Brandýs nad Orlicí v Pardubickém kraji

Brandýs nad Orlicí je město v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Leží na obou březích řeky Tichá Orlice na spojnici okresního města Ústí nad Orlicí, které leží 11 km od Brandýsu, a Chocně, od které leží 5 km daleko. Má přibližně 1 300 obyvatel a rozlohu 434 ha. Městem prochází železniční tah Pardubice – Česká Třebová. Historické jádro města je od roku 1995 městskou památkovou zónou.

V držení hradu a panství se vystřídala řada panských rodů jako páni z Boskovic, Šternberkové, Kostkové z Postupic. Brandýs se také stal významným střediskem Jednoty bratrské. Roku 1564 se zde narodil Karel starší ze Žerotína. Je zde také záznam v knize svatebních smluv o sňatku Jana Amose Komenského s Dorotou Cyrillovou.

Brandýs nebyl odjakživa Brandýs. Jmenoval se Klopoty, které zdávna přináležely ke slovanskému litomyšlskému klášteru stejně tak jako Proseč k podlažickému. Klášter v Podlažicích, vystavěný kolem roku 1355 na majetku českého vladyky Vrbaty, se stal útočištěm pokračovatelů moravské církve, která tzv. vladislavskou dobu přežila v místech odkud přišla, Pustka Boží dům v nynějších Nových Hradech. S jejich působením je neodmyslitelně spojena pozdější Jednota bratrská při hradě Košumberku s bratrským domem v Doubravicích i zde v Klopotech. V Litomyšli též vznikla tiskárna, stávající se pro snahy reformních premonstrátů tajnou, a nejznámějším místem jejího úkrytu je tvrz, dle níž je podnes zvána česky psaná Bible kralická. V Klopotech byl bratrský sborový dům, kostelíček sv. Jana, hrobka rodu Žerotínů a krom Jana Ámose Komenského zde do císařského patentu vyhánějícího nekatolíky z vlasti našli úkryt též mnozí jiní kazatelé. Stojí zde také katolický a evangelický kostel, hrobka Žerotínů je znesvěcená, pozůstatky se nezachovaly.

Název Brandýs je dodatečně odvozen od jména německého rytíře, který zde patrně v době krále Přemysla Otakara II. vystavěl hrad a jejich příbuzní páni z Boskovic jsou oněmi loupeživými rytíři (král Jan Lucemburský je později omilostnil) přepadajícími Proseč. Za loupeživého rytíře byl označován Vavřinec Toulovec, občan města Litomyšle, majitel Sebranic u Poličky, Mladočova u Vysokého Mýta a pozemků hraničících u tzv. Toulovcových Maštalí s Prosečí. Vavřinec Toulovec zemřel bez potomků, známý byl charitativní činností stvrzenou králem Václavem IV. a jako majitel téměř všeho zdejšího se nájezdům moravských pánů jen bránil.

Podle historika J. B Čapka žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval tak své výlučné moravanství jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Aby sebe ochránil měl se s nepřáteli svázat, však na to řka: „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.