Příroda TANAPu

Založení: 1.1.1949, nejstarší slovenský národní park
Poslání: zachovat přírodu Tater se vší rozmanitostí živé a neživé přírody
Využití území: věda a výzkum, léčení, rehabilitace, rekreace, sport, turistika

vysoké Tatry
Poloha a rozloha
Tatranský národní park zabírá horstvo Tatry, část TANAPu se rozprostírá v přilehlých kotlinách,
rozloha TANAPu – 1 045 km², z toho vlastní území – 738 km², ochranné pásmo – 307 km²
Prírodoochranné hodnoty TANAPu
ledovci utvořený tvar pohoří (glaciálního reliéf) jako výrazný krajinnotvorný prvek – ostré štíty, hluboké ledovcové kotle a doliny, plesa, vodopády,
tatranský les – tvoří téměř 60% území parku,
pestrost původních rostlinných a živočišných druhů, z nichž některé jsou endemity. Tatranským endemický je např. kamzík horský tatranský a prvosenka dlhokvetá plocholistá,
některé rostlinné a živočišné druhy zde prožívají už od doby ledové – nazýváme jejich glaciální relikty (např. kamzík horský tatranský).
rozdělení Tater
Západní Tatry se dělí na tyto části – Osobitá, Roháče, Sivý vrch, Liptovské Tatry, Liptovské Kopy, Červené vrchy,
Východní Tatry se skládají ze dvou částí – Vysoké Tatry a Belianské Tatry.
nejvyšší vrcholy
Gerlachovský štít 2 655 m n.m. – nejvyšší vrch Tater, Slovenska i celého Karpatského oblouku,
Bystrá 2 248 m n.m. – nejvyšší vrch Západních Tater,
Havran 2 152 m n.m. – nejvyšší vrch Belianských Tater.
Vznik Tater a jejich geologická stavba
počátky vzniku v starších prvohorách (asi před 570 miliony let), na konci druhohor (před více než 80 miliony let) přesun příkrovů, v mladších třetihorách (před 12 miliony let) vyzvednutí,
tvarování v starších čtvrtohorách vlivem trojnásobného zalednění horskými ledovci
ústup ledovců asi před 10 000 lety,
větší část Vysokých a Západních Tater je budována magmatické horninami (granodiorit – žula) a metamorfovaných horninami (ruly, svory, migmatity, …),
Belianské Tatry a části Západních Tater (Osobitá, Sivý vrch, Červené vrchy) jsou tvořeny vápenci a dolomity.
živočišstvo
Nejvzácnější živočichy území TANAPu:

svišť horský tatranský
tatranské endemity – kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica), svišť horský tatranský (Marmota marmota latirostris), hraboš sněžný tatranský (Microtus nivalis mirhanreini); … (jsou zároveň glaciálního reliktní),
velké šelmy – medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx), kočka divoká (Felis sylvestris),
draví ptáci – orel skalní (Aquila chrysaetos), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), …,
sovy – sýček vrabčí (Glaucidium passerinum), výr velký (Bubo bubo), sova lesní (Strix aluco), …
rostlinstvo
Nejvzácnějšími jsou endemické a reliktní rostliny:

tatranské endemity – pryskyřník vysokotatranských (Ranunculus altitatrensis), světlík bezosťová (Euphrasia exaristata), prvosenka dlhokvetá plocholistá (Primula Haller subsp. platyphyla), …,
Západokarpatské endemity – lomikámen vytrvalý (Saxifraga wahlenbergii), stračka tatranská (Delphinium oxysepallum), hřebíček lesklý (Dianthus nitidus), mák tatranský (Papaver tatricum), …,
glaciální relikty (pozůstatky doby ledové) – dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), medvídek alpský (Arctous alpina), pryskyřník zakořeňující (Ranunculus reptans).
vodstvo
potok
Na území TANAPu je přes 100 vysokohorských jezer – ples. Největší je Veľké Hincovo Pleso (20,08 ha). Je zároveň nejhlubším plesem (hloubka okolo 53 m).
V oblasti Štrbského plesa je hranice mezi dvěma úmorné. Na východ od této hranice napájejí a tvoří tatranské potoky řeku Poprad (úmoří Baltského moře), na západ napájejí řeku Váh (úmoří Černého moře).
K nejznámějším tatranským vodopádem patří Studenovodské vodopády, Kmeťov vodopád, Vajanského vodopád, Roháčský vodopád, Vodopád Skok.
jeskyně
Belianská jeskyně
V Tatrách je okolo 300 jeskyní. Jediná veřejnosti zpřístupněná je Belianská jeskyně při Tatranské Kotlině (objevená r. 1881, zpřístupněna v r. 1882). Je prohlášena za Národní kulturní památku. Nejdelším dosud prozkoumaným jeskynním systémem je systém jeskyně Javorinka.
První lidé v Tatrách
První doložené osídlení Tater a podtatranské oblasti člověkem pochází z období 8 000 let před naším letopočtem. Jde o nálezy kamenných nástrojů na Burich u Velkého Slavkova.