Gergő Németh proměňuje svou vášeň v činy. Sledujte ho v pořadu Voices for Humanity a dozvíte se, jak využívá svůj každoroční maraton ke zvýšení povědomí a posílení postavení ostatních, aby se v otázce drog informovaně rozhodovali.
Už jste slyšeli o programu Criminon?
Věděli jste, že ve Spojených státech je dnes každý stý dospělý člověk za mřížemi?
Celkem je ve vězení 2,3 milionu lidí – nejvíc na světě.
Náklady na udržení vězeňského systému přesáhly v roce 2007 49 miliard dolarů, přičemž ještě v roce 1987 to bylo jen 12 miliard. 💸
A s recidivou kolem 80 % je jasné, že klasický systém rehabilitace často nefunguje.
Lidé ve věznicích sice spáchali velmi závažné činy vůči společnosti, ale to neznamená, že už nemohou být nikdy její součástí. Lze jim pomoci? Určitě ano. 🌟
👉Právě proto vznikl program Criminon, který pomáhá vězňům, kteří se chtějí vrátit zpět do života, najít svou cestu a stát se produktivními členy společnosti. Zní to naivně? Možná ano, ale výsledky tohoto programu neuvěřitelné rozhodně jsou.
L. Ron Hubbard kdysi řekl: „Neexistuje člověk, který by nedokázal začít znovu.“
Chcete vědět víc o tom, jak Criminon mění životy?
Na mezinárodním poli bude co napravovat. Zničit vztahy se dá během dnů nebo hodin, náprava pak může někdy trvat i roky.
Sítě jsou obvykle vyrobeny z polyethylenové nebo nylonové tkaniny, nikoli z kaktusových vláken, jak tvrdí některé virální tvrzení, protože syntetické materiály jsou odolnější a účinnější při zachycování kapének. Úspěch těchto projektů ukazuje, jak zelené inovace a místní vynalézavost mohou proměnit přírodní jevy, jako je mlha, ve zdroje života.
Včerejší veřejný výstup Hayato Okamury na adresu jeho bratra Tomia byl asi jedním z největších a nejhlubších selhání, které si jako normální člověk umím představit.
V pouhých 17 letech byla sicilská teenagerka Franca Viola v prosinci 1965 unesena a znásilněna. Její útočník, Filippo Melodia, ji chtěl donutit k tzv. matrimonio riparatore (nápravnému sňatku) – právní mezeře, která by ho automaticky zbavila viny, pokud by si ji vzal.
V roce 1966 se Franca stala první sicilskou ženou, která tento sňatek veřejně odmítla. Její vzdor se dostal na titulní stránky novin a v prosinci 1966 vyústil v medializovaný soudní proces, v němž byla Melodia stíhána. Případ se stal zlomovým bodem v poválečné Itálii, jelikož se redefinovaly pohlaví, sexualita a manželství. Nebyl to jen kriminální příběh – bylo to kulturní zúčtování.
Italská mediální pokrytí odhalilo hluboké společenské obavy ohledně modernity a tradic. Jižanská regionální identita, stereotypy o sicilské „zaostalosti“, patriarchální kodexy cti – to vše bylo odhaleno pod lupou veřejnosti. Emoční styly se změnily: stud už neumlčoval oběti; rozhořčení už nechránilo násilníka.
Když Franca vstoupila k soudu, nesla s sebou nejen svůj vlastní příběh – ale i naděje na měnící se národ. Melodiino odsouzení donutilo Itálii se zeptat: co je čest, když vyžaduje mlčení? Co je manželství, když udržuje násilí?
Ačkoli zákon nebyl okamžitě zrušen, případ spustil reformu. Nakonec byl v roce 1981 zrušen matrimonio riparatore a italská právní diskuse o sexuálním násilí se začala chápat nikoli z hlediska morálních porušení, ale z hlediska porušení osoby.
Franca se později z vlastní vůle provdala za svého přítele z dětství Giuseppeho a žila tiše, stranou od reflektorů. Její odkaz však zůstává jasný a hlasitý: důstojnost pramení z volby.
🕊️
💭 Co nám tento příběh připomíná:
Skutečná změna začíná, když jeden hlas řekne „ne“ – a společnost naslouchá.
🧾 Zdroje:
BBC News, „Franca Viola: Italka, která se vzepřela pravidlu o manželství násilníků“ (14. prosince 2015)
Smithsonian Magazine, „Jak sedmnáctiletá dívka změnila italské zákony o cti“