmi. Pokud jde o budoucnost ruských mírových sil, naznačil, že mezi Ruskem a Ázerbájdžánem proběhnou diskuse s cílem určit vhodný postup.

Diskuse o budoucnosti ruských mírových sil se objevily zejména v ázerbájdžánských médiích s úzkými vazbami na úřady. Někteří pozorovatelé dokonce uvažují o potenciálním rozšíření role rusko-tureckého monitorovacího centra založeného v Aghdamu před třemi lety.

Politický komentátor Vagif Hajibeyli v rozhovoru pro Radio Azadlig zdůraznil touhu Ruska udržet své jednotky v Ázerbájdžánu pod rouškou mírových sil. Naznačil, že záležitost je v současné době v jednání mezi oběma prezidenty. Hajibeyli naznačil, že Rusko žádá o legislativní schválení pro své mírové síly v Ázerbájdžánu, ačkoli tvrdil, že takový krok je zbytečný, a předpovídal rychlé řešení.

Zdroj: https://www.turan.az/ext/news/2023/10/free/Social/en/9798.htm

Írán a Rusko jednají o zintenzivnění práce ve formátu „3+3“.

Náměstek ruského ministra zahraničí Michail Galuzin a íránský velvyslanec v Moskvě Kazem Jalali v pátek diskutovali o potřebě pravidelné práce ve formátu „tři plus tři“ na jižním Kavkaze, vzkaz ruského ministerstva zahraničí .

Strany diskutovaly zejména o „významu obnovení rytmické práce poradní regionální platformy „3+3“.

Již dříve oznámily nutnost aktivace tohoto formátu Baku, Moskva, Teherán a Ankara. Později tuto iniciativu podpořil i Jerevan. Tbilisi zatím své vztahy nevyjádřilo. Podle některých zpráv by se příští setkání v tomto formátu mělo konat v Teheránu.

* Formát „3+3“ (Turecko, Írán, Rusko + Ázerbájdžán, Gruzie, Arménie) navrhl v prosinci 2020 turecký prezident Erdogan k projednání a řešení problémů na jižním Kavkaze.

Zdroj: https://www.turan.az/ext/news/2023/10/free/politics_news/en/9792.htm

Summit Šanghajské organizace pro spolupráci v Samarkandu: Dialog a spolupráce ve vzájemně propojeném světě

Předsednictví Uzbekistánu v SCO se dostalo do dynamického období plného různých událostí a trendů – období „historické trhliny“, kdy jedna éra končí a druhá začíná – dosud nepředvídatelné a neznámé.

Moderní systém mezinárodní spolupráce, založený na univerzálních principech a normách, začíná váznout. Jedním z hlavních důvodů je hluboká krize důvěry na globální úrovni, která následně vyvolává geopolitickou konfrontaci a riziko oživení stereotypů blokového myšlení. Tento proces vzájemného odcizení komplikuje návrat světové ekonomiky k jejímu dřívějšímu vývoji a obnovu globálních dodavatelských řetězců.

Pokračující ozbrojené konflikty v různých částech světa destabilizují obchodní a investiční toky a zhoršují problémy se zajištěním potravinové a energetické bezpečnosti.

Spolu s tím globální klimatické šoky, rostoucí nedostatek přírodních a vodních zdrojů, pokles biologické rozmanitosti, šíření nebezpečných infekčních chorob odhalily zranitelnost naší společnosti jako nikdy předtím. Vedou k ničení existenčních společných statků, ohrožují základ života lidí a snižují zdroje příjmů.

Za těchto okolností je zřejmé, že žádná země sama nemůže doufat, že se těmto globálním rizikům a výzvám vyhne nebo se s nimi vyrovná.

