Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat

Autor: Václav Makrlík | Publikováno: 16.4.2018

Podobně bychom se mohli ptát zda čteme a chápeme správně středověké kroniky ze kterých Jirásek vycházel při psaní Starých pověstí českých. Je to především nejstarší z nich, Kosmova Chronica Bohemorum (Kronika česká) z počátku 12.století, ale i další, jejichž autoři však již více méně vycházeli z Kosmovy kroniky. Jsou to především Dalimilova kronika z počátku 14.století a Hájkova z počátku 16.století. Zkusme podrobit logické analýze některé údaje z těchto kronik, respektive Starých pověstí českých.

Pocházel Přemysl Oráč ze Stadic nebo ze Statenic?

Statenice jsou starobylá obec na Praze -západ. Nedaleko Statenic, necelou hodinu chůze, se nalézá Levý Hradec a jen o kousek dál Budeč. Z Vyšehradu do Statenic to rovněž není daleko. Statenice se tak nalézají uprostřed území, které obýval kmen Čechů. Představíme-li si způsob společenského života našich dávných předků, tak lze oprávněně předpokládat, že při různých příležitostech, především pohanských svátcích a slavnostech, se obyvatelé těchto hradišť běžně setkávali, aby je oslavili společně. Kněžna Libuše se tak mohla setkat s Přemyslem Oráčem spíše ve Statenicích, nežli ve více nežli sto kilometrů vzdálených Stadicích, kdesi u dnešních Teplic v ústeckém kraji.

„ Kazi, Teta ,Libuše. V útlém mládí svém žili na Budči… s jinými pannami a jinochy svého plemene.“. Libuše tedy musela znát Statenice a jejich obyvatele od mládí a Přemysla mohla potkat právě na Budči.

Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat
Zajímavý exkurz do naší historie. Tyto pasáže by vás měly zajímat

Když vysílala poselstvo pro Přemysla , učinila tak slovy: „Můj kůň vás povede;…“. Cestu do Statenic si její kůň mohl zapamatovat, ale do vzdálených Stadic, kam poselstvo dorazilo „…až třetího dne ráno …“, nikoliv, obzvláště, když poselstvo během cesty „ … došlo domnění, tou cestou kůň že poprvé nejde, že kněžna jízdou příšernou často tu jezdila za večerního soumraku a zase, než zapěly kury, že se vracela do svého dvora.“ Do Statenic to takto z Vyšehradu mohla bez potíží stihnout, do Stadic je to vyloučeno.

Rovněž popis lokalizace Stadic „ … blížili se (poslové) k dědině mezi stráněmi,kraj úzkého dolu, jimž řeka tekla.“ odpovídá Statenicím, jen s tím malým rozdílem, že jimi protéká Unětický potok. Středověcí kronikáři na takové druhořadé okolnosti příliš nehleděli. Rovněž vlastní jména obcí, řek, atd. často komolili, neboť je většinou znali jen přeneseně z doslechu. Navíc, Kosmova kronika se nám nezachovala v originále, nýbrž jen v několika pozdějších opisech. Tak mohlo snadno dojít k záměně – Statenice za Stadice.

Vzmáhající se vlny národního sebeuvědomování v polovině 19.století využil hrabě Nostic a nechal ve Stadicích v roce 1841 postavit pomník Přemysla Oráče. Pozvedl tím historický význam svého panství a posvětil legendu o Přemyslovi a Libuši.

Přemysl je bezpochyby historická postava. Dal jméno dynastii, která vytvořila středověký český stát a národ. Kdyby byl pouze smyšlenkou, virtuální realitou, nebylo by to možné. Proto můžeme brát jako skutečnost i všechna ostatní knížata přemyslovského rodu pohanského období našich dějin, ačkoliv o nich nejsou žádné vědecké důkazy a přežila pouze v legendách.

Byla Lucká válka skutečně střetem slovanských kmenů?

Někteří historici soudí, že Kosmas čerpal popis bitvy mezi Čechy a Lučany u Turska ze starších franských análů. Celá pověst se svou koncepcí a přízračností velice blíží nordickým ságám. Vnímá ji tak každý erudovaný čtenář. Ságy se dlouhá staletí, až do doby kdy byly literárně zaznamenány, přenášely ústním podání. S velkou pravděpodobností tak tomu bylo i u této pověsti. Na podstatě věci, totiž že způsob vedení boje se strany Lučanů byl germánský či keltský, to nic nemění. Území Lučanů se dotýkalo území obývaného Sasy. Bezpochyby s nimi udržovali Lučané úzké vztahy. Podobně tomu bylo i na jihu, kde se území obývané Doudleby dotýkalo Bavor. Roku 845 nikoliv Čechové, ale náčelníci příhraničních kmenů českého prostoru požádali krále Východofranské říše Ludvíka Němce o křest. K Řeznu měli , nejspíše z kulturních , velmi pravděpodobně i etnických, možná i jazykových důvodů , blíže nežli ke středočeskému prostoru ovládanému kmenem slovanských Čechů. Tento fenomén přežil až do nedávné doby. Některé prameny uvádějí, že pohanští Češi to považovali za zradu a vytáhli proti těmto kmenům vojensky. Věrozvěstové Konstantin a Metoděj byli pozváni na Moravu až v roce 863.

