Turecko jako rozervána krajina

Evropská civilizace, panturkizmus a islamistické země jako možné alternativy identity a identifikace
Se vznikem nezávislého státu Republika Turecko po I. světové válce v roce 1923 se velmi intenzivně dostala do popředí otázka jeho identity a identifikace. I dnes, tedy po více než 80. letech, je tato otázka stále aktuální a široce diskutována nejen na půdě samotného Turecka, ale zaměstnává a trápí analytiků a státníků tak v jeho blízkém zahraničí, jakož i na celém světě. Téměř okamžitě po získání samostatnosti bylo směřování země nastartováno proevropský, tedy na evropskou civilizaci, její hodnoty, její kulturu a také snahu o postupné provádění jejího právního a politického systému. Vůdčí osobností tohoto procesu nebyl nikdo jiný, než Mustafa Kemal, který si časem vysloužil přívlastek Atatürk [1] Turecko se v té době chtělo modernizovat, přiblížit se vyspělým evropským zemím a tedy jinou možnost v té době nemělo.

Turecko jako rozervána krajina
Turecko jako rozervána krajina

Po tom, co Atatürk nově definoval národní, politickou, náboženskou i kulturní identitu tureckého národa, se v 30. letech s velkým nasazením pokoušel nastartovat hospodářský rozvoj. S tím šlo ruku v ruce pozápadnění, které se mělo stát jedním z prostředků modernizace (Huntington, 2007, str. 164). Turecko od své nezávislosti udělalo mnoho významných kroků k přiblížení se Evropě. Doslova kopírovalo západní vzory, a tak od vlády jedné strany přešlo k pluralitnímu systému politických stran, lobbovalo za členství v NATO, které nakonec v roce 1952 i dosáhlo, čímž potvrdilo svou pozici člena svobodného státu (Huntington, 2007, str. 164).

Kromě toho si podalo přihlášku v roce 1987 do EHS / EU v přesvědčení, že se chce stát jeho plnohodnotným členem, ale po množství zklamání a narůstajícího podezření, že země EU ho do svého elitního klubu nikdy nepřijmou, začalo hledat nové alternativy a směry, kterými by se mohlo identifikovat. Těmito alternativami byly Panturkizmus2 a orientace na islamistické země a muslimský svět. Do jaké míry jsou tyto alternativy perspektivní a zda hrozí odklonění se od procesu westernizácie a přibližování se Evropě, pojednávají následující podkapitoly.