Z nebezpečné spirály problémů v propojeném světě, kde dnes všichni žijeme, vede jen jedna cesta – konstruktivní dialog a mnohostranná spolupráce založená na ohleduplnosti a respektu k zájmů všech. Je to přesně v době krize, kdy všechny země – ať už jsou velikostí velké, střední či malé – musí odložit své úzké zájmy a zaměřit se na takovou vzájemnou interakci, sjednotit a znásobit společné úsilí a možnosti čelit hrozbám. a výzvy míru, bezpečnosti a udržitelného rozvoje, které se týkají každého z nás.

Efektivní mezinárodní spolupráce dělá svět stabilnější, předvídatelnější a prosperující. Jedná se o nejschůdnější, nejdostupnější a nejbližší způsob řešení běžných problémů naší doby a také o univerzální pojištění proti budoucím výzvám a otřesům.

Model úspěšné regionální spolupráce
Mezinárodní spolupráce, která je v zájmu všech, není možná bez multilaterálních institucí. Přes určité nedostatky nadále slouží jako nejdůležitější činitelé interakce mezi zeměmi – na regionální i globální úrovni. Mezinárodní a regionální organizace pomáhají zemím překonávat rozdíly a posilovat vzájemné porozumění, rozvíjet politickou a ekonomickou spolupráci, rozšiřovat obchod a stimulovat kulturní a humanitární výměny.

To jsou cíle a záměry, které sleduje jedna z nejmladších multilaterálních institucí – Shanghai Cooperation Organization (SCO). Ve skutečnosti jde o unikátní mezistátní strukturu, která dokázala sjednotit země s různými kulturními a civilizačními kódy, vlastními směry zahraniční politiky a modely národního rozvoje. V relativně krátkém historickém období ušlo SCO dlouhou cestu a stalo se nedílnou součástí moderního globálního politického a ekonomického světového řádu.

 

Dnes je rodina SCO největší světovou regionální organizací, která sjednotila obrovský geografický prostor a zhruba polovinu populace naší planety.

Základem mezinárodní atraktivity SCO je její neblokové postavení, otevřenost, necílení vůči třetím zemím nebo mezinárodním organizacím, rovnost a respekt k suverenitě všech účastníků, odmítání vměšovat se do vnitřních záležitostí, jakož i prevence proti politická konfrontace a nezdravá rivalita.

Úspěšným konceptem SCO je podpora mnohostranné spolupráce prostřednictvím zajištění regionální bezpečnosti.

Ve skutečnosti je Šanghajská organizace pro spolupráci vyzývána, aby se ve jménu míru, spolupráce a pokroku stala pólem přitažlivosti bez dělicích čar.

Počet států, které jsou připraveny spolupracovat s SCO, proto každým rokem roste, a to je patrné zejména v kontextu transformace moderního systému mezinárodních a regionálních vztahů.

Ekonomická hodnota SCO je umocněna soběstačností jeho prostoru, kde existují dynamicky se rozvíjející ekonomiky světa s obrovským lidským, , intelektuálním a technologickým potenciálem a existencí velkých objemů nevyužitých přírodních zdrojů.

Celkový HDP členských států SCO dnes dosáhl zhruba čtvrtiny celosvětového čísla. To je již velmi solidní příspěvek ke globálnímu udržitelnému rozvoji od regionální organizace, která právě překročila hranici 20 let.

Ve světě s novými výzvami a příležitostmi má SCO vynikající vyhlídky na transformaci a růst, a to nejen prostřednictvím kvantitativního doplňování, ale také otevíráním nových strategických vektorů. Jedná se o dopravu a konektivitu, energetiku, potravinovou a environmentální bezpečnost, inovace, digitální transformaci a zelenou ekonomiku.

Předsednictví Uzbekistánu: Ke společnému úspěchu prostřednictvím společného rozvoje
Republika Uzbekistán přijala zodpovědné poslání předsednictví v SCO a spoléhala na strategii pokroku v rozvoji Organizace otevřením nových obzorů pro spolupráci a zahájením využívání nevyužitých rezerv, které má každý z jejích členů.Náš slogan je „SCO je silné, pokud je silný každý z nás“. Při realizaci tohoto jsme vyvinuli vážné úsilí, aby byla Organizace ještě silnější zevnitř a atraktivnější zvenčí pro naše mezinárodní partnery.

