Tiskovka Výstava Psychiatrie pomoc nebo hrozba?

Občanská komise za lidská práva (Citizens Commission on Human Rights; CCHR) je mezinárodní organizací s několika sty poboček v 39 zemích po celém světě.

Byla založena v roce 1969 jako nezávislá skupina za účelem vyšetřování a odhalování psychiatrických zneužívání a za účelem očištění oblasti duševního léčení. Spoluzakladateli Občanské komise za lidská práva jsou zasloužilý profesor psychiatrie, bojovník za práva pacientů a mezinárodně uznávaný spisovatel Dr. Thomas Szasz(1920-2012) a Scientologická církev.

I když Občanská komise za lidská práva neposkytuje právní nebo lékařské poradenství, staví se za úplné lékařské vyšetření pro vyloučení fyzické nemoci předtím, než je jednotlivec předán do rukou psychiatrů.

Výstava Psychiatrie: pomoc nebo hrozba je součástí osvětové činnosti Občanské komise za lidská práva.

nacistické Německo – jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem

Jako nacistické Německo se označuje německý stát v době vlády nacistické strany, tedy od roku 1933 (jmenování Adolfa Hitlera německým kancléřem proběhlo 30. ledna 1933 a diktátorské pravomoci Hitler převzal v březnu 1933) do kapitulace Německa na konci druhé světové války 8. května 1945. Oficiální název státu byl Německá říše (německy Deutsches Reich) do roku 1943 a Velkoněmecká říše (německy Großdeutsches Reich) od roku 1943 do jeho zániku roku 1945. K dalším užívaným označením nacistického Německa patří pojmy třetí říše, „národně-socialistický stát“ či „vůdcovský stát“.

Adolf Hitler a nacistické Německo
Adolf Hitler a nacistické Německo

Adolf Hitler se 30. ledna 1933 dostal legálně k moci, když byl dosazen do funkce říšského kancléře prezidentem tehdejšího Německa Paulem von Hindenburgem. Na začátku své vlády předsedal koaličnímu kabinetu, ale poměrně záhy se mu podařilo od vlády odstavit ty členy kabinetu, kteří nebyli členy nacistické strany. Po uchopení moci se povedlo nacistickému režimu opět postavit ekonomiku na nohy a ukončit vysokou nezaměstnanost pomocí masových investic do zbrojení. Návrat ekonomické prosperity vedl k nárůstu popularity režimu mezi německým obyvatelstvem, což se projevilo oddaností Němců režimu.

Opozice z řad liberálů, socialistů a komunistů byla tvrdě potlačována tajnou státní policií gestapem pod patronací Heinricha Himmlera. Nacistická strana postupně ovládla soudy, místní vlády a všechny občanské organizace kromě protestantských a katolických. Veřejné mínění v Říši utvářelo ministerstvo propagandy vedené Josefem Goebbelsem, který k tomu využíval masmédia, film a uhrančivé Hitlerovy projevy. Státní aparát se snažil vykreslit Hitlera jako vůdce německého lidu (Führer) a k tomu účelu mu předával do ruky veškerou výkonnou moc.

Na začátku existence nacistického Německa zaujal Hitler zahraniční politiku strachu a vydírání, vznášel zdánlivě důvodné požadavky na sousední země, kterým v případě neplnění vyhrožoval válkou. Když se ho pokusili protivníci uklidnit ústupky, přijal je a zaměřil se na další oblast. Tímto postupem se mu podařilo získat značné území, aniž by to vedlo k válce (např. Mnichovská dohoda a odstoupení československého pohraničí Německu v roce 1938). Agresivní politika Německa vedla k vypovězení Versailleské smlouvy a od roku 1935 se Německo začalo znovu vyzbrojovat. Téhož roku si opět připojilo Sársko[zdroj?], o rok později remilitarizovalo Porýní, vytvořilo spojenectví – Osu – s fašistickou Itálií pod vládou Benita Mussoliniho, poslalo pomoc Frankovu fašistickému Španělsku, anektovalo Rakousko v roce 1938 a obsadilo již zmiňované československé pohraničí a později i zbytek Československa. Neustále rostoucí územní nároky vyvrcholily 1. září 1939 invazí do Polska, načež Francie a Velká Británie vyhlásily nacistickému Německu válku, čímž oficiálně začala druhá světová válka, dříve než nacistické Německo čekalo či na ni bylo zcela připraveno.