Pověst dále vypráví, že kníže „Neklan se bál a nezmužil …“. Pověřil proto vedením českého vojska Tyra (Thora) , což byl s velkou pravděpodobností vikingský válečník v jeho službách. Nacionalismus druhé poloviny 19.století by samozřejmě neunesl, aby české vojsko vedl Germán. Jirásek proto přejmenoval Thora na Čestmíra. Nájemní žoldnéři nebyli v oné době ničím neobvyklým. Konec konců i kněžnu Ludmilu zavraždili Tuna a Gomon a Durynk syna luckého vůdce Vlastislava (pověst Durynk a Neklan). Vpádu Franků do českého prostoru v roce 872 se postavilo pět českých knížat , mezi nimi Heryman a Spoitiman. Jména germánská, osobní i místní, se mísila se jmény a názvy slovanskými. To svědčí o tom, že český prostor byl obydlen kmeny (klany, rody) tří etnik- Slovanů, Germánů a zbytků Keltů. Vysvětluje to skutečnost, že vůdce kmenového svazu českého prostoru , nejspíše Frank, Samo zvítězil nad Franky u Wogastisburgu (7.století) a Frankové v 9.století dobyli hrad Canburg kdesi u Ohře, tedy na území Lučanů. V pověsti O Čechovi připouští i Jirásek slovy, „ …Kraj pustější a osad poskrovnu. Byly daleko od sebe a obyvatelé jejich cizího jazyka,… jejich obydlí ve vykopaných jamách“ ,existenci neslovanských etnik v českém prostoru. Nedávné vykopávky germánských zemnic v Roztokách u Prahy jsou toho důkazem. Ve sporu, zda český prostor obývalo jen slovanské etnikum, nebo více etnik, se zdá pravděpodobnější názor renomované historičky Doc.PhDr.Jarmily Bednaříkové,CSc.z ústavu Klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy university, že český prostor byl víceetnický. Toto stanovisko je racionální a logické.

Proces vnitřní i vnější integrace českého prostoru

Je nemožné , aby zcela vymizely stopy migračních vln Keltů a Germánů , které předcházely slovanské migraci .Tato etnika, v českém prostoru vymezeném pohraničními horami, v průběhu přibližně šesti set let ,postupně splývala ve středověký český národ . Tento proces vnitřní integrace byl zhruba dokončen teprve někdy koncem 10. století, kdy je dokončen i proces formování českého státu, který započal roku 806, když se kmeny usedlé v českém prostoru, nazývané Bohemané, nikoliv Češi, neboť ti byli jen jedním z mnoha kmenů, zavázaly platit Franské říši poplatek „tributum pacis“. Ta tím uznala geopolitickou jednotu a nedělitelnost českého prostoru. Teprve po dokončení vnitřní integrace , etnické i politické, českého prostoru a tím vznikem českého státu, se obyvatelé tohoto státu mohli nazývat Čechy. Ve druhé polovině 10.století byl dokončen i proces vnější integrace českého státu do dobového integračního uskupení Svaté říše římské. Český stát a v 10. století vládnoucí Přemyslovce Václava Svatého a Boleslava I., lze svým způsobem považovat za spoluzakladatele Svaté říše římské. Český stát a národ se tak řadí mezi nejstarší evropské národy a státy.

Proč český prostor integroval právě kmen Čechů

Český kmen se usadil ve středních Čechách, v srdci země, kde byly nejlepší životní podmínky. Úrodná půda vytvořila výrobní základnu pro populační růst. Český kmen se tak stal nejpočetnějším kmenem v českém prostoru a postupně expandoval do zbytku země a slovanizoval jej. Zbytky germánských a keltských etnik přežívaly v neúrodném hornatém pohraničí a dalších málo úrodných oblastech, jako byly například bažinaté jižní Čechy, a postupně byly expanzí Čechů slovanizovány. Nelze vyloučit, že příčinou Lucké války byla snaha příhraničních kmenů proniknout do úrodných středních Čecha a tak si zajistit přežití.

Dějiny a současnost

Je pochopitelné, že s rostoucí intenzitou integrace českého státu a národa do EU roste zájem o nejstarší období českých dějin, kdy se formovaly základy politické struktury Evropy. Lidé chtějí poznat svou národní a státní identitu. Staré pověsti české vycházely ze středověkých kronik, nicméně je obdivuhodné jakou intuicí vládli středověcí autoři. Stačí přečíst si kapitolu Ze starých proroctví. Doufejme jen, že ne všechna se vyplní.