Na platformách více než osmdesáti významných akcí konaných v průběhu roku byla pro SCO vytvořena komplexní agenda – počínaje otázkami dalšího rozšiřování spolupráce v oblasti bezpečnosti, posilování dopravní a ekonomické konektivity a postavení organizace na mezinárodní scéně až po hledat nové cesty a body pro rozvoj.

Všechny tyto slibné směry spolupráce SCO v nové etapě jejího historického vývoje se promítají do více než třiceti koncepčních programů, dohod a rozhodnutí připravených v době našeho předsednictví.

řekl bych ještě víc. Předsednictví Uzbekistánu v SCO je logickým pokračováním aktivního a otevřeného zahraničněpolitického kurzu, kterým se naše země v posledních šesti letech ubírala. Tato politika je ztělesněna především ve Střední Asii, geografickém jádru SCO, kde nyní probíhají pozitivní a nezvratné procesy posilování dobrého sousedství a spolupráce.

Všechny členské státy SCO jsou našimi nejbližšími sousedy, přáteli a strategickými partnery.

Předsednictví nám poskytlo dobrou příležitost k dalšímu posílení multilaterální spolupráce a rozšíření bilaterální spolupráce s každým z nich a také ke stanovení nových cílů pro ještě hlubší partnerství.

Jsem plný důvěry, že je důležité a nezbytné, aby SCO sdílela svůj úspěšný příběh s Afghánistánem. Tato země je nedílnou součástí většího prostoru SCO. Afghánský lid nyní potřebuje dobré sousedy a jejich podporu více než kdy jindy. Naší morální povinností je podat jim pomocnou ruku, nabídnout jim účinné cesty překonání letité krize podporou socioekonomického růstu země, její integrace do regionálních a globálních rozvojových procesů.

Afghánistán, který po staletí hrál roli nárazníku v historických konfrontacích globálních a regionálních mocností, by se měl pokusit o novou mírovou misi spojující střední a jižní Asii.

Symbolem takové oboustranně výhodné meziregionální spolupráce by se mohla stát výstavba transafghánského koridoru. Je také důležité pochopit, že realizací společných infrastrukturních projektů, jako je železnice Termez – Mazar-i-Sharif – Kábul – Peshawar, nejen řešíme socioekonomické, dopravní a komunikační problémy, ale také významně přispíváme k zajištění regionální bezpečnostní.

Přiblížením našich pozic k sobě můžeme společně vyvinout nový program SCO pro mírovější, stabilnější a prosperující Afghánistán. Jen tak můžeme vytvořit skutečně stabilní a udržitelný prostor SCO s nedělitelnou bezpečností.

Samarkandský duch – ztělesnění spolupráce, vzájemného porozumění a přátelství
Po tříleté pandemické pauze, která způsobila vážné narušení obchodních, ekonomických a průmyslových vazeb, musí země a národy SCO komunikovat přímo.

 

Není pochyb o tom, že toto legendární město otevře další kapitolu úspěšného příběhu SCO. Slavné historické dědictví Samarkandu k tomu přispěje.

Po mnoho staletí toto město spojuje země od Evropy po Čínu a spojuje sever a jih, východ a západ do jediného uzlu.

Historicky byl Samarkand tavicí kotlík myšlenek a znalostí, jehož společným cílem bylo „vařit“ lépe žít, být úspěšnější a šťastnější. A každý ví, že přátelští sousedé jsou polovinou vašeho bohatství, vy sami jste pro ně požehnáním, protože víte, že spolupráce, obchod, dílo, věda, umění a nejlepší nápady dělají dobro, obohacují a spojují národy.

Tyto jedinečné kvality Samarkandu, který má dnes moderní a dynamicky se rozvíjející infrastrukturu, z něj činí nejvhodnější a nejžádanější platformu pro společné diskuse, hledání potřebných odpovědí na regionální i globální výzvy.

