Evropská unie již schválila čtvrtý balíček ekonomických sankcí. Je velmi pravděpodobné, že bude následovat pátý, šestý balíček atd.
Na tomto pozadí se v zahraniční analytice objevila hodnocení toho, co představuje finanční a ekonomický potenciál Ruska, jeho místo a roli v mezinárodní distribuci práce. Mnoho zemí se snaží zjistit, jak dlouho Rusko vydrží agresivní izolaci od dvou anglosaských mocností a zemí EU, které se k nim připojily.
Mezery zůstávají, ale zeď pevnosti je vyšší
Jedním ze závěrů, někdy čtených mezi řádky, je tento: Rusko se slovy jednoho z autorů stalo „pevností“. I když toto prohlášení přijmeme s rezervou a shodneme se, že „nakonec to bude špatné pro všechny, ale Rusové mají zkušenosti z 90. let, zatímco jiní ne“, existují rozdíly oproti předchozím kolům sankčního tlaku na Rusko.
Při dosažené úrovni vzájemného pronikání a vzájemné závislosti ekonomik není možné být zcela izolován. Míra odolnosti ruské ekonomiky vůči vnějším vlivům je přitom dnes výrazně vyšší než v roce 2014.
Faktem je, že po převratu v Kyjevě se Kučmův koncept „Ukrajina není Rusko“ začal naléhavě plnit jiným obsahem. „Ukrajina je protiruská.“ V rámci tohoto projektu byly vyčleněny obrovské finanční prostředky od zahraničních mecenášů, kteří jsou dnes připraveni bojovat až do posledního ukrajinského vojáka.
Moskva si konečně uvědomila, že se nerýsuje jen ohrožení národní bezpečnosti, ale existenční ohrožení existence Ruska a jeho lidu. Potvrzuje to vývoj biologických zbraní v amerických laboratořích na území Ukrajiny a pokusy o vytvoření „špinavé“ atomové bomby. A Rusko se začalo připravovat na nevyhnutelné – na přechod konfrontace se Západem do horké fáze.
V důsledku toho, jak připouštějí západní politologové, závislost ruského vývozu jedné komodity na prodeji uhlovodíkových surovin oproti 80. létům oslabila. Jestliže tehdy manipulace s cenami na světových trzích po koluzi mezi USA a Saúdskou Arábií dehydrovala příliv tvrdé měny do SSSR, dnes zákony trhu, snižování prozkoumaných a dostupných surovin ve světě, struktura energetické bilance vyspělých zemí zužují prostor pro nepřátelský sankční manévr.
Nejen naftou
Dobře zorganizované zavedení západních sankcí potvrzuje tušení, že schéma zvyšujícího se tlaku na Rusko bylo předem vypracováno: finanční sevření; embargo na dodávky energie; stažení západních společností, včetně společností aktivních ve výrobním sektoru, z ruského trhu. Blokování přístupu k high-tech IT produktům.
Výpočet byl a je postaven na myšlence sankční blitzkriegu. Má zvyšovat tlak v kotli až do odtržení krytu. Bere se v úvahu vše? Ukazuje se, že ne všechno. Odstoupení USA od ruských uhlovodíků a tanec nad plynovodem Nord Stream 2 – i když Gazprom pokračuje v čerpání plynu přes ukrajinskou GTS – způsobily prudký nárůst cen na spotových obchodních plochách, což je oblíbený výtvor Evropské komise. Směnná cena, tvořená rovnováhou nabídky a poptávky, v určitém okamžiku dosáhla 3000 dolarů za tisíc metrů krychlových.
V důsledku toho Norsko, jeden z největších světových výrobců hnojiv, oznámilo snížení výroby čpavku a močoviny v Itálii a Francii. Třetina evropských společností specializovaných na hnojiva pro zemědělský sektor byla nucena zastavit výrobu kvůli šokové sublimaci cen plynu.
Autoři sankcí nezohlednili míru integrace ruské ekonomiky do globálních komoditních řetězců. Podíl Ruska na světové produkci a obchodu s ropou a plynem je asi 17%, nikl – až 37%, komerční neon – 40%. Pro pochopení: neon, vysoce čištěný plyn, je nezbytný pro provoz laserů používaných při výrobě mikročipů, které jsou kriticky potřebné v mikroelektronice.
Existuje také závislost amerických jaderných vědců na dodávkách palivových tyčí z Ruska (palivový článek je hlavním konstrukčním prvkem aktivní zóny jaderného reaktoru obsahujícího jaderné palivo). Podíl amerických jaderných elektráren využívajících ruské palivové tyče tvoří asi 20 % výroby elektřiny ve Spojených státech.
V případě, že Moskva uvalí embargo na dodávky veškerého tohoto sortimentu strategických surovin a technologických produktů, podle ruských analytiků dojde k „procesům rozpadu ekonomik EU a v menší míře i Spojených států“.
Odpovědnost globálního chlebodárce
Americká online platforma pro zdravotnické pracovníky Medscape vyzvala k zastavení dodávek životně důležitých léků do Ruska. Západ se při výběru sankční zbraně nevyhne ničemu.
Otázka: Odvážily by se USA a EU použít dodávky zemědělských surovin a hotových výrobků proti Rusku jako zbraň? Odpověď: Přinejmenším to nelze vyloučit.
