Dérer v koaličních vládách řadu ministerských funkcí. V roce 1920 byl ministrem pro správu Slovenska, v letech 1921-1922 a pak ještě v roce 1926 ministrem pro sjednocení zákonů a organizační zprávy. Pět let, v letech 1929-1934, byl ministrem školství a od roku 1934 až do září 1938 byl ve funkci ministra spravedlnosti. Výpočtem zastávaných ministerských funkcí i délkou jejich trvání tak patřil spolu s Milanem Hodžou k nejvytíženějším Slovenské politikům.
V současnosti se zmiňuje jako mimořádně významná a obecně přínosná především jeho činnost ve školství. Reformní kroky, které realizoval ministr Dérer, pozvedli na vysokou a mezinárodně oceňovanou úroveň především střední školství. Pro Dérerove školní reformy nebyly charakteristické náhle a jednorázové akty, ale vyplývaly z přesvědčení, že odpovědná školní politika musí vycházet ze soustavného a permanentního zlepšování stávajícího stavu. Množství diskusí, do kterých se zapojovali tak uznávaní odborníci, jakož i učitelé z praxe, přispívalo k tomu, že se všechny reformní snahy staly spojitým a pozvolným procesem, který školy v jejich každodenní práci nijak neznepokojuje. Mimořádně významné přitom bylo, že s takto realizovanými reformními kroky se plně ztotožnili především učitelé, kteří se zcela oprávněně cítili být nejen realizátory, ale i iniciátory všech změn.
Politicky zůstával Ivan Dérer po celý svůj život přesvědčeným Čechoslovák. To ale v některých případech (jako například v roce 1931 při jeho rozhodování o nových pravidlech spisovné slovenštiny souběžného ji více s češtinou) vyvolávalo jistou nelibost. Skutečnost, že tato pravidla důrazně odmítla například Matice slovenská, toho byl názorným dokladem. Po 14. březnu 1939 nebyl už Ivan Dérer na Slovensku vítanou osobou. Jeho jméno bylo vymazáno z rejstříku Slovenské advokátů, byl mu zabaven bratislavský byt a bylo mu odepřeno i slovenské občanství. Po celou dobu války žil tedy v Praze, kde byl v roce 1944 zatčen za protinacistický odboj. Po válce se znovu vrátil do významných funkcí. Stal se předsedou Nejvyššího soudu v Brně. Jak přesvědčen sociální demokrat však nesouhlasil se sloučením sociální demokracie s komunistickou stranou, což předznamenalo jeho dochody z veřejného života. V letech 1954-1955 byl dokonce na základě politického procesu vězněn. Posledním veřejným vystoupením tehdy již 84-letého Ivana Dérera byl jeho projev k nově vytvářenému federativního uspořádání státu. V něm se opět vyznal ze svého celoživotního přesvědčení o správnosti masarykovské koncepce společného státu Čechů a Slováků. O necelých pět let později – 10. 3. 1973 – Ivan Dérer zemřel. To, co dosáhl ve svém úsilí o rozvoj a kvalitu československého předválečného školství, však patří dodnes k nejlepším tradicím tak českého i slovenského školství. V mnoha konkrétních a aktuálních skutečnostech jsou inspirativní myšlenky Dérerových školských reforem stále čitelné a živé.
FRANTIŠEK Morkes