Integrita a propojenost lidstva jsou takové, že většina výzev vyžaduje společnou práci neje ..

Integrita a propojenost lidstva jsou takové, že většina výzev vyžaduje společnou práci nejen na regionální úrovni, ale také na globální aréně.

Na základě zkušeností z naší mnohaleté společné práce jsme přesvědčeni, že summit SCO v Samarkandu bude příkladem toho, jak můžeme zahájit nový, inkluzivní dialog založený na zásadách vzájemného respektu, důvěry a konstruktivní spolupráce v zájmu společná bezpečnost a prosperita.

Samarkand se může stát platformou, která dokáže sjednotit a usmířit státy s různými prioritami zahraniční politiky.

Historicky byl svět nahlížený ze Samarkandu vnímán jako jediný a nedělitelný, spíše než roztříštěný. To je skutečně podstatou jedinečného fenoménu «samarkandského ducha», který může sloužit jako základ pro zásadně nový formát mezinárodní interakce, a to i v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci.

«Samarkandský duch» je navržen tak, aby přirozeně doplňoval samotného «šanghajského ducha», díky kterému se naše země před více než 20 lety rozhodly vytvořit novou a dychtivě vyhledávanou organizaci.Jsme proto přesvědčeni, že v Samarkandu budeme svědky zrodu nové etapy v životě SCO – počet jejích členů poroste a bude se formovat její budoucí agenda, a to je vysoce symbolické.

 

Jsme plni optimismu a jsme přesvědčeni, že rozhodnutí nadcházejícího summitu Šanghajské organizace pro spolupráci reálně přispějí k posílení dialogu, vzájemného porozumění a spolupráce jak na regionální úrovni, tak v celosvětovém měřítku.

 

Atlantico: strachem zmítaná Evropská unie chycená v Ázerbájdžánské pasti uprostřed energetické krize

Atlantico: strachem zmítaná Evropská unie chycená v Ázerbájdžánské pasti uprostřed energetické krize
Atlantico: strachem zmítaná Evropská unie chycená v Ázerbájdžánské pasti uprostřed energetické krize

Evropská unie (EU) padla do pasti Ázerbájdžánu kvůli dodávkám ruského plynu přes tuto zemi. Píše o tom francouzské vydání Atlantico.

Evropa nejenže nedokázala „potrestat“ Rusko, ale oslabila sama sebe. To znamená, že díky Ázerbájdžánu, „spolehlivému dodavateli“, slovy předsedy Evropské komise , Moskva snadno obchází sankce a dodává své palivo do Evropy přes tuto zemi, upozornili autoři publikace.

Podle publikace se Evropa chytila ​​do pasti a je ve slepé uličce. Spočívá v tom, že účinek sankcí proti Rusku je vyrovnán a k odmítnutí ruského paliva ve skutečnosti nedochází. V tomto případě se Baku stalo pro Evropany jakýmsi trojským koněm. Evropa proto svým jednáním nejen nezvyšuje účinek sankcí, ale stává se také závislá sama na sobě.

Autoři článku se domnívali, že je čas, aby evropské země přestaly samy oslabovat. Abychom toho dosáhli, musíme naléhavě přehodnotit naši politickou strategii.

Zástupci ministerstva hospodářství a německého ministerstva zahraničí 21. listopadu oznámili , že Německo usiluje o nezávislost na dodávkách ruského plynu a ve skutečnosti jej nedováží Brusel navíc v červenci uzavřel s Baku dohodu, podle níž by se měl export plynu do zemí EU z Ázerbájdžánu do roku 2027 zdvojnásobit.

Nelichotivé místo pro Slovensko. Odvodové zatížení práce má Slovensko čtvrté nejvyšší ve vyspělé Evropě

Nelichotivé místo pro Slovensko. Odvodové zatížení práce máme čtvrté nejvyšší ve vyspělé Evropě
Nelichotivé místo pro Slovensko. Odvodové zatížení práce máme čtvrté nejvyšší ve vyspělé Evropě

Slovensko opět získalo nelichotivý přívlastek. Zatímco ostatní země si s byrokracií dokáží poradit stále snáze, naše země si pohoršila.