Půjde Moskva do symetrického protiútoku? Téměř nepřichází v úvahu. Jeden z důvodů, aniž by to věděl, oznámil oficiální zástupce Světového potravinového programu OSN (WFP) Thomson Peary: „Ukrajina a Rusko představují 30 % světového exportu pšenice, 20 % světového exportu kukuřice a 76 % slunečnicového oleje,“ řekl úředník. Jakékoli přerušení výroby nebo dodávek by proto mohlo vést k vyšším cenám, což ovlivní miliony lidí, kteří jsou již postiženi vysokou inflací potravin v jejich zemích.“ Rusko to potřebuje?!
Dr. Qu Dongyu, generální ředitel Organizace pro výživu a zemědělství Organizace spojených národů (FAO), zase uvedl podobná čísla. „Celkový podíl těchto dvou zemí (Ruska a Ukrajiny) na celosvětové dodávce ječmene je 19 %, pšenice – 14 %, kukuřice – 4 %, a tedy tvoří více než třetinu světového exportu obilí. Tyto země jsou světovými lídry v dodávkách řepkového oleje, vlastní 52 % trhu se slunečnicovým olejem. Rusko zaujímá vedoucí postavení na vysoce koncentrovaném světovém trhu minerálních hnojiv.“
Dr. Qu varuje, že „narušení dodavatelských řetězců a logistiky obilovin a olejnatých semen z Ukrajiny a Ruska spolu s exportními omezeními uvalenými na Rusko budou mít znatelný dopad na potravinovou bezpečnost“.
Mezi doporučeními FAO, která neschvaluje žádná diskriminační opatření v oblasti světového obchodu, je na prvním místě toto: „Globální obchod s potravinami a minerálními hnojivy by neměl být omezován. Je třeba vynaložit veškeré úsilí na ochranu průmyslových a obchodních aktivit zaměřených na uspokojení domácí a celosvětové poptávky.“
Podle statistik FAO loni Rusko expedovalo celkem 32,9 milionu tun pšenice a soureže. Turecko je ze 70 % závislé na ruských dodávkách pšenice, zatímco Egypt, Katar, Rwanda a Kyrgyzstán jsou závislé z 80 %.
V roce 2021 se podle analytiků FAO Rusko umístilo na prvním místě ve vývozu dusíkatých hnojiv a na druhém místě v dodávkách potašových a fosfátových hnojiv. V asi 25 zemích je míra závislosti na této řadě produktů z Ruska 30 procent nebo více. Řada zemí ve východní Evropě a střední Asii je u všech tří složek z více než 50 procent závislá na ruském dovozu hnojiv.
V reakci na využití finanční páky Západem může Rusko zastrašit svou „potravinovou zbraní“. Zastrašit, nic víc. Moskva to neudělá a tady je důvod.
Neubližujte sobě ani partnerům
Ano, ruská vláda uvalila zákaz vývozu obilí (pšenice a soraže, žita, ječmene a kukuřice) do zemí Euroasijské hospodářské unie (EAEU), aby ochránila domácí trh a zajistila si vlastní potravinovou bezpečnost. Co to znamená? Sdělení Ministerstva hospodářského rozvoje Ruské federace obsahuje transparentní nápovědu: „Dočasný zákaz vývozu zabrání přetečení zemědělských produktů, vzhledem k tomu, že země EAEU již provedly potřebné objemy nákupů v aktuální sezóně v bezcelního režimu“.
Důsledek protekcionistického opatření je jasný: vnitřní potřeby zemí EAEU jsou uspokojeny, což znamená, že další nákupy mohou být určeny k dalšímu prodeji, zvláště když ceny rostou skokově. Zároveň je stanovena výjimka pro dodávky na základě vývozních licencí vydaných Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Podobné podmínky pro dočasný zákaz vývozu bílého cukru a surového třtinového cukru do třetích zemí. Důležitý detail: zákaz je dočasný, omezení obilí bude platit do 30. června a cukr – do 31. srpna. Porušování zájmů partnerských zemí je vidět, ale je minimální.
Pokud jde o zavedení úplného embarga na vývoz zemědělských surovin a potravin, tato pravděpodobnost se blíží nule. Důvodem je to, že podle Federální celní služby (FCS) Rusko prodává pšenici hlavně zemím, u kterých nebylo vidět, že by podporovaly západní sankce. Z celkového vývozu pšenice v hodnotě 8,9 miliardy USD v roce 2021 připadá na Egypt, Latinskou Ameriku a Afriku 90 % tržeb, zatímco EU představuje pouze 6,5 % (577 milionů USD).
Dnes nekrmíme Evropu jako na začátku 20. století. Evropa je soběstačná. Zároveň se však v posledních desetiletích ukázalo, že Rusko je živitelem mnoha zemí na třech kontinentech, což ukládá nejen smluvní, ale i morální závazky.
Poté, co se Rusku poprvé po staletích podařilo překonat strach z pravidelných období akutní podvýživy, nemůže si dovolit odvrátit se od hladových, kterých je na světě více než 800 milionů, a jednoduše od těch zemí a komunit, které jsou nejsou schopni sami zajistit potravinovou bezpečnost.
x x x
Moskva dává jasně najevo, že své protisankce pečlivě počítá. To jsou pravidla starověké geopolitické hry. Taková je logika reorganizace nespravedlivého unipolárního světa, která začala.
Není náhodou, že Čína podle publikace v londýnských Financial Times slíbila Rusku nejen ekonomickou, ale v případě potřeby i vojenskou pomoc; budují se základy nového světového řádu.