Během války se nacistickému Německu podařilo obsadit velkou část Evropy od Francie až téměř po Moskvu v tehdejším Sovětském svazu, dále od Norska na severu až po rozsáhlé pouštní oblasti v severní Africe na jihu. Na většině okupovaných území se nacisté pokusili zavést „Nový pořádek“. Současně začalo docházet k masovým persekucím neněmeckého obyvatelstva, vyvražďování Slovanů, cikánů a Židů, pro které se vžil termín holokaust. Během tohoto období zemřely miliony lidí. Nicméně v průběhu války se začala situace na frontě obracet v neprospěch nacistického Německa, což v důsledku vedlo k jeho porážce. Druhá světová válka v Evropě skončila 8. května 1945 kapitulací Německa západním spojencům a Sovětskému svazu.

Oliver Stone chystá odhalit znepokojivá fakta o atomových útocích na Hirošimu a Nagasaki

Kontroverzní hollywoodský režisér Oliver Stone se chystá v nejbližší době navštívit Hirošimu i Nagasaki a slibuje odhalit znepokojivá fakta o atomových útocích v roce 1945. Ta objevil během natáčení dokumentárního seriálu „The Untold History of the United States” (Nevyřčená historie Spojených států).

Americký režisér Oliver Stone
Americký režisér Oliver Stone

Desetidílný seriál, na němž Stone spolupracuje s univerzitním profesorem historie Petrem Kuznickem, předkládá alternativní pohled na nedávnou americkou historii. Epizoda zabývající se Hirošimou a Nagasaki mimo jiné ukazuje, jak mnoho lidí oponovalo Trumanově administrativě, když se rozhodovala použít proti Japonsku jaderné zbraně.

atomová bomba svržena na Hirošimu
atomová bomba svržena na Hirošimu

Líčí proces, který vedl k osudovému rozhodnutí, a zároveň se snaží dokázat, že bylo možné ukončit Druhou světovou válku aniž by se muselo sáhnout k tak drastickému prostředku. Stanovisko tvůrců dokumentu je tak v rozporu s všeobecně přijímaným tvrzením, že svržení atomové bomby bylo jediným možným způsobem, jak zabránit invazi do Japonska s použitím konvenčních sil.

Oliver Stone je jedním z nejvýraznějších amerických režisérů současnosti. Jeho filmy se často dotýkají bolestivých míst americké politiky, ať už jsou to různé aféry nebo války.

Krmný ječmen

Krmná hodnota ječmene je poněkud nižší než u pšenice, ale obdobně jako pšenice má ve výživě hospodářských zvířat široké použití. I přes vyšší obsah vlákniny, který snižuje využitelnost živin, jsou jednotlivé živiny ječmene dobře stravitelné. Dobře se zpracovává, hodí se do všech druhů krmných směsí.

Rozdrcené pluchy povzbuzují pohyb střev a vylučování trávicích šťáv. Má dobré dietetické vlastnosti, působí příznivě na jakost živočišných produktů.

Při zkrmování dává ječmen nejlepší výsledky ve výkrmu prasat. Velice příznivě ovlivňuje jakost masa a tuku. Při výkrmu skotu má stejně dobrý vliv na jakost masa jako u prasat, ale nepříznivě ovlivňuje konzistenci loje (příliš tvrdý). Hodí se rovněž pro plemenná zvířata. Nejméně vhodný je pro výkrm drůbeže, protože jeho hlavním polysacharidem je betaglukan a drůbež nemá enzym pro jeho štěpení.

Velký význam má dnes ve výživě koní, především co se týče koní po vysoké sportovní zátěží, a u jedinců v rekonvalescenci, je nedílnou součástí krmných směsí pro koně.