PRAHA – Moderní biologická léčba se používá již 35 let a osvědčila se v onkologii, kardiologii či hematologii. Brzy by se mohla používat i k léčbě vysokého tlaku, osteoporózy či nemocí dýchacího ústrojí.
Výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) Jakub Dvořáček řekl, že Farmaceutické společnosti aktuálně vyvíjejí přes 900 přípravků pro biologickou léčbu.
Biologická léčba je moderní způsob cílené terapie pomocí produktů živých organismů. Prvním biologické přípravky zavedeným v praxi byl lidský inzulin pro pacienty s cukrovkou. Inzulín vytváří slinivka, pro léčbu byl připraven biotechnologickými postupy.
„Z nyní vyvíjených léků tvoří Biologika 30 procent. Nejvíce, 338, včetně 89 vakcín, je na nádorová onemocnění, na infekce 176, na autoimunitní onemocnění 71, na nemoci srdce a cév 58, na cukrovku 28. Většina by se mohla dostat k pacientům už za šest nebo sedm let, upřesnil Dvořáček.
Biologická léčba je šitá na míru každému pacientovi. Před jejím zahájením musí nemocný projít řadou molekulárních biologických a genetických vyšetření. Zjistí se, zda právě pro něj je léčba vhodná. Poskytují ji specializovaná centra. Přípravky se podávají téměř výhradně injekčně, buď přímo v centru, nebo si je pacienti mohou aplikovat i sami. Biologická léčba je výrazně dražší než klasická, důvodem je podle Dvořáčka nákladný vývoj. Trvá deset až 15 let a může stát až 30 miliard korun. Lékaři se ale shodují, že léčebný přínos biologických léčiv je i navzdory vyšším nákladům neoddiskutovatelný.
Biologika jsou nadějí pro pacienty s těmi nejzávažnějšími onemocněními, u kterých standardní léčba nezabírá. Jsou to velké, složité bílkovinné molekuly se strukturou podobnou nebo shodnou s molekulami lidského těla.
Na rozdíl od klasických léčiv vyráběných chemicky jsou Biologika připraveny za pomoci buněk, do kterých byla vložena genetická informace uložená v DNA. Tento specifický způsob výroby, který byl v roce 1984 oceněn Nobelovou cenou, je označován jako biotechnologický postup.
Hlavní předností biologických přípravků je schopnost vázat se na konkrétní místo v těle, například na nádorovou buňku. Léčba se tak může přesně cílit, má vyšší účinnost a méně nežádoucích vedlejších účinků.