Z výsledků 14. ročníku studie Paying Taxes 2020 , kterou vydala skupina Světové banky a poradenská společnost PwC vyplývá, že Slovensko v letošním roce obsadilo 55. místo. Oproti loňskému roku si v hodnocení systému placení daní pohoršilo o sedm míst. A to i přesto, že parametry při hodnocení zůstaly stejné. Polepšily si totiž ostatní země.

Nejvíce daní na Slovensku platí německé firmy. Třetina dotázaných plánuje propouštět

Za fakt, že Slovensko si v žebříčku pohoršilo může podle studie šesté nejvyšší celkové daňové a odvodové zatížení v rámci zemí EU a EFTA, které je ve výši 49,7 %, což je o 11,4 procentního bodu více, než je průměr zmíněných zemí . Kromě toho má Slovensko také čtvrté nejvyšší daňové a odvodové zatížení práce v zemích Unie a EFTA po Francii, Belgii a Itálii.

Placení daní v roce2020

Stát Celkové daňové a odvodové zatížení v % Počet hodin vynaložených na splnění daňové povinnost Počet daňových plateb Post-filling index
Slovensko 49,7 192 8 87,2
Vyspělá Europa 38,9 161 10,9 83,1
Svět – 190 zemí 40,5 234 23,1 60,9

Vyšehrad propadl

Podobně však stagnuje i Česká republika, která ze 45. místa klesla na 53. Polsko rovněž kleslo z 69. místa na 77. Vrámci V4 si polepšilo jen Maďarsko, z 86. místa se posunulo na 56. místo díky nárůstu tvz. post-filing indexu a pro mírné snížení daňového a odvodového zatížení z 40,3 % na 37,9 %.

„Pozice Slovenska v žebříčku se rapidně nezlepšuje, inspiraci bychom měli čerpat od pobaltských zemí, které reformy a elektronizace daňové správy vystřelily do čela žebříčku. Je dlouhodobě znepokojující, že rozložení daňového zatížení práce a daně z příjmů právnických osob je stále velmi nerovnoměrné,“ popisuje  Christiana Serugová, partnerka a vedoucí oddělení daňového poradenství PwC Slovensko.

Čas ke splnění povinností se snížil

Výrazně si však polepšilo například Rumunsko, kde kleslo zatížení ze 40 na 20 procent. Zemi se to podařilo díky zrušení šesti daní a odvodů zaměstnavatelů. Lépe než Slovensko a země V4 se umístily například i Ázerbájdžán, Severní Makedonie či Moldavsko.

Placení daní 2020: První desítka

Ze Celkové pořadí Celkové daňové a odvodové zatížení v % Počet hodin vynaložených na splnění daňové povinnosti Počet daňových plateb Post-filing index
Bahrajn 1 13.8 22.5 3.0
Hongkong 2 21.9 34.5 3.0 98.9
Katar 3 11.3 41 4.0
Irsko 4 26.1 81.5 9.0 93.4
Mauricius 5 22.2 140 8.0 98.3
Kuvajt 6 13.0 98 12.0
Singapur 7 21.0 64 5.0 72.0
Dánsko 8 23.8 132 10.0 89.1
Nový Zéland 9 34.6 140 7.0 96.9
Finsko 10 36.6 90 8.0 93.1

co je post-filing index

Žebříček zemí se sestavuje na základě čtyř parametrů – celkového daňového a odvodového zatížení, celkové doby potřebné ke splnění daňových a odvodových povinností, počtu plateb a post-filing indexu, který odráží procesy po podání daňového přiznání. Data rovněž ukazují, že od roku 2012 se průměrný čas na splnění daňových povinností snížil o 27 hodin a vyžaduje o 4,4 méně plateb díky technologiím.